Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ján Borodáč - Olga Borodáčová

 Ján Borodáč,*18.6.1892 - 18.2.1964 - slovenský herec

Janko Borodáč - prvý slovenský študent herectva v Prahe

Dňa 18. júna 1892 sa v Prešove narodil národný umelec, spoluzakladateľ slovenského profesionálneho divadla, divadelný režisér, herec, dramatik, prekladateľ a pedagóg Janko Borodáč.

  •  
  •  

 

     Ján Borodáč bol povolaním učiteľ. Na pražskom konzervatóriu absolvoval dva roky štúdií herectva. Bol prvým Slovákom študujúcim herectvo v Prahe. Tu sa zoznámil aj so svojou budúcou manželkou Oľgou Országhovou - Borodáčovou. Spolu prijali angažmán v Propagačnom súbore SND, tzv. Marška (1921-1922, zájazdový súbor, ktorý propagoval vznik slovenského profesionálneho divadla, po prvej sezóne sa rozpadol). Po zániku Maršky sa obaja vrátili do Bratislavy, ale SND nemalo peniaze na platy hercov. Mladá Országhová sa teda vrátila domov do Záturčia a Borodáč sa načas vrátil k povolaniu učiteľa v Sabinove. Boli však do seba zaľúbení, a tak sa ešte v roku 1922 zosobášili vo Vrútkach. Spolu odišli do Sabinova, kde založili Dramatický krúžok J. Palárika (za dva roky naštudoval sedemnásť hier). V roku 1924 zavolal riaditeľ SND Oskar Nedbal Borodáčovcov naspäť do Bratislavy. Borodáč sa stal dramaturgom a umeleckým šéfom Činohry SND (1929).

Národný umelec Ján Borodáč so svojou manželkou zaslúžilou umelkyňou Oľgou Országhovou-Borodáčovou. Foto: archív TASR, autor M. Slosiariková/14. mája 1962

 

     Dominantou Borodáčovej činnosti sa stala réžia, ktorá prevýšila herectvo.K rozvoju slovenského profesionálneho divadla pristupoval uvážlivo, inicioval štúdium herectva a vznik dramatického odboru na vtedajšej bratislavskej Hudobnej škole pre Slovensko.

     V roku 1945 zbavil nový intendant a riaditeľ SND Andrej Bagar Borodáča funkcie v divadle a poslal ho do Košíc budovať Východoslovenské národné divadlo. Tu sa zanietene pustil do obnovy vojnou zničeného divadla. Cennejšie umelecké hodnoty rozporuplného obdobia rokov 1949 až 1956 zanechali predovšetkým Borodáčove zrelé košické inscenácie Čechovových Troch sestier a Gogoľovho Revízora. V Košiciach pôsobil spolu s manželkou osem rokov (1945-1953).
     

 

 

 

     Po košickom období sa Janko Borodáč vrátil do Bratislavy, kde pôsobil ako stály hosťujúci režisér v SND. Významne zúročil svoje dlhoročné praktické skúsenosti v odbornej príprave budúcich divadelníkov na Vysokej škole múzických umení (VŠMU) v Bratislave. Pôsobil ako pedagóg a akademický funkcionár – dekan divadelnej fakulty VŠMU.
     

     Janko Borodáč bol aj priekopníkom slovenskej rozhlasovej hry. S rozhlasom spolupracoval od roku 1926. Vydal režijnú knihu Tajovského Ženského zákona. Knižne vyšli aj jeho úpravy hier slovenských klasikov a výber článkov o divadelnej problematike. V roku 1957 vyšla o manželoch Borodáčovcoch monografia.
      

     Ján Borodáč zomrel 18. februára 1964 v Bratislave vo veku 71 rokov.

Štátny pohreb Jána Borodáča. Slovenská verejnosť sa 21. februára rozlúčila so zosnulým národným umelcom Jánom Borodáčom, jedným zo zakladateľov a najvýznamnejších budovateľov profesionálneho divadelníctva na Slovensku. Po smútočnej rozlúčke prešiel pohrebný sprievod Gorkého ulicou na Hviezdoslavovo námestie. Rakvu zahalenú štátnou vlajkou niesli členovia činohry SND, pred rakvou kráčali príslušníčky najmladšej hereckej generácie, ktoré na zamatových poduškách niesli štátne vyznamenania udelené zosnulému za jeho zásluhy o rozvoj slovenskej divadelnej kultúry. Foto: archív TASR, autor Š. Petráš/21. februára 1964
Jednej zo zakladateľských osobností slovenského profesionálneho divadelníctva - národnému umelcovi Jánovi Borodáčovi, odhalili 7. marca v Bratislave pamätnú tabuľu pri príležitosti 60. výročia vzniku Slovenského národného divadla. Pamätná tabuľa s reliéfom, dielo sochárky zaslúžilej umelkyne Kláry Patakiovej, je inštalovaná na budove ZDŠ na ulici, nesúcej meno J. Borodáča. Foto: archív TASR, autor B. Palkovič/7. marca 1980

Olga Borodáčová,* 16.12.1899 - 13.9.1986 - 

slovenská herečka

Oľga Borodáčová se narodila jako Oľga Országhová 16. prosince 1899 v obci Záturčie u Martina. Po vystudování dramatického oddělení pražské Státní konzervatoře v letech 1920 – 1921 a téměř celou vlastní hereckou kariéru sepjala s nejpřednější slovenskou činoherní scénou, se Slovenským národním divadlem v Bratislavě, kde prodlela až do odchodu na odpočinek celkem tři etapy let 1921 – 1922, 1924 až 1945 a 1953 – 1978.

Nejdéle přerušila své angažmá ve Slovenském národním divadle po německé okupaci, kdy spolu se svým manželem odešla jako činoherní herečka budovat nové Východoslovenské národní divadlo v Košicích (1945 – 1953), kde byl její muž ředitelem. Věnovala se též s chotěm umělecké recitaci po Československu. Slovenská herečka Oľga Borodáčová byla přesně realistickou umělkyní. Využívala své přesné charakterizační umění, mimiku, pohyby a postoj těla.

Výrazně používala svůj výrazný hlasový projev a charakteristický kulatý obličej s vysokým čelem, úzkými rty a očima daleko od sebe. Postupně se vypracovala ve výraznou hereckou osobnost 30. a 40. let slovenské kultury. Patřila mezi první slovenské profesionální herce. Kromě slovenského repertoáru hrála velké a výrazné kreace z ruských a sovětských autorů. Z milovnických a hrdinných rolí se herečka postupně přehrála až k postavičkám moudrých babiček, stařenek a matek.

Oľga se představila například jako Eva ve Stodolově „Bačově ženě“, Tamar ve hře „Herodes a Herodias“ Pavola Hviezdoslava, Mara v Tajovském „Ženském zákoně“, Alžběta Anglická ve stejnojmenné „Alžbětě Anglické“ Ferdinanda Brucknera, Málika v „Maríně Havranové“ Ivana Stodoly apod.
Jejím mnohaletým manželem byl slovenský herec, divadelní režisér, dramaturg, dramatik, šéf činohry, spisovatel, pedagog, překladatel a organizátor Ján (Janko) Borodáč (1892 – 1964), kterého (používal mj. pseudonymy Janko Bystrý či Ján Debnár) věrně doprovázela po celou hereckou dráhu. Věnovala se (podle vzoru manžela) taktéž politické a veřejné práci.

Ve filmu debutovala Oľga Borodáčová s manželem zásluhou českých filmařů, když se v životopisném dramatu Jana Svitáka MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) představila jako matka právě generála Milana Rastislava Štefánika (Zvonimir Rogoz) Albertina Štefániková.

O tři roky později jí opět oslovili Češi pro postavu matky letce a posluchače vojenské akademie Milana Jurčíka (František Dibarbora) vdovy Jurčíkové v dramatu NEPORAŽENÁ ARMÁDA (1938) Jana Bora.
Naposledy byla o čtrnáct let později českými kamerami využita jako manželka městského tajemníka Helmutha Tietze (hrál Zdeněk Štěpánek) ve Vávrově zpracování románu NÁSTUP (1952) Václava Řezáče.

Do slovenské kinematografie vstoupila až po jejím utvoření v druhé polovině 40. let. Postupně se Oľga Borodáčová objevovala v šesti snímcích: žena v KATCE (1949) Jána Kadára, farářova matka v dramatu Paľo Bielika PRIEHRADA (1950), žena ve středních letech v Jariabkově komedii KOZIE MLIEKO (1950) a v krátkometrážní komedii ROHY (1955) Františka Žáčka a paní E. Chvojková v Ťapákově a Zacharově příběhu ROK NA DEDINE (1967).
A naposledy na slovenská filmová plátna vkročila v kreaci domácí nadporučíka Kukorelliho (hrál Milan Kňažko) ve válečném dramatu Jozefa Režuchy ŽIVOT NA ÚTEKU (1975). Vystoupila i v dokumentech (V SLUŽBÁCH DIVADLA a NAŠA PANI OĽGA BORODÁČOVÁ).

Stala se úplně první slovenskou rozhlasovou herečkou (např. „Konec a začátek“ 1955, „Krvavá svatba“ 1956, „Gazdina roba“ 1957, „Hřích“ 1957, „Letící stíny“ 1957, „Jaro roku 1871“ 1962, „Hoře z rozumu“ 1967, „Slovenské prostonárodní pohádky“ aj.). Ojediněle Borodáčová vystupovala i v televizi (jako matka v televizním snímku Karola L. Zachara BAČOVA ŽENA z roku 1972 a další).

Stejně jako manžel, i ona vyučovala herectví na bratislavské Hudební a dramatické akademii (1928 – 1942). Obdržela čestné tituly Zasloužilé umělkyně (1955) a Národní umělkyně (1961), dvakrát Státní cenu (1942) a za výkony za rok 1949 (1950) a Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1953). V počátcích své kariéry byla často uváděna jako Oľga Országhová – Borodáčová. Herečka Oľga Borodáčová zemřela 13. září 1986 v Bratislavě ve věku nedožitých sedmaosmdesáti let. Svého o sedm let staršího muže přežila o dvacet dva let.

zdroj ČSFD,cz

Jaroslav "krib" Lopour

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář