Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zuzana Slavíková - Oldřich Slavík - Ludmila Slancová

Zuzana Slavíková,*13.5.1965 - herečka

Narodila se v Českých Budějovicích, vystudovala přírodovědnou větev na gymnáziu v Ivančicích. Tři roky pracovala v Českém rozhlasu Brno jako magnetofonistka osmistopého magnetofonu a asistentka režie. V roce 1986 začala studovat JAMU (obor syntetických divadelních žánrů), kterou absolvovala rolí Taťány v činoherní inscenaci Puškin – Oněgin. Poté nastoupila do angažmá v tehdejším Státním divadle v Brně (dnes Národní divadlo v Brně). Z rolí: Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Violena (P. Claudel: Zvěstování panně Marii), Markétka (J. W. Goethe: Faust), Maryša (bratři Mrštíkové: Maryša), Markýza de Merteuil (Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy), Kněžna (A. Jirásek: Lucerna), Margita Pikolová (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Inez (Y. Reza: Tři verze života), Gábi (R. Thomas: Osm žen), PaníBoylová (A. Christie: Past na myši), Alžběta (W. Shakespeare: Richard III.), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena). Členkou Divadla pod Palmovkou je od roku 2007. Z rolí: Kristina (E. O'Neill: Smutek sluší Elektře), Kotlibovka (G. Preissová: Gazdina roba), Alžběta (R. Bolt: Ať žije královna!), Vrchní sestra Ratchedová (D. Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem), Bodey (T. Williams: Báječná neděle v parku Crève Coeur), Dueňa (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Iokasté (Sofoklés: Oidipús vladař), slečna Cowperová (M. Cooney: Nájemníci pana Swana), Blanche (T. Williams: Tramvaj do stanice Touha) aj. Účinkovala také v inscenacích Shakespearova Othella a Jindřicha IV., které byly uvedeny na Pražském hradě v rámci Letních shakespearovských slavností. Hrála také v několika televizních pohádkách, inscenacích a pořadech (mj. Četnické humoresky, Detektiv Martin Tomsa, Ordinace v růžové zahradě či Nejslabší! Máte padáka!). Věnuje se dabingu a rozhlasu.
 


V současné době můžete Zuzanu Slavíkovou vidět v těchto inscenacích:

 

 

M. Cooney: Nájemníci pana Swana (Slečna Cowperová)
K. Mann, A. Mnouchkine: Mefisto (Carola Martinová)
T. Williams: Tramvaj do stanice Touha (Blanche)
F. G. Lorca: Krvavá svatba (Matka)

B. Holiček a kol.: Hrabe ti? aneb Hrabal (Voni)

zdroj Divadlo Pod Palmovkou

 

Ludmila Slancová,*8.5.1941 - herečka

manželka herce O. Slavíka a matka herečky a moderátorky Zuzany Slavíkové (* 1965). Od dětství dělila své zájmy mezi ochotnické divadlo a sportovní gymnastiku. Po maturitě na jedenáctiletce vystudovala herectví na JAMU (1962) a první pětileté angažmá získala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde se setkávala s rozmanitými a pestrými úkoly: kostýmní role (Zkrocení zlé ženy, Loupežník, Jak je důležité míti Filipa), ale i typy současných dívek. Roku 1967 se vrátila do Brna, aby na pět sezon posílila soubor Satirického divadla Večerní Brno, v němž se po letech vrátila k hereckému stylu antiiluzivního divadla, tentokrát ovšem v humorné a satirické nadsázce. Od roku 1972 byla dlouholetou členkou Státního divadla, na jehož jevišti vytvářela většinou menší úlohy s výrazným smyslem pro charakteristiku. Ve filmu se zatím uplatnila minimálně a jen v okrajových rolích: matka titulního hrdiny Luboše Pecháčka v podání M. Brodského (Dneska přišel nový kluk, 1981), prodavačka v automatu (Malinový koktejl, 1982) a dvorní dáma (Pohádka o Malíčkovi, 1985). Příliš možností jí nenabízí ani televize, kde se objevila mj. v několika inscenacích a tv. filmech (Strýčkův sen, 1971; Povídka s dobrým koncem, 1986; Smrt v kruhu, 1989) a seriálech (Muž, který nesmí zemřít, 1977; Návštěvníci, 1983; Četnické hunorsky, 2000). Na přelomu 60. a 70. let hojně spolupracovala s dabingem ČST v Brně. Od roku 1978 vyučuje hereckou výchovu a melodram na konzervatoři v Brně.

Autor Miloš Fikejz

 

Oldřich Slavík,*15.12.1933 - 26.6.1996 - herec

  a divadelní režisér; manžel herečky L. Slancové a otec herečky a moderátorky Zuzany Slavíkové (* 1965). Původně se chtěl věnovat uměleckému řemeslu, ale už za studia na gymnáziu v České Lípě přicházel do styku s kolektivem Dismanova souboru, což patrně ovlivnilo volbu budoucího povolání. Keramickou profesi, na kterou se připravoval v Karlových Varech, časem opustil a po amatérském působení ve svazáckém souboru Dobré nálady dal roku 1949 přednost praxi eléva v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech. Jako nediplomovaný herec nastoupil roku 1950 první profesionální angažmá v Městském oblastním divadle Hořovice, pak byl členem pražského Divadla Jiřího Wolkera (1953–61). Pod vedením zkušených režisérů (patřil k nim i Alfréd Radok) upevňoval Slavík svou hereckou individualitu zejména v oboru lyrických milovníků. K postupné proměně hereckého typu s převahou charakterních rolí, reprezentovaných zejména titulními postavami Tylova dramatu Jan Hus a Čechovova Platonova, došlo během jeho angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1961–65). Další etapa Slavíkova uměleckého vývoje už byla spjata výhradně s Brnem, kde až do smrti působil jako herec, režisér a umělecký šéf činohry (1986–89) ve Státním divadle, respektive Národním divadle. Znamenitých výsledků, jež ho kvalifikovaly jako jednu z nejvýraznějších osobností činoherního souboru této scény, dosáhl v inscenacích režiséra Zdeňka Kaloče (Fortunato v Goldoniho Poprasku na laguně, Botardo z Ionescova Nosorožce, Dobčinskij z Revizora, učitel Medveděnko z Čechovova Racka aj.). Jeho elementární komediantství nacházelo hojné a zdařilé uplatnění v klasickém českém repertoáru (Hrátky s čertem, Dalskabáty, Lucerna, Tvrdohlavá žena, Zlý jelen, Naši furianti aj.). S principy film. herectví ho seznámil režisér Václav Krška, v jehož filmech mu připadly menší a větší úlohy mladíků: syn sazeče Válka (M. Horníček) v životopisném portrétu Mikoláš Aleš (1951), student Hugo Staněk, vyrůstající v dekadentním prostředí rozhárané rodiny ve zfilmování Šrámkova Stříbrného větru (1954), jeden z trojice mravně narušených hrdinů Karel Kučera zvaný Carda, pro něhož má neúspěšný pokus o loupež tragické následky, v dramatu ze současnosti Cesta zpátky (1958) a mladík ve městě v sociálním dramatu Kde řeky mají slunce (1961). Od postav jinošských a mládeneckých přecházel postupně i ve filmu k rolím charakterním, z nichž první byla úloha kaplana v Jasného poetické venkovské kronice Všichni dobří rodáci (1968). Pak se už na plátně objevoval pouze v drobných rolích ve filmech režisérů různých generací a národností. Hrál např. stavebníka Nováčka v příběhu ze stavby velké přehrady Kdo hledá zlaté dno (1974) J. Menzela, školního inspektora v psychologickém filmu slov. režiséra Jozefa Zachara Muž nie je žiadúci (1983), Kňoura v satirické moralitě J. Krejčíka Prodavač humoru (1984), vysokoškolského asistenta v Matějkově psychologickém snímku Noc smaragdového měsíce (1984), ministra v koprodukční pohádce lotyšského režisér Gunarse Piesise Pohádka o Malíčkovi (1985), sudeťáckého obchodníka Schulze v Soukupově retrodramatu Pěsti ve tmě (1986), oportunistického funkcionáře sportovního svazu Lišku v Matulově sportovním snímku Stupně poražených (1988) či stranicky uvědomělého učitele (Tichá bolest, 1990). Výjimku představuje vedlejší, komicky laděná postava nepraktického otce rodiny, hudebníka a hudebního pedagoga Ferdinanda Čtrnáctého, jehož malý synek (Robert Nešpor) se vyznačuje nadáním pro fyziku, v dětské komedii gottwaldovského režiséra Josefa Pinkavy Výbuch bude v pět (1984). V životopisném snímku o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1989) ztělesnil spisovatele Eduarda Basse. Režisér J. Herz ho obsadil do svých dvou pohádek jako zemana (Žabí princ, 1990) a ministra financí (Císařovy nové šaty, 1994). Do období pražského angažmá spadají počátky jeho spolupráce s rozhlasem, dabingem (propůjčil hlas mnoha zahraničním hercům, např. Albertu Sordimu) a televizí, kde kromě účinkování v inscenacích (Začínáme žít, 1956; Chléb a písně, 1960) uváděl se Š. Haničincovou dětskou tv. soutěž Kdo s koho. Po příchodu do Brna se stal jedním z nejvytíženějších herců tamního studia ČST, ale pokračoval i ve spolupráci s pražskou televizí. Jako typ univerzálního herce, který se zdárně dokáže vyrovnat s různorodými postavami, byl obsazován do inscenací a filmů (Paradajs, 1970; Tím hůř, když padnou, 1972; Pán na inzerát, 1978; Parcela 60, katastr Lukovice, 1983; Balada z Karlína, 1984; Kněžna Libuše, 1985), pohádek (Soudce a drahokam, 1983) a seriálů (Gottwald, 1986; Malé dějiny jedné rodiny, 1988–89). Po tři roky uváděl publicistický pořad brněnského studia To nechce klid.

autor Miloš Fikejz

Zuzana Slavíková ukázala v divadle povislá ňadra.

Zuzana Slavíková ukázala v divadle povislá ňadra. Foto: Super.cz/Showpix

Drsoňka z Nejslabší! Máte padáka! se změnila k nepoznání: Takhle v divadle ukazuje povadlé vnady

8. ledna 2015 10:59

Herečka Zuzana Slavíková se před více než deseti lety objevovala na televizních obrazovkách v oblíbené show Nejslabší! Máte padáka!.

 
 
 

Od té doby jsme ji měli možnost vidět v několika filmech a seriálech. Přestože se hojně věnuje profesi divadelní herečky a dabingu, na ulici byste ji už jen těžko poznali. Image drsné blondýny s přísnými brýlemi dávno odhodila a dnes působí mnohem jemnějším dojmem.

Přesto se nebojí zajímavých divadelních výzev. Společně s Gustavem Bubníkem se objevila v inscenaci divadla DAG Caligula, která, jak už název napovídá, pojednává o šíleném římském císaři.

Slavíková se v této hře objevila dokonce bez podprsenky, což nebyl moc lichotivý pohled, protože divákům v obrovském výstřihu předvedla svá povislá ňadra. 

 

Anna Veškrnová, Super.cz

Před 13 lety byla hvězdou Novy, teď ji potkáte hlavně v divadle: Poznali byste ji po takové době?

24. ledna 2015 19:38

Určitě ano, zase tak moc se nezměnila. Jen nepůsobí tak přísně jako v pořadu Nejslabší! Máte padáka!, který moderovala (a i tam to byl jen styling) a díky kterému si vyzkoušela, jaké je být televizní hvězdou. Pořad se vysílal asi dva a půl roku.

 
 
 

I když si zahrála v několika seriálech i filmech, věnuje se Zuzana Slavíková (49) především divadlu. Je členkou souboru Divadla pod Palmovkou, jež nedávno uvedlo premiéru hry Celebrita se Slavíkovou v hlavní roli. „Zachycuje vzestup a pád jedné tzv. celebrity. Nechává nahlédnout do světa osobností a vidí nejen ty zajímavé a zábavné momenty, ale i ty dojemné až dramatické. Je to inscenace, která mě chytla a moc se mi líbí. Je ze současnosti a ze života, takže si v ní diváci najdou problémy i radosti, které třeba sami prožili,“ uvedla herečka, která doufá, že se soubor zase brzy vrátí do svého divadla. V roce 2013 jej poničila povodeň a divadlo kvůli zdlouhavým úřednickým schvalovacím procesům stále není zrekonstruované.

„S našimi hrami vystupujeme pokaždé někde jinde, jednou v Divadle ABC nebo v Divadle v Dlouhé, jindy třeba ve Švandově divadle, v Rock Café (tam měla na sklonku minulého roku premiéru další novinka Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky - pozn.) nebo v Divadle Komedie. Jsme samozřejmě zvyklí na naši scénu a zázemí, ale musíme se přizpůsobovat jinému prostředí. Některé inscenace například nemůžeme hrát vůbec. Ale snad se to změní a vrátíme se tam, kde to známe,“ doufá Slavíková.

Hra z pera Petera Quiltera měla premiéru v posledně zmiňovaném Divadle Komedie. 

 

Lucie Sieglová, Super.cz

 

Moderátorka pořadu Nejslabší! Máte padáka! znovu na obrazovce: A zase za přísnou ženštinu

15. března 2015 7:15

Herečku Zuzanu Slavíkovou jsme v televizi dlouho neviděli. V poslední době jsme informovali spíš o jejích divadelních počinech, spojených především s Divadlem pod Palmovkou (například hra Celebrity).

Nyní se na obrazovkách znovu objeví, a to v povídce Srdce ženy, jež je součástí cyklu Škoda lásky. Slavíková v ní ztvárnila ne moc sympatickou soudružku, jež by z podniku nejradši vyloučila mladíka kvůli šmírování polonahých slečen.

Vedle Zuzany Slavíkové se diváci mohou těšit například na Mariku Šoposkou, Jana Dolanského či Lukáše Příkazkého. Srdce ženy Česká televize odvysílá v neděli večer spolu s povídkou Zamilovaná (Soňa Norisová, Václav Postránecký, Pavel Řezníček). 

Jana Hofmanová, Super.cz

 
Báli byste se, kdyby vás v zubní ordinaci čekala Zuzana Slavíková?

Báli byste se, kdyby vás v zubní ordinaci čekala Zuzana Slavíková? Foto: archiv FTV Prima

Moderátorka Nejslabší! Máte padáka! se vrací na obrazovku: A zase je to ženská od rány

14. dubna 2015 15:50

Moderátorku show Nejslabší! Máte padáka! jsme na televizních obrazovkách už dlouho neviděli. Nyní se vrací jako zdravotní sestra v ordinaci Martina Krause v seriálu Svatby v Benátkách. Je prý trochu od rány, ale jinak hodná ženská.

“Arleta je trochu od rány, některé sestry takové bývají, s tím má asi každý nějakou zkušenost. Ona je rázná ale jen ve chvílích, kdy je to potřeba, taky umí být milá a obětavá. Arleta nemá úplně jednoduchý život, z minulosti trvá její spor s doktorem Jonášem, kterého hraje Bob Klepl. Co bylo jeho příčinou, bude divák postupně odhalovat,” říká herečka ke své roli.

Zuzana Slavíková přiznala, že je trochu trémistka, ale tréma z ní hned po prvním dni spadla. “S režisérem Jánem Novákem se pracuje skvěle, známe se už dlouho, stejně jako s Bobem. Jsem moc ráda, nerada pracuju v prostředí, kde je dusno,” říká.

A jaký má sama vztah k zubařům? Bojí se vrtání zubů? “Ze zubařů mám panickou hrůzu. Mám svou zubařku, za níž jezdím až do Brna, která mi hned ve dveřích ukazuje umrtvovací injekci. Ale je mazaná, přiznala mi, že celý rok mi dávala místo umrtvovací injekce jen placebo,” smála se Zuzana Slavíková. 

Saša Šeflová, Super.cz

Zuzana Slavíková: Udržovat vztah a vychovávat děti vás nikdo nenaučí!

Zuzana Slavíková hraje v seriálu Svatby v Benátkách

Zuzana Slavíková hraje v seriálu Svatby v Benátkách

7. července 2015 | 06:00
 
 

"No konečně normální ženská, která se nebojí přiznat chyby,“ jásala jsem v duchu, když jsem si začala povídat s herečkou Zuzanou Slavíkovou. Klidně přiznala, že je náladová, občas se neuhlídá v jídle a někdy se jí zoufale něco nechce. A mimochodem – zlá semetrika, jak ji znáte z televize, to vážně není!

 
 
 
 
 

 

Kdysi jste se proslavila moderováním soutěže Nejslabší, máte padáka. Jaké pak pro vás bylo, když jste zmizela divákům z očí?

Mně to nevadilo. Přiznejme si, je to o penězích. Když soutěž začala, bylo mé dceři rok a půl. A zrovna když se narodila, tak mému muži rok nezaplatili v práci. Měla jsem sice plat z divadla, ale ve dvou měsících jsem musela dát dcerku ke kamarádce na hlídání, protože jsme tenkrát neměli ani na zaplacení bytu. Pamatuji se, že jsem jí chtěla třeba koupit dětský bazének, ale neměla jsem za co. Tehdy jsem se rozbrečela… A pak přišlo moderování „padáku“. Byl to zázrak. Tenkrát nás to zachránilo. Od té doby už myslíme víc na zadní vrátka.

Momentálně vás diváci mohli vidět ve Svatbách v Benátkách. Baví vás seriály?

Jsem předsedkyně klubu nenáročného diváka. Samozřejmě se dívám také na pořady náročnější, čtu komplikovanější knížky, ale nepohrdám ani lehčím žánrem. Osobně třeba miluju detektivky, konkrétně Hercula Poirota. A ještě koukám na Ulici. S oblibou u ní chystám večeře. Obecně se ty ženské neradostné práce dělají lépe, když u nich sledujete seriál. Na nic silnějšího se při žehlení prádla soustředit nemůžete.

Zuzana byla při moderování soutěže Nejslabší! Máte padáka! před deseti lety obávanou ženou.
 
 

Před pár lety jste se kvůli práci manžela stěhovali z Brna do Prahy. Zvykli jste si?
Vždycky jsem o sobě říkala, že jsem kosmopolitní, že mi nezáleží na místě, kde jsem, důležité je, že jsem s rodinou. Což byl i důvod, proč jsme se stěhovali do Prahy. Měli jsme hroznou kliku, že jsme přes kamarádku narazili na malý domeček u Prahy. Máme i výborné sousedy, kteří nás, naplaveniny, mezi sebe přijali. Jsem tedy spokojená. Bydlím v Praze, ale zároveň jako na vesnici. Do centra ale moc často nejezdím. Vždycky jen do práce a pak zase domů. Jsme takoví peciválci.

V práci jste mezi lidmi neustále.
Proto jsem pak ráda sama. Svoji roli taky hraje věk. Jeden kolega z Brna mi říká: "Začínáš být hašteřivá a nesnášenlivá. Už to začíná…“

Hlavně že vám to neříká manžel…
Nemyslete si, taky to mezi námi jiskří. Existují takové vztahové vlny, ale bez nich by to asi ani nešlo. Kdyby všechno fungovalo, měla bych pak asi pocit, že vztahu něco chybí. Když už se neděje nic jiného, bývají aspoň problémy s dětmi. Nejvíc našich rodinných hádek vzniká právě kolem nich.

 
 
 

Míváte ponorky?
Můj muž je poměrně hodně zaměstnaný, takže se často dost dlouho nevidíme. A to je možná dobře, protože si pak nelezeme tolik na nervy. I když taky někdy ano. Koneckonců začínám být nesnesitelná a hašteřivá, že? Ale mně někdy stačí, když se probudím, je hnusně, a už mám zkaženou náladu. Potřebuju sluníčko a hezké počasí. Když prší, bručím. A můj muž mi pak vyčítá, proč mu kazím den.

Jak se díváte na muže, kteří opouštějí manželky ve středním věku kvůli mladším milenkám?
I ženy si podobné věci ve středním věku dokazují. Když se ale zaláskuje žena, spálí všechny mosty. Muži na rozdíl od nás kontakt s rodinou občas udrží. Ale někdy to třeba opravdu nefunguje, a pak se uleví oběma. Osobně si také myslím, že když chlap zblbne a všechno obětuje, později lituje. Protože to mladé kotě ho tak "neopečuje". Ale taky to nemusí být vždycky pravda… Jo, moje babička říkala, že láska není žádný cancour a že se musí opatrovat. Máma zase, že vztah se musí udržovat.

Slavíková se psa bála, nakonec s ním ale zapózovala.
 
 

Takže vám doma vštěpovali, že rodina je základ?
Vlastně ano, ale my s manželem rodinné typy jsme. Muž je Panna a já Býk, máme to v sobě. Jsme takoví udržovači.

Nejste oba tvrdohlaví?
Jsme, musíme to střídat, kdo je vedoucí. Ale jinak musím přiznat, že se hádám ráda. Mě to baví. Dělávali jsme to tak i s mým tátou, ten mě ale vždycky ubil argumenty. Byl chytrý. Slovní přestřelky jsou hrozně fajn. Nemyslím tím hádky, kdy lítají talíře. S mým mužem jsme se za pětadvacet let chytli ostřeji asi třikrát. Teď už věci na hraně umíme zlehčit, nasadit humor. Ale taky jsme se to museli naučit.

Kvůli čemu se už nehádáte?
Kvůli pozdním příchodům. Chlapi řeknou, že přijdou v šest, a v deset ještě nejsou doma – a nezavolají. Oni mají pocit, že to patří k jejich svobodě. Neuvědomují si ale, že stejnou svobodu musí dát i druhé straně. Pokud to neudělají, je jasné, že vztah nebude fungovat. Když je jedna strana utlačovanější, je pak i méně šťastná. Přiznávám, že mě tahle konkrétní věc štvala dlouho, ale zvykla jsem si.

 
 
 

Vztahy jsou dřina.
Udržovat vztah a vychovávat děti vás nikdo nenaučí, a přitom je to v životě nejdůležitějí. Dříve se lidi snažili problémy víc řešit, dnes se hned rozvedou. To si pak říkám, v jakém stavu se brali? I u nás nastaly krizové situace, ale vždycky jsem si zrekapitulovala, proč jsem se vdávala. Byla jsem zamilovaná a chtěla s tím člověkem žít a mít děti. Proto jsem se vždycky snažila, abychom mohli fungovat dál, což je zásadní. Mladí ovšem nemají chuť problém překonat, raději ho obejdou.

Přeskočím teď na otázku, která se nesluší, ale nedá mi to. Letos vám bylo padesát – změnilo vás to nějak?
Nemám pocit, že bych byla jiná. Když jsem byla mladá, měla jsem problém se staršími kolegyněmi, které neumějí stárnout. Pořád jsem o tom přemýšlela, co že je to za vnitřní boj… Dnes jim už svým způsobem rozumím, ale doufám, že mě se to nedotklo. Na druhou stranu se mi strašně líbí, když vidím staré páry, jak se vedou za ruce po městě. Z toho jsem úplně hotová. I některé ženy, když začnou stárnout a prohlubují se jim vrásky, jsou nádherné… Každý věk má svá pro i proti.

autor Alena Dušková

zdroj Blesk,cz

 



 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář