Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stanislav Procházka st. - Stanislav Procházka ml.

Stanislav Procházka st.* 7.8.1919 - zpěvák

Král české lidovky Stanislav Procházka senior (1919) se narodil v severočeském Mostě, po smrti maminky se s otcem přestěhovali do Kolína. Tady se mladý Standa vyučil číšníkem, nikdy se však v pohostinství s "kasírtaškou" neživil.

V době, kdy už bydlel v Praze, začal chodit na hodiny zpěvu k J. H. Vávrovi, pěveckému mistrovi, objevil nejen kouzlo muziky, ale aktivně začal hrát i fotbal. Vrstevník Pláničky a Bicana se stal celoživotním fanouškem Slávie a dodnes na "sešívané" nedá dopustit. Svým příjemným vystupováním i libozvučným hlasem si vysloužil v pouhých dvaceti letech místo profesionálního zpěváka v kabaretu U Šenfloků. Učinkoval s orchestry Karla Vlacha i Karla Valdaufa, zpíval s Inkou Zemánkovou, populárním se stal v Divadle U Nováků, ve Stromovce i v Lucerně.

Mezi jeho nejznámější (a dodnes na venkovských svatbách notované) písničky patří třeba Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Bílé konvalinky, Andulička, Tam na stráni nebo Hej, panímámo. V 50. letech se oženil, do mladé rodiny brzy přibyl syn Stanislav junior (1954, který šel úspěšně v otcových pěveckých šlépějích - bohužel v srpnu 2003 jej zklátila zákeřná Parkinsnova choroba).

Po vzoru jiných kapelníků založil S. Procházka r. 1967 také orchestr, ale složený z ryze dámského obsazení - Slávinky. Proplouval desetiletími se svými oblíbenými a melodickými skladbami, stal se vedle Josefa Zímy stálicí české lidové a dechovkové hudby. Mihnul se také ve světě filmuv- epizodní roličku si zahrál v hudební komedii Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979).

S manželkou se již před lety odcizili, ovšem korektní vztahy přetrvaly. Dnes žije Stanislav Procházka poklidným životem vitálního seniora, občas navštíví nejen vnučku Karolínu (1987), ale i její maminku a babičku.

Autor: Angelika2808
zdroj FDb,cz
 


  Stanislav Procházka ml.*8.10.1954 - 29.8.2003 - zpěvák, skladatel, kytarista

 

Stanislav Procházka ml., zpěvák, kytarista, skladatel, narozen 8. 10. 1954, Praha, zemřel 29. 8. 2003, Praha.

Pochází z hudebně založené rodiny (jeho otec Standa Procházka – významný interpret lidovek - v roce 2009 oslavil 90.narozeniny). Od 7 let se učil na klavír, na pražské konzervatoři vystudoval u Jiřího Jirmala obor kytara (absolvoval v roce 1976) a u Václava Bednáře a Miluše Dvořákové obor zpěv (absolvoval v roce 1977). Již během studia zpíval v Kühnově smíšeném sboru, sám vyučoval hru na kytaru a zhudebňoval poezii (např. Václava Hraběte), se kterou vystupoval v pražských klubech. Krátce pracoval jako hudební redaktor v rozhlasové stanici Hvězda. V letech 1981–83 vystupoval se skupinou Maximum Petra Hanniga, od roku 1983 pak s vlastním souborem Magnet v obsazení: saxofon, 2 klávesy, sólová kytara, basová kytara, bicí (leadry postupně Josef Kolín a Jiří Sýkora). Prakticky celý Procházkův repertoár byl původní. Mimo jeho vlastní tvorbu psali hudbu k písním také například Petr Hannig, Jiří Helekal, Richard Bergman, Josef Kolín, Pavel Vaculík, Jiří Zmožek, textově se na nich podíleli Michal Bukovič, Mirek Černý, Václav Hons, Jan Krůta, Jaroslav Machek, Vladimír Poštulka, několik textů si zvláště v pozdějším období napsal Procházka sám. Jeho písně se zprvu obracely především k mládeži, později i k starším generacím. Většinou písně středního proudu nepostrádaly ani názvuky moderní country, folku, rock and rollu či rocku. Mezi jeho nejúspěšnější tituly patří: Až ti bude víc, Bratranec Hubert, Celá škola už to ví, Déšť, Kamión, Krásných žen je nejmíň milión, Karolína, Maturitní léto, Rádioa já, Věci tajemné,Já si počkám, Správně švihnutá, První láska, Epilog, Není ti hodně ani málo, Hádej proč asi, Příběh prázdninový, Náš tajný kout, Znám jen tví dívčí příjmení a mnoho dalších.

V roce 1981 obsadil 5. místo ve finále Intertalentu v Gottwaldově, v divácké soutěži tamtéž získal 2. místo. O rok později zpíval na festivalu Lidé a moře v německém Rostocku, v roce 1984 na festivalu v Drážďanech. Roku 1983 získal za píseň Maturitní léto 3. místo a současně Cenu publika pro nejsympatičtějšího interpreta a píseň na festivalu Děčínská kotva. Nahrál několik snímků s Orchestrem československé televize a orchestrem Karla Vágnera, četné nahrávky také v rozhlase, televizi, Pantonu a Supraphonu.

V devadesátých letech měl svou uměleckou agenturu, kde byl skvělým a úspěšným manažerem. Od práce ho však zbrzdila nemoc.V době nemoci Standa skládal, psal texty, ale též maloval.

Autor: alenka2011

zdroj Osobnosti,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář