Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vladimír Čech - Vladimír Čech - Heda Čechová

Vladimír Čech,*6.7.1951 - 22.3.2013 herec, moderátor, dabér

 

Vladimír Čech byl český herec, moderátor a bývalý politik, syn moderátorky Hedy Čechové a herce Vladimíra Čecha.

Život

Divadelní angažmá
V roce 1977 vystudoval pražskou DAMU, obor herectví a následně hrál v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, ve Slezském divadle v Opavě, Státním divadle Ostrava, v divadle Českém Těšíně, Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (dnes Moravské divadlo) nebo ve Východočeském divadle v Pardubicích (dnes Městské divadlo Pardubice). V letech 1990–1992 působil jako poslanec České národní rady. Mezitím hostoval v pražském Činoherním klubu, pak hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pražském Divadle Rokoko a Středočeském divadle Kladno. Od roku 1999 byl hercem na volné noze. V roce 2006 se stal členem souboru Městských divadel pražských.

Měl za sebou již desítky divadelních rolí, objevil se např. jako Vavřena ve Filozofské historii, Edmund v Králi Learovi, Merkucio v Romeovi a Julii, Hamlet, Antonio ve hře Antonius a Kleopatra, Jiří ve hře Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Jago v Othellovi a v mnoha dalších. V Městských divadlech pražských vytvořil role Karenina v Anně Karenině, hraběte Glostera v Králi Learovi, José Arcadia Buendii ve Sto roků samoty a hrál tu i v mnoha dalších inscenacích.

Televize a film
Do povědomí široké veřejnosti se dostal především jako moderátor soutěže Chcete být milionářem?, kde působil až do září roku 2003. Do roku 2005 moderoval T-Mobile Renta. Od roku 2004 se pravidelně objevoval na rádiu Blaník v povídání S Čechem po Čechách a od května 2010 uváděl na Českém rozhlasu Pardubice pořad Pardubická ohlédnutí. V roce 2008 pro Českou televizi natočil dokumentární seriál Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem; s ČT spolupracoval také jako moderátor pořadu pro seniory Barvy života.

Působil též v dabingu, např. jako titulní postava v kresleném seriálu i filmech o Garfieldovi.

V letech 2001, 2002 a 2003 byl zvolen nejoblíbenějším moderátorem soutěží v televizní anketě TýTý.

Politická kariéra
Po Sametové revoluci roku 1989 spoluzakládal Občanské fórum. V letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady.

Rodinný a osobní život
Vladimír Čech byl dvakrát ženatý, měl dva syny a dvě dcery. „To, že mám čtyři děti, možná nejvíce souvisí s tím, že jsem jedináček. Že jsem vyrůstal sám a že jsem si strašně přál sourozence," řekl Čech.

Zemřel dne 22. března 2013 po dlouhé nemoci, Lynchově syndromu, ke kterému se přidal zápal plic.

Autor: agent19

zdroj Osobnosti,cz

21. 9. 1916 Mirhorod, Ukrajina, Rusko   † 24. 12.1990 Praha, Československo

 
 

Upravit životopis

Životopis

Vladimír Čech starší se narodil 21. září 1916 v ukrajinském Mirhorodu. Ve druhé polovině 30. let se začal poprvé věnovat herectví jako člen divadla v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Další příležitosti a herecké školení poté získával u kočujících divadelních společností. Během nacistické okupace odešel do Prahy, kde začal studovat Státní konzervatoř a zároveň se stal členem Intimního divadla a jeho Studia (1942 – 1945). Po osvobození byl členem Malého Realistického divadla (1945) i Realistického divadla (1945 – 1949) a nakonec Divadla Jiřího Wolkera (1949 – 1959).

Nakonec se stal hercem a hlasatelem Československého rozhlasu Praha, kde setrval až do odchodu na penzi. A dále hostoval na pražských scénách (např. opět v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého nebo v Divadle na Vinohradech). Herectví Vladimíra Čecha se opíralo zejména o jeho příjemný herecký projev, silnější postavu a mimické schopnosti. Poté, co natrvalo opustil jevištní herectví, musel se čím dál tím více spoléhat na svůj velmi kultivovaný a též vymodelovaný hlasový projev.

Zahrál si například v inscenacích „Příběh opravdového člověka“ (Náčelník štábu), „Děti kapitána Granta“ (Jules Verne), „Kouzelná lampa Aladinova“ (Sultán), „Dantonova smrt“ (Barére), „Oko za oko“ (Camilo), „Dobrodružství Toma Sawyera“ (Soudce), „Koruna cti a slávy“ (Durynk), „Ledový vítr“ (V. I. Sokolov), „ „Do boje, lásko, leť…!“ apod. V letech 1951 – 1958 byl manželem hlasatelky Hedy Čechové (*1928) a jeho synem je herec a moderátor Vladimír Čech mladší (*1951).

Do české kinematografie pronikl jako herec až v 60. letech, kdy pracoval převážně pro rozhlas, a hned na začátku let sedmdesátých se v ní objevil naposledy. V první půlce dekády byl např. mužem v pasáži ve ZLÉM PONDĚLÍ (1960) Milana Vošmika, lékařem v Novákových ZELENÝCH OBZORECH (1962), učitelem v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, osobním referentem ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), otcem Elišky (Aglaia Morávková) v dramatu Ivo Nováka NA LANĚ (1963), ředitelem Janem Čermákem v Lehovcově hrané rekonstrukci MYKOIN PH 510 (1963) a či vedoucím obchodního domu v krimi STRACH (1963) Petra Schulhoffa.

Od poloviny 60. let se objevoval na stříbrném plátně jako herec Jan Faltys v kriminálce Evy Sadkové 5 MILIONŮ SVĚDŮ (1965), kat v komedii HAPPY END (1967) režiséra Oldřicha Lipského a též padesátník v Machově KLECI PRO DVA (1967). A ještě na začátku normalizace se stihl představit jako příznivec Internu v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana a redaktor Wágner z „Poledního listu“ ve snímku Poláka Juliana Dziedziny BITVA O HEDVIKU (1972).

Ač byl v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) namluven hercem Otto Lackovičem, sám Vladimír Čech nadaboval staršího úředníka (JUDr. Jaroslav Blažek) v dramatu Dušana Kleina a Miroslava Soboty MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (1964) a byl slyšen i jako mužský hlas v tragikomedii podle Milana Kundery ŽERT (1968) režiséra Jaromila Jireše.

Ještě před svými hereckými rolemi využili filmaři Vladimíra Čecha v 50. letech jako spíkra u medailonů (OTOMAR KORBELÁŘ) a u řady krátkých dokumentárních snímků (např. PROTI SUCHU, MUSEUM V. I. LENINA, VZDUCH – KYSLÍK, STROJNÍ OMÍTÁNÍ, STROJ NA ČESÁNÍ CHMELE, KONTROLA VE SLÉVÁRNĚ, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – UZENÁŘSKÁ VÝROBA, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – JATEČNICTVÍ a dále VÝROBA ODLITKŮ DO KOVOVÝCH FOREM, VÝROBA SKOŘEPINOVÝCH FOREM, POD ZPÍVAJÍCÍM NEBEM, NÁVŠTĚVA Z BRATRSKÉ ZEMĚ a další a další).

Vladimír Čech, jak již bylo i řečeno, nalezl se svým zvláštním protepleným hlasem velikánské uplatnění v rozhlase („Proces s kontryhelem“, „Když se Werther zastřelil“, „Kariéra“, „Alexis Zorbas“, „Vyhrávala kapela“, „Ctitel morálky“, „Dýmka míru“, „Panoptikum“, „Redaktoři“, „Výstřely u hřbitovní zdi“, „F. C. Ball“, „Perlový náhrdelník“, „Macbeth“ atd.), dabingu a ojediněle jeho herectví i v televizi (TV film STRAŠIDLO, KTERÉ SE SMĚJE nebo seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA).

Často bývá zaměňován s režisérem a scenáristou Vladimírem Čechem (1914 – 1992), jenž si také zahrál před filmovou kamerou. Vladimír Čech starší zemřel na Štědrý den 24. prosince 1990 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let.

Autor: agent19

Vladimír Čech,*21.9.1916 - 24.12.1990 - herec

 

Vladimír Čech starší se narodil 21. září 1916 v ukrajinském Mirhorodu. Ve druhé polovině 30. let se začal poprvé věnovat herectví jako člen divadla v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Další příležitosti a herecké školení poté získával u kočujících divadelních společností. Během nacistické okupace odešel do Prahy, kde začal studovat Státní konzervatoř a zároveň se stal členem Intimního divadla a jeho Studia (1942 – 1945). Po osvobození byl členem Malého Realistického divadla (1945) i Realistického divadla (1945 – 1949) a nakonec Divadla Jiřího Wolkera (1949 – 1959).

Nakonec se stal hercem a hlasatelem Československého rozhlasu Praha, kde setrval až do odchodu na penzi. A dále hostoval na pražských scénách (např. opět v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého nebo v Divadle na Vinohradech). Herectví Vladimíra Čecha se opíralo zejména o jeho příjemný herecký projev, silnější postavu a mimické schopnosti. Poté, co natrvalo opustil jevištní herectví, musel se čím dál tím více spoléhat na svůj velmi kultivovaný a též vymodelovaný hlasový projev.

Zahrál si například v inscenacích „Příběh opravdového člověka“ (Náčelník štábu), „Děti kapitána Granta“ (Jules Verne), „Kouzelná lampa Aladinova“ (Sultán), „Dantonova smrt“ (Barére), „Oko za oko“ (Camilo), „Dobrodružství Toma Sawyera“ (Soudce), „Koruna cti a slávy“ (Durynk), „Ledový vítr“ (V. I. Sokolov), „ „Do boje, lásko, leť…!“ apod. V letech 1951 – 1958 byl manželem hlasatelky Hedy Čechové (*1928) a jeho synem je herec a moderátor Vladimír Čech mladší (*1951).

Do české kinematografie pronikl jako herec až v 60. letech, kdy pracoval převážně pro rozhlas, a hned na začátku let sedmdesátých se v ní objevil naposledy. V první půlce dekády byl např. mužem v pasáži ve ZLÉM PONDĚLÍ (1960) Milana Vošmika, lékařem v Novákových ZELENÝCH OBZORECH (1962), učitelem v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, osobním referentem ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), otcem Elišky (Aglaia Morávková) v dramatu Ivo Nováka NA LANĚ (1963), ředitelem Janem Čermákem v Lehovcově hrané rekonstrukci MYKOIN PH 510 (1963) a či vedoucím obchodního domu v krimi STRACH (1963) Petra Schulhoffa.

Od poloviny 60. let se objevoval na stříbrném plátně jako herec Jan Faltys v kriminálce Evy Sadkové 5 MILIONŮ SVĚDŮ (1965), kat v komedii HAPPY END (1967) režiséra Oldřicha Lipského a též padesátník v Machově KLECI PRO DVA (1967). A ještě na začátku normalizace se stihl představit jako příznivec Internu v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana a redaktor Wágner z „Poledního listu“ ve snímku Poláka Juliana Dziedziny BITVA O HEDVIKU (1972).

Ač byl v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) namluven hercem Otto Lackovičem, sám Vladimír Čech nadaboval staršího úředníka (JUDr. Jaroslav Blažek) v dramatu Dušana Kleina a Miroslava Soboty MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (1964) a byl slyšen i jako mužský hlas v tragikomedii podle Milana Kundery ŽERT (1968) režiséra Jaromila Jireše.

Ještě před svými hereckými rolemi využili filmaři Vladimíra Čecha v 50. letech jako spíkra u medailonů (OTOMAR KORBELÁŘ) a u řady krátkých dokumentárních snímků (např. PROTI SUCHU, MUSEUM V. I. LENINA, VZDUCH – KYSLÍK, STROJNÍ OMÍTÁNÍ, STROJ NA ČESÁNÍ CHMELE, KONTROLA VE SLÉVÁRNĚ, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – UZENÁŘSKÁ VÝROBA, BEZPEČNÁ PRÁCE V UZENÁŘSKÉM PRŮMYSLU – JATEČNICTVÍ a dále VÝROBA ODLITKŮ DO KOVOVÝCH FOREM, VÝROBA SKOŘEPINOVÝCH FOREM, POD ZPÍVAJÍCÍM NEBEM, NÁVŠTĚVA Z BRATRSKÉ ZEMĚ a další a další).

Vladimír Čech, jak již bylo i řečeno, nalezl se svým zvláštním protepleným hlasem velikánské uplatnění v rozhlase („Proces s kontryhelem“, „Když se Werther zastřelil“, „Kariéra“, „Alexis Zorbas“, „Vyhrávala kapela“, „Ctitel morálky“, „Dýmka míru“, „Panoptikum“, „Redaktoři“, „Výstřely u hřbitovní zdi“, „F. C. Ball“, „Perlový náhrdelník“, „Macbeth“ atd.), dabingu a ojediněle jeho herectví i v televizi (TV film STRAŠIDLO, KTERÉ SE SMĚJE nebo seriál NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA).

Často bývá zaměňován s režisérem a scenáristou Vladimírem Čechem (1914 – 1992), jenž si také zahrál před filmovou kamerou. Vladimír Čech starší zemřel na Štědrý den 24. prosince 1990 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let.

Autor: agent19

zdroj Osobnosti,cz

Heda Čechová,*17.7.1928 - herečka, moderátorka

 

Patřila mezi nejkrásnější a nejlepší hlasatelky. Ženy napodobovaly její styl, muži jí padali k nohám. Pak přišel rok 1968 a strmý pád dolů. Paní Heda však zůstala vždy hrdá, ať už v rozhlase, televizi, v archivu nebo později v politice.

Na střední škole ji lákala chemie. Nejenže z ní maturovala, ale dokonce chtěla dál tento obor studovat. Ale na vysokou školu jí tatínek nechtěl dát peníze, a tak se tajně ještě před maturitou přihlásila na konkurs na hlasatelku Československého rozhlasu, aby si vydělala. "Věděla o tom jen moje maminka a třídní profesorka. Ze tří set uchazečů jsem byla jediná, která uspěla."

Paní Heda, jak se ukázalo, byla rodilá hlasatelka. Velmi záhy patřila k nejlepším a upoutala svým podmanivým hlasem a profesionalitou i tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který chodil do rádia číst své projevy. "Byla jsem mu představena a pan ministr mi řekl - co bys tomu říkala, kdybychom vyjeli do Londýna do BBC na zkoušku a udělali z tebe světovou hlasatelku?" Nabídka to byla pro mladou půvabnou dívku lákavá, nicméně přišel únor 1948 a s ním i konec éry Jana Masaryka. "A nejela jsem pochopitelně nikam," doplňuje Heda Čechová.

BĚHEM KONKURSU UŽ VYSÍLALA
Po únoru 1948 vyhodili jejího tatínka z rozhlasu, což neunesl a zastřelil se. Rodinná tragédie; a navíc strach, že ji vyhodí také. V rozhlase se atraktivní "zprávařka" také zamilovala do svého prvního muže. Narodil sejí syn Vladimír, na kterého je pyšná a se kterým si skvěle rozumí. V r. 1954 udělala úspěšně konkurs do Československé televize. "Bylo to ještě v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici. Hodinu jsem čekala na výsledek a pak se mě zeptali, jestli mám večer čas, že budu vysílat. Četla jsem zprávy v Televizních novinách. Neměla jsem žádnou trému, i když šlo o živé vysílání a neexistovalo žádné čtecí zařízení." Pak si o ni řekli z oddělení programu Československé televize a paní Heda se stala hlasatelkou. Uváděla též velké přímé přenosy, např. z Národního divadla nebo koncerty sólistů Pražského jara, ale uváděla také estrády s Janem Pixou. Vždycky měla nádherné šaty, které divačky obdivovaly. "Šaty mi šila moje matka, já jsem je vymýšlela a moc mě to bavilo."

NEKOLEKTIVNÍ, ALE NEJLEPŠÍ
"V televizi fungovala cenzura, ale vždycky jsem si text upravovala tzv. do pusy a vložila jsem si do něj jednu dvě větičky něčeho osobního, protože jsem chtěla divákům dát něco svého. "Působit v minulém režimu v televizi nebylo vždycky snadné." Říkali, že jsem individualistka, rezervovaná, nekolektivní, ale přesto o mně říkali, že jsem nejlepší hlasatelka.

"Na Štědrý večer r. 1968 divákům recitovala verše Jaroslava Seiferta, který jí 31. 12. poslal krásný dopis, ve kterém děkoval za laskavý štědrovečerní pozdrav. Za nějakou dobu vystoupila na obrazovce v černých šatech s dlouhým rukávem, bez ozdoby, a bez emocí divákům oznámila, že uvidí Televizní noviny. Do režie vrazil opilý soudruh, jehož jméno si paní Heda už nepamatuje, a ten jí řekl: "Dokud tady budeme my, ty hlásit nebudeš."

Přítomná kolegyně Milena Vostřáková a její první muž Zachata ztuhli. "Hlásila jsem ještě do února 1969 a pak jsem dvacet let nemohla na obrazovku. V té době jsem byla rozvedená, samoživitelka, sama se synem. Bylo to samozřejmě složité, ale svůj odchod z obrazovky jsem nenesla tak těžce jako jiní."

Když nedobrovolně skončila se svým působením na obrazovce, četla např. komentáře k dokumentárním filmům a k cestopisům. Pak byla přeřazena do archivu. Pro slepeckou tiskárnu natáčela texty - knihy proslepce na zvukových nosičích, načítala také nejrůznější časopisy a informace a této činnosti se věnuje dodnes. V r. 1977 vážně onemocněla a šla do invalidního důchodu. Po revoluci se její život opět změnil.

"Šla jsem na procházku se psem a zašla jsem se podívat do kanceláře Občanského fóra. Krásně mě přivítali a já jsem pro ně začala pracovat. Dva roky jsem byla poslankyní České národní rady." V současné době pracuje paní Heda stále pro slepeckou tiskárnu, ráda jezdí na chalupu, užívá si svých vnoučat a je šťastná.

KARIÉRA:
- Dva roky studovala filozofii a psychologii na UK v Praze
- 1949 - Československý rozhlas
- 1951 - svatba s Vladimírem Čechem (rozvod o 7 let později)
- 1951 - narození syna Vladimíra (současný moderátor TV NOVA)
- 1954 - Československá televize Od února 1969 se 20 let nesměla objevit na televizní obrazovce
- 1990-1992 - poslankyně České národní rady

Autor: igorek1974

zdroj Osobnosti,cz

Maminka »milionáře« Vladimíra Čecha: Prakticky přestala žít, celé dny tráví se zesnulý synem!

Heda Čechová bez svého syna neumí žít.
Heda Čechová bez svého syna neumí žít. (Aha! - David Malík, ara)
 
 

Bývalá televizní hlasatelka Heda Čechová (86), matka herce a moderátora Vladimíra Čecha (†61) se stále nemůže vzpamatovat ze ztráty syna. Její život jako by skončil…

 

Ikona šedesátých let Heda Čechová se podle svých slov nedokáže smířit s tím, že její Vladimír už není. Proto se snaží celé dny trávit se svým synem, podřizuje tomu úplně vše.

"Vždycky si zjistím, jaké synovy pořady reprízují a pak si to hlídám. Ráno vstanu, rychle připravím snídani a už přepínám na to, co z Vladimírových pořadů dávají. Před devátou opakují Milionáře, odpoledne zase jeho cestopis,“ prozradila Sedmičce Čechová, která vlastně žije životem svého syna.

„Do toho si občas pustím nějaký synův film a večer si listuju knihou, kterou jsem o Vladimírovi napsala," uzavírá zdrcená žena, jejíž syn navždy odešel před dvěma lety.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pozdrav pí.Hedě

(jana, 8. 4. 2015 22:17)

možná že si na mě vzpomíná,já na ni velice dobře,doručovala jsem do domu kde bydlela,se synem(znala jsem i pana Bizika)bylo to v době její nemoci,ale byla plná optimismu,pak se všechny domy začaly vystěhovávat(jmenovalo se to modernizace vinohradský trojúhelník)je mi líto jak si osud zrovna s ní pohrál.Zajisté má oporu ve vnoučatech(možná i radost z pravnoučat) Přeji hodně zdravíčka.Vaše poštačka ze Z.6.......