Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Šťastný - Barbora Petrová

Jan Šťastný,*9.12.1965 - herec, dabér

 

Jan Šťastný se narodil ve Zlíně v roce 1965. Studoval pražské DAMU a od roku 1988 do roku 1992 působil v Národním divadle (např. ve hrách Orgon a Katynka z Heilbronnu). Po odchodu z Národního divadla se stal členem Divadla na Vinohradech, kde se představil mj. jako Marlow ve hře Král Krysa nebo jako Cassio v Othelovi.
Objevil se v některých TV seriálech, jako např. Život na Zámku a Náměstíčko nebo v TV inscenacích Stín viny či Arrowsmith.

V roce 2005 vytvořil v Divadle na Vinohradech postavu Felixe ve stejnojmenné hře Anglické dramatičky Charlotty Jonesové. Tato hra byla přeložena do mnoha jazyků a hrála se v Itálii, Austrálii, Německu, Španělsku a dokonce i na Broadwayi (v New Yorku). Anglická kritika nazvala Felixe Hamletem XXI. století.

Jan Šťastný se věnuje také dabingu. Převážně dabuje amerického herce Antonia Banderase.

V roce 2004 si zahrál finančního ředitele PRP Františka Richtra (France) ve velice úspěšném seriálu TV Nova Pojišťovna štěstí.

V poslední době se Jan Šťastný také vyskytl na televizních obrazovkách v roli doktora Dalibory Frynty v seriálu Ordinace v Růžové zahradě 2
Dále si zahrál TV seriálu Rodáci, kde ztvárnil jednu z hlavních postav vedle Radoslava Brzobohatého a Jany Hlaváčové.

Autor: otalosna, dg

Zdroj: Osobnosti,cz

 

 

 
 

ROZHOVOR
Divadlo nemůžete hrát v předklonu
﷯

V očích měl ještě dovolenou a v hlavě první čtenou zkoušku na říjnovou premiéru hry Nesnesitelné svatby. Vyprávěl mi o své roli neúspěšného spisovatele a snílka, samotáře Kruma a přitom vzpomínal na divadelní prázdniny s manželkou a malým synem. O tom, jak důležitý je v životě pohled zpátky, jsem si s Janem Šťastným povídal v šatně divadla, kterému je věrný tak dlouho, že se až někdy zapomíná na jeho vůbec první angažmá před pětadvaceti lety v Národním divadle.

Byla to pro vás tehdy velká změna, odejít z Národního divadla na Vinohrady?

V Národním mi určitě chybělo sebevědomí a divadlo nemůžete hrát v předklonu. Protože co z toho, když v sobě máte úctu před kolegy a slavnou historií, ale sám se sebou si moc rady nevíte. A právě toho svazujícího respektu jsem se dlouho neuměl zbavit. Ve Vinohradském jsem vešel do vrátnice, a všechno bylo jinak. Hned mi to tady zavonělo divadlem. A stejně jako věřím na lásku na první pohled, intuitivně jsem věděl, že tady mi bude dobře.

Dvacet let v jediném divadle, je to – stejně jako v životě – vztah plný kompromisů?

Často opakuju, že mě baví, když vím, kolik mám v divadle kroků od portálu k portálu. Jsem v tom hodně konzervativní. Když si někde zvyknu, vytvořím si svůj bezpečný prostor a nerad ho opouštím. Navíc tady je mi dobře ještě kvůli jiným věcem než jen pro tu samotnou proměnlivou hereckou práci. Když jdu kolem divadla, mohl bych si dát kafe kdekoliv, na Vinohrady se teď vracejí krásné kavárny, ale zajdu raději do rekvizitárny. Proč bych sem jinak chodil, kdyby mi tu nebylo příjemně? Angažmá je velký závazek. Samozřejmě. Ale na obou stranách, na dramaturgii i na hercích, leží zodpovědnost, aby se z toho po letech nestala jen prázdná kamenná jistota. Naštěstí zatím pokaždé přišly postavy, které mi nedovolily zpohodlnět.

Myslíte třeba Shakespearova Richarda Druhého?

Ano, to byla zrovna jedna z rolí, kdy jsem se při zkouškách musel doslova rozložit na prvočinitele, rozatomizovat a začít znovu a úplně jinak. Jenže zkuste po letech najednou zapomenout na všechny stereotypy, návyky a klišé! To je právě to, proč herectví miluju a nenávidím zároveň. U Richarda jsem intenzivně cítil, že musím zkusit něco jiného než to, co se ode mě jakoby očekává a co jsem už zahrál mnohokrát. Díkybohu za to, když občas máte takhle těžkou a zároveň velmi zajímavou příležitost.

Když si někde zvyknu, vytvořím si
svůj bezpečný prostor a nerad ho opouštím.

Na shakespearovské role jste měl v poslední době štěstí, vzpomínám si třeba na váš monolog Antonia v Caesarovi.

Třístránkový text a zároveň obrovská zkušenost v herecké psychologii. Nejen pro ten nezvyklý pocit, co všechno si můžete v tu chvíli na jevišti dovolit, kam až můžete, a co je už příliš, abyste nerozbil to velké zrcadlo politické manipulace… Ale především šlo o to, jak si „udělat“ postavu, která má celou první půlku pár vět a všechno zásadní přijde až po přestávce. Během představení jsem byl proto hodně netrpělivý a každý večer jsem se schoval do zkušebny a celý text jsem si znovu zopakoval. A stejně tak třeba aktuálně Dvojitý agent. Pokusit se rozšifrovat Stoppardovu hru, najít si cestu k postavě Ridleyho a pochopit ho v kontextu celého příběhu taky nebylo úplně jednoduché.

To je možná ta chvíle, o které herci říkají, že v jejich herectví je najednou „vědomí“ o postavě důležitější než jen „naplnění“ sebelepší režijní představy...

Ty poslední velké role, tam je pro mě ten obsah zřetelně důležitější než to, abych jen přesně splnil režijní úkol. Potřebuju čas a pochopit i citlivější vnitřní souvislosti. Nerad už dělám něco tzv. „levou zadní“, a možná i proto jsem nedávno po deseti letech skončil s výukou herectví na DAMU. Někdo by asi řekl, krize středního věku: nová rodina, mladší žena, všechno chce rychle změnit. Já říkám, že jsem v etapě, kdy se člověk někdy už taky podívá za sebe. Byl jsem zvyklý se dívat dopředu a měl jsem rád všechno přesně v daných mantinelech, tam jsem se dokázal nejlépe pohybovat. Možná to bylo někdy znát až příliš i na jevišti. A to ohlédnutí mi paradoxně přineslo větší vnitřní hereckou svobodu.

Neměl byste se právě teď s tou hereckou uvolněností a vnitřní svobodou na DAMU vrátit?

Nikdy neříkej nikdy. Jen doufám, že ty hodiny na fakultě byly pro moje studenty aspoň tak zajímavé jako pro mě, když jsme se potkali po zkoušce nebo po generálce, na kterou jsem je pozval.

Jaké byly jejich postřehy?

Mladá generace, byli velmi upřímní. Ale jsem rád, že jsem to od nich často „schytal“. Když je člověk dlouho v jednom angažmá, ať chce, nebo ne, vždycky má trochu klapky na očích. Když mám tolik představení za měsíc, málokdy se jdu podívat, jak se to dělá jinde. A pořád se vlastně bojím, abych nebyl „konzerva“. I proto tak potřebuju zpětnou vazbu.

Kdo vám ji nabízí nejčastěji? Vaše mladá manželka, která je také herečkou?

Bára je tedy opravdu tvrdým kritikem. A vzhledem k tomu, že teď studuje filmovou režii, tak mi nabízí i jiný pohled. Vnímá celé představení jako režisérka z odstupu a jinou optikou a přitom nepodléhá tolik vlastním emocím. A navíc dvacet let věkového rozdílu není v tom úhlu pohledu rozhodně k zahození.

Změnilo vás druhé manželství nebo spíš „pozdní“ rodičovství nějak výrazně?

Od kolegů mám zajímavé reakce, např. že jsem se úplně zbláznil, když nosím moderní barevná trička, na co si to hraju, že už mi není dvacet. Odpovídám jim, že mají pravdu. Je mi tak pětadvacet a žiju nový – šťastný – život. A zřejmě to není náhoda, že se zrovna teď potkávám s postavou, která je úplně opačná. Že prý nic v životě nemá smysl… Ale Krum stejně jednou tu svou knížku napíše. Jednou to přijde.

 zdroj Divadlo Na Vinohradech

26. září 2014 • 12:00

Zchudlý Jan Šťastný (48): Chtěl by další dítě, ale nejsou peníze!

Jan Šťastný je v manželství s Bárou opravdu šťastný, jen by to chtěl více peněz.
Jan Šťastný je v manželství s Bárou opravdu šťastný, jen by to chtěl více peněz. (pet)
 
 
 
 
 

 

 

Již je to dva roky, co nechali doktora Fryntu v Ordinaci zemřít. Jeho představitel Jan Šťastný si v seriálu přišel na pěknou sumu, ale nyní se musel radikálně uskromnit. Nedostatek financí se projevuje nepříjemně na rodinném rozpočtu, protože manželka Bára je stále na mateřské dovolené a přáli by si další miminko.

Chuť pracovat by měl, ale kšeftů je prý v poslední době málo. V herecké branži je obrovská konkurence a člověk se musí otáčet, když chce uživit mladou rodinu. "Život je vážně fajn, jen bych snesl trochu víc práce. S Barunkou, přestože je stále na mateřské, už také jezdíme zájezdovky s Petrem Nárožným. Stejně mi to ale nestačí," povzdychl si herec v Blesku.


Herečka Bára Petrová (28), se kterou má Jan Šťastný syna Ondřeje je prý na další těhotenství připravená. "Prckovi už budou v listopadu tři, začal chodit do školky, a tak bychom mu rádi pořídili sourozence," prozradil oblíbený herec. Vše tedy záleží na prostředcích, tak přejeme hodně štěstí!

Autor:  mir, moc

zdroj Aha,cz

 

 

 

 Barbora Petrová,*21.12.1985 - herečka

 

Barbora Petrová se narodila 21. prosince 1985 v lázeňském městě Karlovy Vary. Už na základní škole projevila zájem o herectví, když chodila do ochotnického kroužku. Vyhrála také několik recitačních soutěží. Poté se s partou kamarádek přihlásily na Pražskou konzervatoř a Bára jako jediná uspěla.

Bářin divadelní talent je opravdu dobrý a hraje v mnoha hrách u různých divadlech a souborů. Její první začátek byl na hradě Kašperk v "Divadle Jakuba Špalka", kde ztvárnila roli Julie v Májovém Shakespearu (v rámci Májových večerů) a hraje tam dodnes. Účinkuje také ve "Švandově divadle" (Oko za oko), "Strašnickém divadle" (Dobrodružství Toma Sawyera), "Divadle u hasičů" (Dobro a zlo) a nejznámnější je její působení v "Divadle na Vinohradech" (To pravé, Král se baví atd.). Někdy také účinkuje v pražské "Agentuře Harlekýn" ve hře Věrní abonenti. Tím ale její kariéra nekončí.

Bára se stala slavnou díky televizní roli Lenky Váchové v populárním seriálu "Ordinace v růžové zahradě". Konkurz TV Nova vyhrála po absolvování konzervatoře, tedy v roce 2005. Sama říká, že tato role je příjemná a hodí se k ní.
Vyhrála tři konkurzy do filmů "Divoké kachny", "Úhel pohledu", "Slepá bába", ale bohužel se natáčení zrušilo kvůli financím. Jejím filmovým debutem byl tedy "Crash Road" (2006) od Kryštofa Hanzlíka, ve kterém si zahrála Soňu. Další zajímavou rolí je daadvacetiletá blondýnka ve filmu Martina Kotíka "Vy nám taky, šéfe!" (2008). Bára se tam odhalila a bere to jako zajímavou zkušenost. Potom se naskytla další televizní role - sekretářka Sylvie v "Pojišťovně štěstí" (2009), která ji dodala více popularity.

Momentálně studuje FAMU a baví jí to. Bára by chtěla režirovat, ale prý až bude starší. Je svobodná a bezdětná. Chodí s hercem Janem Šťastným (44) se kterým se seznámila při natáčení Ordinace. Jejich vztah je pikantností pro bulvár díky věkovému rozdílu a popularity. Bářina starší sestra Petra je také herečkou a propůjčila svůj hlas například ppostavě Shannon v americkém seriálu Ztraceni.

Autor: leela-katyperryfan

zdroj Osobnosti,cz

Jan Šťastný s Veronikou Žilkovou v seriálu Všechny moje lásky

Jan Šťastný s Veronikou Žilkovou v seriálu Všechny moje lásky Foto: Archiv FTV Prima

Chyběl vám Jan Šťastný? Po seriálové smrti se vrací na televizní obrazovku

8. ledna 2015 12:21

Herce Jana Šťastného (49) si divačky oblíbily v Ordinaci v růžové zahradě, kde ovšem už před třemi lety podlehl rakovině. Teď jej ale čeká výzva v novém seriálu Všechny moje lásky, kde bude hrát ženáče, který hledá útěchu u sousedky v podání Veroniky Žilkové (53).

 
 
 

Po Ordinaci dostal Šťastný šanci u konkurence. Pro Českou televizi ztvárnil epizodní roli v seriálu Vraždy v kruhu a příležitost mu dala i Prima, kde si v seriálu Všechny moje lásky zahrál partnera Miluše Šplechtové.

Jejich manželství ale není příliš ideální. Zatímco jeho seriálovou ženu to táhne za starostou v podání skutečného manžela Jana Hrušínského, on bude mít blízko k Veronice Žilkové. Na to, zda jejich sousedský vztah přeroste v lásku, však nejspíš zatím neznají odpověď ani samotní herci.

Diváci se v novém seriálu, který odstartuje 25. ledna, mohou těšit i na princeznu z pohádky Nejkrásnější hádanka Veroniku Kubařovou. Ta na obrazovce Žilkové nahradí Agátu, protože si zahraje její dceru Míšu, jejíž neplánované těhotenství zasáhne do chodu celé rodiny. 

 

Adam Chromý, Super.cz

25. února 2015 • 12:00

Zklamaná manželka herce Šťastného: Ona doma přebalovala syna a on zatím…

 

„Abych pravdu řekla, tak úplně jsem to neplánovala, ale dítě jsem si přála, to ano. Když ta situace nastala, ani na chvíli jsem neuvažovala o tom, že bych ho nechtěla,“ říká Barbora o početí v rozhovoru pro stránky mojebetynka.maminka.cz.

A zatímco Jan Šťastný má potomky už z minulých vztahů, pro ni to byla premiéra a život se jí otočil vzhůru nohama. „Zpočátku jsem s pocitem, že o něco přicházím, opravdu trochu bojovala. Říkala jsem si, že jsem se mohla ještě chvíli rozvíjet sama,“ přiznává maminka téměř tříletého Ondry. Nakonec si prý ale srovnala priority a dnes se cítí vyrovnanější, než kdy předtím.

Jenomže po porodu se cítila trochu jinak a hlodaly ji pochybnosti. „Na úplném začátku, když byl Ondra malinké miminko a já byla většinu času sama doma, mi ale bylo trochu líto, když jsem viděla, jak jde manžel z role do role a já jsem uvězněná v kolotoči přebalování, koupání a uspávání. Přála jsem mu to, ale měla jsem pocit, že mi pracovní život utíká mezi prsty. Na druhou stranu jsem samozřejmě byla ráda, že Ondráška mám, a byl to on, kdo mě vždycky dokázal rozveselit,“ říká. Do budoucna očekává Barbora Šťastná další role, prý nejvíce touží po charakterních postavách, které po zkušenosti s mateřstvím bude snazší získat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář