Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hugo Haas - Pavel Haas

Hugo Haas,*18.2.1901 - 1.12.1968 - herec

 

Hugo Haas byl významný český režisér, filmový a divadelní herec. Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Hugo Haas studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě a Olomouci. V roce 1925 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde hrál např.v inscenacích K. H. Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku).

Za první repubkliky se proslavil hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy Bílé nemoci (v roce 1937). V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů a uprchl i s rodinou přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce a Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory.

Hugo Haas se prosadil i v Hollywoodu nejen jako herec, ale i jako scénárista, režisér a producent. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy. Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil. Zemřel ve Vídni v r. 1968 a je pochován na židovském hřbitově v Brně.

zdroj Osobnosti,cz

Pavel Haas,*21.6.1899 - 17.10.1944 - hudební skladatel

 

Hudební skladatel Pavel Haas se narodil 21. června 1899 v židovské rodině v Brně. Jeho mladším bratrem byl slavný filmový herec Hugo Haas.
Rodina Haasových pocházela z východních Čech, ale Pavel i Hugo se narodli v Brně. V rodině se hovořilo česky. Obecnou školu vychodili německou, ale střední školu již českou. Rodiče si přáli, aby ovládali výborně oba jazyky.
Pavel Haas své hudební vlohy odhalil zejména díky hře na klavír. Studoval na konzervatoři a nakonec na mistrovské škole, kde jej vedl slavný skladatel Leoš Janáček. Žák od svého učitele převzal některé principy kompozice hudebního díla, ale brzy si dokázal vytvořit i vlastní. Jeho nadání bylo veliké.

DÍLO PAVLA HAASE
Ve 20. letech patřil Pavel Haas k tzv. avantgardním umělcům. Jeho prvotní skladby vzniklé do roku 1935 prozrazují smysl pro hudební vtip, výbornou technickou stránku, skvělou rytmickou formu. Výrazné pozornosti u veřejnosti se dočkala skladba s názvem ZESMUTNĚLÉ SCHERZO, která byla původně komponována za Janáčkova dohledu.
Ve skladbě FATA MORGANA pro klavírní kvintet se autor vyzpíval z pocitů ze zklamané lásky.
Skladba Z OPIČÍCH HOR vznikla na základě pobytu autorova na Českomoravské vysočině v letním období. Její název je ve skutečnosti lidový výraz zde používaný.

OPERNÍ DÍLO
Opera ŠARLATÁN je považována za Haasovo nejváznější dílo, které autor zkomponoval na prozaický text románu J. Wincklera. Protože autor náležel k židovské národnosti, tehdy již diskriminované, bál se požádat německého spisovatele o souhlas k libretu. Z tohoto důvodu změnil prostředí a jména postav. Opera vypráví o komických i vážných příhodách zázračného lékaře, tvz. Mastičkáře, a je pojata lidovou formou.

SMUTNÝ KONEC
Na začátku prosince roku 1941 byl Pavel Haas odtransportován stejně jako mnoho dalších Židů do Terezína. Je až s podivem, že i zde, v koncentračním táboře, našel sílu komponovat. Zachovala se skladba pro mužský sbor s názvem NENAŘÍKEJ!, jíž autor napsal v hebrejském jazyce, aby nikdo nepoznal její revoluční smysl.
Dále se z koncentračního tábora zachovala skladba STUDIE, jíž hrál terezínský komorní orchestr. Poslední zachovanou skladbou z doby autorova věznění jsou ČTYŘI PÍSNĚ NA SLOVA ČÍNSKÉ POEZIE, v nichž jsou patrny stopy stesku a touhy po domově, současně však i vyjádření vize šťastného návratu. Toho se ale bohužel Pavel Haas nedočkal. Terezín byl sice těžkým koncentračním táborem, žel byl převezen do ještě horšího místa – Osvětimi. Zde 17. října roku 1944 zahynul v plynové komoře.


Zpracováno s využitím této publikace:
Kolektiv autorů: 234 českých osobností, vydal Fragment, Praha, 2004, 2. vydání, ISBN: 80-253-0024-2

Autor: Petra.Barbie
zdroj FDb,cz
 

Marie Bibikoffová,*25.4.1917 - 9.5.2009 - herečka a baletka

Marie Bibi Haas se narodila dne 25.4.1917 v Bernu,ve Švýcarsku – zemřela 9. 5. 2009, Laxenburgu u Vídně. Byla dcerou české matky a ruského šlechtice, posledního carského velvyslance ve Švýcarsku Michaila Bibikoffa. 

Dětství a mládí strávila v klášterních, vzdělávacích ústavech. Ve dvaceti letech měla za sebou už zkušenost studentky taneční školy Isadory Duncanové v Salcburku,a baletky souboru Maxe Reinhardta, a fotomodelky. Ve Vídni rok působila v kabaretu ruských emigrantů, s nimiž přišla do Berlína. Za pomoc Židům ji v Berlíně zatkla německá policie. Zásluhou Jana Masaryka získala československý pas, na který vycestovala do ČSR. 

V květnu 1937 přijela do Prahy, kde ji Masaryk seznámil s Hugo Haasem, za něhož se v roce 1938 provdala. Ve filmech, jež Haas režíroval nebo v nich hrál hlavní role, si pod dívčím jménem Marie Bibikoffová zahrála epizodky - dívku v penzionátu (Kvočna, 1937), ošetřovatelku malomocných (Bílá nemoc, 1937), dívku ve světlém kloboučku (Svět kde se žebrá, 1938), nebo studentku Lídu (Co se šeptá, 1938). V roce 1939 emigrovali manželé přes Evropu do USA, kde v roce 1950 dostali občanství. 

Bibi, jak jí říkal Hugo Haas se objevila ještě v menších rolích v hollywoodských filmech - Days of Glory (1944, Dny slávy; r.Jacques Tourneur), The Girl on the Bridge (1951, Dívka na mostě; r.H. Haas - TV) a Strange Fascination (1952, Podivná přitažlivost; r.H. Haas). 

Od počátku 60. let žili manželé v Itálii a Rakousku. Měli spolu syna, který tragicky zahynul při automobilové nehodě. Ona sama po manželově smrti pracovala jako vychovatelka opuštěných dětí. Několikrát navštívila Českou republiku (1963, 1997, 1998, 2000). 

Její vzpomínky publikoval Aleš Fuchs v knize Dlouhá svatební cesta (1997, 2009). 

-fik-, Filmový přehled 2009/8
upr.M.H.

Životopis (biografie) / Informace:
Marie von Bibikoff, později známá spíše jako Bibi Haasová, manželka českého herce Hugo Haase, se narodila v hotelu Bellevue v Bernu ve Šýcarsku 25. dubna roku 1917.

RODINA A DĚTSTVÍ
Její otec byl ruský šlechtic Michail von Bibikoff tam působil jako ruský carský velvyslanec. Když vzápětí došlo v Rusku k Velké říjnové revoluci, stal se z Bibikoffa vyhnanec, k čemuž napomohla nejen carská služba, ale také spříznění s rodem Romanovců. Později ho čekal smutný osud. Jeho žena se s ním rozvedla a u něho se objevily příznaky schizofrenie. Mariina maminka byla českého původu. Pocházela z Turnova. Dalo by se předpokládat, že jinak velmi jazykově nadaná Marie ovládala kromě několika dalších jazyků také češtinu již od dětství. Opak však byl pravdou. Česky se začala učit až po příchodu do Prahy. V dětství s ní maminka mluvila pouze francouzsky. Marii se dostalo vzdělání a výchovy celkem v šesti klášterech. Od dětství se u dívky projevovalo výrazné pohybové nadání. V Salcburku navštěvovala internátní taneční školu, později studovala Reinhardtovu divadelní školu ve Vídni. Po dobu jednoho roku také cestovala s kabaretem ruských emigrantů a též se živila jako fotomodelka. Pobývala též v Berlíně, kde pomáhala shánět falešné pasy španělským dobrovolníkům. Na tuto činnost se však přišlo a jen díky zásahu dobrého přítele její matky, Jana Masaryka, byla nakonec od výslechu propuštěna bez potrestání, ovšem bylo podmínkou, aby opustila urychleně Berlín.

OSUDOVÝ MUŽ HUGO HAAS
V roce 1937 přijela Marie von Bibikoff do Prahy. Zde dochází k osudovému setkání s o 16 let starším mužem, hercem Hugo Haasem. Setkali se v barrandovských ateliérech a okamžitě mezi nimi přeskočila jiskra. Známý milovník, v jehož blízkosti se objevovaly takové hvězdy jako Andula Sedláčková či Adina Mandlová, byl mladičkou francouzsky hovořící dívkou naprosto okouzlen. Objevila se v drobných rolích ve třech jeho filmech: KVOČNA, KDE SE ŠEPTÁ a BÍLÁ NEMOC. Koncem září roku 1938 se Marie (přezdívaná Haasem láskyplně Bibi) a filmový herec Hugo Haas vzali. Za svědka jim šel podnikatel Václav Havel, otec pozdějšího prezidenta. V té době již byla Bibi (jak jí od této chvíle říkalo kromě manžela i její okolí a přezdívka jí již zůstala) těhotná. Společně bydleli v Praze v Jungmannově ulici. Syn Ivan přišel na svět 2. února 1939 v době, kdy je jeho otec propuštěn z Národního divadla pro svůj židovský původ. Do hercova srdce je zasažen ostrý hrot. Cítí se zrazen a prožívá veliké zklamání. S vlídným slovem a omluvou za všechny herecké kolegy přichází jen Karel Dostál. Haas cítí, že nuceným odchodem z divadla zde přestává být pro něho místo i v rodné zemi. Německá okupace po několika týdnech je toho dokladem.

EMIGRACE
Nyní již manželé Haasovi nemohou váhat. Po dvou týdnech od obsazení Československa německými okupanty se rozhodnou odejít ze země. Teprve dvouměsíčního synka Ivana nemocného žloutenkou s sebou vzít nemohou. Zůstává v péči Haasovy švagrové s tím, že o pár týdnů později se jim podaří vzít chlapce k sobě. Netuší, že odloučení od syna se protáhne na plných sedm let. Haasovi odjíždějí do Paříže, kde se díky Bibi Hugo velmi rychle učí francouzsky. Jenže i tato země je krátce nato obsazena Němci. Haasovi jsou znovu na útěku, tentokrát do Ameriky. V Americe se Hugo věnuje filmové činnosti, jako tomu bylo v Čechách. Kromě hraní také režíruje. Bibi se opět chopila úlohy učitelky jazyka a díky ní se Haas naučil velmi dobře anglicky. Ve Státech Haas natočil 35 filmů, mezi nimi také PICK UP, což byla adaptace románu HLÍDAČ Č. 47 od Josefa Kopty. Haasovi se přátelili s Gregory Peckem či Ronaldem Reganem. Bibi hrála malé role ve filmech, ale – jak sama později řekla – nikdy ji neobsadil do filmu její manžel a ona sama si o to také nikdy neřekla. V jejích myšlenkách zůstala vzpomínka např. na Marylin Monroe, jež byla prý velmi hezká, ale kromě krásy nemohla po intelektuální stránce nic jiného nabídnout. V Americe zůstali Haasovi do roku 1959. Mezitím se zde šestkrát stěhovali, později si mohli dovolit pořídit vlastní dům. Když se po skončení války mohli konečně setkat se synem Ivanem, dovídá se Hugo bolestnou zprávu – jeho otec i bratr Pavel zahynuli v koncentračních táborech. Od té doby se u něho objevují psychické problémy. Nepomáhá ani návrat do Evropy. Z USA se na přelomu 50. a 60. let stěhují Haasovi do Vídně. U Haase se začíná projevovat astma.

NAZPĚT V PRAZE
V roce 1963 je Hugo Haas pozván na oslavu 80. výročí otevření Národního divadla. Přichází do Národního divadla, vracejí se bolestné vzpomínky a křivda, která se mu zde stala. Neuzavírá se však do sebe, hovoří s mladou hereckou generací, mj. i s tehdy šestnáctiletým Jiřím Štěpničkou, s jehož maminkou Jiřinou Štěpničkovou hráli ve filmu CO SE ŠEPTÁ. Bibi manžela na cestě do Prahy doprovázela. Byla tehdy krásná šarmantní dáma středního věku, která každého okouzlovala. Poté již do Prahy Haasovi nepřijeli. Hugovi zbývá pouhých pět let života…

ZTRÁTA MILOVANÝCH OSOB
Hugo Haas zemřel při astmatickém záchvatu 1. prosince roku 1968. Na jeho výslovné přání byl k jeho popelu uložen popel také milovaného pejska. Haasovi byli vždy velkými milovníky psů. Filmový herec je pochován na hřbitově v Brně – Židenicích. Brno je ostatně jeho rodným městem. Bolest ze ztráty manžela byla u Bibi ještě znásobena následujícího roku, kdy navždy odešla také její maminka a teprve třicetiletý syn Ivan. Teprve dvaapadesátiletá žena se ocitla naprosto sama. Přesto nezanevřela na svět a na život. Rozhodla se pomáhat těm, kdo pomoc potřebují. Angažovala se zejména ve prospěch pomoci sirotků a opuštěných dětí v klášteře v Maria Enzersdorfu. Bylo jich celkem pětadvacet, z toho některé žily i u ní doma. Potvrzuje se tak, že Bibi je ženou velkého srdce. Vitální a houževnatá dáma aktivně pomáhala dětem, do svých 81 let dokonce řídila automobil. Své vzpomínky na život s Hugo Haasem ve spolupráci s publicistou Alešem Fuchsem vnesla do knihy s názvem DLOUHÁ SVATEBNÍ CESTA, který ji sepsal podle jejího vyprávění. V příležitostných rozhovorech označuje život s Haasem jako krásný, z jejího hlasu je stále cítit plno lásky a úcty k člověku, s níž spojila svůj život. S úctou hovoří o jeho bývalých láskách. Ač taková Adina Mandlová měla ve své době problém přijmout sňatek svého bývalého přítele Hugo Haase s mladičkou šlechtičnou a nechvalně se o ní vyjadřovala, čas později zhojil staré rány. Obě ženy pojilo dlouhá léta pevné přátelství, vyměňovaly si korespondenci. Další důkaz toho, jak velké a tolerantní srdce měla Bibi Haasová.

BIBI HAASOVÁ DNES
Paní Bibi, která v roce 2007 překročila devadesátku, žije dnes v bývalém císařském vojenském areálu nedaleko Vídně. Jmenuje se to zde Altesheim Elisabeth. Jde v podstatě o domov důchodců, kde o Bibi a další klienty z řad seniorů pečují řádové sestry z jednoho švýcarského řádu. Ani zde nechybí milovaní pejsci a zejména fotografie jako milá vzpomínka na krásné období jejího života po boku českého filmového herce.

Zpracováno s využitím těchto zdrojů: Článek Aleše Fuchse: BIBI HAASOVÁ: CHTĚLA BYCH, ABY SE TO VŠECHNO VRÁTILO…, dostupný na: http://www.faun-knihy.cz/ohlasy.htm Článek Aleny Plavcové: LOVESTORY BARONESY BIBI, dostupný na: http://www.cs-magazin.com/2004-08/view.php?article=articles/cs040874.htm Reportáž Stanislava Motla v pořadu NA VLASTNÍ OČI, uvedeném na TV NOVA dne 22. 10. 2008

Autor: Petra.Barbie

Životopis (biografie) / Informace:
Marie Bibi Haasová se narodila 25. dubna 1917 v Bernu, Švýcarsko do rodiny velvyslance. 
Herečka a baletka, po svém otci baronesa, se narodila v Bernu jako Marie von Bibikoff. Její otec, ruský baron Bibikov, pocházel ze staré ruské šlechty, matka byla Češka. Otec jako poslední carský velvyslanec ve Švýcarsku v roce 1917 vystavil Leninovi vízum k návratu do Ruska. Tím zatřásl dějinami i osudem své rodiny. Maminka s dcerou přijely do Čech. 

Když bylo Marii devatenáct, přítel rodiny Jan Masaryk ji seznámil se slavným hercem Haasem. O patnáct let starší Hugo jí začal říkat Bibi a už jí to zůstalo. Byla to láska na celý život. Vzali se v Praze v pohnuté době v roce 1938, nedlouho po svatbě začala válka, a oni Československo opustili navždy. V únoru následujícího roku se Marii narodil syn Ivan. Byly mu teprve dva měsíce, když museli uprchnout před nacisty. S pomocí Jana Masaryka odjeli do Francie, a protože je čekala nejistá budoucnost, nechali dvouměsíčního Ivánka v péči ošetřovatelky a švagrové. Věřili, že se pro něj brzy vrátí, ale osud tomu chtěl, že se Bibi se svým šestiletým synem Ivanem setkala až po válce v USA. 

V Americe měl Hugo Haas měl mezi krajany spoustu příznivců, ale v divadle na Broadwayi se mu moc nedařilo. V Hollywoodu se uchytil už lépe, ale žádná velká sláva se nekonala. Kvůli přízvuku hrál většinou cizince. Paní Bibi mluvila celý život se svým mužem Hugem česky, jen na počátku pobytu v Americe spolu hovořili anglicky, aby se „do toho Hugo dostal“. V roce 1959 se Haasovi vydali zpět do Evropy, nejprve žili v Římě, potom ve Vídni. Jejich syn Ivan se narodil v roce 1939 a zemřel v roce 1969 - tedy ve věku 30 let. 

Ale stesk po domově zůstal – v každém z jejích bytů visel nad Hugovou postelí obraz pražského Národního divadla. Do komunistického Československa se ale báli přijet, tak za strýcem přijela alespoň jeho neteř Olga Haasová, která byla solistkou a herečkou operety ND v Brně. 

Bibi Haasová své vzpomínky svěřila divadelnímu kritikovi a spisovateli Aleši Fuchsovi, který je vydal v knize Dlouhá svatební cesta. Kniha vypovídá také o sklonku Haasova života a o poslední etapě, kterou prožili ve Vídni. 

z biografie Marie Bibikoff - Haasové 
doupravila Marta Holubova-clara.bow

 


 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář