Jdi na obsah Jdi na menu
 


Richard František Branald - Marie Branaldová - Adolf Branald

 Richard František Branald,*3.4.1876 - 1.4.1950 - herec, spisovatel

  • Richard F. Branald se narodil jako Richard František Branald 3. dubna 1876 v Praze do rodiny malíře porcelánu. Připravoval se na dráhu pedagogickou, ale nedokončil učitelský ústav. Vyučil se typografem, ale už jako student horlivě ochotničil v pražských spolcích (žižkovský Pokrok, vinohradská Měšťanská beseda, vršovický Bozděch a jako člen Ústřední Matice českoslovanský divadelních ochotníků vystoupil 2. a 11. dubna 1900 na scéně Národního divadla ve hře „Magdalena“).

    Svojí profesionální dráhu začínal jako herec a režisér u kočovné společnosti Karla Stockého (1901 – 1902) a jako herec a režisér činohry a především operety u Vendelína Budila v Městském divadle Plzeň (1902 – 1904). Jako významný operetní komik a režisér působil v brněnském Národním divadle (1904 – 1905, 1906 až 1907, 1908 – 1909 a 1913 – 1914).
  • Potom herecky a režijně pracoval v Divadle na Vinohradech (1907 až 1908), v letech 1909 – 1912 na dalších pražských scénách (Deklarace, smíchovská Aréna), hostoval jako režisér v Zemském divadle Záhřeb (1910), vedl zpěvoherní soubor Městského divadla Plzeň (1912 až 1913), kde ještě hostoval v letech 1913 – 1917, dále byl u Divadla sdružených měst východočeských (1914 – 1915), umělecky vedl Zöllnerovu společnost (1915 – 1916) a v letech 1916 – 1918 opět hostoval v Plzni, v Ostravě a v Praze.

    Po převratu v roce 1918 ještě krátce byl šéfem operety Českého divadla v Ostravě (1918 – 1919) a svojí hereckou a režijní kariéru ukončil na okrajových pražských scénách (smíchovská Aréna, Tylovo divadlo v Nuslích, Uranie, Švandovo divadlo či Divadlo Varieté), na kterých se uplatnil i jako libretista a skladatel.
  • Za jeho bohatou uměleckou drahou a několik stovek režií činoher, oper a operet stál i jeho vrozeným neklid. Patřil mezi průkopníky českého zpěvoherního divadla. Jako rtuťovitě pohyblivý herec se objevil ve hrách „Na dně“ (Baron), „Strakonický dudák“ (Vocílka), „Krista z myslivny“ (Císař Josef II.), „Magdalena“ (Kool z Harden) apod.

    Z jeho režií si uveďme tituly „Slatko djevojče“, „Madame Butterfly“, „Carmen“ nebo „Léto“. Richard F. Branald se výraznou měrou zasloužil o český film. Zapojil se do něho krátce po vzniku Československé republiky. Stál u zrodu výrobní společnosti Excelsiorfilm Richarda Baláše, u které byl s Milošem Novým hlavním režisérem.
  • Ještě roku 1918 na podzim zrežíroval Branald podle svého původního námětu a scénáře „sentimentální příběh legionáře, který se vrací z bojů v cizině o Vánocích do vlasti“ pod názvem ČESKOSLOVENSKÝ JEŽÍŠEK (1918).

    Následující rok se pokusil o podobný projekt, když se ve filmu UTRPENÍM KE SLÁVĚ (1919) za své režie snažil vzkřísit na plátně slavné historické osobnosti českých dějin. Sám Branald si ve filmu zahrál trojroli Sibylly, českého bratra a vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Ovšem film nebyl pro omyly a stálé přepracovávání nikdy dokončen a uveden do distribuce.
  • Přesto ještě tentýž rok zrežíroval Branald komedii ALOISŮV LOS / ALOIS VYHRÁL LOS (1919), kde si zahrál pana profesora. Ani tento snímek se nedochoval, nemáme tedy dnes už možnost poznat režijní práci tohoto tvůrce (teoreticky považoval film za přímého pokračovatele umění dramatického). Současně působil i ve filmové škole Excelsiorfilmu (s jeho pomocí u filmu začínala Mary Jansová či Vladimír Pospíšil – Born).

    Po zániku výrobny Branald film opět opustil a vrátil se do něho po patnácti letech ve zvukovém období jako herec. Objevil se jako MUDr. Jahoda a předseda senátu v melodramatech MATKA KRÁČMERKA (1934) a PRVNÍ POLÍBENÍ (1935) Vladimíra Slavínského a notář v Kubáskově POZDNÍ LÁSCE (1935).
  • Branald jako dramatik psával (později i se svým synem) hry a frašky („Česká maminka“, „Kněžna Madla od divadla“, „Slečna tulačka“, „Pepička z malé hospůdky“, „Teta Fany, postrach rodiny“, „Zamilovaná babička“, „Cikánská krev“, „Selská čest“ atp.), mj. knihu „O umění režisérském, hereckém a pěveckém“ (1931) a rovněž přispíval do periodik („Film“) a překládal (tř. „Její Veličensko Mimi“).

    Jeho ženou byla herečka Marie Růžková – Branaldová (1887 – 1962) a jeho synem známý dětský herec a spisovatel Adolf Branald (1910 – 2008). Oba hráli (Adolf pod jménem Karel) v některých jeho filmových projektech. Činoherní, operetní a filmový herec, režisér, dramatik, překladatel, scenárista, filmový průkopník Richard F. Branald zemřel 1. dubna 1950 v Praze, dva dny před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami.

  •  

    zdroj ČSFD,cz

    Jaroslav "krib" Lopour
  •  
  •  

  • Marie Branaldová,*28.12.1887 - 14.3.1962 - herečka

  • ; manželka herce, režiséra a spisovatele R. F. Branalda a matka spisovatele A. Branalda. Kromě herecké účasti v nedochovaných filmech svého manžela (Aloisův los, 1919; Utrpením ke slávě, 1919) účinkovala spolu se synem v komedii S. Innemanna Venoušek a Stázička (1922). Se synem se sešla na film. plátně znovu po více než čtvrt století jako žena starosty v Radokově adaptaci jeho románu Dědeček automobil (1956).

  • zdroj český film, cz

  •  

     Adolf Branald,*4.10.1910 - 28.9.2008 - dětský herec

  •  byl český spisovatel, autor románůpovídekreportáží, knih pro děti a mládež adivadelních her pro ochotníky.[1][2]

     


    Adolf Branald se narodil v herecké kočovné rodině. Jeho otec Richard František Branald (18781950) byl herec, režisér a dramatik,[3] matka Marie Branaldová (18871962) byla herečka.[4] Dětství prožil v Praze, v Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činohernímioperetními a opernímispolečnostmi. Tvrdí se o něm, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách,[5] protože jako dítě hrál v několika němých filmech: například ve dvou dnes již ztracených filmech svého otce Československý Ježíšek (1918)[6] a Aloisův los (1919)[7] nebo ve filmu Venoušek a Stázička (1922režiséraSvatopluka Innemanna.[8]

    Roku 1929 maturoval na obchodní akademii, poté vystřídal velké množství zaměstnání. Byl úředníkem v bance, obchodním zástupcem olejářské firmy, klavíristou v kině, knihkupcem a od roku 1936 do roku 1945 výpravčím na různých železničních stanicích.[2] Po skončení druhé světové válkypracoval jako tiskový referent na ministerstvu dopravy a v letech 19521959 jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel a od roku 1959byl spisovatelem na volné noze.[9] Roku 1948 vstoupil do KSČ, ale v roce 1969 ze strany vystoupil, takže za normalizace nemohl v sedmdesátých letech publikovat.[10]

    Svou literární dráhu zahájil již před druhou světovou válkou řadou divadelních her pro ochotníky, které psal většinou se svým otcem a k nimž také často skládal i hudbu. Jako prozaik debutoval roku 1947 románem Stříbrná paruka. Již v této kronice hereckého rodu se objevuje jeho hlavní tvůrčí metoda, která dává jeho dílům mnohdy až reportážní charakter: propojení faktografie a fabulovaných příběhů hrdinů, kteří chápou své povolání jako životní poslání. Publikoval také v mnoha novinách a časopisech (Nový životSvobodné slovoLiterární novinySvět prácePlamenDivadloZlatý máj a další).[2] Řada jeho děl byla zfilmována.[9]

    Roku 1965 obdržel Branald titul zasloužilý umělec, v roce 1996 mu byla udělena Cena PEN klubu za celoživotní dílo a roku 2003 Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Roku 2008 byl in memoriam vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.[10][11]

     

  • zdroj Wikipedie

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář