Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Plachý st. - Jiří Plachý ml. -Vojtěch Plachý Tůma

Jiří Plachý,*29.7.1899 -2.12.1952 - herec, pedagog

 

 
Jiří Plachý se narodil 29.7.1899 a je to bratr herce Vojtěch Plachého-Tůmy a otec herce Jiřího Plachého. Pocházel z úřednické rodiny. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojní v Pardubicích pracoval jako konstruktér v pardubické továrně na mlýnské stroje.


Roku 1921 se zapsal na ČVUT v Praze. Po celou toto dobu však intenzivně zajímal o divadlo jako ochotnický herec a režisér. Studia nakonec přerušil, aby se věnoval divadlu profesionálně.

Roku 1922 byl přijat jako elév činohry Národního divadla v Praze a v následující sezoně jej angažovat režisér Jan Bor jako herce do Švandova divadlo na Smíchově. Odtud roku 1927 odešel, aby založil vlastní putovní společnost Česká komorní scéna, v niž se pokusil realizovat umělecky náročný repertoár. Když tuto scénu musel v důsledku hlásící se hospodářské krise po dvou letech rozpustit, znovu přijat nabídku Jana Bora, tentokrát ale do Městského divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1948 (od roku 1937 zde působil i jako režisér a na sklonku okupace jako umělecký šéf). Roku 1948 se stal členem činohry Národního divadla a zůstal zde až do své dobrovolné smrti (za záhadných okolností).

Před kamerou se poprvé objevil již v němé éře, ve filmu Z Českých mlýnů. Poté se přestal o film zajímat a vrátil se k němu až v roce 1933. Bohužel tehdejší fimoví podnikatelé a režiséři nedokázali ve svých dílech zhodnotit kvality jeho hereckého umění. A tak v době, kdy hrál na vinohradské scéně stěžejní role světového repertoáru, ho získávali jen málo významní režiséři pro umělecky téměř bezcenné filmny nenáročných žánrů(Lízin let do nebe, První políbení, Srdce v celofánu).

Až znárodněná kinematografie mu umožnila vytvořit velké, dramatické charakterní postavy(Dravci, Němá barikáda, Hostinec u kamenného stolu, Nikola Šuhaj, Daleká cesta, Krakatit, Nástup, Velké dobrodružství, Císařův pekař - Pekařův císař). Nejplodnější Plachého herecká spolupráce byla s režisérem Václavem Krškou, v jehož oblíbených životopisných filmech zpodobňoval historické postavy (Rok 1948, Mladá léta, Mikoláš Aleš). Své největší a nejkrásnější role se dočkal ve svém posledním dokončeném filmu Měsíc nad řekou. Slavnostní premiéry se však již nedožil. Nedokončil ani svoji další roli lichváuře Jestřába, kterou místo něho v dramatu Jestřáb kontra Hrdlička dohrál Jaroslav Marvan.

Jako dlouholetý profesor na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře a lektor herectví ovlivnil několik hereckých generací. Byl činný jako funkcionář Ústřední jednoty českého herectva. Roku 1940 obdržel cenu České akademie věd.

Zemřel dne 2.12.1952.
zdroj Osobnosti,cz

Jiří Plachý ml.,*23.9.1946 - herec

 

Jiří Plachý je synem herce Jiřího Plachého St.. Už za gymnazijních studií byl členem dramatického kroužku, který vedl J.Chvalina a L.Vostrčilová. Další lekce herecké výuky mu udělil rodinný přítel O.Sklenčka, který ho připravoval ke zkouškám na DAMU. Jako posluchač DAMU hostoval v Národním divadle a Městských divadlech pražských.

Po absolvování studií získal angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, odkud roku 1970 přešel do pražského Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes(Brouk v hlavě, Donaha, Vrátila se jednou v noci, Ideální manžel).

Film se k němu nechoval nikdy příliš vstřícně (Všichni dobří rodáci, Příběh lásky a cti). Nedostatek hereckých úkolů ve filmu si kompenzoval alespoň četnými rolemi v tv. inscenacích (Muž v pralese, Případ se psem, Hřbitov pro cizince, Lidé na křižovatce). Účinkoval rovněž v tv.seriálech(Hříšní lidé města pražského, 30 případů majora Zemana, Okres na severu, Malé dějiny jedné rodiny) a rozhlasových hrách. Věnuje se i dabingu.

Autor: jansovka

zdroj Osobnosti,cz

Vojtěch Plachý - Tůma,*10.9.1903 - 1.11.1968 - herec, divadelní režisér

bratr herce J. Plachého st. Pocházel z úřednické rodiny. Stejně jako jeho starší bratr zasvětil svůj celý umělecký život divadlu. Začínal v polovině 20. let u Jihočeské div. společnosti R. Kleina, kterou brzy vyměnil za Východočeskou společnost, aby pak roku 1927 následoval bratra do kočovného souboru Česká komorní scéna. Roku 1928 ho angažoval E. F. Burian do Národního divadla v Brně, odkud po jedné sezoně v Osvobozeném divadle zakotvil na delší dobu v Městském divadle Plzeň (1932–41). Během 40. let se pohyboval na pražských jevištích: v holešovické Uranii (1941–44), Divadle 5. května, respektive Činohře 5. května (1945–48) a Divadle státního filmu (1948–50). Pak několik let pomáhal formovat severočeské oblastní scény v Novém Boru, Liberci a Varnsdorfu. Plody svého zralého umění odevzdával v poslední etapě své div. dráhy tehdy mladé a průbojné pražské scéně – Divadlu S. K. Neumanna (1954–68). Hrál zde Valentu v Paličově dceři, feldkuráta v Brechtově Matce Kuráži, Altouna v Gozziho Princezně Turandot, Dorna v Rackovi, Paravianiho v Pasti na myši, Richelieua ve Třech mušketýrech, Alfieriho v Pohledu z mostu a mnoho dalších. V jeho projevu se snoubilo realistické herectví s vyvinutým smyslem pro konverzační hru. Podobně jako na jevišti převažovaly mezi jeho film. postavami autoritativní typy, tj. příslušníci inteligence, hodnostáři a podnikatelé. Historické kostýmy z různých epoch oblékl např. jako kardinál (Jan Roháč z Dubé, 1947), univerzitní profesor (Revoluční rok 1848, 1949), majitel přádelny (Posel úsvitu, 1950), venkovský kněz (Jan Hus, 1954), konšel (Jan Žižka, 1955). Ve filmech ze současnosti nebo nedávné minulosti se představil jako člen MNV (Dravci, 1948), majitel továrny na barvy (Kariéra, 1948), vedoucí exportního podniku (Případ Z-8, 1948), ředitel gymnázia (Červená ještěrka, 1948), lékař a majitel sanatoria (Dnes o půl jedenácté, 1949), majitel cihelny (Dva ohně, 1949), sovětský generál (Tanková brigáda, 1955) a vedoucí klenotnictví (Hra bez pravidel, 1966). Z jeho dvaceti film. rolí vyniká bezesporu úloha vychytralého a potměšilého sedláka Hazarima, pokrytecky ovlivňujícího spor mezi muži a ženami o výstavbu obecní prádelny, v budovatelské komedii J. Macha Vzbouření na vsi (1949). Jiný způsob práce před kamerou si vyzkoušel v televizi, např. v inscenacích Vesnice mladá (1958), Chudý kejklíř (1958), Vrah dostal Goncourta (1966) a Rudá v černé (1967).

Zdroj: Český film autor Miloš Fikejz,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

železničař.rabas

(PETR.ŠPETIK, 26. 7. 2017 17:09)

no,co,řict
o.jiřim,plachem
že.hral.dobře,železničaře
rabase.ve.filmu,zborov
jedna.se.o.psichologicky
snimek.mapujici.prvni.světovou
valku.kdy.v.stoupil.jako.vojak,do
československych.legiji.no.uvažme
kolik,legionařu.pracovalo.v.ostravsko.karvinskem
reviru,hamba,těm.co,na,hornickych.učilitich.zapoměli
jak.si.prvorepublikovi.hornici.žili.špatně