Jdi na obsah Jdi na menu
 


Juraj Herz - Martina Hudečková

Juraj Herz,*4.9.1934 - herec, režisér, scenárista

 

Juraj Herz je český režisér, scenárista a herec židovského původu, narozený na Slovensku. Pocházel ze židovské rodiny, byl pokřtěn a dnes je ateista.

Studoval fotografii na Umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a později režii a loutkoherectví na DAMU v Praze. V letech 1960–1961 působil jako herec a režisér v pražském divadle Semafor. Od roku 1961 působil jako asistent režie a později i jako režisér v Praze na Barrandově. V roce 1987 odešel do Německa, kde točil zejména pro televizi. Dnes žije opět převážně v Česku a točí filmy. Je členem Evropské filmové akademie.

Na filmech spolupracoval s kameramany jako Stanislav Milota, Jozef Šimončič nebo Jiří Macháně. Dobře se zná a spolupracoval také s výtvarníkem a režisérem Janem Švankmajerem.

Jeho dílo bylo ovlivněno především de Sicovým filmem Zloději kol a Felliniho 8 a půl. Dílo se řadí k české nové vlně a vyznačuje se prvky hororu, specifického humoru a erotiky. Mezi jeho nejznámější filmy patří na Oscara navržená hororová komedie Spalovač mrtvol, televizní film Sladké hry minulého léta, za který získal Zlatou nymfu a Grand Prix na MTF Monte Carlo, drama Petrolejové lampy, které bylo uvedené na FF v Cannes, pohádka Panna a netvor nebo první český horor Upír z Feratu. Za své celoživotní dílo také obdržel v roce 2009 Českého lva. V roce 2010 obdržel na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus za dlouholetý umělecký přínos světové kinematografii.

Dětství na Slovensku a koncentrační tábor
Jeho rodiče byli židovského původu, ale v roce 1943 se nechali ze strachu před transportem pokřtít. Rodina se před transportem skrývala v německé vesnici Eisdorf, nechali je u sebe nezištně němečtí sedláci. Pak se k Herzovým dostala zpráva, že už se nemají čeho obávat a tak se vrátili domů, do Kežmarku. Tam je okamžitě zatkli Hlinkovi gardisté a následoval transport do koncentračního tábora. Původně byla celá rodina v Ravensbrücku, později je rozdělili. Celá rodina přežila, matku osvobodili Britové, otce Američani a Juraje, který byl mezitím přesunut do Sachsenhausenu, Rusové. Když se Herzovi po válce vrátili, z gardistů se stali partyzáni, Eisdorf už neexistoval a všichni Němci byli odsunuti.

Prožitky z koncentračního tábora pro něj znamenaly jakýsi předěl, který přehlušil všechny jeho vzpomínky z dětství. On sám říká, že pak už nebyl dítě. „V Kežmarku bylo jediné kino a mě do něj pouštěli klidně na mládeži nepřístupné filmy. Jako jediného. Před vchodem stál policajt a když se ho ostatní děti ptali, jak to, že ho pustí a je ne, on řekl: Herz může, ten už všechno prožil.“ Rozčarování z poválečného vývoje na Slovensku a současný obdiv některých Slováků k Tisovu režimu, u něho vyvolal jistou averzi ke svému rodišti.

Vzdělání
Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě v oboru fotografie. Úspěšně složil v roce 1954 zkoušky na herectví na VŠMU, ale rektor Janko Borodáč mu oznámil, že ho nemohou přijmout kvůli jeho zevnějšku, díky němuž by v tehdejším hereckém repertoáru neměl co hrát. Poté se přihlásil do Prahy na DAMU na oboru režie a loutkoherectví, kde ho přijali do ročníku s Janem Švankmajerem, se kterým po vojně krátce dělal experimentální divadlo v Semaforu. Herecky debutoval ve filmu Zbyňka Brynycha Každá koruna dobrá, režisér si při natáčení všiml jeho zájmu a nabídl mu místo asistenta režie, kde Herz strávil dva roky prací na filmech Transport z ráje a Neschovávejte se, když prší. Další dva roky pracoval jako pomocný režisér pro Jána Kadára na filmech Obžalovaný a Obchod na korze. Také Kadárova přímluva na Barrandově mu pomohla natočit jeho první film Sběrné surovosti.

60. léta
První nabídku na samostatnou režii dostal v polovině 60. let od Jaromila Jireše, který ho přizval k natáčení povídkového filmu Perličky na dně podle povídek pro film nově objeveného Bohumila Hrabala, na kterém se měli podílet jednotlivými krátkými filmy režiséři tzv. česká nová vlna, vesměs absolventi FAMU. Již od počátku se potýkal s problémy, krom Jireše a Schorma ho všichni absolventi prestižní FAMU přehlíželi, Kadár se za něho musel zaručit a Herz si musel sehnat svého kameramana, než mohl začít natáčet vlastní povídku, kterou nazval Sběrné surovosti. Vzhledem k tomu, že spolupráce s ním i s Bohumilem Hrabalem byla spolupráce shledána přínosnou, začal jednat o natočení filmu podle novely Ostře sledované vlaky, ale z toho nakonec sešlo.

Sběrné surovosti překročily stopáž 30 minut, proto byly, podobně jako povídka Ivana Passera, promítány samostatně (před německou detektivkou). Paradoxně jí tak vidělo zřejmě víc diváků, protože Perličky na dně neměly vysokou návštěvnost.

Svůj první celovečerní film Znamení raka natočil a motivy knihy Poslední večeře (1966) Hany Bělohradské, což byla zdravotní sestra a spisovatelka. Kniha z prostředí nemocnice vypráví mimo jiné o lékařích alkoholicích, protekčně dosazených komunisty v nadřízených funkcích a senilních profesorech, kteří určují politiku kliniky. Natáčení filmu téměř skončilo katastrofou. Představitel hlavní role skončil před postprodukcí na protialkoholní léčebně a postsynchronní dabing dělal Jiří Sovák. Lékaři byli rozhořčení postavou nekvalifikovaného lékaře komunisty (v podání Ilji Prachaře) a proti filmu protestovali. Zákazu filmu zabránil dr. Charvát, vlivný ředitel zařízení, kde se natáčelo, který i přes své výhrady, že film ukazuje věci, které by pacienti neměli vědět, film podpořil jako podařené umělecké dílo.

Na výsledném sestřihu filmu se také nepříznivě podepsala schvalovací komise, která vyžadovala vystřihnout většinu scén se sexuálním podtextem. V roce 1968 natočil v Itálii vystřižené scény znova za peníze italského producenta, ale nedostal příležitost konečný střih dokončit. Finální verzi filmu nikdy neviděl.

Na Znamení raka navázal hudební komedií Kulhavý ďábel o rok později, kde si napsal titulní roli ďábla Asmodeje, ale opět film poznamenala schvalovací komise. Scénář byl tak moc pozměněn, že je nechtěl natočit, ale produkce ho k tomu přinutila.

Spalovač mrtvol
Svůj asi nejznámější film, Spalovač mrtvol, natočil podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, u které ho zaujal hlavně název, méně potom obsah. Proto dva roky s Fuksem pracoval na pozměněném scénáři. Během příprav, natáčení i dokončování filmu měl poprvé za svou kariéru úplně volné ruce a film natočil zcela podle svých představ a chuti, jako hororovou komedii.

„Jediný film, který je takový, jaký jsem ho chtěl, je Spalovač mrtvol, s výjimkou jedné scény. Film původně končí vizí záběrem na hlavní postavu, která se stává spalovačem pro Stranu - nikdy jsem nezmínil, že jde o nacistickou stranu, vždycky to byla prostě jen Strana. Pak přišla ruská okupace a my udělali delší konec: dva zaměstnanci krematoria sedí v kavárně v Reprezentačním domě a za oknem projíždějí ruské okupační tanky. Zaměstnanci mluví o panu Kopfrkinglovi, byl to tak milý pán, co se s ním stalo? Další záběr ukazuje Muzeum v troskách. Velké okno odráží smutné tváře lidí po zničení Muzea a mezi nimi je zpátky pan Kopfrkingl a usmívá se. Natočili jsme to a promítli řediteli Barandova v roce 1969, který byl proti a nařídil vystřižení. Netuším, kam se sekvence poděla; možná ji ředitel spálil, protože se bál následků.“

Film putoval pár týdnů po svém uvedení do trezoru. „A najednou získal na strašlivé aktuálnosti, protože byl o konformistovi. Po srpnu se nejžádanějšími typy stali právě konformisté. Najednou byl zoufale aktuální: o lidech, kteří otáčeli. Proto ho zakázali.“

S Fuksem připravili další dva scénáře podle knih, Příběh kriminálního rady, pro který plánoval obsadit do rolí otce a syna opět Rudolfa Hrušínského a jeho syna Jana. Další scénář byl založen na novele Myši Natálie Mooshabrové. Komunisti ale další spolupráci Herze se spisovatelem zakázali.

Normalizace
Po Spalovači, v době nastupující normalizace, byl ve špatné situaci. Dostal nabídku natáčet na Slovensku televizní film Sladké hry minulého léta. Opět přišly problémy. Při natáčení se potýkal s faktem, že většina obsazených herců byli alkoholici. Potom film vyhrál v Monte Carlu cenu Grand Prix pro nejlepšího režiséra a kameramana Doda Šimončiče, což přímo pro něj osobně znamenalo odměnu 10 000 švýcarských franků. Jenže Československá televize na něm tuto peněžní odměnu vysoudila.

Poté mu bylo na Barrandově umožněno natočit apolitický film Petrolejové lampy podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka. I přesto cenzura při schvalování hotového filmu vystřihla scénu, kde Štěpa táhne na zádech svého těžce nemocného manžela poté, co nedokázal spáchat sebevraždu. Ústřednímu dramaturgu Ludvíku Tomanovi totiž připadalo, že postavy spolu souloží. Do titulní role obsadil Ivu Janžurovou, kterou považoval za nejlepší českou herečku a znal ji ze Znamení raka.

Po Petrolejových lampách se rozhodl natočit film na motivy románu Jessie a Morgiana Alexandra Grina. Grinův příběh pojednává o dvou sestrách, jedné hodné a druhé zlé, ale on sám rozšířil děj tak, že se jedna ze sester uprostřed filmu probudí a zjistí, že žádnou sestru nemá a nikdy neměla. Schvalovací komise proti této verzi jedné schizofrenní osoby zakročila a scénář k filmu Morgiana musel dějově odpovídat předloze.

Natáčení bylo obtížné a jemu se výsledný film nelíbil. Využil ho hlavně jako příležitost zkoušet filmové triky ve scénách, kde se setkávají obě sestry. Za film byl nicméně odměněn cenou Zlatý Hugo v Chicagu a od režimu neumožnění dalšího natáčení filmů, protože se kritikům film zdál příliš sadomasochistický, morbidní a strašidelný. Dva roky pracoval v Československé televizi a znovu mohl začít točit film teprve poté, co ruská delegace v Praze zhlédla Morgianu a pochvalně se o ni vyjádřila.

Zrušení zákazu filmování pro něj znamenalo podmínku – může jako režisér pracovat, pokud natočí film z prostředí dělnické třídy. V roce 1974 tento problém vyřešil zfilmováním knihy Inventura u Světlušek autorky Jaromíry Kolárové pod názvem Holky z porcelánu.

Ani tento film nebyl bez problémů. Při schvalovacím procesu mu komise vynadala, že z příslušnic dělnické třídy udělal prostitutky a další spolupráci s Kolárovou mu komunisti zakázali, ale návštěvnost Holek z porcelánu byla ale výborná a tak byl vzat na milost, směl opět točit filmy bezkonfliktní: pohádky, komedie.

Předchozím filmem objevil mladou herečku Dagmar Veškrnovou. Oblíbil si ji a obsadil ji do své nové kriminální komedie Holka na zabití. Jejich další spolupráce, připravovaný projekt „Automatická holka“, už ale nevyšla, protože přišel další zákaz filmovat.

K další práci se dostal, když v roce 1976 přijal nabídnutý scénář pro Den pro mou lásku, který už šest režisérů odmítlo, protože byl špatný.

Aby se vyhnul točení politicky motivovaných filmů, natočil dvě pohádky. Nabídli mu scénář k nové verzi filmu Kráska a zvíře, který chtěl dělat kvůli příležitosti využít hororové scény. Film si přejmenoval na Panna a netvor, aby tím zdůraznil odklon od nevinné pohádkové předlohy. Rozpočet byl vysoký, proto další pohádku Deváté srdce natočil ve stejných kulisách. Oba filmy se točily na přeskáčku a natáčení obou trvalo 90 dní mezi roky 1978 a 1979.

Komedii Buldoci a třešně natočil z existenčních důvodů, plat řadového režiséra třetí kategorie na Barrandově totiž nepostačovala k obživě jeho rodiny. Měl sice pravidelný plat i když netočil, ale pro rodinu to nestačilo. O natočení ho požádal bývalý ministr vnitra. Ministr umožnil natáčet v Nizozemí, Rakousku a Itálii. Hrála v něm většina českých komediálních herců, jako byl Šimek, Sobota nebo Bohdalová. Na druhé straně při natáčení tragicky zemřel herec Jiří Hrzán. Na vyznění filmu se podepsal špatný scénář.

Spisovatel Josef Nesvadba mu nabídl k natočení svou povídku „Upír LTD“, podle které v roce 1981 vznikl první hororový film Upír z Feratu. Název odkazoval k slavnému expresionistickému filmu Upír Nosferatu. Na výsledku se opět podepsalo vystřižení řady drastických scén komunistickou cenzurou.

V roce 1984 natočil film Straka v hrsti. Původně scénář napsal tehdy zakázaný autor Antonín Přidal. Schválení scénáře i následné filmování šlo hladce, dokonce mohl režisér operovat s rozpočtem kolem 20 miliónů, přičemž potřeboval 4. Poté, co vyšlo najevo, že nejedná o další středověkou pohádku, ale o velmi těžko stravitelný stylizovanou středověkou satiru, měl film problémy již při postprodukcí. Poté byl okamžité umístěn na 13 let do trezoru.

Zákaz filmu byl poslední pro něj kapkou. Rozhodl se, že odejde ze země. Opět ho postihl zákaz natáčet filmy, ale mezitím dostal ze Slovenska nabídku natočit komedii Sladké starosti. Ta se následně stala vůbec nejznámější slovenskou komedií.

Zastihla mě noc
Narazil na scénář Jaromíry Kolárové, se kterou měl zakázáno spolupracovat. Zaujalo ho jedno slovo – Ravensbrück. Tam byl nacistický koncentrační tábor, ve kterém byl on sám v dětském věku internován, proto začal vyvíjet snahu o natočení filmu právě o tomto tématu. Musel přesvědčit ředitele Barrandova a režiséry, kteří již byli pro film vybrání – Jireše a Balíka. Scénář popisoval osud komunistky Jožky Jabůrkové, ale on sám scénář přepsal tak, že spíše než osud Jabůrkové připomínal osud Mileny Jesenské a podle tohoto scénáře film Zastihla mě noc také natočil.

Zastihla mě noc si dobyl značný úspěch dokonce i na Západě. Také z něho o deset let později okopíroval Steven Spielberg scénu do svého Schindlerova seznamu s ženami jdoucími do sprch a obávajícími se, že se jedná o plynovou komoru.

V této době se již začal připravovat na emigraci do Západního Německa. Musel ještě natočit koprodukční pohádku Galoše šťastia. Při natáčení se seznámil se svou druhou ženou Terezou Pokornou. Řekl jí, že chce emigrovat. Natočil pro peníze televizní seriál Gagman, protože nevěděl, jaké to bude v Německu.

Kariéra v Německu
S Němci už před emigrací spolupracoval. Začali dělat se Slováky pohádky a na něj se obrátili, aby natočil Andersenovy Galoše štěstí. Emigroval v roce 1987. Jeho působení na Západě, na rozdíl od jeho československých děl, už nijak vody nerozvířilo. Natočil zde např. dvě epizody ze seriálu o Maigretovi (Maigret a hlava muže – 1994, Maigret staví past – 1995), několik dalších televizních filmů, pohádky Hloupá Augustina, Žabí král (na které spolupracoval s Janem Švankmajerem) a koprodukční pohádku s ČR Císařovy nové šaty.

Návrat do Česka
Po Císařových nových šatech mu v Německu nabídl český producent Karel Dirka adaptaci knihy Pasáž autora Karla Pecky. Problém byl najít dobrý scénář, nejdřív se příběh pokoušel adaptovat německý scenárista, ale výsledek se mu nezamlouval, tak se scénář pokusil napsat Lubor Dohnal, ale ani tomu se nedařilo. Celý tento proces trval dva roky a producent to vzdal.

Potom potkal francouzského producenta, pro kterého režíroval epizody ze seriálu Maigret. A ten mu nabídl tutéž knihu k zfilmování. Zprvu ji odmítl, ale nakonec se nechal přesvědčit. Pokoušel se pracovat s francouzským scenáristou a pojmout film jako příběh ve kafkovském stylu bez politického vyznění knihy. Nakonec se rozhodl napsat scénář sám, což byl jeho první vlastní scénář. Sám označuje Pasáž a Spalovače mrtvol jako jediné dva filmy v kariéře, při kterých mu do natáčení a postprodukce nikdo nezasahoval.

V Čechách byl ohlas negativní, film byl uváděn, navíc díky špatnému distributorovi, v kinech pouze týden. Jinde ve světě zaznamenala Pasáž pozitivní ohlasy. Proto dostával nabídky na další projekty a ve Francii a Litvě. Premiéra Pasáže vedla k uspořádání retrospektiv jeho kariéry. Zpětný zájem o jeho starší filmy vedl k nárůstu mezinárodní obliby Spalovače mrtvol, který se stal ve Francii dokonce druhým nejnavštěvovanějším filmem roku.

I přesto se odmlčel a další nabídku na film přijal v roce 2008. Šlo o horor podle scénáře Martina Němce původně nazvaný Tma, ale během natáčení přejmenovaný na T. M. A.. Tento horor se zaměřuje na dvojici, která se přestěhovala do opuštěného domu, a hraje v něm důležitou roli vypořádání se se zločiny spáchanými Němci během druhé světové války. Po jeho dokončení plynule přešel do natáčení filmu Habermannův mlýn, který zachycuje osud českého Němce před, během a po druhé světové válce.

zdroj Osobnosti,cz

Juraj Herz

Juraj HerzSuper.cz

Těžce nemocný režisér Juraj Herz: Jeho chorobu nelze vyléčit

25. května 2017 9:55

Režisér Juraj Herz trpí těžkou nemocí a nemá šanci na vyléčení. Při životě jej prý drží pouze medikamenty a neví dne ani hodiny, kdy se rozloučí se životem. Nejvíc ze všeho dvaaosmdesátiletému režisérovi, který žije s o dvacet let mladší herečkou Martinou Hudečkovou, chybí práce.

 

"Při životě mě udržují jenom prášky, vyléčit to nejde. Když se mi to zhorší, tak můžu mít i mozkovou mrtvici. Jediné řešení mé nemoci je smrt,“ řekl deníku Aha! rezignovaně režisér, jehož stav se během posledních měsíců zhoršil. Herz trpí srdeční fibrilací.

"Má mě na starosti nesčetně lékařů, a nikdo mi nedokáže pomoct. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu mne dokonce odmítli pojistit jako herce v rakouském filmu, kde jsem měl mít hlavní roli. Musel jsem ten film nakonec odmítnout," svěřil se Herz, který měl hrát Žida a už se naučil celý scénář nazpaměť. V zázrak, že by ho někdo dokázal opět postavit na nohy a že se uzdraví, už prý nevěří. 

Saša Šeflová , Super.cz

Martina Hudečková,*6.2.1964 - herečka - dabérka

Martina Hudečková se narodila v roce 1964 v Praze. Věnuje se především divadlu, preferuje komediální žánr. Po absolvování konzervatoře byla 13 let v angažmá v Divadle Jiřího Wolkera (J. Anouilh: Skřivánek, B. Hrabal: Ostře sledované vlaky). Po ukončení angažmá hostuje v pražské Redutě.

Z televizní tvorby jmenujme: inscenace Omyly komisaře Maigreta, pohádky O líné nitce, Nevěsta z obrázku.

Věnuje se také dabingu, svůj hlas propůjčila René Zellweger (známe z Deníku Bridget Jonesové).

zdroj Osobnosti,cz

Martina Hudečková o lásce s Jurajem Herzem: Konečně spolu bydlíme

Martina Hudečková a Juraj Herz

Martina Hudečková a Juraj Herz
Foto: abl

 
12. září 2011 | 06:00    

Herečka Martina Hudečková (47) už dva roky prožívá šťastný vztah s režisérem Jurajem Herzem (76) a konečně spolu začali sdílet i jednu domácnost. Usměvavá, pohodová a skvělá hostitelka, taková je dabérka proslulé Bridget Jones.

Vypadáte spokojeně, úplně záříte, je to tím, že zažíváte dobré období?

Ano, v tuhle chvíli jsem velice šťastná. Jen se pomalu vzpamatovávám ze stěhování, vyklízení dvou bytů, domku po rodičích. Ale užívám si nový, společný byt. Je to takové orlí hnízdo těsně pod střechou. Zatím mám ale pocit, že je to spíš jen krásný hotel, kde jsem na návštěvě. Aby se domov stal pravým domovem, je třeba tam něco zažít.

Bylo těžké sladit s přítelem představy a vybrat si jeden společný byt?
To byl veliký problém, protože máme absolutně rozdílné představy. Juraj je navzdory věku absolutně pokrokový, miluje sklo a chrom, technické záležitosti. Neustále by byt zařizoval různými technickými vymoženostmi. Já jsem naopak veliký zpátečník. Ale snažili jsme se to skloubit.

Jste spolu dva roky, ještě pořád jste zamilovaná?
To víte, že ano (smích).

Jaké jsou výhody života s partnerem o dost starším?
V minulosti jsem si zkusila žít i s partnerem o mnoho mladším, ale to nebylo nic pro mě. Vždycky jsem totiž inklinovala k mužům o něco starším, teď jsem spokojená, vidím v tom jen klady.

Nevýhody nejsou fakt žádné?
Vzhledem k tomu, že jsme oba už vlastně hotoví lidé, jen těžko budeme jeden druhého předělávat. Takže některé hrany se samozřejmě musí obrušovat, ale s tím počítáme. Víceméně je to zázrak, že nám to takhle vyšlo. 

Jste si povahově hodně blízcí, nebo jste spíš jako voda a oheň?

Martina Hudečková a Juraj Herz
 
Je na nás asi vidět jiný způsob života, který jsme vedli a samozřejmě i ten věkový rozdíl (29 let, pozn. autorky). Juraj má za sebou velice dobrodružný život, krušné dětství, tedy on měl skvělé rodiče, ale spíš mám na mysli koncentrační tábor, který si prožil. To člověka určitě poznamená. Já jsem zase spíš taková klidná voda, i když spousta mých přátel by se velmi smála, že jsem použila tenhle výraz. Ale co se týče osudu a životních cest, měla jsem to přece jen jednodušší. Jsem zpátečnický pohodář a ráda hledím do minulosti. Juraj je člověk budoucnosti. V tomhle ohledu jsme jiní. Ale zase jsou věci, které cítíme stejně. Myslím, že je dobře namíchané, v čem si nerozumíme a v čem jsme si podobní. 

V čem vám přítel imponuje? Co se vám na něm hlavně líbí?
Že je to velice laskavý člověk. I když hodně lidí by to o něm neřeklo, na první pohled tak nemusí působit. 

Jak si nejraději užíváte společné chvilky?
Když je čas, jedeme na chalupu nebo nějaký výlet vymyslí přítel. Třeba jsme zrovna nedávno byli pár dní ve Vídni. Když jsme spolu doma, pustíme si nějaký hezký film.

Jaké filmy se vám líbí? Přece jen pan režisér asi musí být ve výběru náročný, ne?
Máme rádi hlavně thrillery, detektivky, horory, ale vlastně se nevyhýbáme žádným žánrům. Film musí být prostě dobrý. 
 
Juraj Herz s dcerou Annelií
 
Váš přítel má už dospělou dceru, jaký spolu máte vztah vy dvě?
Výborný. Annelie za námi občas jezdí na chalupu, tráví tam s námi část vánočních svátků.

Když se dotkneme dětí, vy žádné nemáte, nemrzí vás to?
Já asi nejsem ten správný mateřský typ. Nikdy jsem nekoukala do kočárků a neslzela za rohem. Dětí jsem se nezříkala, ale vyšlo to, jak to vyšlo, a zoufalá z toho rozhodně nejsem. Děti středobodem mého života nebyly a já to věděla hned. Hodně jsem si užívala sestřiných potomků, doteď jsme spolu v kontaktu, máme se rádi. Před pár týdny jsem byla třeba neteři za svědkyni na svatbě.

Když ne do potomků, do čeho jste tedy svoji energii investovala?
Myslím, že stačí investovat veškerou energii do toho, aby člověk žil co nejlépe. Někdy s ní tak akorát vystačíte. Velké životní cíle jsem si nikdy nedávala.

 

3 x  Martina Hudečková

* Nejmilejší knížka: Mám dvě, těžko se mi určuje pořadí. Jsou to povídky Diamant velký jako Ritz od F. S. Fitzgeralda a Kocour Mikeš od J. Lady.
* Nejoblíbenější jídlo: Čína, nebo ryba.  
* Nejlepší rada od maminky: Když je ti hodně dobře, mysli na to, že může být hůř. Když je ti hodně zle, věř, že bude líp


Jak jste na tom, pokud jde o vrásky, řešíte třeba nějak zásadně věk?
Vzhledem k mé figuře je jasné, že se tím nijak zvlášť nezabývám. Posilovnu nenavštěvuji, protože k smrti nerada cvičím. Jsem kavárenský typ a nestydím se za to. Samozřejmě občas kouknu do zrcadla s ustrnutím, jé tohle tu ještě nedávno nebylo. Věk bych neřešila do chvíle, než mě začne něco bolet. Když teď občas udělám na jevišti něco nečekaného, nějaký prudší pohyb a pak se nemůžu hnout, tak si říkám, že tohle by se mi dvaceti nestalo. 

A co kosmetika a podobné procedury?
Vím, že bych se tomu měla věnovat, ale nevěnuji. Říkám si, že se do toho pustím, až bude nejhůř.
 

Martina Hudečková
 
Jste gurmánka, záleží vám na tom, co jíte?
Já jím strašně ráda a celkem všechno. Kuchařské žezlo má u nás v rukou Juraj, rád a hlavně moc dobře vaří. Mně k tomu pustí snad už jen na chalupě, ale tam se stejně spíš rožní. 

Působíte hodně optimisticky, jste opravdu taková, nebo matete tělem?
Matu tělem. Ne že bych uvnitř byla úplně jiná, ale třeba přítel si zakládá na tom, že je strašný skeptik, ale já vím, že na mě nemá. Hodně věcí si hned představuji černěji, než třeba pak ve skutečnosti opravdu jsou. Popsala bych se jako skeptik optimista.

Skončily divadelní prázdniny, na co se po pracovní stránce těšíte?
Doufám, že nezačnu hned naplno pracovat. Pokusím se ještě zařídit pár věcí v novém bytě. Jinak mě čeká v Divadle Palace komorní představení Miláček Anna, což je hra o pěti lidech, kde se sejdu s Vandou Hybnerovou, Sašou Rašilovem, Lindou Rybovou a Davidem Prachařem. Už se na ně těším, je to fajn skupina. Čekají na mě i dabované seriály na HBO, jako Advokáti, Tráva, a myslím, že tam jsou nachystané i další dva filmy s herečkou Renée Zellweger.

Máte ji ráda? Líbily se vám i proslulé filmy Deník Bridget Jonesové I. a II.? Tuto herečku mám moc ráda. Filmy mě samozřejmě chytly, byl to ve své době velký hit. Navíc to bylo moc vtipně natočené.

Dabujete hodně často, ještě vás to baví, nebo je to taky o penězích?
Na jednu stranu je to moje veliká láska a koníček, ale pořád je to hlavně práce.

V divadle jste s rolemi, které hrajete, spokojená, nebo o nějaké velké stále sníte?
Já jsem vlastně spoustu let zkoušela v různých divadlech, některá se rozpadala, jiná vznikala. Léta jsem jen pracovala a dělala v uvozovkách všechno, co se po mně chtělo. Teď jsem se díky příteli malinko zastavila, chci zbrzdit a víc si užívat soukromého života. Kdyby to ale slyšel Juraj, tak by se strašně smál a řekl něco v tom smyslu, jak chci povolit, když jsou týdny, kdy mě třeba pět večerů doma nevidí. 

Kdyby vám herectví tenkrát nevyšlo, co byste nejspíš dělala?
Já jsem byla v patnácti letech přihlášená na obor klavír na pražské konzervatoři, čtvrt roku před přijímačkami jsem si to rozmyslela a přepsala obor na dramatický. K hrůze svého tatínka, režiséra Národního divadla. Ten se strašně těšil, že bude mít doma klavíristku, která si bude v pohodě žít, a ne vynervovanou, hysterickou herečku, které tak dobře znal. Když jsem ale končila devátou třídu, pamatuji si, že jsme museli mít napsaných hned několik variant, co bychom chtěli v budoucnu dělat. Já tam měla toto pořadí: konzervatoř, gympl, který jsem vybírala pečlivě, aby tam nebyla matematika, učební obor keramička a pro jistotu ještě zaměstnání, kdyby ani jedno z předchozího nevyšlo. No, a to jsem zvolila řidičku tramvaje.
 
 
 
 
Autor: Kateřina Pokorná, Kbak
zdroj Blesk pro ženy,cz
are
  8. září 2014 • 05:00

To nikdo nečekal: Juraj Herz (80) se pomstil dětem!

Pohádka Deváté srdce děsila děti i dospělé...
Pohádka Deváté srdce děsila děti i dospělé... (Marek Hofman, Profimedia.cz, ara)

Měla to být romantická pohádka, která nebude chybět na obrazovkách o žádných Vánocích. Vyšel z toho horor s depresivní a ponurou atmosférou a skvělými hereckými výkony. Potulný student Martin se dozví o podivném panovníkovi a jeho starostech: princezna Adriena trpí zvláštní nemocí, ve dne je duchem nepřítomná, v noci odchází neznámo kam. Přihlásí se tedy jako dobrovolník, princeznu osvobodí a vše nakonec dobře dopadne. Jenže to by se režisérské taktovky nesměl ujmout právě Juraj Herz (80)…

Herz nesnášel pohádky
Pro Herze byla sedmdesátá léta hodně složitá. Měl zakázáno točit, ocitl se zcela bez peněz. Z milosti mu v roce 1976 tedy nabídli alespoň scénář pro Den pro mou lásku, který už předtím šest režisérů odmítlo, protože byl špatný. „Vzal jsem to především z existenčních důvodů. Bylo to východisko z nouze. Také jsem si říkal, že když klavírista necvičí denně, přestane hrát,“ odůvodnil režisér. Film byl ale špatný stejně jako předloha od Markéty Zinnerové. S tou se pak Herz dostal do křížku, neboť se prý nedržel námětu. Nakonec došlo i na soudní tahanice.  Tímto snímkem se ovšem vrátil zpátky. Politickým námětům se ale raději už obloukem vyhýbal.

„Tak jsem natočil dvě pohádky. A to i přesto, že jsem pohádky až tak moc nemiloval,“ přiznal Herz. Rozhodl se je tedy udělat vskutku po svém. Osobitě, tajemně, hororově… První byla Panna a netvor, následovalo Deváté srdce. „Děti utíkaly s křikem z kina,“ zavzpomínal s úsměvem.
Dokonalým záporákem je zde Juraj Kukura v roli čaroděje Aldobrandiniho. „Bylo mi potěšením hrát tak slizkou, ohyzdnou a odpudivou bytost. Pan režisér Herz má smysl pro tento žánr a uměl vytvořit správnou náladu, aby to z herce šlo samo,“ líčil Kukura.
Svoji práci odvedli i maskéři a k vrcholům české kinematografie patří scény děsuplného plesu nemrtvých…

Dva filmy na jednom místě
Pro natáčení filmu Panna a netvor si mohl dovolit nakládat na tu dobu vysokým rozpočtem, který prošel schvalováním bez povšimnutí. Vše se provalilo, až když už byly smlouvy podepsané. A tak dostal příkaz, aby Deváté srdce natočil současně s tím a ve stejných kulisách. Aby se snížily náklady a nebyly problémy u barrandovských ekonomů.

Oba filmy se tak točily na přeskáčku. „Natáčení trvalo asi devadesát dní,“ poznamenal Herz. Byl to velká přepych a úmorné na koordinaci i koncentraci obou štábů. Někteří herci také kvůli tomu prosili, aby mohli hrát v obou filmech současně. To ale Herz nekompromisně odmítl z důvodů, aby si pak snímky diváci nepletli. Jedinou výjimku dostal Jan Přeučil. Ve snímku Panna a netvor si zahrál jezdce, v Devátém srdci převozníka.

Pavelka dostal laso do Národního
Filmovou premiéru si odbyl Ondřej Pavelka (58). Ten na natáčení dodnes rád vzpomíná. „To je jako, když se poprvé zamilujete. Je to intenzivní a dodneška si pamatuji spousty detailů z natáčení,“ prohlásil herec. „Velkovévodu hrál Přemysl Kočí a říkal sprostý vtipy, nebo možná nebyly sprostý, ale určitě nebyly dobrý. A mezi těmi blbými vtipy mi nabízel angažmá do Národního divadla. Tak mně to přišlo taky jako blbej vtip. Řekl jsem si, tohle tedy ne,“ dodal. V Národním zakotvil až o patnáct let později.

Naopak herečce Julie Jurištové (58), která ztvárnila Adrienu se po princeznách, které kdysi tak často hrála, nestýská. „Ne, vůbec ne… Teď už hraju převážně záporné postavy nebo staré báby a nejraději ježibaby,“ prozradila Jurištová, která má svoji divadelní společnost.

Zajímavosti

•    Ve scéně umrlčího bálu můžete mezi procitajícími nebožtíky zahlédnout autora strašidelné hudby pohádky Petra Hapku.

•    V malé roli se v závěru filmu objevuje i režisér Juraj Herz v roli hraběte a nového astrologa.

•    Pro scénu před Aldobrandiniho zámkem filmaři využili průčelí zámku v Praze Tróji. Dále se natáčelo v Litoměřicích, na zámku Ploskovice a v prostorách podzemí ve Znojmě.

Autor:  mpa

 
 
zdroj Aha,cz

20. září 2014 • 05:00

Režisér Juraj Herz: Rozkol v rodině! Kvůli alkoholu...

Juraj Herz s Martinou Hudečkovou.
Juraj Herz s Martinou Hudečkovou. (Marek Hofman, Profimedia.cz, ara)
 
Legendární režisér Juraj Herz oslavil nedávno osmdesátku a samozřejmě došlo i na přípitek. Vínečko si prý filmař dopřává se svou ženou Martinou Hudečkovou (50) a pravidelně, což se nelíbí jeho dceři Annelii (26).

 

 

 

 

Dcera slavného režiséra se podle informací magazínu Sedmička prý nechala slyšet, že kombinace alkoholu a prášků, které musí její otec pravidelně brát, není optimální. Kvůli na první pohled nevinným dýchánkům u vína má totiž o tatínka velkou starost.

O vztahu s nevlastní dcerou mluvila herečka už trochu zdrženlivě. „Já si myslím, že s Annie vycházíme na velice přátelské úrovni. Ale tak to víte, její maminka nejsem,“ uzavírá.

Autor:  mpa

zdroj Aha,cz

24. listopadu 2014 • 12:00

Rozzuřený Herz vs. Zinnerová: S cenou pro komunistku se nesmířil!

Juraj Herz musel celý scénář přepsat, ale cenu chtěli dát Zinnerové.
Juraj Herz musel celý scénář přepsat, ale cenu chtěli dát Zinnerové. (Foto: Aha! - Marek Hoffman, ara, koláž Ahaonline.cz)
 
 

Rozzuřený Herz

Natočit film podle scénáře, tak jak ho napsala Markéta Zinnerová (72) odmítlo šest režisérů. Nikomu se do toho nechtělo. Nakonec se ho ujal až Juraj Herz (80), který měl tehdy zakázáno točit a dostal se do existenčních problémů. „Převzal jsem ho z jednoho jediného důvodu, že ten scénář nebyl politický. Byl ale jeden z nejhorších, se kterým jsem se v životě setkal,“ uvedl režisér. „Sednul jsem k tomu a celý jsem ho přepsal a předělal,“ dodal.

A v tom byl kámen úrazu. Když se to dozvěděla Zinnerová, s výsledkem absolutně nesouhlasila a dala celou věc k soudu. Tam ale neuspěla. „Vrcholem všeho bylo, že jsem se předtím dozvěděl, že má dostat ocenění za vynikající scénář. To jsem se strašně naštval, protože byla jediná komunistka, která do toho filmu byla nějak zapojená a že by ona měla dostat cenu za to, co nenapsala? Šel jsem za příslušnými lidmi a pohrozil jim, že pokud to tak skutečně bude, že předstoupím během vyhlášení před lidi a řeknu, jak to se scénářem opravdu bylo,“ zavzpomínal Herz. Výsledek? Soudruzi to vyřešili tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. „Nakonec dostal cenu celý film s přihlédnutím na scénář,“ poznamenal režisér. Tanečník? Nikdy!
Představitelka hlavní ženské role Marta Vančurová (66) na natáčení vzpomíná ráda. Postavu fotografky Marie Staškové měla předem slíbenou.
„Já byla jasná hned, ale kdo bude můj partner, dlouho známé nebylo. Na kamerovky přicházelo hodně kolegů. Juraj Herz měl jinou představu, ale nakonec ho někdo upozornil na Vlastíka Harapese,“ prozradila Vančurová.

zdroj Aha,cz

20 kilo nahoru nebo dolů na ní prý není znát: Tahle česká herečka si dopřává svíčkovou se šesti a celé lahve šampusu

8. prosince 2014 9:45

Herečku Martinu Hudečkovou známe z televize spíše podle hlasu, neboť je oblíbenou dabérkou. Do společenských rubrik se dostala díky tomu, že se stala novou životní partnerkou známého režiséra Juraje Herze, jehož bezpochyby zaujala i svojí srdečnou a bezprostřední povahou. Ta ovládla náš rozhovor.

 
S Hudečkovou jsme se setkali na finále soutěže Miss Junior, kde byla jednou z porotkyň. A připadalo nám, že herečka trochu zhubla. "Pro člověka s naším životním krédem je to nahoru a dolů, to je normální lochneska. Někdy zhubnu, ale jsou to takové chvíle, kdy nežiju naplno. A když žiju naplno, tak zase tloustnu. Je to na střídačku, a teď mám spíš šikovné šaty," řekla Super.cz.

"Mám od přírody danou takovou věc, že nějakých deset dvacet kilo nahoru nebo dolů není takový rozdíl, aby si ho někdo všiml. Zatímco moje kolegyně řekne, že zhubla čtyři kila a všichni konstatují, že je celá vycmrndlá, tak abych byla já vycmrndlá, musí jít dolů minimálně těch dvacet. Ale zase na druhou stranu si tak nenápadně přibírám do ticha a až po dvaceti kilech mi řeknou, jestli jsem nepřibrala," smála se.

Diety ovšem drží. "Myslím, že jsem držela všechny diety, které na světě jsou. Ale jde spíš o vnitřní ukázněnost a takové to málo, ale stále. Ale to je přesně to, co neumím. Když si mám dát svíčkovou, tak se šesti, když šampus, tak celou flašku. A pak je takové to utažení, když vám hubnoucí lékař vytkne i dvojku vína a přežíváte o jogurtech, které vás sotva udrží při životě, ale radost ze života vám nepřinesou," uzavřela. 

 

Saša Šeflová, Super.cz

  30. března 2015 • 12:00

Martina Hudečková intimně o vztahu s o 30 let starším Jurajem Herzem: O jeho slabosti pro macatější zadky a chvílích, kdy musí mlčet

Juraj Herz se svojí partnerkou Martinou Hudečkovou na milované chalupě v jižních Čechách.
Juraj Herz se svojí partnerkou Martinou Hudečkovou na milované chalupě v jižních Čechách. (Aha! – Marek Hofman, ara)
 
 

Jaké to je, když vás nesmlouvavě sbalí o třicet let starší slavný muž? Když vás ještě před pozváním na rande políbí? Když se mu líbí, že vaše pozadí není zrovna katalogové? O tom všem se velmi detailně rozpovídala herečka a dabérka Martina Hudečková (51), kterou sbalil dnes osmdesátiletý režisér Juraj Herz.

 

Už patnáct let tvoří pár. Klape jim to, přestože je dělí tři dekády. Martině Hudečkové (51) změnil režisér Juraj Herz (80) před patnácti lety život. Tehdy pětašedesátiletý muž, protřelý životem, se rozhodl, že herečku dostane a jak si umanul, tak se stalo. A z vyprávění Martiny pro aktuální vydání Blesku pro ženy vyplývá, že to neměl kdovíjak těžké.

Jejich seznámení vlastně proběhlo tak trochu v poklusu. „Měl prostě jasno, šel si za svým tvrdě a naprosto mě strhl s sebou. Nakonec on mi to řekl jasně: Miláčku, já nemám tolik času. Já musím vědět, co chci, a rychle,“ vzpomíná Hudečková s tím, že první jiskra přeskočila při natáčení Habermannova mlýna. Tehdy ji Herz při míjení políbil na úzké lásce a následně jí oznámil, že půjdou na rande. Nezmohla se na odpor, a tak šli. Martina se prý předem dobře připravila, aby si měli o čem povídat. Jenže…

„Po deseti minutách hovoru jsem pochopila, že jsem měla věnovat víc času svému zevnějšku. Že jsem si měla vlasy víc nakadeřit, mejkap zvýraznit a ne řešit, o čem budeme mluvit,“ vzpomíná Martina, podle které neměli problém od začátku najít společné téma.

Jurajovi se Martina prostě líbila, se vším všudy. A chtěl ji mít. „On se asi díval už dřív. Byl tehdy bez stálého vztahu, navíc tíhne k těm baculatějším holkám, tak jsem ho zaujala. Chápete to, já, která celý život maskovala zadek pod sukněmi, a najednou hrál pro mě!,“ směje se Hudečková.

Harmonii ve vztahu asi prospívá i to, že o vedoucí roli ve vztahu mají oba aktéři jasno. Juraj prostě velí. „Nejtěžší je stát za Jurajem, i když s něčím nesouhlasím. Na veřejnosti mlčím a až doma mu řeknu, co se mi nelíbí. Ale nikdy bych nepodryla jeho autoritu, vysvětluje Hudečková, která si věkový rozdíl dokonce pochvaluje. A nejen kvůli tomu, že má doma zkušeného a moudrého chlapa. „On moje vrásky neuvidí tak rychle, protože v porovnání s jeho na tom vždycky budu líp,“ usmívá se spiklenecky herečka, která posle svých slov stále bojuje s pořádnými výkyvy váhy (až 17 kg), a proto se chystá na dietu.

Tahle česká herečka neustále bojuje s váhou: Nyní je v dietním režimu a do srpna chce zhubnout osm kilo!

8. června 2015 7:54

Herečka a dabérka Martina Hudečková svou váhu řeší celý život. Jak je na tom momentálně? "Teď to je takový poloměr štěstí. Není to ani velmi dobře, ani drasticky špatně. Byla bych ráda, abych to do srpna doladila," řekla Super.cz Hudečková.

Jak na to? "Pro mě není problém patnáct kilo nabrat a patnáct sundat. Kdyby do srpna šlo tak těch osm dolů, to by bylo dobrý," doufá herečka, která už má na hubnutí zaručený recept, který na ni bezpečně zabírá.

"Nade mnou by spráskl ruce každý zdravověd a hubnoucí doktor. Už ve svých letech vím celkem jasně, že je období jídla a nejídla. Neumím jíst všechno, ale v malých porcích. To nejsem schopná zregulovat. Mám prostě období, kdy jsem schopná v podstatě nejíst a odříkat si," dodala Hudečková. 

Gabriela Wolfová, Super.cz

 
Juraj Herz se vrátil z nemocnice. Martina Hudečková promluvila o jeho stavu.

Juraj Herz se vrátil z nemocnice. Martina Hudečková promluvila o jeho stavu.Herminapress

Martina Hudečková otevřeně o zdravotním stavu režiséra Herze: Není to jednoduché, ale bojujeme

24. listopadu 2017 16:08

Slavný režisér Juraj Herz prodělal letos na podzim mozkovou ataku. Po měsíci hospitalizace na JIP Nemocnice na Homolce ho lékaři ve stabilizovaném stavu propustili do domácího léčení.

 

„Mohu potvrdit, že pan Juraj Herz prodělal mozkovou ataku. Jsem vděčná všem lékařům a personálu, kteří se o něj starali," řekla rádiu Frekvence 1 životní partnerka Juraje Herze, herečka Martina Hudečková.

„Jeho stav se zlepšil. Trochu už také mluví, což se v minulých dnech ještě nedělo. Tváří se velmi spokojeně. Jsem ráda, že už ho mám doma," prohlásila herečka.

Hudečková dodala, že kvůli zdravotnímu stavu svého partnera musela nechat nově zařídit byt. "Má svoji polohovací postel, hledáme nejlepší úhel k televizi, nebo aby viděl na obrazy, co má rád. Není to jednoduché, ale bojujeme," dodala. 

Jiří Nedvídek , Super.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář