Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Kraus - Ivana Chýlková - Jáchym Kraus

31. 5. 2014

Jan Kraus,*15.8.1953 - herec, moderátor

 

Jan Kraus se vedle své herecké profese prosadill i jako pohotový a jedinečně nevybíravý moderátor televizních talkshow "Sauna" a "Další, prosím!", jež se vysílají, resp. vysílaly na televizi Prima, či "O.K. - Občan Kraus" a "Přesčas" na ČT. Spolu s Jiřím Ornestem byl autorem a protagonistou provokativního humoristického pořadu "Dvaadvacítka". Na ČT také uváděl pořad "Ze života zvířat" (ČT).

Své nekompromisní občanské postoje dává razantním způsobem najevo také ve zdravě jedovatých sloupcích v časopise Týden, v rozhlasových "Denních poznámkách" a v pořadu "Co vy na to pane Kraus?" na rádiu Frekvence 1. Ve filmové branži se pohybuje od svých šesti let, kdy začal dabovat. Na plátně debutoval ve filmu Věry Šimkové Káťa a krokodýl (1965), posléze se (nepochybně především díky výrazné fyziognomii) zapsal v diváckém povědomí jako představitel dětských padouchů (Dívka na koštěti). Jako dospělý ztvárnil titulní postavu přizpůsobivého maloměstského mladíka v satirické komedii Petra Nýdrleho Evžen mezi námi (1981), která se však kvůli normalizační cenzuře dostala do distribuce až v roce 1990.

Se svou první ženou, herečkou a výtvarnicí Janou Krausovou, hrál v debutu režisérky Zuzany Hojdové (Zemanové) Příběh '88, excelentní zápornou kreaci "zuřivého Siberta" předvedl ve slovensko-českém povídkovém filmu Martina Šulíka Krajinka. Se synem Davidem Krausem se objevil v pohádce Kryštofa Hanzlíka Královský slib. Spolupracoval také s legendami českého filmu, Janem Švankmajerem (Jídlo, Lekce Faust), Františkem Vláčilem (MÁG.) či Karlem Kachyňou (Hanele).

Na divadle začínal dětskými rolemi v Divadle Na Vinohradech, později byl členem souboru Bouře a Náhradního divadla. Vystupoval např. v Činoherním klubu ve Smočkově "Kosmickém jaru", v Divadle Na zábradlí pak v "Tragedii mstitele" a ve vlastní hře "Nahniličko", jež měla premiéru v roce 1995 a ve které hrál spolu se svou nynější životní partnerkou Ivanou Chýlkovou. Autorsky je podepsán ještě pod představením Náhradního divadla "Zelený pták". V březnu 2002 se stal předsedou Filmového a televizního svazu (FITES), kde je jeho prioritou prosazení novelizace zákona o České televizi a dosažení nezávislosti veřejnoprávní instituce na politických tlacích.

V roce 2004 si zahrál v seriálu TV Nova "On je žena", kde ztvárnila hlavní roli jeho manželka Ivana Chýlková a následující rok se objevil jako policista v celovečerní filmové grotesce Skřítek (režie Tomáš Vorel)

Jeho bratr Ivan Kraus je populárním spisovatelem, syn David je zpěvákem.

zdroj Osobnosti,cz

Ivana Chýlková,*27.9.1963 - herečka

 

Filmová, divadelní a také muzikálová herečka Ivana Chýlková se narodila 27.09.1963 v Praze. Dětství, ale prožila na severní Moravě, ve Frýdku - Mistku. Má sestru a bratra.

Za svou dvouhou karuéru se Ivana Chýlková stala specialistkou na silné, moderní a emancipované ženy, které děsí, ale zároveň neodolatelně přitahují mužskou část publika. Se svým dlouholetým životním partnerem Karlem Rodenem vytvořila Chýlková jeden z nejznámějších českých filmových párů; společně se objevili ve snímcích Ireny Pavláskové Čas sluhů a Čas dluhů, ve filmu Hauři, v gangsterské crazy komedii Kanárská spojka a v povídkovém filmu čtyř režisérů Praha očima...

Čtenáři časopisu Kinorevue zvolili Ivanu Chýlkovou několikrát jako "Miss film" - nejpopulárnější herečku roku.

Se studiem herectví začala na ostravské konzervatoři. Ne zrovna malebnou krajinu Ostravska vyměnila za Prahu poté, co byla hned napoprvé přijata na DAMU. Chodila do stejného ročníku jako Karel Roden a řada dalších talentovaných kolegů (Jitka Asterová, Vilma Cibulková, Veronika Žilková a Eva Holubová). Školu absolvovala v roce 1985, příležitostně zpívala (ve skupině Žentour, v představeních divadla Sklep), střídala nejrůznější divadelní soubory (od Ypsilonky přes ústecké Činoherní studio až po dvouleté působení v Divadle Na zábradlí), ale především se uvedla jako skvělá filmová herečka.

Ještě při studiu na DAMU debutovala roličkou jedné z mnoha dívek stárnoucího donchuána Leoše Suchařípy ve snímku Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po větší roli ve slovenském filmu Iná láska se prosadila postavou vyzývavé milenky Karla Heřmánka ve filmu Karla Kachyni Dobré světlo. Definitivní průlom znamenal režijní debut Ireny Pavláskové Čas sluhů, kde si zahrála Dunu zakřiknutou medičku, která se promění v chladnou ženu, bezostyšně manipulující se svým okolím. Její další významnou rolí byly třeba Olga Hakunděková v úspěšné komedii Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno. Její výkon by oceněn Českým lvem.

Z dalších filmů Ivany Chýlkové připomeňme kontroverzní "krvavou komedii" Jana Němce V žáru královské lásky, dvojici "bartošovek" Vášnivý polibek a Má je pomsta, kde si zahrála prostitutku, či pohádku Václava Vorlíčka Jezerní královna.

V letech 1988 – 1991 působila v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Po odchodu do Prahy se stala členkou Divadla na Zábradlí, kde působila pouhé dva roky. Od roku 1993 je pak členkou pražského Činoherního klubu.

V současné době ji můžeme vidět přesně na pětí divadelních scénách, a to na scénách: Hudebního divadla Karlín v muzikálu Producenti (role: Ulla), Divadla Kalich v komedii Nahniličko (role: Ballantines), Divadla Bez Zábradlí ve hře Láka, divadelní společnosti s názvem Studio Dva ve hrách Madam Melville, Absolvent (role: paní Robinsonová) a Klára a Bára (Klára), a nebo konečně Činoherního klubu ve hrách: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (role: Svatava), Maska a tvář (role: Savina Graziová), Sexuální perverze v Chicagu (role: Joan Weber), Nebezpečné vztahy (role: Markýza de Merteuil) a nebo Bůh masakru (role: Veronika Houlliéová).
7.července 2010 má mít pak svou premíéru ve Švandově divadle muzikál Hello Dolly!. Režíser Činoherního klubu Ondřej Sokol ji zde obsadil do titulní role Dolly Lewiové a to bez altrenace.

Chýlková zářila i z televizních obrazovek - bezesporu nejvýrazněji jako uvězněná disidentka v čtyřdílné adaptaci románu Evy Kantůrkové "Přítelkyně z domu smutku". Opomenout bychom neměli ani další seriály: "Bylo nás šest", "Druhý dech" , "Co teď a co potom" a "Život na zámku".
Zahrála si i ve filmech, které režírivala její kamarádka, žijící ve Francii, Andrea Sedláčková, a to v Oběti a vrazi a nebo o něco později Musím tě svést.

Vidět jsme ji také mohli v seriálu Hop nebo trop a nebo o pár let později ( v roce 2008), v jeho pokračování: Hop nebo trop II.

V roce 2005 se Ivana Chýlková objevila na televizní obrazovce v nepříliš úspěšném seriálu TV Nova On je žena! Zahrála si zde hlavní roli Zinu Maxovou alias Zorana Zahálku (Zorro). Ve stejném roce si zahrála roli mistrové potravinářského učiliště v celovečerní filmové grotesce Skřítek (režie Tomáš Vorel)

Za roli v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1994) byla oceněna Velkou zlatou cenou na televizním festivalu v Cannes.

Objevila se v Soukromých pastech na TV Nova.

Jejím partnerem je herec Jan Kraus, se kterým má syna Jáchyma (* 1998).

Autor: eslash, kerm

zdroj Osobnosti,cz

 

Ivana Chýlková
* 27. září 1963 v Praze

Studovala Státní konzervatoř v Ostravě, studium herectví na DAMU absolvovala v roce 1985. Hostovala ve Studiu Ypsilon a v Divadle v Řeznické, v letech 1988 – 1991 byla členkou Činoherního studia v Ústí nad Labem, 1991 – 1993 herečkou Divadla Na zábradlí. Od roku 1993 je členkou ansámblu Činoherního klubu. Vedle činohry působí také na muzikálové scéně, v představeních Hudebního divadla v Karlíně a v inscenacích Studia dva.

Za postavu Saviny Graziové ve hře Luigi Chiarelliho Maska a tvář získala Cenu Sazky a Divadelních novin za nejlepší ženský herecký výkon v sezoně 2002/2003.

Za roli Dany ve filmu Ireny Pavláskové Čas sluhů získala v roce 1990 cenu na ženevském festivalu Hvězdy zítřka, za roli Olgy Hakunděkové v tragikomedii Milana Šteindlera Díky za každé dobré ráno Českého lva za rok 1994. Za roli Marty v dramatizaci Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku (1993) byla oceněna Velkou zlatou cenou na mezinárodním televizním festivalu v Cannes. Třikrát získala cenu Týtý pro nejoblíbenější herečku.



V Činoherním klubu hrála v inscenacích:
Frank Wedekind: Lulu (režie Vladimír Strnisko, 1994 / Lulu)
Ladislav Smoček: Kosmické jaro (režie Ladislav Smoček, 1995 / Jana)
Henrik Ibsen: Heda Gablerová (režie Ladislav Smoček, 1996 / Heda Tesmanová)
Václav Štech: Třetí zvonění (režie Ladislav Smoček, 1997 / Růžena)
Ladislav Smoček: Jednou k ránu (režie Ladislav Smoček, 2000 / Martina)
Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy (režie Ladislav Smoček, 2006 / Markýza de Merteuil)



Milá Ivano, první roli ve filmu jsi hrála u Věry Chytilové ve Faunově velmi pozdním odpoledni s Leošem Suchařípou. V roce 1995 jste se oba setkali v Kosmickém jaru. Jak vzpomínáš na setkání s Leošem ve filmu a potom po letech v inscenaci Ladislava Smočka?
Leoš byl jednoznačně persona. Do mého prvního natáčení jsem ho vůbec neznala, ale to není divu, bylo mi osmnáct a dorazila jsem do Prahy ze severní Moravy. Dostal mě svým osobitým smyslem pro humor, což je vždycky nejlepší cesta k tomu, aby vám na světě, i při práci, bylo líp. Během Kosmického jara už byl Leoš nemocný, přesto neztratil nic ze své úžasné ironie a nadhledu. Nepěstoval herecké výkony, ve kterých by dokazoval, jak je všestranný a talentovaný. Mohl si dovolit jen být. Věty říkal velmi suše, autenticky. Nepředváděl herecká klišé (mluvit rychle, pomalu, tiše, hlasitě a o to střídat v pravidelných či nepravidelných intervalech), za která jiní herci dostávají ceny. Jeho cena je tisíckrát vzácnější, je nenapodobitelná a nezaměnitelná.

S Jitkou Asterovou, Vilmou Cibulkovou, Evou Holubovou, Veronikou Žilkovou a Karlem Rodenem jste byli talentovaný ročník DAMU. Skoro všichni jste se sešli ve filmech, které napovídali mnohé o náladách mladých lidí na přelomu 80. a 90. let. Byla to třeba s trochou nadsázky generační výpověď?
Ne všichni, které jsi jmenoval, se v těchto filmech objevili. Taky byli vidět, ale ve zcela opačných kouscích. V obou případech to byla věc nabídky. Nikdo z nás si nevybíral věci koncepčně podle témat, která ho zajímala. Pokud se taková možnost naskytla, mohl si člověk sám určit priority. V mém případě to byla víceméně náhoda a štěstí. Filmy z té doby jsou především generační výpovědí scenáristů a režisérů, kteří byli o deset či více let starší než my.

Vzpomínáš ještě na své pedagogy na DAMU?
Našimi kantory byli Jan Přeučil, Regina Rázlová a Toníček Hardt, kterého jsem měla nejraději nejenom jako pedagoga, ale i jako člověka. Na rozdíl od těch dvou mě měl rád a nebyla jsem mu jedno. Dal mi určitě nejvíc, protože mi hraní nezprotivil a naopak mi ukázal, že to může být ohromná zábava a že člověk při tom může být šťastný, což jsem už před tím někde tušila.

V divadlech, ve filmu a televizi se setkáváš s mladými herci. Jak se ti s nimi spolupracuje?
S těmi, se kterými mám tu čest hrát, je mi skvěle. Martha Issová, Kryštof Hádek, Lucka Pernetová, Honza Meduna, Monika Zoubková, Kristýna Nováková jsou talentovaní lidé, kteří člověku nedovolí ustrnout ve stereotypu. Jsou pro mě živá voda a já jsem upír, který z nich saje, co to jde.

Jsi čtrnáctou sezonu v Činoherním klubu a nejčastěji pracuješ s Ladislavem Smočkem. Kdo je podle tebe pro Smočka herec?
To je moc těžká otázka. Podle mě Ladislav Smoček nerozlišuje jen to, jaký je kdo herec, ale který herec je na kterou roli vhodný.

Hraješ v inscenaci Sexuální perverze v Chicagu, kterou režíroval Ondřej Sokol. Jak vnímáš jeho režijní práci v Činoherním klubu?
Jako režisér je ve své generaci naprosto ojedinělý. Nejen proto, že všechny hry, které v Činoherním klubu zatím režíroval, i přeložil, a to vyžaduje samozřejmě i autorský vklad. Především ale ctí ve svých režiích autora, což většina současných mladých a tzv. uznávaných režisérů nedělá. Ti, podporovaní mnohými nekompetentními recenzenty, pak z Shakespeara, Čechova či Molièra předvedou takovou motaninu, že se při odchodu z divadla musíte podívat znovu do programu, na čem jste to vlastně byli. Polovinu textu vyškrtají, polovinu dopíšou sami, ale schovají se za jméno autora. Vylézt ven se svým jménem nemají odvahu. Mají oprávněnou obavu, že by na jejich kousek nikdo nepřišel. Tak se zaštítí jménem klasika. Ta druhá, píšící strana si zase nedovolí napsat, co že to režisér udělal, protože to nepozná. Nebo hru už viděli tolikrát a mají pocit, že je to aspoň nějaký jiný. V čem, to neví, ale jiný. U Ondry Sokola máte jistotu, že vám žádný takový paskvil nepředhodí. To samé platí o Ladislavu Smočkovi. Oba výborně pracují s herci, protože si jsou vědomi, že divák se dívá především na herce. Ale to režisérští počináři odmítají brát v potaz. U nich jsou herci používáni jako nosiči kostýmů a k přenášení rekvizit zleva doprava za zvuku monumentální hudby a záře ohňů atd. Jde jim především o ně samé. A divák je ten poslední, o koho jim jde. Když se mu to nelíbí, je hlupák.

Jak jsi poznala Ondřeje Sokola jako hereckého partnera?
Před lety nás představil režisér Smoček ve foyeru Činoherního klubu, když Ondra dělal záskok za Oldu Víznera v Kosmickém jaru. A jak říká moje přítelkyně, která je milovnicí všech filmových i divadelních podob Nebezpečných vztahů: „Ve Smočkově režii je Sokolův Valmont naprosto bezkonkurenční.“
Ivana Chýlková v Činoherním čtení na květen 2007



Kdysi jsem viděla v Činoheráku Smočkova „Burkeho“. Byla jsem v prvním ročníku na DAMU. Bylo to pro mě naprosté zjevení. Pak jsem viděla další představení, u nichž jsem měla obdobné pocity. To je jedna kapitola Čk pro mě coby diváka. Druhá kapitola začíná sezónou 93 – 94, kdy jsem přišla do Čk, ale na opačnou stranu, než je hlediště. Obě tyto kapitoly spojuje režisér a autor Ladislav Smoček, který nejenže divadlo zakládal a režíroval v době, kdy jsem byla šťastným divákem, ale s nímž máme to štěstí pracovat i dnes. To je naprostá rarita. On je tím opravdovým duchem Čk. Dalším unikátem této scény je mimo jiné můj kolega Jiří Hálek, který pod Smočkovým vedením hraje roli paní Outěchové v „Burkem“ 37 let. To bych si taky přála... Takových zvláštností je tady bezpočet. Scéna ve Smečkách je vlastně víc než divadlo. Je to slavný klub. Velmi činoherní.
Ivana Chýlková v Činoherním čtení na duben 2002

zdroj Činoherní klub,cz

ivana.chylkova@cinoherniklub.cz

role ČK:
Bůh masakru :
Veronika Houlliéová
Sexuální perverze v Chicagu :
Joan Weber
Maska a tvář :
Savina Graziová
Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho :
Svatava

Činoherní klub, o.p.s., Ve Smečkách 26, 110 00 Praha 1
Poskytovatel čtyřletého grantu na provoz: Hlavní město Praha

Jáchym Kraus,*1.8.1998 - herec

 

Jáchym Kraus je český herec, který se  narodil roku 1998 v Praze, je synem herečky Ivany Chýlkové a herce Jana Krause.
Objevil se v seriálu Gympl.

Zdroj Osobnosti,cz

12. listopadu 2014 • 12:00

Ivana Chýlková k nevlastnímu synovi Adamu Krausovi: Vnuka nepohlídám! Babičkou je Krausová!

S kočárkem bude jezdit pouze Jana.
S kočárkem bude jezdit pouze Jana. (ara)
 
 
Přestože žije po boku Jana Krause (61) už od 90. let, k jeho synům Adamovi a Davidovi (34) si zřejmě nevytvořila vztah. Jak jinak si vysvětlit, že roli babičky,

Přestože žije po boku Jana Krause (61) už od 90. let, k jeho synům Adamovi a Davidovi (34) si zřejmě nevytvořila vztah. Jak jinak si vysvětlit, že roli babičky,

kterou se díky vnukovi Oliverovi v září stala, radikálně odmítá. „Já žádná babička nejsem,“ řekla deníku Aha! herečka. „On má svoji matku a ta mu bude dělat babičku. Kdyby neměli maminku, tak jim babičku budu dělat, ale takhle ne. Ničí babička nejsem a budu až leda mého syna,“ dodala Chýlková.

 

I když je Oliver první vnuk s příjmením Kraus, v rodině není prvním vnoučetem. Hercův nemanželský syn Marek (37) se Janovi postaral o vnučku.

Holky od Rodena
Krausová Karlu Rodenovi vlastní potomky dát nemohla. A tak si herec pořídil náhradní matku, stomatoložku Lauru Čekanovou (40). Ta mu v létě porodila již druhou dceru.

 

9. ledna 2015 • 05:00

Show Jana Krause skončila: Důvod vás překvapí!

Jan Kraus
Jan Kraus (Profimedia.cz)
 

"Oni měli pocit, že by to tam mohli mít taky, ale aby to tam mohli mít, tak chtěli, aby to bylo víc ze slovenského prostředí. Takže se to jednou za měsíc točilo v Bratislavě," objasnil začátky své spolupráce s Jojkou Jan Kraus v rozhovoru pro Frekvenci 1.

 
 
 

Ivana ChýlkováSuper.cz

Jen jedno oblečení do Varů? Ivana Chýlková se s tím nepáře

4. července 2017 15:24

Herečka Ivana Chýlková (53) dorazila na karlovarský filmový festival jen na pár hodin, takže na rozdíl od svých kolegyň, které zde setrvávají déle, měla výhodu, že nemusela řešit outfity na akce. Příští rok tomu ale zřejmě bude jinak. Po delší pauze půjde z filmu do filmu.

 

Ivana přijela představit svůj artefakt, vytvořených z kokosových ořechů, který zdobí známý párty stan u Hotelu Thermal. "Vzhledem k tomu, že zadání bylo pomalovat ořechy a já horko těžko namaluju sebe, byl to oříšek, tedy spíš pořádný ořech. Pomohla mi moje kamarádka, režisérka Michaela Pavlátová, a její přítel Vratislav Hlavatý. Dostali od mne zadání na téma Život ve Varech. Jsou to dvě hlavy, jedna s tváří plnou očekávání, co se asi bude dít, a druhá už má obličejů víc, protože člověk po pár dnech pobytu už neví, kde mu hlava stojí," vysvětlila svůj záměr.

Herečka také nebude vědět, kde jí hlava stojí. Nikoli ovšem kvůli karlovarskému dění. "Mám hrozně učení, protože budeme mít ve Studiu Dva s Alicí Nellis premiéru hry Petra Zelenky Věra a mám tam šíleně textu. Do toho ještě točím, takže celé léto nebudu vědět, kde mi hlava stojí," smála se s tím, že ve Varech stráví jednu noc a v plánu má jeden film a posezení ve vinárně.

"Před dvěma dny jsme dotočili film s Olgou Dabrowskou Děti samotářů. Teď budu točit Backstage, což je česko-slovenská koprodukce. A po premiéře Věry, která je v půlce října, začnu točit s mladým režisérem Tomášem Pavlíčkem film Sešlost," vypočítala, že bude v jednom kole. "Tak je to vždycky. Buď všechno, nebo nic. To znáte," míní herečka. 

Gabriela Wolfová , Saša Šeflová , Super.cz

 

 

 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář