Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaroslav Vojta - Hermína Vojtová - Adol Vojta-Jurný

Jaroslav Vojta,*27.12.1888 - 20.4.1970 - herec

 

Představitel lidových postav se srdcem na dlani - Jaroslav Vojta narozený 1888 v Kutné Hoře, pocházel ze slavné herecké rodiny otce Aloise Vojty-Jurného.
I jeho sourozenci, bratr Adolf a sestra Hermína, se věnovali divadlu, nicméně zdaleka nedosáhli věhlasu svého bratra. Otcovým druhým sňatkem "přibyly" do rodiny Vojtovy velmi slavné tety - herecké legendy tehdejší doby - Terezie Brzková, Marie Spurná a Otýlie Beníšková.

Mladý Vojta se sice vyučil slévačem, ale tíhnul k herectví - od r. 1906 ochotničil v brněnském Bratrstvu, prošel tvrdou školou kočovných společností a než začal hrát na Vinohradech, hostoval v Plzni a v Brně.
Stálé angažmá v letech 1925 - 1959 mu poskytla jeho milovaná "Zlatá kaplička" Národní divadlo, kde byl svým prostým a srdečným zjevem předurčen k rolím přímých a poctivých sedláků, starostů nebo řemeslníků, zahrál si i několik sluhů božích.

V divadle i ve filmu ztvárnil J. Vojta během své dlouhé kariéry téměř 120 rolí - připomeňme alespoň některé: LUCERNA (1925), ZAPADLÍ VLASTENCI (1932), U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934), nezapomenutelný Vávra v MARYŠI (1935), HORDUBALOVÉ, NAŠI FURIANTI, BÍLÁ NEMOC (1937), veselý fráter v CECHU PANEN KUTNOHORSKÝCH, Její pastorkyňa (1938), Muzikantská Liduška, POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940), jeho "srdeční role" PANTÁTA BEZOUŠEK (1941), SKALNÍ PLEMENO (1943), NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946), JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), spravedlivý chalupník Konečný ve dramatu VES V POHRANIČÍ (1948), osvícený farář v DIVÉ BÁŘE (1949), VEČERY S JINDŘICHEM PLACHTOU (1953), JAN ŽIŽKA, PSOHLAVCI, STRAKONICKÝ DUDÁK (1955), nesmrtelný loupežník Sarka Farka v Drdově pohádce HRÁTKY S ČERTEM , chápající učitel v tragickém snímku SYNOVÉ HOR (1956), neodbytný děda Poláček v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1957), MEZI NÁMI ZLODĚJI (1963), SŇATKY Z ROZUMU (1968) a rozloučil se filmem NEJSEM CHMÝRKO NA BODLÁKU (1970).

Jaroslav Vojta byl právem oceňován - Státní cena za dramatické umění (1929), Zasloužilý umělec (1953), Národní umělec (1958), Řád práce (1963). Dodnes si umíme ihned vybavit jeho neopakovatelný hlasový projev, který je i dnes (téměř 40 let po jeho smrti) velmi vděčným námětem současných bavičů - imitátorů a stejně legendární jsou jeho pověstné vtipy, které často "zvojtil".

I v seniorském věku hrával tento bard ND nejen na prknech, znamenajících svět, ale učinkoval i v rozhlase a v televizi.
Zanechal budoucím generacím vzpomínkovou knihu "Cesta k Národnímu divadlu" a svůj medailon JAROSLAV VOJTA, HEREC ČISTÉHO SRDCE sám komentoval.

Zemřel v dubnu 1970 ve věku nedožitých 82 let.

Autor: dg

zdroj Osobnosti,cz

Hermína Vojtová,*12.11.1890 - 3.9.1976 - herečka

 

Pocházela z proslulého hereckého rodu. Většinu života hrála u
venkovských společností a na menších pražských scénách. Po roce
1945 byla angažována v DSKN a DEFB. V roce 1961 odešla na
odpočinek. Ve filmu hrála (stejně jako na divadle) převážně menší role, hlavně tzv. lidové typy.
Sestra herce Jaroslava Vojty.

 

Autor/Zdroj: /Sber

Adolf Vojta-Jurný,*19.4.1893 - 10.11.1957 - herec

foto

Adolf Vojta-Jurný

  • nar. 19.4.1893
    Rakovník, Rakousko-Uhersko
  • zem. 10.11.1957 (64 let)
    Benešov, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Adolf Vojta – Jurný se narodil 19. dubna 1893 v Rakovníku do velmi známé a rozvětvené herecké rodiny s dlouholetou tradicí. Jeho otec se původně jmenoval Jurný, ale přijal pseudonym Vojta. Herci byli také rodiče Amálie Němečková – Vojtová (1868 – 1895), Alois Vojta – Jurný (1862 – 1906), starší sourozenci Jaroslav Vojta (1888 – 1970) a Hermína Vojtová – Mayerová (1890 – 1976), též nevlastní matka Hana Jelínková – Vojtová (1871 – 1933), nevlastní tety Marie Spurná, Terezie Brzková (1875 – 1966), Otylie Beníšková (1882 – 1967), nevlastní bratranec Karel Beníško (1908 – 1975) a sestřenice Vlasta Jelínková (1904 – 1988). Se sourozenci vyrůstal pod dohledem otce a nevlastní matky v několika českých městech.

Nejdříve se vyučil jako umělecký zámečník. Za 1. světové války sloužil v rakouském námořnictvu a také v Pulji. Kolem války se seznámil s Jaroslavem Průchou, s nímž krátce pracoval v plzeňských Škodových závodech, který ho inspiroval k herecké práci. S divadlem začal až jako poslední ze sourozenců, těsně po skončení války.¨

Nejdříve bydlel v Blovicích, kde v letech 1919 – 1921 účinkoval v tamním ochotnickém spolku a přírodním jevišti na Dubí. Poté prošel několika kočovnými divadelním společnostmi (1921 až 1925), bratislavským Slovenským národním divadlem a jeho česko – slovenskou etapou (1925) a Plzní (1926). V letech 1926 – 1941 nemáme o jeho dalších angažmá žádné zprávy.

Nastoupil střídavě do činohry a operety v Kladně (1941 – 1948) a činohry ve Slaném (1948 – 1951) a Městském oblastním divadle v Benešově (1951 – 1957), kde tento herec působil až do své smrti. Adolf Vojta – Jurný byl hercem, i když ne tak herecky zdatný jako otec a sourozenci, se zdatnou postavou a silným tělem (stejně jako jeho bratr Jaroslav Vojta).

Postavy vytvářel s realistickým zaujetím, lidovým způsobem a svým silným znělým hlasem. Své vrcholné herecké kreace si mohl před diváky ověřit mj. v divadelních inscenacích, např. „Jánošík“ básníka, novináře, režiséra, dramaturga, dramatika a kritika Jiřího Mahena, profesora, spisovatele a dramatika Aloise Jiráska „Lucerna“ nebo „Jan Výrava“ historika, dramatika a prozaika Františka Adolfa Šubrta apod.

Kvůli svým mimopražským angažmá ho filmové ateliéry ke spolupráci pozvaly pouze čtyřikrát. K filmové práci se dostal až během zestátněné filmové výrobny a těsně před koncem svého života jako završení herecké dráhy. Debutoval pod režií Karla Steklého jako předseda poslanecké sněmovny František Tomášek v dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta.

Po roce ho do filmové práce povolal filmový režisér Otakar Vávra, v jehož historické HUSITSKÉ TRILOGII se uplatnil ve všech třech částech. Zatímco v prvním díle pojednávajícím o životě a díle Mistra JANA HUSA (1954) stvořil pouze epizodní postavičku starého českého venkovana s plnovousem, který se ve filmu zjevil pouze v jedné jediné scéně, v dalších částech dostal již větší herecké příležitosti.

Skutečnou historickou postavu husitského hejtmana Kuneše, který se zároveň stal hercovou největší a u diváků nejznámější filmovou postavou, vytvořil ve zbylých dvou částech, dramatech JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956). Zatímco v JANU ŽIŽKOVI hejtman Kuneš odchází s Janem Žižkou (Zdeněk Štěpánek) z Prahy na nové sídlo husitského svazu – Tábor, a musí se hrdinně utkat v bitvě u Sudoměře s královským vojskem jako velitel vozové hradby, tak v epilogu PROTI VŠEM se účastní bitvy na Vítkově u Prahy, kde se svojí jízdou zažene uherské kumány Zikmunda Lucemburského (Jan Pivec). Poslední z jmenovaných snímků měl premiéru pouhý měsíc (4. října 1957) před náhlým úmrtím Vojty – Jurného. Právě v HUSITSKÉ TRILOGII se na plátně Adolf Vojta – Jurný setkal i se svým bratrem a sestrou.

Ojediněle spolupracoval s rozhlasem. I když byl ve stínu svého bratra a sestry, jeho herectví neochvějně pomohlo formovat první a část druhé poloviny 20. století. Adolf Vojta – Jurný zemřel 10. listopadu 1957 v Benešově ve věku šedesáti čtyř let.

Pohřben je s otcem, bratrem i sestrou, švagrovou a dalšími členy rodiny na pražských Olšanských hřbitovech. I když byl nejmladší, jeho o pět let starší brat Jaroslav ho přežil o plných třináct let a jen o tři roky starší sestra Hermína dokonce o celých devatenáct let. I se svým počtem pouhých čtyř filmových postav je plnohodnotným článkem v dějinách české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj ČSFD,CZ

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hornik.topinka

(PETR.ŠPETIK, 15. 8. 2017 9:47)

NO.JAROSLAV.VOJTA
HRAL.DĚLNIKY.NAPŘČKLAD
VE,FILMU.Z.ROKU.1940
PRO.KAMARADA-PAK,HRAL
VE.FILMU.JIZDNI.HLIDKA
ZE.ŽIVOTA.ČESKOSLOVENSKYCH
LEGIONAŘU.KTEŘI.PRACOVALI,V,HORNICTVI
NO,V.ŠILHEŘOVICI,JE,I,LEGIONAŘ,BEDŘICH,GRUBA
NO.JROSLAV.VOJTA,HRAL,VE,FILMU,KAEREL.A,JA