Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radek Holub - Barbora Hrzánová - Jiří Hrzán

Radek Holub,*22.8.1968 - herec

 

Český herec s nezaměnitelným vzezřením se narodil v Praze. Od mládí se věnoval sportu a hrál divadlo. Na přelomu 80. a 90. let studoval na pražské DAMU, ale studia nedokončil. Bez ohledu na to dostal nabídku profesionálně účinkovat v divadelním spolku Kašpar odkud později odešel do Divadla Na zábradlí, kde působí dodnes.

Velmi záhy se prosadil též na poli filmu. V r.1993 jej objevil režisér Jan Hřebejk, který mu svěřil roli ve svém retromuzikálu ŠAKALÍ LÉTA. V tom samém roce Radek Holub také zazářil postavou Adama v dramatickém televizním snímku KRÁVA. Za úlohu Parduse v UČITELI TANCE byl dokonce nominován na Českého lva.

Od poloviny 90. let se často objevuje v nejrůznějších filmech, televizních seriálech i inscenacích. Obvykle ztělesňuje spíše vedlejší záporné nebo komické a nevyrovnané charaktery. Velkou příležitost dostal např. jako darebák Hejl ve všech řadách vysoce sledovaného seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ, který se ve zkrácené formě dočkal i převedení do filmové podoby. Zahrál si třeba i vojína Kefalína v seriálové verzi ČERNÝCH BARONŮ nebo Raymonda v zajímavé inscenaci na motivy divadelní hry Bernarda Sladea STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ.

Od r.1996 je ženatý s herečkou Barborou Hrzánovou.

Autor: qelenska

zdroj Osobnosti,cz

 

Barbora Hrzánová,*22.4.1964 - herečka

 

Po studiích DAMU nastoupila do angažmá v Národním divadle. Z něho v roce 1993 přestoupila do Divadla Na zábradlí. Roku 1994 získala Cenu Alfreda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi.

S Janem Hrušínským hrála deset let v Divadle v Řeznické v úspěšných inscenacích Hello Dolly a Polská krev. Za postavu Johanky ve filmu Requiem pro panenku získala ocenění na filmovém festivalu v Torontu a dvakrát byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli - a to ve filmech Díky za každé nové ráno a Spiklencích slasti…. Dnes je na volné noze.

Obrovský úspěch a Cenu Thálie sklidila v roce 2003 za roli Helenky Součkové ve vynikající příbramské inscenaci Hrdý Budžes Ireny Douskové. V Divadle Na Jezerce hraje roli Štěpky ve hře Petrolejové lampy.Je dcerou slavného herce Jiřího Hrzána.

Autor: judita, sirael

zdroj Osobnosti,cz

Jiří Hrzán,*30.3.1939 - 23.9.1980 - herec

 

Jiří Hrzán, český herec, jedna z nejosobitějších hereckých postav českého herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, přichází na svět 30. března roku 1939 jako syn někdejšího zahradníka československého prezidenta E. Beneše (viz Beneš, Edvard).

Již od mládí je Hrzán náruživým příznivcem sportu - věnuje se atletice, nejbližší disciplínou jsou mu běhy na středních tratích, jeho osobní rekord je 1,58,0 min., kromě atletiky hraje hokej, házenou, volejbal a především fotbal - dlouhá léta nastupuje jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci, zpěváky a baviči.

Co je týče Hrzánovy profesionální herecké kariéry, Hrzánova cesta k divadlu a na filmové plátno není snadná - Jiří Hrzán v mládí neumí říkat "ř" a kromě toho trpí řečovou vadu (koktavostí).

Nicméně, vada nevada, Jiří Hrzán se divadelnímu a filmovému herectví (a třeba dodat, že výborně) věnuje - když se pak v letech 1964-65 formuje složení pražského Činoherního klubu, stává se Jiří Hrzán vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka, členem nového souboru.

Na scéně Činoherního klubu vyroste pak Jiří Hrzán ve vynikajícího herce - z těch nejznámějších rolí jsou to např.: Dobčinskij ve hře "Revizor" N. V. Gogola, Halibut ve hře S. O´Caseyeho "Penzión pro svobodné pány", Cyr v Machiavelliho dramatu "Mandragora" atd.

Ve filmu začíná Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka - prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, je film "Svatba jako řemen" z roku 1967, kde hraje ženicha, jenž je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Ženich je přitom v této hře pouhou figurkou, která ale Hrzánovým herectvím získává na přesvědčivosti.

V dalším Krejčíkově filmu, a to ve filmu "Penzión pro svobodné pány", jenž vzniká ve stejném roce jako "Svatba jako řemen", tedy v roce 1967, a jenž je adaptací stejnojmenné divadelní inscenace téhož režiséra v Činoherním klubu, hraje Jiří Hrzán mladíka Halibuta, který se v noci rozjařen vrací do svého pokoje, kde má ovšem jeho přítel Mulligan (J. Abrhám) dámskou návštěvu (I. Janžurová).

Krejčík ve svých filmech velmi dobře využívá Hrzánův herecký talent a dává mu v obou filmech vhodné role i prostor, přičemž zároveň využívá jeho tělesných dispozicí, zužitkovává naivně dětských rysů jeho tváře a zejména - z jeho řečového handicapu udělá přednost.

Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři - Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu "Pane, vy jste vdova" (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno. O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu "Slaměný klobouk" (1971) O. Lipský - Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatní i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo a vše se odehrává v bláznivém tempu.

V první polovině sedmdesátých let se pak Jiří Hrzán objevuje ještě v dalších úspěšných komediích - nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu "Drahé tety a já" (1974), kde kromě hraní i zpívá, a pak je tu film "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách" (1974, V. Vorlíček), kde hraje menší roli vodnického nápadníka Thomase.

Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné - v Polákově filmu "Nebeští jezdci" a v Renčově snímku "Hlídač".

Druhá polovina sedmdesátých let už pak znamená Hrzánův pozvolný ústup ze slávy - normalizace společnosti po srpnu 1968 a následném nástupu G. Husáka (viz Husák, Gustav) k moci se začíná Hrzána týkat zejména tím, že jsou stahovány hry, v nichž vystupuje. V roce 1976 pak přichází Hrzánův konec - po incidentu, při němž spadne z římsy jednoho ostravského hotelu, mu není prodloužena smlouva v Činoherním klubu a on se tak ocitá bez angažmá - do budoucna se divák s Jiřím Hrzánem setká už jen při televizních nebo zájezdových estrádách.

V posledních dvou letech života začíná Jiří Hrzán stále více propadat alkoholu a v roce 1980, 24. září, pak tragicky, po pádu (šplhá po stěně domu, ve kterém chce navštívit ženu, do níž se zahleděl), umírá.

Dcera Barbora Hrzánová,je stejně talentovanovaná a zábavná jako její otec a stala se rovněž herečkou. Bářiným životním partnerem je herec Radek Holub.

Autor: sirael, artep-mariano

Zdroj Osobnosti,cz

  20. července 2014 • 12:00

"Vyvrhel" Bára Hrzánová (50): O svém otci, hercích a spodině společnosti!

V dětství si Bára tátu Jiřího Hrzána tolik neužila.
V dětství si Bára tátu Jiřího Hrzána tolik neužila. (Foto: Aha! - Karel Kopáč, Karel Kouba, ara, koláž Ahaonline.cz)
 
 
 
Když se o někom řekne, že je živelný, představíte si člověka, který svou osobností dokáže zachvátit všechny a všechno kolem. A to je i případ Báry Hrzánové (50), která podle svých slov od mládí patřila mezi vyvrhele a neměla to se svým zařazením mezi ostatní vůbec jednoduché. Kvůli kádrovým škraloupům otce i situaci v rodině.

Cítila jsem, že jsme spodina společnosti

S problémy Báry Hrzánové a okolí to začalo již na základní škole, kdy našla nejvíce kamarádů mezi Romy. "My jsme ve škole drželi basu, protože jsem podvědomě cítila, že jsme stejná spodina společnosti. Jen já měla jedničky a oni pětky a postupně mi ti kamarádi propadávali.  Jednou soudružka učitelka řekla mojí babičce na rodičáku: ´Paní Šmídová, já mám strašnou smůlu, já mám buď herecký děti, nebo cikány.´ To jsem si potvrdila, kam člověk patří," zavzpomínala nedávno na své dětství oblíbená herečka pro web eurozpravy.cz.


Její tatínek, předčasně zesnulý Jiří Hrzán (†41) rozhodně nepatřil za totality mezi prominentní herce minulého režimu a řada filmů, kde hrál, skončila v trezoru. Jak to všechno Bára, kterou vychovávali převážně babička s dědečkem, vnímala? "My se tolik neviděli. On měl s nima vždy problémy, zničili mu život, vyhodili ho z divadla. U nás nikdy nikdo nebyl ve straně," říká.
Přesto se jí okrajově rodinný postoj k socialistickému smýšlení dotýkal. "Byla jsem z divadla, z rozvráceného manželství, táta měl problémy, tak jsem byla pořád podezřelá. Pořád jsem se divila a ptala jsem se proč. Snažila jsem se být řadová, normální pionýrka a vždycky jsem někde narazila, ale žádné velké problémy. Jen se doma říkalo něco, co ven nesmělo. Měla jsem hezký kádrový posudek v páté třídě, že vyvolávám ve třídě reakční nálady a jsem proti socialistickému režimu. Soudruh ředitel se se mnou loučil slovy: ´A uvědom si Hrzánová, že to, že půjdeš studovat, Ti umožňuje naše socialistická společnost.´ A já jsem zase jako idiot řekla: ale vždyť já jsem měla samý jedničky."

Autor:  moc

zdroj Aha,cz

 

 

Proč nosí známá česká herečka pírka ve vlasech? Jsem Vinnetou, tvrdí

21. září 2014 18:17

Začínala rolí postižené dívky ve filmu Requiem pro panenku, je ověnčená několika hereckými cenami včetně prestižní Thálie za hru Hrdý Budžes, známe ji i z filmů Díky za každé nové ráno a Spiklenci slasti, kdy byla nominovaná na Českého lva. Ale skandály herečka Barbora Hrzánová rozhodně neoplývá. V tom tedy po otci, herci Jiřím Hrzánovi, rozhodně není.

S manželem Radkem Holubem už jsou spolu na poměry českého šoubyznysu neskutečně dlouho. "Ve hře v Divadle Kalich Každý den, šťastný den sice hraji ženu, která manželský stereotyp řeší bigamií. Ve skutečnosti jsem ale velmi monogamní a konzervativní člověk. S Radkem jsme letos spolu dvacet let," řekla Super.cz.

Spolu mají i jediného syna Františka. Nechtěla víc dětí? "Všemu nechávám volný průběh a jak to je, tak to asi mělo být," krčila rameny herečka, která nás zaujala i tím, že se v poslední době objevuje venku s vlasy ozdobenými pírky. Proč proboha? "Od dětství se cítím jako Vinnetou a teď jsem prodělala coming out," smála se Bára. 

Saša Šeflová, Super.cz

Barbora Hrzánová

Barbora Hrzánová Michaela Feuereislová

Měla velké problémy s výslovností, ale mákla na sobě a je z ní úspěšná herečka

6. listopadu 2014 16:02

Herečka Bára Hrzánová se nám přiznala, že měla v mládí problémy s výslovností. I proto kývla na nabídku namluvit audioknihu s názvem Logopedické pohádky.

 
 
 

„S výslovností jsem měla v dětství velké problémy, ale o to víc jsem na tom musela pracovat, zvlášť když jsem se rozhodla studovat herectví,“ svěřila Hrzánová, na níž bychom dnes nic nepoznali, a je tak pěkným příkladem pro děti, které trápí podobné potíže.

Autorkami pohádkových příběhů na procvičování jsou Ilona Eichlerová a Jana Havlíčková. „Nejvhodnějším textem pro děti jsou pohádky. Pracujeme přes dvacet let jako logopedky a takový materiál určený dětem předškolního a mladšího školního věku nám prostě chyběl, tak jsme si ho musely vytvořit,“ uvedly autorky Logopedických pohádek. 

 

Lucie Sieglová, Super.cz

 
Jiří Hrzán v komedii Svatba jako řemen.

Jiří Hrzán: malý velký herec,
bonviván a milovník života

30.3.2014

Proslavily jej především role ve filmových komediích Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Pane, vy jste vdova!, Drahé tety a já nebo Slaměný klobouk. Dokázal však ztvárnit i vážné postavy, o čemž svědčí například role Prcka ve válečném snímku Nebeští jezdci. Zářil i na prknech pražského Činoherního klubu.

Oblíbený herec, bonviván a milovník života Jiří Hrzán se narodil právě před 75 lety – 30. března 1939.

Pro DAMU nebyl dost dobrý

Rodák z Tábora napoprvé neuspěl s přihláškou na DAMU, avšak v místním amatérském divadle si ho všiml E. F. Burian, který Hrzána přijal do svého Divadelního studia v Praze.

V září 1962 nastoupil vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru, kde hrál s řadou svých kolegů z divadla, například s Kodetem, Zahajským, Grossmanem a jinými. Záhy se seznámil s Věrou Šmídovou, kterou si vzal za manželku v roce 1963, následujícího roku se mu narodila první dcera Barbora, dnes uznávaná herečka. Po čase se narodila i druhá dcera Tereza. Přesto, že miloval svou ženu, jeho vztah bohužel nebyl udržitelný. Hrzán jako milovník ženské krásy byl neustále v pokušení atraktivních kolegyň, a tak se s manželkou rozvedl.

Za svůj život se stačil rozvést i podruhé. Vyhledával přítelkyně mezi manekýnami, herečkami a zpěvačkami, které jeho život silně ovlivňovaly. Byl nespoutaným milovníkem žen a plného života, poměrně často své lásky střídal. V oblibě měl ženy hlavně dlouhonohé a vyšší než byl sám.

Přestože Hrzán špatně vyslovoval písmeno „ř“ a měl potíže se zadrháváním, svůj problém dovedl později proměnit v legraci na prknech divadla, ale i před kamerou. Netrvalo dlouho a rázem patřil mezi výrazné mladé osobnosti českého herectví. Získal angažmá v Semaforu. Po krátkém čase přešel do pardubického divadla, kde hrál mimo jiné i Josef Somr. Hrzán zažádal opět o možnost studia na DAMU, byl přijat a vstoupil rovnou do třetího ročníku. Od roku 1965 účinkoval již v souboru pražského Činoherního klubu, kde hrála plejáda vynikajících herců, Jan Kačer, Petr Čepek a jiní. Dobrá herecká parta měla na Hrzána ohromný vliv.

Osudový pád v kariéře i životě

Nabídku výrazné filmové role dostal v komedii Svatba jako řemen (1967) a hned v dalším snímku Penzion pro svobodné pány (1967), kde Hrzán ukázal i své pohybové přednosti. Poté dostal svoji zřejmě nejlepší filmovou úlohu v Nebeských jezdcích od Jindřicha Poláka. Do postavy Prcka v dramatickém ději filmu vnesl nádhernou osobitost svého upřímného humoru.
Poté přišla okupace Československa v roce 1968 a Jiří Hrzán uvažoval o emigraci. Protože byl duchem velký vlastenec, rozhodl se zůstat v republice navzdory přicházející normalizační době. Režim tehdy tlačil na všechna kulturní zařízení a hlídal nežádoucí oblíbence divadelní i filmové scény. Stačila pak neopatrnost, při níž Hrzán v roce 1976 spadl z římsy hotelu v Ostravě, a nebyla mu v Činoherním klubu prodloužena smlouva. Následoval zákaz hraní po pražských divadlech.

Následně se protloukal životem, jak se dalo, živil se převážně jako zpěvák a občas jako konferenciér v televizních estrádách a na venkovských bálech. Těžce se vyrovnával s ústupem ze slávy, ale hlavně mu chyběla scéna i parta Činoherního klubu. Pozvolna propadal depresivním náladám, které utápěl v alkoholu.

Přesto dostal v sedmdesátých letech možnost si zahrát v dramatickém filmu Ivana Renče Hlídač, který byl však uložen do trezoru. Poté následovaly komedie Drahé tety a já (1974), Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), a také účinkoval v televizních seriálech Byl jednou jeden dům (1974) a Arabele (1979).

Jiří Hrzán měl také zvláštní zálibu pohybovat se po nejrůznějších vysokých římsách, okapech a hromosvodech. Při natáčení nebezpečných scén se nenechával zaskakovat kaskadéry, miloval představu jakéhosi lítání vzduchem.

Den 22. září mu byl však v životě osudný. Večer se vydal pod vlivem alkoholu za svou přítelkyní. V jedné pražské ulici ale spadl z výšky, když nebezpečně šplhal po budově za ženou, kterou miloval. Po dvou dnech v nemocnici podlehl 24. září 1980 těžkým zraněním a zemřel ve věku pouhých 41 let.

Byl malý vzrůstem, ale velkým hercem, bonvivánem a milovníkem plného života.

red
 
Jiří Hrzán v komedii Svatba jako řemen. Ve skvělém filmu Nebeští jezdci. zdroj i60,cz
2. února 2015 • 05:00

Hrzánovi přátelé se zlobí: Bára na jeho památku kašle a na hrob nejezdí!

 
 
 
 

Jiří Hrzán, který by na jaře oslavil 76. narozeniny zemřel předčasně za tragických okolností při jednom ze svých klasických kaskadérských kousků, kdy lezl ve výšce do okna jedné ze svých milenek. Leží na stejném místě, jako jeho rodiče. Příliš návštěvníků ale uctít jeho památku nepřichází. Bohužel včetně dcery, která na cestování do Jižních Čech nemá nejspíš čas.


"Před dvěma lety jsme sem umisťovali urnu tety, která žila v Táboře. Dceru Báru Hrzánovou jsem tu ale nikdy neviděl. To spíš zajde Tereza, dcera z druhého manželství. O hrob se stará vzdálená příbuzná paní Žítková. Málokdo ví, snad jen místní tuší, že právě tento velikán je tady pohřbený," řekl před časem Aha! jeden ze zaměstnanců hřbitova.
Na chování první dcery herce si postěžoval i jeden z Hrzánových kamarádu z mládí. "Bára je trochu podivín. Pořád jen lamentuje, jakej byl špatnej komunismus, hrála dokonce v nějaké hře, kde se utahovalo z komoušů, ale základní lidskou vlastnost, aby aspoň občas se zajela poklonit památce svého otce, tu nemá. Každej má plnou hubu demokracie, ale slušnost a úcta mu nic neříkají. Jirku jsem znal, byli jsme spolužáci, i když každý z jiné třídy, ale to, jak se jeho dcera chová, vážně nechápu. Sám občas jdu a na Jirkově hrobě tu svíčku zapálím. Byl to fajn chlap a komik," měl prohlásit důchodce na účet oblíbené herečky podle webu InStory.cz.
 
Syn Báry Hrzánové a Radka Holuba je fešák.

Syn Báry Hrzánové a Radka Holuba je fešák. Michaela Feuereislová

Tenhle herecký pár není jako z katalogu, ale syn se jim povedl: Mrkněte na 16letého potomka Hrzánové a Holuba

15. května 2015 5:55

Radek Holub a Bára Hrzánová jsou jedněmi z nejlepších českých herců, ale co si budeme povídat, do módního katalogu by je asi nikdo nefotil. Zato šestnáctiletý syn Antonín, který se věnuje muzice a maminku občas doprovází i v její kapele Condurango, se jim povedl.

 

Pár společně se synem vyrazil výjimečně do divadla na představení, kde ani jeden z nich nehraje. V Divadle Kalich si nenechali ujít hru Podivný případ se psem, v němž hrají mimo jiné Hana Vagnerová (34), Simona Babčáková, Zuzana Stavná či Marek Daniel a v hlavní roli autistického matematického génia exceluje Jan Cina. A byli nadšení.

„Neusnula jsem při představení, což znamená, že mne tenhle současný světový divadelní hit chytil. Je to smutný příběh, ale rozhodně parádní. Občas člověku přeběhne mráz po zádech, ale není se co divit. Život prostě už je takový. Nepřináší jen dobré okamžiky a občas přijdou i horší chvíle. A to všechno v téhle hře najdete. Osobně se mi tenhle lehce mrazivý příběh líbil,“ nechala se slyšet Bára Hrzánová za souhlasného přikyvování manžela. 

Saša Šeflová, Super.cz

 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dotaz

(Katka, 24. 4. 2016 23:25)

Nevíte náhodou, jak se jmenuje poslední hra, kde spolu hrají Bára H. a Radek H. ? Nedávnou měla (zřejmě) premiéru.
A jen podotýkám - jejich syn se nejmenuje František, ale Antonín.