Jdi na obsah Jdi na menu
 


Václav Voska - Eva Vosková - Eva Kavánková

Václav Voska,*21.10.1918 - 20.8.1982 - herec

 

 

Václav Voska byl český divadelní a filmový herec. Jeho melodický hlas, cit pro rytmus i smysl pro poezii jej přivedly i k práci pro rozhlas, dabingu a interpretaci básnických a prozaických textů především v pražské Viole. Roku 1965 obdržel Státní cenu a o rok později se stal Zasloužilým umělcem.


Václav Voska se narodil krátce před vznikem samostatného Československa v rodině středoškolského profesora. Po střední škole začal studovat práva na Univerzitě Karlově a při studiích si přivydělával jako statista v Divadle na Vinohradech. Když byly v roce 1939 za okupace uzavřeny české vysoké školy, zůstal Voska v divadle nastálo až do roku 1945. Vysokou školu již nedokončil a roku 1945 se stal členem souboru Národního divadla, kde zůstal dalších 5 let. V roce 1950 přešel do Městských divadel pražských, kde pak působil až do konce života.
Voska byl jako herec především představitelem charakterních rolí, jeho projev byl civilní, neokázalý a lidský. Za vrchol jeho divadelního herectví jsou považovány role Edgara z Dürrenmattovy adaptace Strindbergova díla Tanec smrti a Richard III. Williama Shakespeara. V době normalizace v 70.letech mu byla z politických důvodů znemožněna práce ve filmu i televizi.
Na televizních obrazovkách se objevil například v seriálech F.L. Věk a Sňatky z rozumu.
Se svou ženou Evou měl dvě dcery. Václav Voska zemřel náhle ve Valašském Meziříčí ve věku 63 let.

zdroj Virtual Cemetery,cz

Václav Voska navzdory svému hereckému mistrovství nedostal kromě divadla žádné velké role ve filmu ani v televizi.

Pravda, sem tam si něco zahrál, ale bylo to právě jen to „něco“. Do seriálu ho režisér František Filip obsadil jako průvodce. Tehdy podobnou roli scenáristé poměrně často využívali k posunu děje, jako kontaktní osobu mezi obrazovkou a divákem, někdy jako glosátora a podobně. Takže Voskův krásný, kultivovaný a navýsost profesionální herecký kumšt, a báječná barva hlasu, v momentech dozdobily děj na obrazovce.

Mělo to ještě jeden výslovně praktický, dnes bychom řekli pragmatický důvod. Jak natočit filmovou kamerou tu starou Prahu druhé poloviny 19. století? Jak odstranit dráty, televizní antény na domech, koleje tramvají, reklamy, nové obchody, opravené exteriéry domů a podobně? Scenárista Otto Zelenka a režisér Filip to vyřešili „fikaně“. Václav Voska stál třeba u Národního divadla, za ním byla vidět současná Národní třída a on mluvil na kameru... „Tak tohle je Národní třída, tu všichni známe. V době, kdy žije náš příběh, příběh Bornů a Nedobylů, se tato ulice jmenovala Ferdinandova a vypadala asi takhle...“ No a střih, a už tu byly ve výsledku dobové fotografie, případně kresby, a divák byl vtažen do seriálového děje a doby. Docela přirozeně, nenásilně, adekvátně, logicky, a hlavně funkčně...

Text: Jiří Moc, archiv redakce
Převzato z časopisu ČT+

Eva Vosková,*30.3.1950 - herečka

Dříve příležitostná herečka, dnes především pedagožka Eva Vaňková, rozená Vosková, pochází z umělecké rodiny, jejím otcem byl slavný herec Václav Voska (1918-1982), herečkou byla také matka Eva Kavanová (*1916). Již jako studentka hrála menší roli v dodnes slavné komedii KDO CHCE ZABÍT JESSII? (1966), spolu se svým otcem pak hrála dívku Zuzku ve filmu TA TŘETÍ (1968). Diváci ji ale nejvíce znají jako Márinku ze seriálu F. L. VĚK (1971).

Mezitím Eva Vosková vystudovala herectví na DAMU, do žádného divadla ale nenastoupila. Pracovala často pro rozhlas, kde se zúčastnila natáčení řady inscenací nebo pohádek. Tvorba pro děti ji provázela i v gramofonových nahrávacích studiích a na desky natočila slavné příběhy kocoura Mikeše. Její další spolupráce s kamerou měla jen příležitostný charakter. V současnosti se Eva Vosková-Vaňková věnuje především pedagogické činnosti. Na Pražské konzervatoři vyučuje umělecký přednes a jevištní řeč a vede také hudebně-dramaturgické oddělení.

 

Eva Kavanová,*21.2.1916 - 22.5.1990 - herečka

 vl. jm. Kavánková manželka herce V. Vosky a matka herečky E. Voskové. Po absolvování dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze (1939) působila v Městském divadle na Královských Vinohradech (1940–49), Divadle pro mládež (1949–50) a Městských divadlech pražských (1950–54). Film. diváci ji mohli spatřit pouze dvakrát, jako přítelkyni hlavní hrdinky (Z. Kabátová) ve Špelinově komedii Klatovští dragouni (1937) a jako filozofku Naušovou v melodramatu V. Binovce Druhé mládí (1938).

Autor Miloš Fikejz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář