Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ilja Prachař

Ilja Prachař,*30.4.1924 -10.8.2005 - herec

 

Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína do rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Vystudoval reálné gymnázium a za války byl nasazen v Baťových závodech. Uvažoval o studiu medicíny, ale během vojny se stal členem známého Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1945 – 1947), a rozhodl se pro herectví. Poté působil ve Zlíně (1947 – 1952), v Ostravě (1952 – 1954), v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1954 – 1959) a v Divadle na Vinohradech (1959 – 1991), z něhož odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. S úspěchem hostoval i na jiných scénách.

Na divadelních prknech se stal představitelem charakterních a vitálních komických, tragikomických i tragických postav (Orgon v „Tartuffe“, Falstaff ve „Veselých paničkách windsdorských“, Čebutykin v Čechových „Třech sestrách“, Josef Švejk v „Dobrém vojáku Švejkovi“ Jaroslava Haška či advokát v Ibsenově „Noře“). Herci se stali také jeho příbuzní: bratr Kamil Prachař (*1931), věrná manželka Jana Prachařová (*1937), syn David Prachař (*1959), bývalá snacha Dana Batulková (*1958) i snacha Linda Rybová (*1975) a vnuk Jakub Prachař (*1983).

V naší kinematografii debutoval roku 1957 rolí lékaře v dramatu BOMBA. Od začátku své kariéry ho režiséři „zaškatulkovali“ do rolí policistů, vojenských důstojníků, funkcionářů, úředníků či lékařů ve snímcích TRANSPORT Z RÁJE (nacista Herz), KRÁL ŠUMAVY (velitel SNB Burda), SVĚTÁCI (kapitán SNB Kraus), SOUHVĚZDÍ PANNY (kapitán Pazourek), BÍLÁ PANÍ (přednosta na ministerstvu), SPADLA Z MĚSÍCE (funkcionář), STÍN HORKÉHO LÉTA (velitel SNB), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (rychtář), SVATBA JAKO ŘEMEN (strýc důstojník), HRDINA MÁ STRACH (náměstek), ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (prokurátor), POUTA (lékař), HOLKA NA ZABITÍ (policista Sláma), STÍHÁN A PODEZŘELÝ (kapitán Hart), INDIÁNI Z VĚTROVA (Pávek), PASÁČEK Z DOLINY (starosta) či STÍNY KAPRADINY (Benda).

Autor: leppilampi, Mercy, MiroslavJosef, K123456, David Sedlecký, Pastorius, Adam Hauner

zdroj Osobnosti,cz

27. dubna 2014 • 12:55

David Prachař promluvil o otci Iljovi: Trochu jsem se za něj styděl...

Syn David si postěžoval na otcův vkus.
Syn David si postěžoval na otcův vkus. (ara)
 
Za tři dny by herec Ilja Prachař (†81) oslavil devadesáté narozeniny. Přestože svoje poslední roky protrpěl ve velkých bolestech, na život nezanevřel a stále ho miloval. Toužil se dokonce dožít kulatin. Bohužel nebylo mu přáno. Zemřel na selhání organismu na interně Vinohradské nemocnice v Praze
Lidi posílal do pr….

I když za svou padesátiletou hereckou kariéru ztvárnil na osmdesát rolí, zahrál si v devadesáti filmech a ve sto třiceti televizních inscenacích, nejvíce ho proslavila role Trautenberka z večerníčkových Krkonošských pohádek. Na tuto postavu brzy začal být přímo alergický. „Mockrát se stalo, že jsme byli u dědy na chalupě a chodili se na něj koukat cizí rodiny. Za plotem svým dětem ukazovali, jak vypadá ten Trautenberk. Děda je posílal rovnou do prd…,“ uvedl s úsměvem jeho vnuk, herec Jakub Prachař (30), který se mu čím dál víc podobá.

Co zakázal novinářům?

Měl už jasno nekrologu, nepřál si, aby se o něm mluvilo po smrti jenom jako o protivném jemnostpánovi z Krkonošských pohádek. „Vím, že mně toho pozemského života už moc nezbývá. Nebudu se tím ale trápit, když to není v mých silách změnit. Jen bych si strašně přál, abych si mohl prožít na tom našem světě pár krásných dnů. A až se to stane a nebudu už mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ svěřil se nám rok před svou smrtí ve svém posledním rozhovoru. „A víte co? Kolik jsem toho vůbec odehrál, to taky nepište. Oltáříky nemám rád. Šel jsem, zahrál a odešel,“ připomněl, že hrál jaksi samozřejmě, nedělal s tím vědu. Měl talent, měl charisma.

Když nám dával poslední rozhovor, už byl hodně nemocný. Byl velký kardiak, měl problémy s plícemi, ledvinami, játry. Vše ale ještě předtím způsobila mozková mrtvice a hned na to pozitivní nádor na čele… Ten herci způsobil kolaps, při kterém mu začaly selhávat veškeré životní orgány.

Do poslední chvíle, seč mu síly stačily, trávil na své chalupě v severočeských Doubicích. Oporou bez které se neobešel, byla jeho manželka Jana. Přestože mu neustále otékaly nohy a po své milované zahradě se mohl procházet jen stěží, pokaždé zkontroloval stromky a krmítko pro ptáčky.

Nejšťastnější byl, když se u něj sešla celá rodina. „Jednou mu bylo hodně mizerně, potom se to zase zlepšilo a nám svitla naděje. Ale pak zase bylo zle. A tak se to neustále střídalo,“ popsala poslední roky jeho života manželka Jana. Čtrnáct dní před tím než naposledy vydechl, začal jeho organismus vypovídat funkce. „Nastala situace, kdy už jsme to doma nemohli zvládnout sami. A tak jsme odjeli z chalupy a Ilju si už v nemocnici nechali. Poslední slova, která mi řekl, byla: Jsou tu moc hezký sestřičky, tak jdi domů a neměj o mě strach,“ zavzpomínala paní Jana Prachařová. Paradoxem je, že jeho otec se dožil vysokého věku a zemřel jen pár let před ním.

David Prachař
„Miloval večírky, společnost. To bylo jeho. Když získal titul Laureát státní ceny, měl hodně peněz, ale neměl je za co utratit.  Nic v té době tady prostě nebylo. Takže většinu těch peněz propařil. Jinak miloval klid a pohodu. Doma rád odpočíval, moc nemluvil. Nikdy jsem ho třeba neviděl sportovat, že by jel na kole, šel bruslit nebo snad lyžovat. To nepřipadalo v úvahu. Největší relax pro něj byl, když se předělávala chalupa a on mohl míchat maltu. To byl nejšťastnější.“

Jiří Plachý, herecký kolega
„V 70. letech mu kolegyně Světla Amortová zakázala, aby chodil do rozhlasu. Nevím, z jakých politických důvodů to bylo. Iljovi to ale scházelo. Po roce jsme se ho v šatně zeptali, jestli už tam může a on pohotově odpověděl, že ne, že nemůže, ale má to vymyšlené. Až bude zase rozhlas volat o pomoc, nepřijde, řekne, že neví, kde to je…“

Problémy s alkoholem
Jeden čas herec začal pít víc než je zdrávo. „Všechno dělal naplno, když pil tak pil, když kouřil tak kouřil,“ přiznal jeho divadelní kolega Jiří Plachý. „Jednou se zamiloval do vína a pil ho tak bouřlivě, že kdyby mu to lékaři nezakázali a on s tím nepřestal, zabilo by ho to,“ uvedl syn David Prachař. „Ke cti mu bylo, že měl silnou vůli a ze dne na den dokázal se vším v klidu seknout,“ dodal.

Styděli se za něj
Na svou milovanou chalupu v dobách, kdy jeho děti byly malé, jezdil velmi kuriózně vystrojen. „Říkali jsme tomu cestovatelský oblek, který spočíval v tom, že měl na sobě vždycky černé šponovky, které byly dole zakončeny takovou gumou, červený svetr a na hlavu si posadil takovou příšernou bílou beraničku. Vždycky jsem se bál, abychom nepotkali někoho známého. Tak trochu jsem se za něj styděl,“ prozradil s úsměvem syn David Prachař.

 

Autor:  dan
zdroj Aha,cz

 

Už nikdy nebudu hrát - rozhovor s Iljou Prachařem

 

 "Hraní by mě zabilo!" prohlašuje Ilja Prachař (80), legendární Trautenberk z večerníčkových Krkonošských pohádek. A šokuje dál, když po padesátileté herecké kariéře říká: "Divadlo mně vůbec nechybí. Nestýská se mi. Člověk si musí umět říct dost a teď končím." Ilja Prachař skončil před třinácti lety a udělal prý moc dobře. "Bylo to dobré jak pro mě, tak pro to divadlo. A myslím, že by mělo takhle umět skončit i pár mých kolegů. Vždyť se na tom jevišti nebo před kamerou doslova mučí. A kdo se na starce má chuť dívat, notabene, když už jim to nehraje?"

Herci jsou podle Prachaře velice často nesoudní, pořád si myslí, že na svoji profesi mají, a ono už jim přitom dávno odzvonilo. "Víte, je to na každém z nás. Ale jak to tak pozoruju, často je to už pěkná ostuda toho našeho hereckého řemesla," svěřuje Prachař, který má prý Trautenberka už plné zuby. "Prosím vás, třicet let mě lidé na ulici zdraví jako Trautenberka. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?" Jeden z našich nejstarších žijících herců má svérázný názor na hereckou profesi. Prachař má za sebou osmdesát divadelních rolí, devadesát filmových a na 130 televizních, přesto říká: "Oltáříky nemám rád. Jdu, zahraju a odejdu. Všechno další, co je s tím spojené, odmítám. A když někdo říká, že bez divadla nemůže žít a že mu chybí, je to blbost."

Herec byl zvyklý pracovat od osmi ráno do půlnoci. "Zkoušky v divadle, odpoledne televize, potom představení a v noci dabing. Můj pracovní den byl šílený. Byl jsem kardiak a k tomu se postupně připojily problémy s ledvinami, játry, nohy začaly otékat, a tak jsem si řekl: Dost." Bylo to před třinácti lety v létě na chalupě v Doubicích, Ilja Prachař byl na zahradě, pořád myslel na divadlo a najednou se ptá sám sebe: "Proboha, proč? Proč ta dřina? Je konec! Manželce jsem raději nic neřekl a odjel do Prahy. Vinohradské divadlo mělo prázdniny. Otevřel jsem si svůj šuplík v šatně, do igelitky nandal všechny ty šminky a ředitelce Jiřce Jiráskové napsal dopis. Nechal jsem ho na vrátnici," říká Prachař.

Ředitelka Jirásková hercovu výpověď vzala a Prachařovy důvody víc než pochopila. "Bál jsem se, že to ponesu těžce, kupodivu jsem to nesl skvěle. Je přece tolik krásných věcí na tom světě," pokračuje Ilja Prachař. Doma konečně přečetl celou knihovnu a do té doby, než ho postihla mozková mrtvice, chodil na výstavy a daboval.

"No a potom mě na plastice odstraňovali nádor, který byl už delší dobu pozitivní, přišel kolaps a já si na nic nepamatuji. Nějak mně selhaly všechny funkce a od té doby jsem v manželčině rekonvalescenci," vysvětluje. S manželkou Janou, loutkoherečkou, žije téměř padesát let a tvrdí, že si ji snad musel vymyslet. Na Divadlo na Vinohradech, kde měl angažmá 32 let, si ale přeci jen nechal něco na památku - mosaznou úchytku ze šuplíku svojí toaletky. "Občas se na ni mrknu. Na divadelní prkna už ale nevlezu nikdy. Mohlo by to stát život nejen mě, ale i diváky. Jediné, co si v životě ještě přeju, je, aby ty moje dny byly ještě krásný."

Michaela Remešová

zdroj majorzeman,eu

 

 David Prachař,*15.1.1959 - herec

DavidPrachař se narodil 15.ledna 1959. Pochází z herecké rodiny, jeho otec Ilja Prachař byl vynikajíci herec (zemřel ve svých 81 letech) a legendární představitel Trautenberka z Krkonošských pohádek. Hrál v divadlech ve Zlíně, Ostravě, v Praze, kde od r. 1959 hrál ve Vinohradském divadle. A maminka, Jana Prachařová (rozená Želenská, ze slavné herecké rodiny Želenských) pracuje jako loutkoherečka, hlavně pro televizi, podílela se například na večerníčcích a na seriálu Broučci. Umělecký talent Prachařů sahá až do hlubokých kořenů. Už jeho babička a dědeček byli nadšenými ochotníky. Jeho babička se velmi dobře znala např. s Ivanem Olbrachtem. Ilja Prachař měl ještě 2 bratry. Mladší, Kamil, je již 50 let profesionálním hercem. Je zakládajícím členem stálé divadelní scény v Chebu (1961), a stále zde ještě hraje. A dcera staršího Iljova bratra je produkční. Pradědeček Drahoš Želenský, syn Karla Želenského, býval ředitelem Národního divadla. Prapradědeček Davida Prachaře, Karel Želenský, býval hercem Národního divadla. Shodou okolností v současné době uvádí Národní divadlo Richarda III., ve kterém David Prachař hraje vévodu z Buckinghamu - stejnou roli, kterou tehdy hrál jeho prapradědeček, když se Richard III. uváděl na scéně ND poprvé.

V dospívání vstřebával David Prachař nejrůznější umělecké vlivy - chodil na výstavy, hodně četl, učil se na kytaru, na housle, na saxofón a jako divák měl velmi rád film. Dnes svoji tehdejší píli při učení se na saxofón (a zřejmě i na piáno) zúročuje David Prachař v představeních Novecento (kde hraje na saxofón a trochu i na klavír) a v Richardu III. (kde hraje na klavír).

V roce 1982 ukončil herecká studia na pražské DAMU a byl angažován v divadle S.K. Neumanna(dnes "Pod Palmovkou"), kde se setkal s velkou režisérskou osobností - Janem Grossmanem. Pak hrál postupně v Divadle E.F. Buriana, v Činoherním klubu (do roku 1992), poté byl dva roky ve svobodném povolání. V roce 1994 přešel s režisérem Janem Nebeským do Divadla Komedie a to byly pro jeho umělecký vývoj moc významné roky. Při příchodu do Divadla Komedie se pro něho stalo také osudové setkání s režisérem Michalem Dočekalem. Po zániku Divadla Komedie, v roce 2002 se stal členem činohry Národního divadla.

K jeho nejvýznamějším rolím patří Hamlet v Divadle Komedie,Macbeth v inscenaci Borise Rösnera na Pražském hradě,Solenyj v Čechovově Třech sestrách,Stavrogin v Dostojevského Běsech,Faust v Marlowově hře na Vyšehradě,Šašek v inscenaci Martina Huby Král Lear na Pražském hradě a také samozřejmě role CYRANA Z BERGERACU.

V roce 1994 dostal cenu Alfréda Radoka za roli Hamleta a roce 2001 stejné ocenění za Marlowova Fausta.(více v sekci "Divadla")

Dvakrát byl David Prachař v širší nominaci na cenu Thálie. Poprvé za titulního Coriolana a podruhé za hlavní roli hry Duše - krajina širá.

V roce 2000 získal cenu Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný.V České televizi uváděl pořad "To je ta čeština" a hrál v inscenacích "Den,kdy nevyšlo slunce", "Isabela, vévodkyně Bourbonská", "Ať ten kůň mlčí!", "Jánošova kouzelná flétnička", "Kdo probudil Pindruše?"No a účinkoval ve filmech "Schůzka se stíny", "Narozeniny režiséra Z.K.", "Nexus a Agáta"(více v sekci"Seriálografie" a "Filmografie")

Autorka: Markéta Javorková / www.david-prachar.wz.cz
zdroj FDb,cz
 
Už ve své první roli ve čtrnácti letech nezapřel podobu s tátou a dědou.

Už ve své první roli ve čtrnácti letech nezapřel podobu s tátou a dědou. Foto: Archiv České televize

Podobu s tátou a slavným dědou nemůže zapřít: Takhle pubescent Jakub Prachař začínal před kamerou

9. listopadu 2014 10:47

Před lety si možná myslel, že půjde jen ve stopách slavného dědy a táty, po kterých podědil nejen herecké geny, ale i rysy v obličeji. Dnes už máme Jakuba Prachaře (31) spojeného více s hudební branží a moderováním než s herectvím.

 
Určitě ale není od věci si připomenout jeho herecké začátky. Ty se odehrály v roce 1997 na divadelních prknech v Divadle Komedie. Ve stejném roce Jakub debutoval i před televizní kamerou.

A hned pod vedením nikoho menšího než Jana Hřebejka. Ten si Kubu vybral do hlavní role skauta v jedné z bakalářských povídek Past. Jak vypadal prostořeký šoumen a manžel nezbedné Agáty ve vývinu, se můžete názorně podívat v galerii. 

 

Jiří Nedvídek, Super.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Kačenka, 10. 12. 2016 11:32)

Pěkné...