Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Voskovec - Jan Werich - Jaroslav Ježek - Jana Werichová

Jiří Voskovec,*19.6.1905 - 4.7.1981 - herec

 

 

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann, byl avantgardní dramatik a básník, spolutvůrce Osvobozeného divadla, divadelní a filmový herec a režisér.

Otec jiřího Voskovce Vilém Wachsmann emigroval koncem 19. století do Ruska, v roce 1905 se vrátil a za 1. světové války začal používat počeštěné jméno Václav Voskovec. Toto příjmení používal i jeho syn Jiří. Ten navštěvoval gymnázium v Praze, maturoval na Lycée Carnot v Dijonu, kde studoval v letech 1921 - 24.

V Paříži se Jiří Voskovec sblížil s českým malířem J. Šímou, který ho uvedl do moderního francouzského umění. Po návratu z Francie se rozhodl studovat práva na UK v Praze, ale od počátku 20. let se věnoval především kulturní činnosti.

Jiří Voskovec byl členem Devětsilu, publikoval dadaistické, poetistické a obrazové básně, psal články, recenze a překlady do řady avantgardních časopisů a sborníků např. Disk, Pásmo. ReD, Fronta aj. Od roku 1927 se spolu s Janem Werichem podílel na avantgardním Osvobozeném divadle, které bylo založeno v roce 1925 režiséry J. Honzlem a J. Frejkou. Teprve s příchodem Voskovce a Wericha se divadlo stalo v české kultuře nesmrtelným pojmem. Nejprve se oba v divadle střídali s Frejkovými inscenacemi jiných her, většinou vybíraných V. Nezvalem. Od roku 1929 se divadla ujali pouze sami.

Před okupací emigroval J. Voskovec s J. Werichem do USA. Tam oba hráli pro americké publikum a české krajany.

Po 2. světové válce se Voskovec na kratší dobu vrátil. V letech 1946 - 48 působil v Divadle Voskovce a Wericha. Koncem 40. let pracoval v UNESCO a v Paříži založil a provozoval americké moderní divadlo.

Koncem 50. let se Jiří Voskovec natrvalo usídlil v USA. Až do své smrti se živil jako divadelní a filmový herec. U nás ho známe především z amerického filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.

Dílo Jiřího Voskovce:

Hlavní přínos Jiřího Voskovce pro českou kulturu spočívá v jeho dramatické a literární tvorbě z 20. a 30. let: od Vest Pocket Revue z roku 1927 až po Pěst na oko aneb Caesarovo finále z roku 1938. Psal hry spolu s Janem Werichem, s nímž utvořil klaunskou hereckou dvojici.

Divadelní hry:
Hry měly převážně revuální podobu. Vyznačovaly se uvolněnou dramatickou stavbou, volnou montáží děje,písní, tanců a z velké části improvizovaných komentářů, tzv. předscény - forbíny, ve třicátých letech i politicky a občansky angažované satiry.

Caesar - 1932
Osel a stín - 1933
Kat a blázen - 1934
Balada z hadrů - 1935
Rub a líc - 1936
Těžká Barbora - 1937

Hry Osvobozeného divadla - 1981 - 85, souborné vydání, 3 sv.

Některé hry se staly základem libret pro úspěšné filmové veselohry režírované J. Honzlem a M. Fričem:
Pudr a benzin
Peníze nebo život
Hej rup
Svět patří nám

Faustovy skleněné hodiny - básnická sbírka

Klobouk ve křoví - 1965, výbor písňových textů z her Osvobozeného divadla, který Voskovec sestavil a okomentoval, kniha má význam pro poznání Voskovcova díla.V Osvobozeném divadle s nimi učinkoval a hudbu a texty k písním pro Jiřího Voskovce a Jana Wericha skládal Jaroslav Ježek, který s nimi odešel do Ameriky a tam také zemřel v chudobě.

Autor: dg

zdroj Osobnosti,cz

Jan Werich,*6.2.1905 - 31.10.1980 - herec

 
 

 

Jan Werich byl dramatik, prozaik, jeden z tvůrců avantgardního divadla a herec..

Vyrůstal v rodině úředníka. Studoval na reálném gymnáziu v Křemenově ulici v Praze, kde se spřátelil se svým pozdějším uměleckým partnerem a celoživotním přítelem Jiřím Voskovcem. Vysokoškolská studia práv nedokončil a od roku 1927 se natrvalo věnoval divadelní činnosti.

Spolu s Jiřím Voskovcem složil Jan Werich Vest Pocket Revue a jako studentské představení ji předvedli roku 1927 na jevišti Umělecké besedy v Praze. Pro velký úspěch se hrála i pod firmou Osvobozeného divadla založeného roku 1925 jako avantgardní divadlo Devětsilu. Zde Voskovec a Werich působili od roku 1929 jako autorsko-herecká dvojice až do 9. listopadu 1938, kdy bylo divadlo zavřeno.

Jan Werich a Jiří Voskovec vytvořili dvojici, která spolu s hudebníkem Jaroslavem Ježkem představovala u nás nový typ satiry v hudebně-dramatickém žánru. Po odebrání divadelní licence roku 1938 a pod tlakem politické perzekuce emigrovali všichni tři na jaře roku 1939 do USA. Jaroslav Ježek, který byl dlouhodobě vážně nemocen, tam roku 1942 zemřel.

Po návratu z emigrace založili Werich s Voskovcem divadlo V+W. Po odchodu Jiřího Voskovce do exilu působil Jan Werich v různých pražských divadlech, od roku 1955 řídil Divadlo satiry, které přejmenoval na Divadlo ABC. V partnerské dvojici s Miroslavem Horníčkem obnovil některé hry z repertoáru Osvobozeného divadla.

V roce 1968 chtěl Jan Werich emigroval do Rakouska, ale brzy se vrátil. V sedmdesátých letech 20. století nesměl téměř vystupovat.

Werichova žena Zdena rozená Housková (1906 – 1980) byla překladatelkou, dcera Jana (1936 – 1981) byla překladatelkou a herečkou.

Jan Werich zemřel po těžké nemoci.

Literární činnost Jana Wericha:

Werichova literární činnost souvisela od počátku s tvorbou pro Osvobozené divadlo. Poetiku her Voskovce a Werich určuje jejich intelektuální humor, který vyrůstal z fantazie, groteskní nadsázky a uvolněných představ, na postupech blízkých poetismu.
Smoking revue – 1928
Líčení se odročuje – 1929
Kostky jsou vrženy – 1929
Fata Morgana – 1929

Vývoj k politické satiře:
Sever proti Jihu – 1930
Ostrov Dynamit – 1930
Golem – 1931

Tvorba pod vlivem mezinárodní i domácí politické situace:
Caesar – 1932
Osel a stín – 1933
Kat a blázen – 1934
Balada z hadrů – 1935
Rub a líc – 1936
Těžká Barbora – 1937
Pěst na oko – 1938

Ve filmu a později i v televizi se Jan Werich angažoval nejen jako herec, ale i jako scénárista:
Pudr a benzín – 1932
Hej rup – 1934
Císařův pekař a Pekařův císař – 1951
Byl jednou jeden král – 1955
Až přijde kocour – 1962

Autorovu tvorbu ovlivnily i zkušenosti z cest do zahraničí:
Lincoln – 1933
Italské prázdniny – 1960

zdroj Osobnosti,cz

 Jaroslav Ježek,*25.9.1906 - 1.1.1942 - hudební skladatem

 

Jaroslav Ježek byl hudební skladatel, spolupracovník Voskovce a Wericha v Osvobozeném divadle.

Jaroslav Ježek se narodil jako syn krejčího na Žižkově. Po absolvování skladby na konzervatoři studoval na mistrovské škole u J. Suka a klavír u A. Šímy.

Po nezdařené operaci oslepl Jaroslav Ježek na jedno oko, na druhé viděl špatně a následkem spály byl i nedoslýchavý. Přesto se stal hudebníkem.

Ještě během studií Jaroslav Ježek strávil rok v Paříži, kde ho nejvíce zaujal jazz. Ve dvaadvaceti letech začal spolupracovat se slavnou dvojicí komiků Voskovcem a Werichem v Osvobozeném divadle.
Pro jejich hry skládal scénickou hudbu s řadou písní, které se staly populárními a Ježka proslavily. Jeho písně s převážně satiricko politickými texty V a W nemají ve světě obdoby.

Byly součástí her:
Golem
Caesar
Svět za mřížemi
Osel a stín
Slaměný klobouk
Kat a blázen
Panoptikum
Balada z hadrů
Nebe na zemi
Rub a líc
Těžká Barbora
Pěst na oko


Ze hry Juan and comp je i slavný Bugatti step.

Jaroslav Ježek byl rovněž geniálním improvizátorem. Na různá témata z řad obecenstva improvizoval foxtroty, tanga, blues, pochody, polky, charlestony. Prostě hudební žánry, jaké si kdo přál.

Vážná hudba:
Ani u divadla nezapomínal Ježek na vážnou hudbu. Zkomponoval několik cyklů písní:

Kalendář
Čtverák Pierrot
Čtyři písně
– na texty K. Biebla, V. Nezvala a V. Závady
Dvě písně na Puškina

Věnoval se i klavírním skladbám:
Sonatina
Malá suita
Capricelo
Etuda
Bagately
Rapsódie
– byla inspirována rokem 1938

Tvořil i komorní skladby pro dechový kvintet, smyčcový kvartet, housle a klavír apod.
Koncert pro housle a dechový orchestr hrála později s velkým úspěchem Česká filharmonie vedená V. Talichem.

Filmová hudba:
Jako spolutvůrce filmů se svými písněmi podílel na vzniku řady filmů. Některé písně z těchto filmů ovlivnily masové poválečné písně.

Pudr a benzín
U nás v Kocourkově
Peníze anebo život
Hej rup
Svět patří nám
Modrý svět


Mnichovské události donutily Jaroslava Ježka a jeho přátele k emigraci do USA. Díky krajanům se uplatnil jako sbormistr amatérského mužského a ženského sboru v New Yorku.
Našel tu i oddanou přítelkyni, která se o něj starala až do jeho smrti. Zemřel na selhání ledvin v newyorské nemocnici. Jeho přátelé uložili jeho popel po válce na Olšanském hřbitově.

Autor: terou, dg

zdroj Osobnosti,cz

Jana Werichová,*18.10.1935 - 9.5.1981 - herečka

Jana Werichová je dcera českého herce a spisovatele Jana Wericha.
Své dětství strávila z větší části společně s rodiči v USA v emigraci, po válce studovala herectví na DAMU, kde absolvovala v roce 1957. Působila nejdříve v oblastních divadlech, později přešla do Prahy do Divadla Rokoko, dva roky byla herečkou Československého státního filmu, nakonec zakotvila v Hudebním divadle v Nuslích (dnešní Divadlo na Fidlovačce), kde také působila jakožto asistentka režie. Zemřela v roce 1981 nedlouho po smrti svého otce ve věku 45 let.

Diskografie:
Italské prázdniny - Supraphon 1963
Táto povídej 1 - Panton 1971
Táto povídej 2 - Panton 1971

zdroj Osobnosti,cz

20. prosince 2013 • 05:00

Utajovaný syn Jana Wericha exkluzivně pro Aha!: Vyrůstal v kojeňáku!

To je ale podoba!
To je ale podoba! (Foto pro Aha! ara a Jiří Petrášek)
 
 
Se svým biologickým otcem Janem Werichem (†75) se nikdy nesetkal, vlastní matka po hned po narození odložila do kojeneckého ústavu. Přesto Jiří Petrášek (56), který je od roku 2002 ředitelem Evropské obchodní akademie v Děčíně, svému slavnému tátovi nic nevyčítá. „Tátu jsem vždycky miloval,“ naopak prohlašuje pro Aha!

Petrášek svoje početí a postoj k Werichovi vysvětluje slovy nevlastní sestry Jany (†46). „Když jsme byli na procházce, tak mě táta často nechal samotnou na ulici a na chvilku odběhl do nějakého domu. Nikdy mi neřekl, u koho a proč tam byl,“ píše ve svých pamětech herečka Jana Werichová, kterou měl mistr se svoji jedinou právoplatnou manželkou Zdenou. „A asi takhle nějak jsem byl počat. Takže si myslím, že možná nejsem jediný potomek Jana Wericha,“ míní Petrášek.

 

Jiří byl Jan
Petrášek měl v křestním listě jméno Jan. „Biologická matka mi dala jméno po otci, potom si mě ale osvojili rodiče a přejmenovali mě na Jiřího,“ vysvětluje Werichův syn.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dojemná vymyšlená historka

(pochybovač, 24. 2. 2018 18:41)

Jiří Petrášek (tedy údajný nemanželský syn) se narodil v roce 1957. V té době bylo dceři Janě 22 let. Trošku vysoký věk na společné procházky s odcem a pocit smutku a osamění, když ji otec najednou nechal někde stát samotnou a "odběhl" si jinam, ne?

OSVOBOZENE.DIVADLO

(PETR.ŠPETIK, 12. 8. 2017 19:08)

TAK.JAN.VERICH.SE
NARODIL.ROKU.1905
V.RODINĚ.POJIŠTOVAKA
VRATISLAVA.VERICHA
STUDOVAL,GYMNAZIUM
V.KŘEMENCOVĚ.ULICI
POZDĚJI.STUDOVALI.Z,VOSKOVCEM
PRAVA.ZAHY.SE.VRHNULI.NA.DIVADLO
NATOČILY.SVĚT.PATŘI.NAM.PUDR.A.BENZIN
PENIZE.NEBO,ŽIVOT.JAN.VERICH.NPSAL.KNIHY
Z,MILOSLAVEM,BATIKEM,A,JUDR,ČESLAVEM,ŠAROVSKYM
OBŘI,ČIŠE.PRO,JANA,VERICHA.TOLAVY.JAN,NO
KDYŠ,TOHO.ŠAROVSKEHO,DRUHY,NEZNESE,TAK,KŘIČI
PES.POSKOČIL,ŽEMI,TOHO.CAMPRLIKA.SEŽRAL.Z.KORZETEM
NO.TOLIK.O.PSICHOLOGII,JAN,VERICH.HRAL.VE,FILMU
BYL.JEDNOU.JEDEN,KRAL