Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Bubla - Jiří Šlégr

Jiří Bubla,*27.1.1950 - hokejista

 je bývalý československý hokejový obránce, trojnásobný mistr světa a mnohonásobný medailista z mistrovství světa. V 80. letech 20. století hrál v NHL za tým Vancouver Canucks.

Po ukončení hokejové kariéry působil v Litvínově jako sportovní manažer. Z funkce byl však 1. března 2012 kvůli špatným výsledkům A-týmu odvolán.

Kariéra

Od počátku své vrcholové kariéry patřil k nejpřednějším českým hokejovým obráncům. Za svou kariéru získal tři tituly mistra světa, třikrát na stejné akci získal stříbro a jednou byl bronzový. V roce 1976 zvítězil s národním týmem také v Kanadském poháru. Ve stejném roce pak s národním týmem vybojoval i stříbrnou medaili na zimních olympijských hrách v Innsbrucku.

Od roku 1981 působil až do roku 1986 v týmu Vancouver Canucks, v rámci české ligy si prošel Jihlavou, se kterou získal dva mistrovské tituly, a také Litvínovem, kde se hokejem na nejvyšší úrovni začal živit i jeho neméně úspěšný syn, Jiří Šlégr.

Za reprezentaci odehrál 230 zápasů, ve kterých vstřelil 37 branek.

Po skončení kariéry hráče byl v roce 1987 v době Mistrovství světa ve Vídni zatčen za účast ve skupině pašeráků drog. Byl odsouzen za pašování čtyř kilogramů heroinu a v rakouském vězení strávil téměř čtyři roky

zdroj Wikipedie,cz

 

Až Hlinkova smrt mě přivedla domů, říká hokejová legenda Bubla

  11:02
Jiří Bubla často jezdí z Litvínova do Karlových Varů stejnou cestou, která byla osudná pro jeho kamaráda Ivana Hlinku. Legendární hokejový obránce se pokaždé zastaví na místě, kde do Hlinkova auta narazila dodávka a způsobila mu smrtelná zranění.
Jiří Bubla

Jiří Bubla | foto: MF DNES

"U toho pomníčku si zavzpomínám, Ivanovi jsem tam řekl to, co jsem během života nestihl," vyprávěl Bubla smutně v rozhovoru pro MF DNES. Jinak mluvil spíš vesele. Zářili spolu v Litvínově, v reprezentaci i ve Vancouveru v NHL. Ve středu bude Bublovi šedesát, v úterý by stejné narozeniny slavil Hlinka.

Dělal si z vás legraci, že jste o den mladší?
Samozřejmě. Ivan rád ostatní hecoval. Třeba v národním týmu jsme jako bažanti museli nosit věci mazákům a Ivan mi říkal: "Hele, ty si dneska musíš vzít dva pytle! Já ne, já jsem starší."

 

Hlinka & Bubla


* hokejové legendy

Narodili se v lednu 1950, od žáků spolu hráli za Litvínov, který táhli hlavně v 70. letech.


Obránce Bubla a centr Hlinka pomohli reprezentaci ke zlatu z MS 1972, 1976 a 1977.


V roce 1981 spolu odešli do NHL, kde dvě sezony hráli za Vancouver.


Hlinka pak trénoval Litvínov, reprezentaci, Pittsburgh i Omsk. V srpnu 2004 zemřel po autonehodě.


Bubla vydržel v NHL o tři roky déle, v Kanadě podnikal, teď se v Litvínově stará o hokejovou mládež.

Pořádali byste společný večírek, kdyby Hlinka byl naživu?
To bych možná ani nebyl v Česku. Žil jsem v Kanadě, neplánoval jsem návrat. Přiletěl jsem hlavně kvůli tomu, co se Ivanovi stalo. A pak se všechno semlelo jinak.

Jen Hlinkův pohřeb vás přiměl k dlouhodobějšímu návratu?
Ještě jsem se vrátil do Vancouveru a rok tam zůstal. Můj nejmladší kluk mi volal, že by se chtěl podívat do Česka. Že se tady narodil, ale nic si nepamatuje. Přiletěl jsem a v Litvínově se to začalo nějak vyvíjet, hlavně Jirka (Šlégr, známý obránce a Bublův nejstarší syn) na mě tlačil. Po dvou měsících jsem řekl: Fajn, nějak to tady zkusím, pomůžu. Od té doby jsem víc v Česku, v Litvínově mám na starosti mládež.

Jak se vlastně cítíte jako čerstvý šedesátník?
Nepřipouštím si to, zdraví jakžtakž drží. I když mám velké problémy se zády, jsem po operaci. Chystám se na olympiádu do Vancouveru, ale předtím musím k doktorovi na kontrolu, jestli půjdu znovu pod kudlu. Jinak si nestěžuju. Můžu se sám hýbat, tři čtyři hodiny se taky někdy vyspím. Chutná mi až moc, mám přes 100 kilo.

Takže se při oslavě budete hlídat?
Nějaká asi bude, ale vzhledem k Ivanově smrti to nebude nic příjemného. Takže moc slavit nebudu.

S Hlinkou jste prožili spoustu let. Vzpomenete si na první setkání?
Prvně jsme se potkali na školním turnaji v Litvínově, byl tam odkrytý stadion. Mohlo nám být tak deset. Ivan už hrál za Litvínov, já začínal později. Vynikal mezi námi, měl základy, my byli jen rybníčkáři. Pak jsme se potkali v žácích a plácali to spolu až do sezony 1982/1983.

Kamarádili jste už jako děti?
Byl jsem z Horního Jiřetína, on z Louky, po tréninku jsme mazali hned domů. Já musel jet třemi autobusy, abych se do Litvínova vůbec dostal. Ani do školy jsme spolu nechodili. Takže jsme spolu začali víc kamarádit v dorostu a pak hlavně v áčku.

Proč to mezi vámi tak klapalo?
Nejdřív jsme si rozuměli jako hokejisti, pak se to doplňovalo i mimo led. Od žáčků jsme hráli v jedné lajně, já byl ještě útočník a dělal jsem mu křídlo.

Jiří BublaA kdy se z vás stal obránce?
V dorostu nebyli obránci, tak mně řekli: Umíš jezdit stejně dobře pozadu i popředu, nikoho se nebojíš, půjdeš na beka. Uměl jsem Ivanovi dát puk do jízdy, spoustu zápasů jsme spolu rozhodovali. Mysleli jsme stejným způsobem. Trenéři soupeře posílali jednoho strážce ke mně a druhého k Ivanovi.

A fungovalo to?
Skoro vždycky jsme na ně něco vymysleli. Trenér Jarda Walter z Trenčína za mnou jednou přišel a povídá: "Hoši, dneska si tady necvrnknete." A my jim dali pět gólů. Ten tam lítal, nadával! Na hráče křičel: "Vy jste úplně blbí, vždyť je to tak jednoduchý." Ale pak přiznal, že to tak snadné nebylo. Před pár měsíci jsem se potkal s Vladimírem Vůjtkem a ten si vzpomněl, jak nás jednou dostali: "Pořád jsme dávali bacha na Ivana. Marně. Tak jsme to jednou přehodili, hlídali jsme si tebe a Ivan nedostal pořádnou přihrávku. To zabralo."

Hlinka měl velkou autoritu. Dokázal seřvat i vás?
Dokázali jsme se pohádat, to je rozdíl. Já bych se jen tak seřvat nenechal. Měli jsme jeden k druhému velký respekt. Vyjasnili jsme si názory, dali si skleničku, vletěli na led a nechali tam, co v nás bylo.

Dali jste si spolu první pivo?
Mně dřív moc nechutnalo. Pamatuju si, že Ludva Tůma, který nás trénoval v dorostu, nám po výhře občas jedno dovolil. My na něj neměli dvakrát velkou chuť, ale pili jsme ho, protože to bylo od trenéra něco mimořádného.

Vyčítal vám pak, že jste šel z Litvínova do Sparty?
Ne ne ne. My se tak dohodli. Já do Sparty nešel kvůli hokeji. Vybrečeli jsme si, že nás komunisti pustí do ciziny. A já se předtím chtěl přestěhovat do Prahy. Začal jsem tam stavět barák, byla písemná dohoda mezi mnou, klubem a svazem, že až ho dodělám, Litvínov mi umožní přestup. Pro ně byl šok, když jsem dům dokončil za dva roky, tenkrát se průměrně stavěl sedm let. Najednou byl problém. Stěhuju se, nezlobte se. A já měl stejně malér...

 

Bubla s Hlinkou byli jako dvojčata

Jejich synové Ivan Hlinka junior a Jiří Šlégr spolu hráli hokej až do dorostu. Hlinka starší pak Šlégra vedl jako kouč na mistrovství světa, na olympiádě i v NHL. Hlinka (vpravo) i Bubla (vlevo, dole je s ním vlevo ještě syn Šlégr) se rozvedli a podruhé oženili. Každého potkalo velké neštěstí. Bublu v Rakousku uvěznili za pašování drog. "Byl jsem v tom nevinně," tvrdí. Hlinka své neštěstí nepřežil. Bubla se po jeho smrti vrátil z Kanady do Litvínova.

(kap)

Jak to?
První otázka v prvním rozhovoru byla, jak se cítím jako sparťan. A já odpověděl: "Nejsem sparťan a nikdy nebudu. Jsem Litvínovák. Ale za Spartu budu hrát, jak nejlíp budu umět." Vyšlo to v novinách. A pan Kapek, v Praze předseda partaje, volal Himlovi (tehdejší šéf tělovýchovy). Zavolali si mě na kobereček. Prý co jsem si to dovolil.

Tehdy jste se rozváděl s matkou Jiřího Šlégra, i proto jste šel do Prahy?
Důvodů bylo víc. V Litvínově byl špatný vzduch, smrad z fabriky, šachty. Vyjeli jste nahoru na kopec, tam byl kmen stromu a žádné větve.

Hlinku prý taky lanařili do Sparty. Šel by?
Tenkrát bylo nabídek... Já z vojny v Jihlavě chtěl do Brna, lákalo mě. Ivana svého času taky. Když jsme začali hrát vrcholový hokej, tak Kometa, to bylo mužstvo! Když jsme v Brně dostali pod deset, byli jsme rádi. Bubník, Danda, Pantůček... Do takového klubu by šel každý rád. Nakonec to nedopadlo. Ivan by ale asi stejně zůstal doma, on byl zarytý Litvínovák.

Jiří BublaAle do Vancouveru jste v roce 1981 šli spolu...
Domluvili jsme se, že z ciziny přijmu nabídku, jen když Ivana vezmou taky. A naopak. Já chtěl vždycky do Kanady. Vždyť mi v Litvínově nebožtík Ivan Kalina dal přezdívku Kanaďan. Ivanovi se tam moc nechtělo, říkal, že už jsme na to staří, že se to tam moc mlátí. Tak jsem nám vyřídil Švýcarsko. O tři neděle později přišel Ivan s tím, že půjdeme do Vancouveru.

Byl i v kabině Canucks velký šéf?
Těžko jsme tam mohli šéfovat. Jazyková bariéra byla moc velká, hlavně v kabině. Ale v klubu ho respektovali a dodnes na něj v dobrém vzpomínají.

Hlinka vydržel v NHL jen dva roky, čím to?
Hokej tam byl jiný. Třikrát za zápas se prali všichni proti všem. A hra byla nečistá. Ivanovi se to moc nelíbilo. Proto šel do Švýcarska. Přemlouval mě, ale mně Kanada vyhovovala. Já uměl hrát do těla i technicky, přizpůsobil jsem se.

A váš legální pobyt v Kanadě se změnil v emigraci...
Museli jsme do Československa odevzdávat velkou část z platu. Naznačil jsem funkcionářům, že jsem jim za deset let v národním mužstvu odevzdal dost. Úlevu mi nedali. A tak jsem tam zůstal.

Jak často jste pak byli s Hlinkou v kontaktu?
Ivan v poslední době jezdil do Vancouveru docela často, tak jednou měsíčně jsme si zavolali. Pořád mi říkal: "Přijeď, půjdeme na golf." Taky jsem díky němu hodně věděl o svém Jirkovi (Šlégrovi). I on měl Ivana moc rád.

zdroj iDnes,cz

Jiří Šlégr,*30.5.1971 - hokejista

 

Jiří Šlégr je český hokejový obránce, člen prestižního klubu Zlatá trojkoruna (vítězství na Mistrovství světa v ledním hokeji, Olympijských hrách a zisk Stanleyova poháru). Má přezdívku Guma. Před odchodem do zámoří hrál za Litvínov. Jeho otec je Jiří Bubla.

Premiéra v reprezentaci
10.4.1990 v Praze proti Švédsku (přátelské utkání).

Premiéra v NHL
Svůj první start v NHL si připsal 6.10.1992 proti Edmontonu, první bod zaznamenal 21.listopadu 1992 také proti Edmontonu.

První gól dal Patriku Royovi z Montrealu dne 23.prosince 1992.
Do Edmontonu se dostal 7.dubna 1995 výměnou za Romana Oksiutu.
Pittsburgh získal Šlégra výměnou za možnost výběru v 3.kole draftu 1998, dne 12.srpna 1997.
Do Atlanty byl vyměněn 14.ledna 2001 za možnost volby v 3. kole vstupního draftu.
Detroit získal Jiřího Šlégra 19. března 2002 za Yuri Butsayeva a možnost výběru v 3.kolem draftu 2002.

Olympijské medaile
zlato ZOH 1998 lední hokej
bronz ZOH 1992 lední hokej


Hrál v těchto klubech
1987-1988 HC Litvínov
1988-1989 HC Litvínov
1989-1990 HC Litvínov
1990-1991 HC Litvínov
1991-1992 HC Litvínov
1992-1993 Vancouver Canucks, Hamilton Canucks (AHL)
1993-1994 Vancouver Canucks
1994-1995 HC Litvínov, Vancouver Canucks, Edmonton Oilers
1995-1996 Edmonton Oilers, Cape-Breton Oilers (AHL)
1996-1997 HC Litvínov, Södertälje SK
1997-1998 Pittsburgh Penguins
1998-1999 Pittsburgh Penguins
1999-2000 Pittsburgh Penguins
2000-2001 Pittsburgh Penguins, Atlanta Thrashers
2001-2002 Atlanta Thrashers, Detroit Red Wings Vítěz Stanley Cupu
2002-2003 HC Litvínov, Avangard Omsk
2003-2004 Vancouver Canucks, Boston Bruins
2004-2005 HC Litvínov
2005-2006 Boston Bruins
2006-2007 HC Litvínov
2007-2008 HC Litvínov

Reprezentace
1989 Mistrovství Evropy hráčů do 18 let
1990 Mistrovství světa hráčů do 20 let
1991 Mistrovství světa Helsinky
1991 Mistrovství světa hráčů do 20 let
1992 Zimní olympijské hry Albertville
1997 Mistrovství světa Helsinky
1998 Zimní olympijské hry Nagano - zlato
1998 Mistrovství světa Curych
2004 Mistrovství světa Praha
2005 Mistrovství světa Vídeň - mistr světa

Autor: manning

zdroj Osobnosti,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář