Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vladimír Brabec - Helena Brabcová - Pavel Brabec

 

Vldimír Brabec,*15.5.1934 - 1.9.2017 - herec, dabér

K divadlu tíhl už od dětství, zpíval také v dětském sboru. Hned po válce hrál v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové – dnešní Akropolis (1946 – 1948, dětské divadlo), v roce 1953 pak absolvoval DAMU u profesorů Nedbala, Krejči a Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.

Brabec má se svou ženou Naďou (vzali se v dubnu 1955) dceru Helenu a syna Pavla, obě děti jdou v otcových šlépějích. V roce 1980 získal Brabec titul zasloužilý umělec (možná právě díky roli majora Zemana) a v roce 1998 v Přelouči dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu. Dnes už je na odpočinku, a i když už mu je přes sedmdesát, stále se rád vrhá před rozhlasový a dabingový mikrofon, hostuje také na divadelních scénách. Jeho velkým koníčkem je létání letedlem.

Divadlo
Po škole působil v letech 1953 – 1954 v Mostě a od roku 1959 dokonce v Národním divadle. Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu, jeho přítelem se stal třeba Rudolf Hrušínský (chodili spolu také na pivo). Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se opět vrátil na prkna Národního divadla, kde setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby je na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.

Film
Ve filmu Brabec debutoval už ve čtrnácti letech, a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).

Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho nespornému talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostává jen malé role.

Televize
Větší uplatnění Brabcovi přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).

Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1975 – 1980), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana by se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, jehož netáčení však dosud nezačalo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major zeman – Jak to vidím dnes.

Dabing
Samostatnou kapitolu v Brabcově kariéře tvoří dabing. Je dokonalým dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (geniálně ho nadaboval v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v legendárním seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů). Dabing tvoří třetinu jeho životní práce, jeho dabingové role už nejdou ani spočítat.

Autor: A0, Dinybot, Kirk, Mercy,

zdroj Osobnosti,cz

15. května 2014 • 12:00

Vážné problémy k narozeninám: Vladimír Brabec dnes slaví 80!

 
Poté, co ho podruhé zradilo srdce, dostal trojitý bypass (Foto Aha! – Pavel Machan, Marek Pátek, David Malík, Ladislav Křivan)
 
Fotogalerie
 
Už 30 let se oslavám plánovaně vyhýbá. „Uteču a vrátím se, až je po všem. Naposledy jsem to pořádně roztočil, když mi bylo padesát,“ svěřil se Vladimír Brabec. Dnes má 80. narozeniny. Nezklamal, zase zmizel. Možná opět na Slovensko, kam prchl, když mu bylo 77.

 

 

 

 

 

 

 
 

Nicméně osmdesátiny, ať je kdekoli, přivítal Brabec v plné síle, přestože to vždycky tak růžové nebylo. První infarkt prodělal, když mu bylo 40 let, přímo na jevišti Národního divadla. Měl tehdy roztočený svůj nejslavnější seriál Třicet případů majora Zemana.
Podruhé ho srdce zradilo v roce 2002. Měl zástavu rovnou na jedné z pražských ulic a přežil zázrakem hlavně díky tomu, že šli právě okolo dva lékaři. Dostal trojitý bypass.

„Musím pracovat, jinak umřu,“ říká Brabec lékařům, kteří by rádi, aby zvolnil své pracovní tempo. Přiznává, že ho dost často něco bolí. „Páteř je špatná, tělo holt stárne. Bojím se nějak moc hýbat,“ přiznává herec.
Nijak zvlášť ovšem zatím nefňuká. Sice už nemůže nahoru do oblak, kam si tak rád občas zaletěl, a taky účinkování v muzikálech by ho vyčerpávalo. Ale pořád ještě může řídit auto, jezdí na chalupu, dabuje a sem tam si zahraje. Zatím naposledy se na obrazovce objevil letos v úspěšném seriálu Případy 1. oddělení, kde ztvárnil přepadaného důchodce Plicku. Kolegové ze Zemana vinšují zdraví

Rudolf Jelínek (79) – major Hradec
„Přeju mu především zdravé srdce, protože se ho dost nazlobilo už v minulosti. Obdivuju ho, je to vynikající filmový, divadelní i dabingový herec. Za rok ho dohoním, taky mě čeká osmdesátka.“

Regina Rázlová (66) – agentka Stardust
„Je to můj nejmilejší Cyrano z Bergeracu, bral nás za srdce. A takové krásné a dobré srdce mu taky ze srdce přeju. Je to frajer!“

Jiří Klem (70) – fotbalista Vondra
„Přeju mu, aby mu jeho osobní i umělecká potence, kterou má až dodneška, ještě hodně dlouho vydržela!“

Jan Pohan (83) – Hradcův vrah Spellman
„Stáří je sviňa. Ale pokud člověk může dýchat, myslet, chodit, hýbat rukama a nohama, dá se to unést. Zdravotní problémy můžete mít i v 50, a pak je určitě lepší být v 80 zdravý.“

Autor:  hoh

 

 

 

 

 

 

zdro Aha,cz

 

 

15. února 2014 • 19:11

Vladimír Brabec nechtěl, aby byly jeho děti za protekční spratky: Ani džíny z tuzexu jim nekoupil!

Manželé Brabcovi
Manželé Brabcovi (Foto: pro Aha! -Jiří Hadač)
 
 

 

 

 

 

 

 

Pádná ruka manželky

Děti ovšem vychovávala žena. Brabcovi kromě Heleny mají ještě syna Pavla, filmového režiséra. Když ratolesti zlobily, donesla se stížnost k hlavě rodiny až se zpožděním, takže už by ani nebylo výchovné trestat. „Pádná ruka, to bylo na mojí manželce. Moje sankce už byly marné. Působil jsem spíš mírotvorně.“ Ve škole byl ohledně dětí jen dvakrát.


Protekci prý nikdy nepožadoval. Měl jen svého zelináře a řezníka. „Jenže jsem za nimi nemohl ani zajít, když jsem byl většinu času na natáčení nebo v divadle. Chodila manželka a tu si se mnou nikdo nespojoval. Ovšemže, když jsem vyrazil na nákup já, dostal jsem podpultové tropické ovoce, lepší kousek masa.“
Ovšem rozhodně nechtěl, aby na jeho děti pohlíželi ve škole jako na protekční fracky. Nekupoval jim nic okázalého, doma přiškrtil kohout financí a na výstřelky vydal embargo. „Já jim ani bony nikdy nedonesl!“ vztyčí varovně prst. Nikdy!

Aby také ano, elitní kriminalista a měl by se zaplést s vekslem? Vždyť když se natáčelo v cizině, tak jedině na východoněmecké Rujaně či na komunistické Kubě. A tam by valuty nedostal. „Nic nedostaly. To tak, ještě aby někdo říkal, že Brabec hraje Zemana a jeho děti můžou mít všechno. Ale jejich vrstevníci samozřejmě džíny z Tuzexu měli. Takže tím jsem děti trochu trápil.“

Autor:  moc

 

 

 

 

 

 

zdroj Aha,cz

Vladimír Brabec: Dnešní podmínky v dabingu jsou vyděračství

Čeští herci hromadně přecházejí pod novou agenturu, která má zajistit lepší podmínky při dabingu. Už řadu let se dabing neustále zhoršuje, jak sílí tlak na levnou práci. Někteří to nazývají neprofesionalitou, někteří dokonce „vyděračstvím“.

 
Vladimír Brabec
 

Vladimír Brabec

 

Dnes 16:19

Slavní dabéři jako Vladimír Brabec, Ivan Trojan nebo Nela Boudová se nechtějí smířit s podmínkami v dabingových studiích. Část studií se chce dohodnout, část ale s takovými herci už nechce spolupracovat.

„Nenecháme se už ‚drbat‘, přibylo tolik práce, kterou má člověk odvést dobře. Chtějí se od nás horentní výkony za dvě hodiny. Vždyť to nejde, je to umělecká práce,“ řekl Novinkám Vladimír Brabec.

„My ten film poprvé vidíme a hned se to dabuje, to je nesmyslné, vždyť je to vyděračství,“ zlobí se Brabec a dodává, že u dabingu musí být všude režisér a zvukař, což už dnes také nemusí být samozřejmostí.

Ve sporu jde také o placení dabérů. Herci chtějí být placeni spíše za množství textu a ne za hodinu. „Mladý herec asi musí vědět, proč to dělá, ale nemůžou chtít, aby ten, kdo to dělá celý život a dostal 3 ceny Františka Filipovského, pracoval za směšnou částku,“ dodal.

Herecká asociace se ke kauze nechce vůbec vyjadřovat. „My jsme se rozhodli, že až do tiskové konference v úterý nikdo nebude nic říkat,“ řekl její prezident Jiří Hromada.

Vladimír Brabec (skladatel Antonín Dvořák) vzpomíná

„Někdy v polovině šedesátých let, to už jsem byl v Národním divadle, jsem nějakou roli od Františka Filipa dostal, už ani nevím, co to bylo. Docela jsme si rozuměli, a tak mi ve Sňatcích z rozumu svěřil mladého Antonína Dvořáka. Což o to, když Dvořák mluvil, nebyl to žádný problém, ale on byl hlavně vynikající skladatel a klavírista. Ale to já ani omylem, klavír mě zkrátka minul. Takže jsem dostal školení na „hluchém“ klavíru beze strun, a ten samozřejmě nevydal ani hlásku. Naučili mě pár prstokladů a pohybů, a pak už šla kamera rychle z rukou někam jinam. Když byly v blízkých záběrech šikovné prsty, nikdy to nebyly moje. Při ostré klapce jsem tedy jako hrál, ovšem pár metrů od nás byl druhý klavír a na něm doopravdy kralovala profesionální virtuoska. Holky, tedy Jiřina Jirásková a Iva Janžurová, stály u mého klavíru a zpívaly. Vypadalo to stoprocentně a nikdo nic nepoznal. Až teď po dvaceti letech, když je to takříkajíc promlčené, prozrazuji, jak to doopravdy bylo. Pro mne byl ten Dvořák hodně inspirující, velmi jsem si s ním rozuměl, a dokonce jsem za svůj tehdejší výkon dostal cenu Fitesu.

Vůbec, natáčení bylo fajn. Byli jsme mladí, krásná parta, režisér profík, mladíček Vladimír Opletal za kamerou, výborný pocit. Výsledek lidi hodně upoutal a je dobře, že se tenhle seriál opět vysílá. I když, jak si povede v konkurenci s těmi všemi komerčními bláboly, těžko říct. Nic z toho se už nevrátí, ale jsem moc rád, že jsem ve Sňatcích hrál.“

Text: Jiří Moc, archiv redakce
Převzato z časopisu ČT+

Vladimír Brabec

Vladimír BrabecHerminapress

Major Zeman skončil po pádu na podlaze, bez pomoci zůstal šestnáct hodin!

20. dubna 2017 7:58

Představitele legendárního majora Zemana Vladimíra Brabce (82) bohužel před neduhy stáří neochrání ani vejminek u dcery! Herec ve svém srubu na pozemku Heleny Brabcové (52) upadl tak nešťastně, že zůstal ležet na podlaze a sám si nemohl ani přivolat pomoc!

 

Celých šestnáct hodin trvalo, než se totálně dehydrovaný a vysílený doplazil k telefonu a zavolal dceři. „Chtěl se uvelebit k televizi na židli, bohužel sedl vedle a spadl na zem. Nedokázal vstát, ani zavolat. Telefon neměl při ruce,“ popsala Helena Brabcová. K události došlo o Velikonocích.

Nastala krutá, bezesná noc. „Až druhý den ráno se k telefonu doplazil a zavolal mi,“ popsala Blesku dcera seriálového majora Zemana. Ta už bohužel nebyla doma, naštěstí se o dědečka postaraly vnučky. Uložily ho do postele, aby se konečně vyspal, odpoledne pak putoval do nemocnice.

Přes všechnu hercovu smůlu nakonec lékaři konstatovali, že mu nebezpečná nehoda nijak zásadně neublížila. Zůstává ale dál v jejich péči a rodina nyní jistě přemítá, jak ještě lépe zajistit bezpečí svého slavného staršiny, aby se podobná událost znovu neopakovala.

Brabec před dvěma lety zkolaboval kvůli potížím se srdcem, dokonce byl několik dnů v kómatu. Proto ho doktoři pravidelně sledují, při nynějším pobytu ve špitále mu „pumpu“ také pořádně proklepnou, aby měli jistotu, že nehrozí nové komplikace. 

David Zápal , Super.cz

 

 Helena Brabcová,*1964 - herečka, dabérka

Herečka Helena Brabcová je dcerou herce Vladimíra Brabce a sestrou režiséra Pavla Brabce.

Vystudovala hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Vystupovala s Černým divadlem, hostovala v Divadle Jiřího Grossmanna, v představeních Divadelní společnosti Háta a účinkovala v muzikálech Jeptiška a Popelka.

Ve filmu se objevila již jako dvouletá, když představovala vnučku starých hrdinů v tv. filmu Láska jako trám.

Hrála i ve filmech Velké trápení, Nekonečná-nevystupovat, Anděl svádí ďábla, Samotáři.

Těžiště své herecké práce nalezla především v dabingu, rozhlasu a reklamě.

V současné době hraje zdravotní sestru v seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Zdroj Osobnosti,cz

Pavel Brabec,*15.6.1957 - režisér

2. července 2014 • 05:00

Foto z tajných oslav 80. narozenin Vladimíra "Zemana" Brabce: Dorazil i Pepa Zíma (82) a vodka tekla proudem!

Oslavenec Vladimír Brabec vypadá skvěle, jen už k jeho výbavě patří hůlka.
Oslavenec Vladimír Brabec vypadá skvěle, jen už k jeho výbavě patří hůlka. (Foto Aha! – Alexandr Malachovský, www.majorzeman.eu)
 
Lepší pozdě než později. Vladimír Brabec alias nesmrtelný major Zeman zapil své osmdesátiny sice se zpožděním dva a půl měsíce, zato pořádně. Dopřál si pivo, víno i vodku. Brabec je známý tím, že se oslavám vyhýbá jako čert kříži. Fanklub majora Zemana s ním ale nediskutoval a uspořádal v pražském Střížkově pořádný mejdan.

 

 

 

 

 

 

Oslavenec a gratulanti z řad jeho hereckých kolegů se na tajnou oslavu sjížděli dobovými vozy Veřejné bezpečnosti. Dorazil i Josef Zíma (82), který jubilantovi zapěl „Jednou až odtroubí k poslední leči...“ Tedy stejnou písničku, jakou zpíval i na mysliveckém bále v dílu Hon na lišku. „Chvála Bohu mi to ještě jde. Jen si raději na jeviště dávám barovou židli, abych se mohl podle potřeby opřít,“ svěřil Aha! zpěvák. Po operaci kolene se zbavil bolestí a zase užívá života. Notoval si i za stolem.


Oslava se povedla. „Přinesl jsem Vláďovi lahev dobrého červeného vína. V našem věku je to prý nejvhodnější pití. Ale pak jsme pro jistotu skočili na panáčka vodky,“ prozradil Zdeněk Srstka (78), který patří mezi seriálové rekordmany. V Majoru Zemanovi totiž ztvárnil hned čtyři role, včetně tanečníka na zmíněném bále. K vínu přidal ještě svou fotku z Doktorů z Počátků, kde hraje venkovského dědka.

„To aby viděl, že furt makám,“ smál se herec a kaskadér. Fanklub mu udělal velkou radost, protože na mejdan nechali přinést malého lvíčka. Známý milovník zvířat byl na vrcholu blaha, když se s ním mohl pomazlit.


Herečtí matadoři si měli celý večer co povídat. Vzpomínali na natáčení i na další životní zážitky. „Míval jsem malého fiata. Kluci na mě útočili, jak jsem se tam se svou vejškou mohl vejít. Chtěli v praxi ukázat, jak jsem se tam skládal,“ postěžoval si žertem Jan Skopeček (88) alias zloděj obrazů Ruda Syřiště z Dámy s erbem. Jaroslava Obermaierová (68) zase líčila svému seriálovému manželovi, co všechno se v jejím životě od dob natáčení změnilo. Hradce to čeká
Už nyní se všichni těší, jak v podobném duchu oslaví osmdesátiny »majora Hradce« Rudolfa Jelínka (79). Toho čeká jubileum v únoru příštího roku. Snad se ho všichni dožijí ve zdraví.

Autor:  hoh, tos

zdroj Aha,cz

 

 

 

 

 

 

 

 

  20. října 2014 • 12:00

»Major Zeman« Vladimír Brabec (80): Sekl s divadlem, nevychází z bytu, mluví o smrti…

»Major Zeman« Vladimír Brabec se necítí vůbec dobře.
»Major Zeman« Vladimír Brabec se necítí vůbec dobře. (Foto Aha! – Pavel Machan, Marek Pátek, David Malík, Ladislav Křivan)
 
 
Herec Vladimír Brabec, jehož kriminalista Honza Zeman okupuje oba víkendové dny obrazovku TV Barrandov, má vážné zdravotní problémy. Dokonce už odmítá i vycházet ze svého bytu…

 

 

 

 

 

 

 

Vladimír Brabec říká, že mu docházejí síly, že mu není dobře. Odešel tedy z divadla a zavřel se ve svém bytě. „Šetřím se, bolí celé tělo. Nerad se pohybuji, někdy to totiž ani nejde,“ řekl týdeníku Sedmička slavný herec.

Zdraví ho přinutilo také odejít z milovaného divadla. „Přestal jsem hrát, protože jsem se bál, abych na jevišti neupadnul. Když se jen trochu rychleji pootočím, tak jsem labilní,“ řekl novinářům Brabec, který prý také už nechodí ven večer, protože má obavy, aby nebyl dezorientovaný. Přiznal také, že už mnohokrát upadl.

Představitel stále populárního majora Zemana také stále více mluví o smrti. Říká však, že v jeho věku je to normální. „Člověk se musí se smrtí vyrovnat. A co si máte vytrpět, to si vytrpíte. Však jsem si život užil,“ uzavíral neveselé povídání Vladimír Brabec.

Autor:  ph

zdroj Aha,cz

 

Vladimír Brabec: Léta mě nesmyslně špinili!

 

 
Až po řadě let se Vladimír Brabec rozhodl dát rozhovor.

Herec Vladimír Brabec (76), muž s neuvěřitelným hereckým talentem, kterého proslavila především role majora Zemana, si po letech opět stoupl před kameru. Diváci ho mohou pravidelně vídat v seriálu Ulice, kde hraje profesora Kreuzera. Po řadě let mlčení se herec uvolil promluvit s médii a souhlasil s rozhovorem pro Nedělní Aha! Během rozhovoru byl dobře naladěný a často vtipkoval. Zamračil se pouze jednou, to když došlo na otázky týkající se majora Zemana...

Hodně dlouho jste odmítal mluvit s médii. Nekomentoval jste dokonce ani zprávy, že jste před lety zkolaboval přímo na ulici. Prozradíte teď, co se tehdy stalo?

„Před osmi roky mě postihla zástava srdce přímo na ulici v Praze u Muzea. Museli mě oživovat. Posléze jsem musel podstoupit operaci srdce. Teď už jsem ale fit a cítím se skvěle. Mám prý všechno dělat pozvolna a vyvarovat se stresu. Ale nevím, jak to v mém povolání zařídit.“ (smích)

Musel jste kvůli srdíčku něco omezit?

„Já jsem vždycky miloval hory a moře. Léta letoucí jsem jezdil na běžkách. To už teď nemohu. K moři už také nemohu, neboť slunce mi lékaři nedoporučují. Na chalupě můžu s rozumem na slunci pracovat, ale k moři už si netroufnu. Plavání už se bojím. Po těch srdečních chorobách jsem zkrátka některé věci musel omezit. Nicméně i s tím se dá žít.“

V současné době se objevujete v seriálu Ulice. Zvažoval jste dlouho, jestli nabídku přijmete?

„Asi tak čtrnáct dní. Po všech základních informací, jaký by měl být charakter profesa Kreuzera, jsem ji rád přijal. Snad se mi už částečně podařilo vyzbrojit tím, co jsem si předsevzal. Mám také rád sarkastický humor, který v této roli můžu uplatnit. Rozhodla zkrátka chuť to dělat a pracovat.“

 

Vladimír Brabec nyní hraje v seriálu Ulice. Na snímku s herečkou Pavlou Tomicovou.

Věděl jste, do čeho jdete? Sledoval jste seriál Ulice i předtím?

„Ano, ano, věděl jsem, o co jde. Moje paní se na ni totiž dívá každý večer, takže mě do toho zatáhla s přáním zlom vaz...“ (smích)

To tedy vaše paní musela být z této nabídky přímo nadšená...

„Já si myslím, že ano! (smích) Když jsem jí pak řekl představu o tom, jak bych si tu roli představoval, jak bych ji dál rozvíjel, tak řekla: Jé, to může být príma! Byla také ráda, že mě lidé uvidí v trochu jiné roli, než byli zvyklí.“

Má postava profesora Kreuzera s vámi něco společného?

„Takový ve skutečnosti vážně nejsem. Ačkoliv někdy... (smích) Ale vyvztekám se na tom, zkrátka hraje se mi to dobře a baví mě to.“

Díváte se na sebe v televizi? A jaké jsou vůbec ohlasy na vaši roli?

„Snažím se to sledovat.  Jako herec jsem k sobě dost kritický. A často si říkám:  tohle jsem měl asi udělat jinak. Ale pozdě bycha honit! Chci, aby moje práce byla perfektní. Přestože se tyto seriály točí v děsivě rychlém tempu, snažím se se svou rolí co nejvíce poprat. A ohlasy jsou zaplaťpánbůh kladné. Největší kritičkou je asi moje žena, jejíž postřehy jsou někdy docela podnětné.“

V seriálu hraje také Jaroslava Obermaierová, která hrála vaši manželku v seriálu Třicet případů majora Zemana. Vídáte se před kamerou?

„Abych řekl pravdu, tak ne. Ten seriál je tak geniálně vymyšlený a připravený, že se potkávám pouze se svou »seriálovou« rodinou. Prakticky jen se »synem« Otakarem Brouskem, Simonou – Pavlou Tomicovou a jejími rodiči. S nikým jiným se nevidím. Zatím.“

Jaký máte názor na současné české seriály?

„Bez seriálu to v dnešní době prostě nejde. Technika se posunula strašně dopředu.  Seriály se vyrábí rychleji, podotýkám nikoliv ale snadněji než film. Hodně záleží na tématu, aby byl pro diváka přitažlivý. Proto se stalo už u řady seriálů, že z obrazovek rychle zmizely. To si myslím, že u seriálu Ulice  nehrozí. Ulice zůstává stále v povědomí diváka.“

Řada vašich hereckých kolegů se angažuje v reklamách. Pokud byste dostal nabídku, šel byste do toho také?

„Nikdy člověk nemá říkat nikdy. Reklama byla, je a bude. Nakonec i Vlasta Burian reklamě neodolal, když propagoval gumy ve Zlíně Baťovi. Dnes se sice reklama dostala úplně někam jinam, ale i komerce se dá udělat umělecky. Já to nikomu nevyčítám a chápu to. Herec to prostě dělá z různých důvodů. Vždyť nepracujeme jenom na umění. To by nás někdy neuživilo. Složenky za nás přece nikdo platit nebude.“

Nemůžu se nezeptat na kontroverzní seriál Třicet případů majora Zemana...

„Ne, nebudu o tom mluvit. Nezlobte se. Nechci o tom hovořit, zase by mě osočovali někteří hloupí lidé, co z toho dělají problém.“

 

Major Zeman – postava, která do našeho rozhovoru vnesla napětí. Herec o ní odmítal mluvit.

Ale tento seriál má dodnes také spoustu fanoušků a zrovna před několika týdny se zase reprízoval...

„Ano, vím to. Ale vážně o tom nebudu mluvit. Po revoluci mě začali špinit úplně nesmyslně... Tečka!“

Tak dovolte jen poslední otázku na toto téma. V té době jste byl na vrcholu slávy, letěly na vás ženy?

(úsměv) „Víte, měl jsem hodně práce... To už si nepamatuji.“ (smích)

Jaký jste měl vůbec zamlada vkus, líbily se vám více brunety, nebo blondýny?

„Vždycky u mě rozhodovalo to, jaká ta žena je a na vlasech až tak moc nezáleželo. Ale vzal jsem si brunetu, se kterou už jsem pětapadesát let.“ (úsměv)

Před několika týdny jste oslavil 76. narozeniny. Jaká byla oslava?

„Klidná, v rodinném kruhu na chalupě. Přijeli všichni, i pravnuk, co víc si člověk může přát?“

Vaše děti, syn Pavel a dcera Helena, jdou ve vašich šlépějích. Máte z toho radost?

„Já jsem jim nikdy nemluvil do toho, co jednou budou chtít dělat. Důležité pro mě vždycky bylo, aby byli v životě šťastní. Ale musím říct, že radost z nich mám. Ty chvíle, když se všichni sejdeme a jsme pohromadě, si náramně užívám.“ 

Jaké máte v současné době záliby?

„Už jenom teoretické. Občas si ještě zalítám. Dříve jsem lítal na větroních, potom na ultralehkých letounech. To už ale nemůžu. Lítat mohu pouze ve dvou. Takže lítám, už ale ne sám... Jako velitel letadla bohužel nemůžu být. Jinak rád chodím do lesa, to je skvělý relax. No a už od dávna mám lovecký lístek a nimrodině se věnuji dodnes.“

Váš hlas je divákům známý i z dabingu. Co jste daboval naposledy?

„Poslední byl animovaný film Vzhůru do oblak. Moc krásný film, lepší snad než kdyby byl hraný. Jinak už ale moc nedabuji. Nastoupila jiná generace. Navíc ti báječní herci, kterým jsem propůjčoval svůj hlas, buď už netočí, anebo nejsou. Třeba Sean Connery, ten rošťák už ze své skotské lenosti nechce točit. Prý už jenom podniká. Dobrodruh. Když to chce, tak ať trpí.“ (smích)

 

Rozhovor pro deník Aha proběhl dne 13.06.2010

zdroj majorzeman,eu

 

 

 

 

 

 

 

Navrácená radost - rozhovor s Vladimírem Brabcem

 

 Cesta Vladimíra Brabce k herectví byla přímá, ale během života ho zavedla do nejrůznějších zákoutí. Na jevišti Národního divadla hrál velké a krásné role světových dramatiků. Až poeta Cyrano ho na okamžik zastavil... Ale byla to opět práce, která ho vrátila do života. Je nenapravitelným optimistou a herectví vždy věřil, ačkoli ne vždy s ním prožíval radostné okamžiky. Dnes je šťastný na jevišti Hudebního divadla v Karlíně, stejně jako v rozhlase či dabingu, odkud jeho charakteristický hlas zní už víc než čtyři desítky let.

Herec nikdy neřekne otráveně a naštvaně, že musí dělat. On totiž chce dělat. Protože herectví se dělá z lásky. Každý herec svou práci miluje, jinak by ji nedělal. Je hercem proto, aby dělal. 

Co pro vás dabing znamená?
V dabingu se cítím jako štika v rybníku, mám tu práci rád a je pro mě stále velkým dobrodružstvím. Myslím, že dobrý dabér musí zvládnout několik věcí: musí umět číst, zakrátko si pamatovat, mít hudební sluch, aby slyšel intonovat dabované postavy, cit pro situaci - a v ruce mít stále tužku na poznámky... V neposlední řadě musí mít štěstí na dobré úpravce textu a režiséry dabingu, což jsou lidé, které běžný divák nezná a nevnímá, ale pro dabéra patří k nejdůležitějším. Měl jsem to štěstí, že jsem byl u zrodu filmového i televizního dabingu a mohl se učit od těch nejlepších. Přesto je pro mě každá práce něčím novým. Jen mě někdy mrzí, že na některé dobré filmy nebylo nebo není víc času. Ale taková je naše doba.

Kdy jste stál poprvé před dabingovým mikrofonem?
Bylo to už hodně dávno. Tenkrát se všechno dělalo v přímém přenosu, z čehož vznikala celá řada komických situací. Jen si představte pět lidí, kteří se cpou před jediným mikrofonem, s mnoha papíry v rukách, text jen čtou, někdy se přehlédnou... Ale můj první dabovaný film pro kina jsem dělal s Irenou Skružnou a jmenoval se Zlaté věže. Hlavní roli namluvil Oldřich Nový a já daboval policistu, jako mnoho jiných. Byl jsem mladíček, všechno jsem měl před sebou a musel se hodně učit. Nejlepší školu jsem dostal díky jmenované paní Skružné, panu Klimešovi, Žáčkovi i K. M. Walló, kteří mě později svěřili party světových herců.

Když jste začínal dabovat, měl jste za sebou už divadelní zkušenost z mosteckého divadla i od E. F. Buriana. Trpěl jste přesto před mikrofonem trémou?
To už si nevybavuji, ale mládí bývá bezstarostné a mnohá rizika nebo trému si skoro vůbec nepřipouští. Čím jsem starší - a nikdy jsem tomu nevěřil -, tím je to horší. Snad přichází zmoudření, sehrávají svou roli nabyté zkušenosti, zodpovědnost... Má-li se dnes něco odehrát v přímém přenosu a uvědomím si, kolik lidí mě uvidí nebo uslyší a já přitom musím říct všechno, co chci nebo mám, jsem nervózní, neklidný. Mám prostě čím dál větší trému. No a taky už trochu bojuji s pamětí a říkám si: jen aby mě nezklamala.

Co si dnes, po svých zkušenostech s herectvím, myslíte, že je nejdůležitějším předpokladem herectví?
Touha pracovat, chtít pracovat... To považuji za základní předpoklad herectví. Když někdo chce být hercem, musí mít samozřejmě talent, píli, štěstí, ale co je možná opravdu nejdůležitější - musí chtít pracovat! Když někdy poslouchám, jak někdo naštvaně a otráveně říká: „Já musím dělat...“, jsem trochu smutný. Možná jsem už starý, ale uráží mě to. Vždycky si v duchu říkám: buď rád, že práci máš! Herec nikdy neřekne otráveně a naštvaně, že musí dělat. On totiž chce dělat. Protože herectví se dělá z lásky. Každý herec svou práci miluje, jinak by ji nedělal. Je hercem proto, aby dělal. Tato skutečnost je bičem, který si na sebe herec plete, pokud to s herectvím myslí vážně. Já jsem vždycky svou práci miloval a toužil po nových a nových věcech, cítil radost a rozechvění před každou novou rolí a pokaždé zdolával nejrůznější úskalí. Tak to cítím dodnes, proto stále hraji a jsem šťasten, že se mi jednotlivé dny v diáři plní prací.

Opravdu stále prožíváte radost, rozechvění a vzrušení před novou prací? Co vás na ní dnes láká nejvíc?
Pořád to samé. Setkání s něčím novým. S každou rolí přichází práce na nové postavě, novém díle, někdy i s novými lidmi. A to je pro mě vždy velmi lákavé. Když jsem byl o něco mladší, byl jsem tak trochu tím „pubertálním“ hercem, který chce všechno rychle prožít a zažít. Ve chvíli, kdy jsem v divadle na fermanu objevil, že mi svěřili nějakou roli, hned jsem šel do knihovny, přečetl o ní, co se dalo, dlouze nad ní přemýšlel, srovnával se s ní a užuž chtěl stát na jevišti a pracovat. Vždycky to bylo velké dobrodružství. Dnes jsem klidnější, ale dobrodružství mě pořád láká.

Ale taky se stane, že role k herci nepřicházejí, nedaří se mu... Jak jste prožíval taková herecká zklamání?
Opět vášnivě. Stále jsem se ptal sám sebe: proč, proč, proč...? Ale nikdy jsem herectví nechtěl opustit. Jsem sice vychovaný tak, že by se moje velké ruce pustily do jakékoli jiné práce, ale nikdy jsem nechtěl. Jako kluk, který vyrůstal za války, jsem samozřejmě chtěl být pilotem (což se mi později taky podařilo), naučil jsem se fušovat tak trochu do všech řemesel, ale touha po herectví mě nikdy neopustila. Moje cesta byla jasná a všechny kroky k němu směřovaly. Díky velké dávce štěstí, které se potkalo s mou touhou, se mi to i podařilo. Mohl bych možná dělat leccos, ale neznám krásnější povolání, než jaké mám, kdy jsem pořád obklopen prací.

Nezapochyboval jste ani v období odsouzení seriálu Třicet případů majora Zemana?
Ne! Ale nebudeme si nic namlouvat - bylo období, kdy jsem byl..., a co byl, vlastně pořád ještě jsem odepsaný kvůli zmíněnému seriálu. V televizi jsem od určité doby, už před revolucí, nedostával větší role. Dokonce chápu, že si mnozí řekli: ten je okoukaný. To mě bolelo a nebudu lhát, že do jisté míry pořád ještě bolí, protože se k tomu přidala ještě řada dalších okamžiků... Ale nechce se mi o tom už mluvit. Popsáno tím bylo hodně papíru. Dnes mám naštěstí divadlo, rozhlasový mikrofon, dabing a jiné věci, které můj herecký život naplňují. Při nich se vyvztekám, vydovádím a jsem šťastně unavený. Dokonce se mi podařilo v posledních letech najít ztracenou radost z divadla, a ještě se k tomu zase naučit něco nového!

Mluvíte o účinkování v Hudebním divadle v Karlíně. Vám v Národním divadle ta radost chyběla?
Ano, úplně. Byl jsem tam už dlouho smutný, tvůrčí atmosféra jako by vyvanula. Když jsem se jednou vracel z dovolené, povzdechl jsem si, jak se mi do divadla nechce. V tu chvíli moje žena řekla: Tak odejdi! Ve chvíli, kdy to vyslovila, bylo najednou všechno tak jednoduché. Napětí ze mě spadlo a začátkem sezony, rok před odchodem do důchodu, jsem napsal žádost o ukončení pracovního poměru.
Radost z divadla mi vrátil Ladislav Županič v karlínském divadle. Nejprve jsem hostoval a dnes jsem šťastný, že mohu diváky v hledišti dvě a půl hodiny bavit, aby zapomněli na všechny své starosti.


Dřív jste diváky nebavil?
Někdy, výjimečně. Dřív jsme měli diváky poučovat, dávat jim lekce, někdy trochu bavit, ale hlavně učit! Dnes hraju žánr, nesmírně obtížný a pro mne do určité míry nový, kterým chceme „jenom“ - což je ale pro herce to nejtěžší - pobavit. Slz a smutků jsem už v divadle zažil dost. Teď zažívám ohromný pocit, když se lidi v divadle smějí, dupou, křičí, tleskají a mají radost. Není nic krásnějšího. Když se toho na konci představení dočkám, najednou mám pocit, že všechny trémy, zodpovědnosti, starosti, nezkušenosti, pochybnosti jsou pryč a mně se něco podařilo. Asi jako vynést putnu koksu do třetího patra. A hned si nedočkavě říkám: kdy zase...? Přesto před každým představením, pokaždé trochu jiným, prožívám stejné obavy. Pokaždé si musíme získat diváky, zlomit to jako chleba, který jim potom nabízíte. Když ho přijmou, kousnou si a chutná jim, dají to najevo. Herec nezažije nic krásnějšího!

Jste šťastný?
Ano. Ve chvíli, kdy jsem doma šťastně unaven, nemohu spát, přemýšlím nad radostmi i starostmi, jsem šťastný. Čím je ale člověk starší, tím je pracovní štěstí, radost i únava vydřenější. Přesto jsem spokojený, když si mohu říct: ano, já jsem ještě dokázal vynést tu putnu...

Sníte ještě o rolích?
Už dávno nemám takové touhy. Na divadle jsem vždycky roli přijímal, nikdy neodřekl, a byl jsem jako kůň, který se těší na ohlávku bez ohledu na to, jestli bude malá, střední nebo velká. Možná proto jsem si připadal jako na dostizích. Ale teď už nemám takové touhy. A i kdybych je měl, bývá to stejně na nic.

A míval jste je?
Určitě. Ale když mě těsně po čtyřicítce na jevišti při Cyranovi potkal infarkt, něco se ve mně zlomilo. Byla to rána. Měl jsem potom dost času na přemýšlení - chtěl jsem žít a znovu se vrátit k herectví. Podařilo se mi obojí. Ačkoli jsem musel na krátkou dobu odejít z divadla, pomohla mi práce na seriálu. 
Nevím, co bylo důležitější: jestli se z toho všeho dostat psychicky, nebo fyzicky. Nesměl jsem se moc litovat. Práce - ne snění o rolích - mě dostala znovu na nohy, získal jsem sebevědomí a vrátil se do života. Se vším, co k němu patří.


Profesi hereckou se vám v životě podařilo vyrovnávat létáním?
Určitě, a navíc miluji přírodu a les. Obojí mě naplňuje klidem. Do lesa jsem se naučil chodit jako houbař a také jako lovec. Vždycky jsem tam byl šťastný. Les má pro mě určité tajemství, prožívám v něm očistu, kterou nemohu najít nikde jinde. A létání je moje láska od dětství. Před mnoha lety jsem parašutismus a létání musel opustit kvůli herectví. Ale naštěstí přišla doba a já se mohl vrátit do vzduchu. Je těžké vyjádřit pocity při létání..., čím výš, tím líp, mám křídla a mohu odletět...

Myslíte si, že mají vaše lásky něco společného?
Nevím. Myslím, že všechny vyžadují velkou disciplinovanost a na oplátku mi dávají obrovský pocit svobody... Řekl jsem to přesně? To mě tak napadá, když si uvědomuji, kde se vlastně Brabec v tom všem nachází.

Cítíte ve svém životě určitou rovnováhu?
Někdy mi říká moje žena: Nechceš trochu zabrzdit? To když nejsem moc doma, potom přijdu a stěžuji si na různé bolesti. Jenže to je krásná únava! Jsem doma rád, ale svou práci miluji.

MICHAELA HRUŠKOVÁ

zdroj majorzeman,eu

 

Vladimír Brabec: Nestěžuju si, jsem naživu!

  • Zveřejněno 14. 11. 2010 19:48
  • Napsal Major Zeman

 

 

                         ,, Někdy nechápu, co všechno se mi do toho života vešlo“, konstatuje s úsměvem Vladimír Brabec. Začal s herectvím jako čtrnáctiletý kluk a zdaleka nekončí. Naopak. Hraje výraznou roli Jiřího Kreuzera seniora v seriálu Ulice. Před několika týdny oslavil v plné síle 76. narozeniny.

 

,, Snažím se oslavám vyhnout, utekl jsem i při šedesátce a sedmdesátce, jenom padesátiny jsme slavili velkolepě na chalupě. Manifestace kolem narozenin nemám rád. Svolal jsem děti, přijely dopoledne, odjely v šest hodin, vařil jsem celou dobu“, líčí svůj narozeninový maraton.

 

Vy rád vaříte?

No jistě, tedy pokud mě žena pustí k plotně. Ale je nás hodně, rodina zaplaťpánbůh drží pohromadě, z čehož mám radost, a rozvětvuje se, z toho mám ještě větší radost. Anička od dcery Helenky má šestnáctiměsíčního Sebastiana, tak už jsem dokonce pradědeček!

 Letos jste slavili ještě jednou, pětapadesát let od svatby. Dá se to vydržet?

Každý si asi řekne-ježíšmarja, to je něco šíleného! Ale dá se i tolik let rodinně prožít, když se ta dvojka správně sejde. Nám se to podařilo. Samozřejmě že jsme měli i krize, starosti s dětmi, v práci, ale v tom základním vztahu jsme se shodli. Manželka mi celý život pomáhá a já se taky snažil nebýt uzurpátor, k čemuž naše hektická profese svádí, ale brzdil jsem se, ona by si to taky žádná ženská nenechala půl století líbit.

Vaše žena byla taky u divadla, tuším zpěvačka…

Ano, hrála v Teplické operetě. Já měl první angažmá v Mostě a jednou jsem se jel podívat na představení do Teplic. Tam jsem tuhle dívenku našel. Pak jsme se vzali, narodily se nám děti, manželka pečovala o mě a celou rodinu, k profesi už se nevrátila. Ale vždycky pro ni měla pochopení…

Říká se, že jste silná herecká generace. Konkrétně váš ročník je toho důkazem. Čím to, že se najednou sejde tolik talentů?

To vám nepovím. Vyšli jsme ze školy v třiapadesátém roce – Péťa Haničinec, Vlastík Hašek, Jana Štěpánková, Alenka Vránová, Pepík Zíma…Silná sestava, jak říkáte, ale zdůvodnění neznám. Jednou v životě člověk štěstí má a neumí si pak vysvětlit, proč podruhé ne. Je to velmi abstraktní záležitost, asi se tomu říká osud.

Většina z vás dodnes hodně pracuje, to je dobrý osud, ne?

Jo, ale taky hodně umíráme.

Začínal jste jako dítě. Byl jste kluk posedlý divadlem?

Kdepak, byl jsem spíš rošťák. Nikdy jsem neuměl matematiku, ale páni učitelé na měšťance poznali, že umím číst. Tehdy byly v čítankách úryvky z Lucerny, Našich furiantů, měnili jsme hlasy a to jsem byl šťastnej! Jednou přišla nabídka z Divadla pro mládež Míly Melanové, kdo z žáků by chtěl pracovat v doprovodném sboru. Věděl jsem, že zahnu před exaktními vědami, že se budu ulejvat, tak jsem se přihlásil. Kantoři ovšem moc nepolevili, prolézal jsem se čtyřkou. To divadlo bylo v Akropolisu na Žižkově, náš komparz vedla jistá paní Božena Jelínková a ona byla člověk, který mě přivedl na nápad, jestli bych nechtěl dělat divadlo. Naučila mě pořádně mluvit, i když se pak dětský soubor rozpadl, chodil jsem k ní každou neděli na hereckou výuku. Bydlela ve stejném domě jako Marie Rosůlková. Pak to začalo být vážné. Paní Jelínková navštívila rodiče, maminka začala plakat, že komediant a cirkusák je to nejhorší. Ale ona diplomaticky vysvětlila, že nejdřív půjdu na konzervatoř, pak dostanu rozum, který teď ve čtrnácti nemám, a uvidí se, jaké místo v životě si najdu. To rodiče uklidnilo. Připravila mě na zkoušky a já je udělal.

Zažila paní Jelínková vaši slávu?

Ano, byla hrdá, že mě vzali do Národního. Je mi líto jediné věci, když už byla v domově důchodců, psala mi a já jí slíbil, že přijedu, jenže v tom kolotoči jsem návštěvu pořád odkládal. Až jsem to nestihl. Bolí mě to dodnes. Snad mi odpustí.

Jak jste bral, když přišly děti, že budou dělat kumšt?

Byl jsem zásadně proti! Syn měl jít původně na ekonomii, a když jsem dostal první infarkt, udělal tajně zkoušky na FAMU. Bál se mi to říct, aby to se mnou neseklo podruhé. Holka je mladší, šla na konzervatoř a to už jsem je nechal, ať se snaží sami.

Co vás motivuje k tomu, že vezmete náročnou práci, jako je seriál?

No přece abych nezahníval! Ne že bych se flákal, dělal jsem rádio, dabing, divadlo, ale postava starého Kreuzera se mi zalíbila, vzal bych ji, i kdyby byla menší. A taky je to trochu dobrodružství. Jak se dnes říká-výzva. Točí se hodně rychle a mě není padesát ani šedesát, texty si musím do hlavy nalejvat konvicí, ale zatím to jde. A pakliže se mi práce daří, jsem šťastnej. Dědek Kreuzer je někdy sympatickej, jindy nesympatickej, pěkná figura, takhle mě divák nezná.

Zato vás každý zná jako majora Zemana. Sám jste jednou řekl, že tuhle hodnost už vám nikdo neodpáře.

Tak si ji nechám. Tahle role je už dávno za mnou, bylo až moc těch analýz. Já znovu Zemana rozpitvávat nebudu.

Jen tak mezi řečí jste zmínil infarkty, ale když jste zůstal ležet na ulici, šlo vám tenkrát o život.

Měl jsem kliku, obrovskou. Lékař a jeho dívka, také lékařka, tihle moji andělé strážní, přišli včas. Snažili se mi vdechnout život, abych vydržel do příjezdu sanitky. Srdce mi začalo bouchat, pak zase odskočilo, zachránili mě.  Po příjezdu záchranné služby se o mě postarala paní doktorka, která má velmi sympatické jméno Hertzová, čteno Hercová, a ta mě spolu se záchranáři bezpečně dopravila do vinohradské nemocnice.

Se svými prvními ,,anděly strážnými“ jste se ještě setkal?

Jistě, vzali se, už mají děcko. Jsme v kontaktu, občas si zavoláme, ale bohužel ani oni ani já nemáme čas posedět a dát si třeba trošku vína.

Mluvíte klidně-ale přeci jen, díváte se teď na život jinak?

To ano. Musím zvolnit, což mi moc nejde, byl jsem zvyklý jet na plný plyn. Ale za co jsem osudu vděčný, že mě baví práce. Pořád. To je můj životabudič. Že můžu pracovat, dejchat, že srdíčko tluče, i když někdy naříkám a bolí mě celé tělo.

Manželka říká, ať neskuhrám a jsem rád, že existuju. Tak si nestěžuju, protože jsem naživu.

 

Rozhovor vyšel v týdeníku Květy č.28/2010

zdroj majorzeman.eu

 

Zemřel Vladimír Brabec

Ve věku 83 let zemřel herec Vladimír Brabec. Oznámila to v pátek večer jeho vnučka Léna Brauner. Brabce proslavila nejvíce seriálová postava majora Zemana, představil se ale i v mnoha dalších rolích ve filmu, na divadle i v dabingu.

Vladimír Brabec v listopadu 2015 při rozhovoru pro Magazín deníku Právo.
 
 

Vladimír Brabec v listopadu 2015 při rozhovoru pro Magazín deníku Právo.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Včera 23:09

„Večer ukončil svou životní pouť Vladimír Brabec. Vzpomeňte si na společně prožité chvíle. Popřejte svobodu a mír jeho duši,“ citoval server deníku Blesk oznámení Brabcovy vnučky na sociální síti Instagram.

Brabec zemřel v podvečer v sanatoriu Na Pleši. „Zemřel stářím v rodinném kruhu,” uvedla vnučka pro ČTK.

Brabce poslední dobou trápily zdravotní potíže, v roce 2015 prodělal srdeční příhodu a byl nějaký čas v komatu.

Brabec se narodil 15. května 1935 v Praze a od dětství tíhnul k divadlu. Absolvoval DAMU a po krátkém angažná v Mostě nastoupil v roce 1959 do Národního divadla v Praze. Tam ho v roce 1975 přímo při představení Cyrana z Bergeracu postihl první infarkt. Po zotavení se vrátil a vydržel až do roku 1994, kdy odešel po neshodách s vedením. Od té doby neměl stálé angažmá, často ale hostoval například v Hudebním divadle Karlín.

Desítky rolí zastínila jediná 

Nejvíce se ale Brabec proslavil rolí policisty Jana Zemana v propagandistickém komunistickém seriálu 30 případů majora Zemana, který mu nicméně zajistil popularitu. Přes svou účast v normalizačním díle ale na rozdíl jiných kolegů nikdy nevstoupil do KSČ.

„Prvních deset dílů byly obyčejné detektivky, pak teprve následovaly ty další a já přestal být Vladimírem Brabcem. Režiséři mě neobsazovali a nechtěli vyndat z toho zemanovského šuplíku. Na začátku jsme netušili, do čeho jdeme - a pak z toho nešlo utéct,” komentoval Brabec své účinkování v seriálu před lety ve své televizní 13. komnatě.

Kvalitní herecké výkony přitom podával hlavně na divadle a také v řadě televizních inscenací nebo například v seriálu My všichni školou povinní.

Výrazně se zapsal také jako jeden z nejlepších českých dabérů. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel Cenu Františka Filipovského. V komedii Někdo to rád horké daboval Jacka Lemmona, svůj hlas propůjčil také Seanu Connerymu, Maxi von Sydowovi nebo Harrymu Morganovi coby plukovníku Potterovi v seriálu M*A*S*H.

 
Vladimír Brabec v životní roli majora Zemana

Vladimír Brabec v životní roli majora ZemanaFoto: archiv ČT

Sbohem, majore Zemane! Zemřel kriminalista z kontroverzního seriálu Vladimír Brabec (✝83)

1. září 2017 23:18

Odpočívej v pokoji, spravedlivý Honzo! Veřejnost se během pátečního večera dozvěděla velmi smutnou zprávu. Tento svět totiž opustil herec Vladimír Brabec (✝83), kterého si diváci pamatují především coby hvězdu kontroverzního seriálu 30 případů majora Zemana. A již nikdy neunikl ze stínu role za všech okolností správňáckého „esenbáka“ v díle, které vzniklo za hluboké totality a kvůli vládě komunistů v něm byla spousta nepravd a překroucených věcí.

 

„1. 9. 2017 večer ukončil svou životní pouť Vladimír Brabec. Vzpomeňte si na společně prožité chvíle. Popřejte svobodu a mír jeho duši. Děkujeme všem, kteří v posledních letech pomohli svou přítomností nebo myšlenkou. Rodina Brabcova,“ uvedla na své sociální síti jeho vnučka Léna Brauner.

Vladimír Brabec se v posledních letech už nemohl věnovat své práci. S nemocným srdcem skončil v nemocnici, několik dní byl i v kómatu, později po pádu na vejminku u dcery zůstal paralyzován mnoho hodin na podlaze, než ho našli příbuzní. Ublížila mu i loňská smrt manželky Naděždy Znamínkové, s níž byl ženatý 61 let.

Snad naposledy se objevil na veřejnosti loni, už rok předtím ale byl na něj smutný pohled na křtu cédéčka dcery Dalibora Jandy Jiřiny Jandové, hlas měl však stále ještě pevný.

Ten ho ostatně nejvíc po revoluci proslavil. Milují ho třeba příznivci Pána prstenů (namluvil Iana Holma, který hrál postavu Bilba Pytlíka), v seriálu M*A*S*H se zase skvěle zhostil českého znění plukovníka Pottera (Harry Morgan). 

David Zápal , Super.cz

Vladimír Brabec

Vladimír BrabecMichaela Feuereislová

Major Zeman Vladimír Brabec (✝83): Přísný zákaz pohřbu!

6. září 2017 15:14

V pátek zesnulý skvělý herec a dabér Vladimír Brabec (✝83) se nedočká klasického pohřbu. „Nepřál si ho,“ uvádí jeho rodina. Vnučka muže, kterého proslavila nejvíc role v 30 případech majora Zemana, přestože jich na kontě měl stovky, a to skvělých, Super.cz prozradila, že se s ním diváci ale přesto mohou rozloučit.

 

Ale nikoliv nijak tradičně a přehnaně formálně.

„V sobotu 9. 9. 2017 od 10:00 do 19:00 bude možné uctít památku herce Vladimíra Brabce na Náměstí Václava Havla u Národního divadla, se kterým spojil 35 let svého hereckého bytí. Miloval život, ale neměl rád oficiality a nepřál si ani pohřeb,“ stojí v pozvánce, kterou nám vnučka Anna Dumont přeposlala.

„Určitě by ale měl velkou radost, kdyby viděl, kolik z Vás ho má stále rádo. Na piazzetě Národního divadla mu můžete věnovat tiché vzpomenutí v kondolenční knize,“ stojí dále v pozvánce. 

David Zápal , Super.cz

Rodina vzpomínala na Vladimíra Brabce.

Rodina vzpomínala na Vladimíra Brabce.Michaela Feuereislová

Tichá vzpomínka na Majora Zemana Vladimíra Brabce (✝83), který si nepřál pohřeb: Loučila se rodina i kolegové

9. září 2017 12:52

Herec Vladimír Brabec (✝83), který minulý týden zemřel, sinepřál klasický pohřeb. A rodina jeho přání respektovala a místo pohřbu pro herce uspořádala neformální rozloučení.

 

„Miloval život, ale neměl rád oficiality a nepřál si ani pohřeb, Určitě by ale měl velkou radost, kdyby viděl, kolik z Vás ho má stále rádo,“ napsala rodina v pozvánce.

Všichni, kdo měli Vladimíra Brabce rádi, tak mu dnes mohou na piazzetě Národního divadla věnovat tiché vzpomenutí v kondolenční knize.

Zavzpomínat si už dopoledne přišla i hercova rodina – dcera Helena, syn Pavel, vnučka Léna Brauner a další rodinní příšlušníci. Z herců se památce Vladimíra Brabce přišla poklonit například jeho kolegyně Simona Postlerová. 

Anna Veškrnová , Super.cz


 
 
 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

masch

(PETR.ŠPETIK, 15. 9. 2017 20:09)

MYSLIM.ŽE.SE,NEJVIC
VLADIMIRU,BRABCOVI
POVEDL.NADABOVAT
SERIAL.MASCH-KDE
DOBŘE.NAMLUVIL
HARYHO,MORGANA
KTERY.HRAL.VOJENSKEHO
LEKAŘE.PLUKOVNIKA.ŠERMENA.POTRA
KTERY.MĚL,SVE,MOUCHY,ANO,ALE,NEZNAŠEL
ŘIKAŠ,A,ZAS,TO,DĚLAŠ.JINAK.COŽ.TO,ZNAMENA
ZA,NEMOC.CALIGULUV,SINDROM.1.9.2017,SKONČLA
JEHO.POUT.DYT.MĚL.83.LET,BUDE,NAM,HODNĚ,CHYBĚT

Budeme

(josef druhy, 3. 9. 2017 22:15)

na Vas,Pane Mistre,vzpominat po zbytek nasich zivotu.Vas krasny hlas s nami zustane.

major.ZEMAN.ANO

(petr.špetik, 17. 9. 2015 19:14)

NO,CO,PVĚDĚT
O,MAJORU,ZEMANOVI
ŽE,TEN,SERIJAL,PŘEDSTAVOVAL
DETEKTYVKY,HŘIŠNI,LIDE,MĚSTA
PRAŽSKEHO,NO,DYT,SE,TO,JEDNA
O,NORMALNI,DETEKTYVKY,ČILY
O,NAŠE,NARODNI,DĚJINY,ANO
VEZMĚME,SY,VYZNAVAČI,OHNĚ
DYT,SE,TO,JEDNALO,,NAŠE,DĚJINY
NO,VESKUTEČNOSTI,TO,BYLA
SKUPINKA,FANATYKU,KTEŘI,NESMIŘILY
ZPADEM,NĚMECKE,ŘIŠE.TOMU.SE.ŘIKALO
VERVOLFY,ZBYTEK,TRUP,JEDNOTEK,SS,NO
NĚKTEŘI,VLADIMIRA,BRAPCE,KRYTYZUJI
ŽE,ŽE,SY,TOHO.MAJORA,ZEMANA,ZAHRAL
TEN,TO,SERIJAL,SE,NATAČEL,PŘES,5,LET
OD,ROKU,,1974.OD.PODZYMU,DO,ROKU
1979.KYDY,TO,KONČILO.RUŽE.PRO.ZEMANA
NĚKTEŘI,HERCI,SY,MYSLI,.ŽE,VTOM,SERIJALU
MUSELI. HRAT,V,PRUBĚHU,TO,SERJALU,SE
VYSTŘIDALO.750,LIDI,ANO,KTERYM.BYLO
UBLIŽOVANO,PROTOŽE,SE,JEDNALO,ODOBU
NORMALIZACE,