Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítězslav Vejražka - David Vejražka - Jarmila Krulišová

Vítězslav Vejražka,*9.5.1915 - 8.6.1972 - herec

Profesor Vítězslav Vejražka, filmovým pseudonymem Petr Vít (9. května 1915 Dolní BousovMnichova Hradiště8. června 1973 Praha) byl český herec, divadelní režisér, divadelní pedagog a politik.

 

Rodina a život

Narodil se v Dolním Bousově u Mnichova Hradiště v roce 1915, zemřel v Praze krátce po svých 58. narozeninách v roce 1973. První manželkou byla baletka Jarmila Vejražková, dcera známého brněnského malíře Oldřicha Šebora. V tomto manželství se roku 1939 narodil jeho první syn Jan Vejražka, přírodovědec, středoškolský profesor biologie a chemie na gymnáziu v Chebu. Jeho třetí manželkou byla Jarmila Krulišová (24. 12. 1922, Jičín–26. 1. 2006), herečka, členka činohry Národního divadla v letech 19481989. Rovněž působila jako filmová a televizní herečka a pracovala v pedagogických funkcích na pražské DAMU. V roce 1973 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Jejich dětmi jsou, herec David Vejražka (nar. v Praze 15. května 1955), absolvent DAMU, malíř Vít Vejražka (nar. v Praze 24. září 1956), absolvent AVU a ekonomka Vendula Vejražková (nar. v Praze 24. září 1956).

S manželkou se setkával občas i na divadelních prknech, naposledy pravděpodobně v sezóně 19711972 na scéně Národního divadla ve hře Rozrušená země (A. Stehlík, M. A. Šolochov, režie Evžen Sokolovský), kde hrál Jakova Lukiče Ostrovnova a jeho manželka vystupovala v roli Lukiničny. Mezi lety 1966 a 1969 měl příležitost stanout na prknech Národního divadla společně i se svými dětmi, účinkujícími v dětských rolích v některých reprízách hry Cesta do Ameriky aneb Lesní panna dle Josefa Kajetána Tyla – David v roli Frantíka, Vít v roli Pepíka a Vendulka v roli Kačenky.[1] V. Vejražka kromě režie této hry zde alternoval i v několika drobných rolích.

Je pochován v hrobce Slavín (společná hrobka národních velikánů) na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Na jeho paměť byla pojmenována ulice v Praze 5-Košířích.

Politická činnost

Po celý život byl silně levicově orientovaným a politicky angažovaným člověkem a členem KSČ. Působil v řadě společenských funkcí a byl vládnoucím režimem za svůj angažovaný postoj také často vyznamenáván a odměňován.

13. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[2] Jeho politická kariéra vyvrcholila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. Po federalizaci Československa usedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci roku 1969 jako náhradník v rámci posrpnových čistek. V parlamentu setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[3]

Členem KSČ byl od roku 1945. V oficiálním zdůvodnění výběru za nového poslance se k jeho politickým názorům během pražského jara uvádí: „v minulém politicky složitém vývoji naší společnosti patřil soudruh Vejražka k těm pracovníkům kulturní fronty, kteří nepropadli extrémním projevům nacionalismu a zůstal věrný vysoce odpovědnému poslání pracovníka socialistického umění a kultury.“[4]

 

Divadlo a pedagogická činnost

Začínal hrát u různých kočovných divadelních společností. V roce 1937 vystudoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Již jako student statoval spolu s dalšími mladými kolegy (např. Otou Ornestem, Svatoplukem Benešem) na scéně Národního a Stavovského divadla, kde se setkal s tehdejšími významnými herci, např. Bedřichem Karenem, Leopoldou Dostálovou, Václavem Vydrou st., Hugo Haasem, Zdeňkem Štěpánkem, Olgou Scheinpflugovou aj. V roce 1937 si jej dokonce režisér Jiří Frejka vybral dva dny před premiérou mladého na záskok ve hře Godunov do role vojevůdce Basmanova za Jaroslava Průchu, který musel zaskakovat v titulní roli za Eduarda Kohouta. Po ukončení školy působil jeden rok nejprve v Moravskoslezském národním divadle v Ostravě (1938/1939), poté přešel do Zemského divadla v Brně (zde jej zastihl počátek druhé světové války). V letech 19411945 účinkoval v pražském divadle Uranie, kde také pracoval jako režisér. Po válce spoluzakládal Divadlo 5. května, kde dva roky fungoval nejen jako herec a režisér, ale i jako ředitel. V letech 19471948 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. V roce 1948 pak natrvalo zakotvil v pražském Národním divadle, kde hrál i režíroval až do své smrti. V letech 19641969 byl šéfem činohry Národního divadla. Řadu významných rolí vytvořil v inscenacích režisérů Jana Škody, Jaromíra Pleskota a Františka Salzera. V závěru života se podílel i na dramatizaci některých her uváděných v Národním divadle, např. Vstanou noví bojovníci (dle Antonína Zápotockého, režie M. Stehlík, premiéra v roce 1974).

Od roku 1949 působil externě na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU), v roce 1963 zde byl jmenován řádným profesorem.

Kromě rolí v divadle hrál rovněž ve filmu (do r. 1945 pod pseudonymem Petr Vít), v televizi, působil i v rozhlase a dabingu.

Citát

Mohu říci, že všechny schopnosti i dobré vlastnosti potvrdil Vítězslav Vejražka v Národním divadle. Na jeho Petruccia ve Zkrocení zlé ženy, ale hlavně na Othella se bude ještě dlouho vzpomínat. Kreslil své figurky zostra, úsporně. V tomto směru vynikaly zejména jeho shakespearovské postavy, což potvrdil mimo jiné v Králi Learovi, kde za Salzerovy režie vytvořil suverénním způsobem vladařského uzurpátora Edmunda.
— František Filipovský[7]

zdroj Wikipedie,cz

 

 David Vejražka,*15.5.1955 - herec, dabér

 

 český herec. Pochází z rodiny národního umělce Vítězslava Vejražky a zasloužílé umělkyně Jarmily Krulišové.

K dětským hrám mu sloužily především loutky, se kterými si nejen hrál, ale psal pro ně i hry a připravoval scény. Během studia na gymnáziu hrál na klavír a ochotnicky divadlo. Po gymnáziu studoval na DAMU ve třídě Miloše Nedbala.

Devět sezón strávil a hezké role i období mu poskytlo angažmá u Městských dívadel pražských. Mohli jsme jej vidět v 80. letech dvacátého století např. v těchto divadelních hrách: Baron ve větvích, Nesympatický mladý muž, Bláznivá ze Chaillot a ve Vančurově Josefíně. Vysupoval také v pražské Viole, Činoherním klubu a v Divadle hudby Lyra Pragensis.

Před kamerou se objevil jako čtrnáctiletý. Svoji první větší filmovou roli získal později roku 1984 ve filmu Vrak a v Poklad hraběte Chamaré režiséra Zdeňka Trošky a ještě téhož roku roli v televizním seriálu My všichni školou povinní.

Je znám svým charismatickým hlasem a větším množství nadabovaných dokumentárních snímků, dále také pro jeho roli kněze v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě.

zdroj Wikipedie,cz

 

Jarmila Krulišová,*24.12.1922 - 27.1.2006 - herečka

narodila 24. prosince 1922 v Jičíně. Zde rovněž absolvovala gymnázium. Svoji divadelní dráhu započala v Městském divadle v Ústí nad Labem a poté hrála ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi.

 

Nakonec zakotvila v činoherním souboru Národního divadla, kde účinkovala až do odchodu do důchodu. Byla dlouholetou manželkou herce a kolegy z Národního divadla Vítězslava Vejražky, se kterým měla syna (rovněž herce) Davida.V prvních letech angažmá v ND vytvářela role mladých, temperamentních dívek.

Například Dorotku ve Strakonickém dudákovi, Madlenku v Tvrdohlavé ženě, Annu v Anně proletářce a další. Později vytvářela různé typy žen a dam v dramatech například Stellu v Tramvaji do stanice touha, Maryšu v Maryše, Regan v Králi Learovi. Jejím vrcholným výkonem byla Emilia v Shakespearově „Othellovi".

Ve filmu Krulišová debutovala v roce 1948 jako mladá Klečková v Zelené knížce. V její herecké činnosti film bohužel představoval velmi okrajovou část. Na rozdíl od české kinematografie normalizační Československá televize byla pro Janu Krulišovou štědřejší v seriálových (stále malých) rolích, Klabzubova jedenáctka, My všichni školou povinní, Nemocnice na kraji města a další.

Od konce čtyřicátých let byla také dlouholetou pedagožkou na DAMU. Roku 1963 byla za své herectví poctěna titulem Zasloužilá členka Národního divadla a o deset let později titulem Zasloužilé umělkyně. Jarmila Krulišová zemřela 27. ledna 2006 v Praze.

Autor: Redakce

Zdroj Jičínský deník,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pan herec

(Vítězslav Vejražka, 25. 11. 2014 2:07)

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/56917/vitezslav-vejrazka-narodni-umelec-a-stetka-komunisticke-tajne-policie.html

Re: Pan herec

(josefina, 21. 2. 2016 16:05)

..nejsme jako oni..ne nejsme,jsme daleko horsi...