Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gabriela Vránová - Ondřej Kepka - Jaroslav Kepka

Gabriela Vránová,*27.7.1939 - herečka

Již přes čtyřicet sezón je členkou činoherního souboru pražského Divadla na Vinohradech. Patří k našim nejvýznamnějším herečkám především díky svému smyslu pro charakterní a dramatické herectví. Celý život se také věnuje recitaci, a tak se bez nadsázky dá nazvat královnou české poezie.

Narodila se na Slovensku českému učiteli a slovensko-maďarské mamince. Otec byl profesorem češtiny a francouzštiny, ale především lyrickým básníkem. Vystudovala herectví na brněnské JAMU a odešla do Ostravy, kde prožila dvě sezóny v Moravskoslezském národním divadle.

Již v Ostravě přišly první nabídky na účinkování v televizi, filmu a v rozhlase. Připomeňme slavnou komedii Hledá se táta, kde se poprvé setkala s Vladimírem Menšíkem, který jí byl později partnerem například ve slavných Chalupářích. Mezi nejvýznamnější patří její seriálové televizní role v seriálech F. L. Věk, Sňatky z rozumu, My všichni školou povinní.

Kdybychom měli jmenovat tři nejvýznamnější divadelní role, okamžitě nás napadne Maryša, Nora, Plajznerka.

V rozhlase a v dalších zvukových médiích (Supraphon, Audiostory…) natočila celou řadu pohádek, rozhlasových her, večerníčků. Přečetla stovky veršů, tisíce stránek četby na pokračování - Bílé noci, Čarovné prstýnky, Polní žínka Evelýnka, Štuclinka a Zachumlánek, Co život dal a vzal… Spolupracuje s významnými umělci - výtvarníky, hudebníky, spisovateli atd. Získala prestižní cenu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon a Křišťálovou růži - nejvyšší ocenění v oblasti uměleckého přednesu.

Neopomenutelná je i její práce v dabingu, kde "spolupracovala" s takovými hvězdami, jakými byly a jsou : M. Monroe, C. Deneuve, L. Taylor, J.Moraue.

Po svém otci podědila i talent spisovatelský. Uveřejnila desítky fejetonů, které se poté staly základem pro její knihu Magnetický vítr, která dosáhla už druhého vydání.

Již skoro tři desítky let učí na Pražské konzervatoři. Mezi její první žáky patří například Vladimír Dlouhý či Zlata Adamovská.

Její syn Ondřej Kepka je herec a režisér, manžel Jiří Kepka je středoškolským profesorem matematiky.

Zdroj Osobnosti,cz

 

Boj Vránové s rakovinou: Mám příšerné bolesti!

Herečka bojuje s rakovinou ze všech sil. Pevně věří, že se bude moci znovu vrátit na divadelní prkna.
Herečka bojuje s rakovinou ze všech sil. Pevně věří, že se bude moci znovu vrátit na divadelní prkna. (Foto Aha! – Petr Novotný, Marek Pátek, Profimedia.cz, archiv G. Vránové, ara)

Všichni andělé strážní při ní stáli v posledních týdnech. Gabriele Vránové (77) po totálním kolapsu organismu odoperovali nádor na tlustém střevě. Jak se jí nyní daří? Je zákeřná nemoc zažehnána? A vrátí se někdy na prkna, která znamenají svět? Nejen o tom Anička Čiháková z Chalupářů promluvila v následujícím rozhovoru.

 

Gábi, jak vám je?
„Je mi lépe, to každopádně. Jinak bych vás nepřijala...“

Zdravotní problémy, které vás postihly, byly nečekané. Je to tak?
„Naprosto nečekané! Nevěděla jsem, co se se mnou děje, co se stalo... Teď už vím: Odstranili mi vřed, nádor.“ (Do rozhovoru vstupuje hereččin manžel Jiří Kepka: „Nemusíš mluvit o detailech! Jak řekneš nádor, tak každý začne omdlévat...“)

Diagnóze rakovina předcházel váš kolaps. Co se stalo?
„Nebylo mi dobře a ta nevolnost byla den ode dne horší a horší. Proto jsem se nechala převézt do střešovické nemocnice, kde mám známého lékaře.“

Jak jste zvládala čekání na diagnózu?
„To bylo strašné! Nejprve jsem se dozvěděla, že mi ubývají červené krvinky. A pak se hledala příčina. A ta se našla. Krvácela jsem do zažívacího systému! Za to mohl ten nádor, nedá se to jinak nazvat.“

Velmi mne překvapilo, že jste mi v noci před operací otevřeně napsala, že máte rakovinu.
„A co jsem měla dělat? Aby se spekulovalo, že mám špatné srdíčko? Prostě jsem chtěla, aby moji příznivci byli informováni.“

Kde jste vzala síly na to komunikovat před tak vážnou operací se světem?
„Ani nevím. Psala jsem hodně lidem, byla jsem v takovém zvláštním stavu...“

Bála jste se o život?
„Pochopitelně, měla jsem velký strach. Ale věřila jsem špičkovým lékařům ve vojenské nemocnici. Proto jsem také chtěla být v jejich péči.“

A jak často teď do nemocnice jezdíte?
„Dvakrát týdně na kontroly. Ale jezdí za mnou pravidelně zdravotní sestra. Teď tady zrovna byla, před chvílí odjela. Pořád mi říká, že musím dodržovat klidový režim.“

Vidím tady kolem vás knihy, znamená to, že teď hodně čtete?
„Ne, na to nemám sílu! Jsem přinucena ležet, tak se teď hodně dívám na televizi. Aspoň mám přehled, co se točí a vysílá... Ale většinou je to blbý!“

Dlouhých 42 let jste byla členkou Divadla na Vinohradech. To letos slaví 110 let od svého založení, budete slavit s ním?
„Zatím nevím, musím tam zavolat. Teď jsem byla v zajetí doktorů a ztratila jsem veškerý kontakt se světem.“

A až se uzdravíte, vrátíte se ještě na divadelní prkna?
„Bude-li kam a proč, ráda se vrátím. Musela jsem kvůli své hospitalizaci zrušit řadu setkání s diváky, to mě mrzí. Chtěla bych jim to vynahradit!“

Gábi, vidím, že už jste unavená, nebudeme rušit a necháme vás odpočívat. Uzdravte se brzy, abychom vás zase mohli vidět v divadle nebo v nějakém seriálu či filmu!
„Děkuji vám. Uzdravím se, cítím to! Teď zabral ten prášek, konečně, takže odchází ta pitomá bolest. Doufám, že to přejde úplně.“

Jak vznikal rozhovor
S Gábi Vránovou se známe řadu let. Pozvala mě k sobě domů do Strašnic, ale nepřála si být fotografována. Já jsem toto její přání plně respektoval. Herečka ležela v posteli a sledovala televizi. I když se usmívala, bylo vidět, že ji bolí operované břicho. Jakmile jsem viděl, že už je unavená, rozloučili jsme se. Pevně věřím, že se z toho dostane a bude opět rozdávat radost svým divákům!

 

 

 

 

 

    Sňatky z rozumu

 

 

 

 

 

 
Gabriela Vránová (Líza, první Bornova žena) vzpomíná
„Můj vztah k věcem, které voní historií, je víc než pozitivní. Historii mám velmi ráda, a proto se mi role první Bornovy ženy velmi zamlouvala. V reálu to byla šedesátá léta 19. století, doba plná událostí, změn, kvasu, vlastenectví. Pan Neff to velmi pěkně popsal, scenárista Otto Zelenka pak krásně dochutil. Byla to pro mne tak trochu, jak se dnes říká, výzva, abych v té roli uspěla. Dokonce jsem se šla na některá místa ze scénářů podívat do reálu, jestli na mne ještě dýchnou minulostí. Všechno se mi pak lépe hrálo.

Role to byla překrásná, přestože jsem ještě nebyla, jak bych to řekla, ještě natolik v hereckém nadhledu, abych ji přijímala s větší vášní. Ale podařila se mi a má profesorka ze školy mi napsala nádherný dopis, a hned vzápětí pan Neff, což byla pro mne velká pocta. Dodnes jsem vděčná Františku Filipovi, že mě obsadil a že byl ke mně celý štáb vstřícný.

V seriálu jsem měla hodně scén s mým seriálovým milencem, básníkem Dinbýrem, kterého hrál Eduard Cupák. Tak pozorného, vstřícného a vnímavého kolegu na place jsem vážně nikdy předtím nezažila. Po Sňatcích jsme hráli spolu ještě v několika věcech.

Dnes se někdy o seriálech mluví trochu s despektem, že to není žádné umění, ale komerce, spotřební zboží... Ale Sňatky z rozumu byly krásné, profesionálně odvedené celovečerní filmy, celých pět filmů, a ještě navíc to byl seriál. Takové seriálové projekty se už asi točit nikdy nebudou.Byla to jedna z mých televizních prací, na které stále ráda vzpomínám. Stejně jako třeba později na učitelku Hajskou v My všichni školou povinní.

Sňatky z rozumu mám spojené i s mou vlastní svatbou. Protože, když jsem si brzo po natáčení brala na svatého Mikuláše v malostranském svatém Mikuláši mého manžela Jiřího, byli tam také František Filip a Vladimír Opletal. Jen musím připomenout, že můj sňatek nebyl z rozumu, v tom jsem se se seriálem nesešla, ale z lásky.“

Text: Jiří Moc, archiv redakce
Převzato z časopisu ČT+

 

Gabriela Vránová

Gabriela Vránová Michaela Feuereislová

Hvězda Chalupářů (77) se zotavuje v nemocnici. Má problémy se srdcem

10. února 2017 9:04

V pražské Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích skončila se srdečními komplikacemi a selháním organismu oblíbená herečka ze seriálů Chalupáři a My všichni školou povinní Gabriela Vránová (77). Zdravotní stav herečky se zhoršil poté, co absolvovala cestu po USA a následném pracovním vytížení.

„Nebylo mi dobře, ale už je to lepší. Dají mě tady do pořádku. Tak nějak mě zlobilo vše naráz, i to srdíčko. Ale bude dobře,“ nechala se pro Aha! slyšet Vránová, kterou hospitalizovali už koncem ledna. Situace byla o to vážnější, že herečka žije kvůli srdeční arytmii již deset let s voperovaným kardiostimulátorem.

Vránová za sebou měla celkově velmi vyčerpávající období. Loni koncem léta cestovala po Spojených státech, kam zavítala navštívit sestru Miriam (57) a podle jejích slov to byl ‚záhul‘. „To jsem si dala!“ lamentovala po návratu, kdy ji pro změnu čekala spousta zájezdních představení. 

Dagmar Plecháčová , Super.cz

Gabriela Vránová má zdravotní problémy.

Gabriela Vránová má zdravotní problémy. Herminapress

Legendární herečka je po vážné operaci: Potvrdila nádor na tlustém střevě

16. února 2017 10:17

Legendární herečka Gabriela Vránová přiznala vážné zdravotní problémy. Herečka potvrdila, že bojuje s rakovinou tlustého střeva. "Jdu na operaci. Držte mi palce. Mám nádor na tlustém střevě," potvrdila informace Blesku den před nástupem do nemocnice Vránová.

Zákrok podstoupila včera ve střešovické nemocnici v Praze. "Bojím se, snad to dobře dopadne. Doktor říká, že mám jinak tělo jako čtyřicítka, tak snad to dobré bude," modlila se před operací herečka. Podle informací rodiny má úspěšně operaci za sebou a zvládla ji dobře. I její syn Ondřej Kepka se modlil, aby náročný zákrok zvládla kvůli nemocnému srdci. Deset let jí tep srovnává kardiostimulátor.

Herečce lékaři na rakovinu přišli poté, co měla zdravotní problémy. Kvůli úbytku červených krvinek jí nebylo dobře. Několik týdnů docházelo ke krvácení do střev. Držme herečce palce, ať vše úspěšně zvládne. 

Gabriela Wolfová , Super.cz

Ondřej Kepka,*28.9.1969 - herec, režisér

 

Ondřej Kepka je český herec a režiser, který je známý především jako malý (1980) i velký (1993) Honzík v populárních seriálech o Arabele.

Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy (1988) se specializací ložisková geologie absolvoval herectví na Divadelní fakultě AMU (1992) a televizní a filmovou režii na FAMU (1996).

Od 6 let účinkuje v televizi a ve filmu (Tetinka, Čas strachu a statečnosti, Všichni za jednoho, Maska, Synové a dcery Jakuba skláře), v dabingu (z poslední doby například seriály Malý bílý koníček, Sněžná řeka, Ti druzí, St.Tropez...) a v rozhlase: dramatizované četby (Anděl a kniha rekordů podle D. Fischerové), poezie, rozhlasové hry.

Obdržel cenu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon (hra "Dutopěvec nebo exot?")
Věnuje se též moderování - z poslední doby například v autorském cyklu ZOOM - ČT - 1999 - (zde byl i spoluautorem scénáře tohoto populárně-naučného cyklu pro filmaře amatéry).

Již při studiích pracuje pro Českou televizi jako režisér (profesionální debut "Souboj" natáčí jako student prvního ročníku režie). Bakalářské studium absolvoval středometrážním filmem Tvůj svět, magisterskou větev TV inscenací Dívka se zázračnou pamětí. Absolvoval v ročníku Dušana Kleina.

Věnuje se hrané tvorbě (TV filmy Spirála nenávisti, Stará láska nerezaví, Smetanový svět) a v neposlední řadě také dokumentům (Cesta ke slunci, Obyčejný život, natočil dva díly z cyklu Předčasná úmrtí...).

I když se nepovažuje za čistě autorského režiséra, napsal si k většině hraných i dokumentárních filmů scénář sám.

Má již i zkušenosti jako divadelní režisér: opereta Boccaccio a konverzační drama Anatol.

Jako fotograf se považuje za "vzdělaného laika" - jak říkával Karel Čapek. Fotografuje portréty, reportáže a krajinu. V roce 1999 vyšla jeho autorská fotografická kniha Kumštýři na vodě.

Je synem herečky Gabriely Vránové a synovcem herce Jaroslava Kepky. Jeho otec, Jiří Kepka, je středoškolským učitelem.

Zdroj Osobnosti,cz

Jaroslav Kepka,* 14. 8. 1935, - herec

Jaroslav Kepka (* 14. srpna 1935) je český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Strýc herce a režiséra Ondřeje Kepky, švagr herečky Grabriely Vránové.

 
   
   

Po absolutoriu DAMU nastoupil své první angažmá do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Odtud v roce 1960 přešel do Vinohradského divadla, kde byl členem souboru až do roku 2004, i nyní zde působí jako stálý host [1]. Hrál v celé řadě českých filmů, v televizi, mimo jiné, ztvárnil celou řadu pohádkových postav.

Jedná se o vynikajícího dabingového herce, jenž za celoživotní mistrovství v dabingu v roce 2003 získal prestižní cenu Františka Filipovského.

Zdroj: Wikipedie,cz

30. dubna 2014 • 05:00

Vystrašená Gabriela Vránová: "Panebože, kam to půjde dál?!"

Gabriela Vránová
Gabriela Vránová
 
Je spokojená, zároveň si ale neodpustí kritiku na současnou společnost! Herečku Gabrielu Vránovou (74) si televizní diváci nejvíce pamatují ze seriálu Chalupáři a My všichni školou povinní. Druhý zmíněný právě reprízuje Česká televize. A tak jsme za hereckou legendou v den, kdy běžel jeden z dílů, vyrazili a probrali s ní nejen seriály, 
v nichž zářila, ale také to, jak se aktuálně má a co ji trápí.

 

 

 

 

Gábi, teď vás aktuálně můžeme vidět v repríze seriálu My všichni školou povinní. Sledujete ho?
„Nemám na to moc času. Ale povím vám jednu historku z 80. let, když ten seriál běžel poprvé. Doma mi po odvysílání jednoho z dílů zazvonil telefon a paní v něm říká: Vy jste na ty žáky tak přísná, paní Hajská! Můžete s tím přestat? A já jí povídám: To je jen seriál, to už je natočené! Pak jsem si nicméně s paní skvěle popovídala. A po zhruba půlhodinovém telefonátu mi říká: Ale stejně byste na ty žáky neměla být tak přísná, paní Hajská.“

Druhým seriálem, který televize pravidelně reprízuje, jsou Chalupáři. V nich jste hrála Aničku Čihákovou. Ani na ty nemáte moc času?
„Upřímná a myslím si, že i odpovídající odpověď je tato: Z nedostatku daleko zajímavějších programů se na Chalupáře ze zvědavosti dívám jen občas. Třeba abych viděla našeho malého syna Ondru (herec Ondřej Kepka), který jako šestiletý přeběhl v jedné scéně…“

„Zjistila jsem, že je to odlehčená komedie, která má místy i pěkné lidské zázemí, že se na to dívá člověk beze studu. Na to, co natočil… Zjišťuji, že mnozí, kteří už tady nejsou, byli opravdu velmi dobří a někdy i vynikající herci a kolegové. Je to pro mě trošku nostalgické podívání, ale i radostné…“

Zastavují vás lidé a rozebírají s vámi Chalupáře?
„Zastavují mě hodně. Ale některé výroky z Chalupářů mi připomínají hlavně kolegové a známí. Například mi řeknou: Co bude k obědu? A já jim odpovím: Až co si uvaříš, Čiháku…“

Jste vůbec v reálném životě chalupářkou?
„Samozřejmě. Těším se na léto strávené na chalupě na severu Čech, máme ji poblíž České Lípy. Je tam krásná krajina, kterou jsem se naučila milovat.“

Umíte vůbec na chalupě vypnout a nemyslet na práci?
„Ano, už to umím. Moc dlouho jsem se to učila, ale už umím. Vypnout znamená nemyslet. Člověk nemůže pořád přemílat v hlavě věci, které byly a budou… Nejlepší je si vzít knížku a přečíst si něco. Anebo se přes den dívat do nebe a večer do hvězdiček. Na chalupě mi to jde nejlépe…“

Pouštíte si při tom třeba staré desky nebo filmy?
„To je hezké, co říkáte. Máme tam veškerá zařízení, rádio, televizi, gramofon, DVD přehrávač. A tak si občas na chalupě pustím kazetu nebo DVD, které jsem nikdy nebo léta neviděla, neslyšela.“

„Snažím se sledovat, co je nového. Ale na kino moc času nemám. Přitom vím, že ten rozdíl ve vnímání je obrovský. Ale já teď dost špatně spím, a tak si v noci kolikrát zapnu televizi a dívám se na strašně moc programů. Takže jsem viděla spoustu starých filmů. Našich a cizích. A říkám si: safra, safra, měli bychom navázat na něco, co se dělalo u nás tak dobře a krásně…“

Proč to podle vás nejde?
„Nechceme, nemůžeme nebo se podřizujeme určité atmosféře, která je kolem nás. Ta atmosféra je skutečně někdy tísnivá. Všechno běží velice rychle a velice uspěchaně. Jsme v takovém příšerném soukolí a já si říkám: Panebože, kam to půjde dál?“

Vy jste mi několikrát říkala, že kolem sebe vidíte spoustu blbosti. Pořád to platí?
„Ano. Proboha, ono stačí se podívat do televize. Tam vyhazují nohy, ukazují holé zadky, sahají si na všechno možné – anebo vypráví přiblblé vtipy. A já se děsím, že to některé lidi může bavit. Kdyby se to lidem nelíbilo, tak by to ty stanice nevysílaly. Dnes se hodnotí podle sledovanosti. Televize se podřizují divákovi – anebo toho diváka směřují někam jinam. Blbosti je kolem nás plno.“

Je to podle vás i v chování politiků?
„Rozumím, kam míříte. Já bych řekla: Jak u koho, jak kterého. Najdou se mezi nimi chytří a vzdělaní lidé. Ale najdou se i tací, kteří slibují pitomosti. Není mi však souzeno, abych hodnotila naši situaci politickou, ale je to i tím.“

Chodíte k volbám? Půjdete k těm nacházejícím do europarlamentu?
„Samozřejmě, to bych se styděla, kdybych nešla. Já si myslím, že bychom měli jít volit. Vy si myslíte, že ne? “

Je to každého volba.
„Ano. Teď se mi vybavila vzpomínka na moje první volby. Můžu?“

Povídejte…
„Když už mi bylo osmnáct let a studovala jsem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, tak jsem chodila do takové skupiny lidí. Byl mezi nimi také filozof Jan Žáček. A já mu říkala: Honzo, pojď se mnou, prosím, k volbám! Já nevím, jak to tam bude… Tak jsme tam vešli a první, co bylo, a nevymýšlím si, tak pan Žáček řekl: Kde volí katolíci? Uvědomte si, že to bylo za tvrdého totáče! Volební komise se vyděšeně podívala nejprve po sobě, pak po nás a zeptala se ho, jak to myslí. A on zopakoval: Já jdu volit za katolíky, tak kde to je...? Naštěstí z toho žádný průšvih nebyl.“

„Kéž by! Já po tom hodně toužím, bohužel nevím o ničem. Nic se nechystá. Přiznávám, že to je pro mě taková trochu bolavá otázka.“

Je vám nepříjemné na ni odpovídat?
„Víte, já už mám někdy pocit, že jsem někde mimo a že všechno už bylo. Ale nesmutním nad tím a nedělám z toho tragédii. Možná jsem si nevytvořila správné kontakty během svého života. Takové, abych do toho mohla mluvit. Bohužel, nechystá se nic!“

Stále ale záříte na divadelních prknech.
„Ano, všechny zvu na představení To byla moje písnička v Divadle na Vinohradech. To mám moc ráda. A všechny svoje partnerky v něm jako Janu Hlaváčovou, Martu Vančurovou, Janu Štěpánkovou…“

Nechystáte se s tímto představením na zájezdy?
„To asi nepůjde, protože každá hrajeme také někde jinde. A už jenom to dát dohromady do Divadla na Vinohradech je náročné, natož na zájezd. A také je to náročné na stavbu scény. Takže setrváme na Vinohradech. Moc se na ty, co se přijdou podívat, těším…“

 

Autor:  Luboš Procházka

zdroj Aha,cz

  28. července 2014 • 12:00

Gabriela Vránová měla 75. narozeniny a utekla před gratulanty! Stejně dostala česnekový dárek

Gábi přijala na chalupě řadu přátel, kteří jí přišli gratulovat. S řadou z nich si dala panáka.
Gábi přijala na chalupě řadu přátel, kteří jí přišli gratulovat. S řadou z nich si dala panáka. (Foto pro Aha! – Jiří Zbořil)
 
 

Utekla z Prahy a oslavila své půlkulatiny na venkově! Herečka Gabriela Vránová (75), kterou aktuálně můžete vidět jako Aničku Čihákovou v Chalupářích, přijala včera na své chalupě na Českolipsku desítky gratulantů.

S některými si podle fotografií, které má Aha! k dispozici, dala panáka. „Já jsem jí přivezl česnekové kytky,“ prozradil kamarád Vránové, moderátor Jiří Zbořil. Podle něj se oslavy zúčastnil i herecký pár Jan Přeučil (77) s Evou Hruškovou (62).

„Cítím se báječně. Měla jsem moc krásný narozeninový den. Ještě pár dnů na chalupě budu. Je tady úžasná krajina, kterou jsem se naučila milovat,“ svěřila deníku Aha! oslavenkyně.

Autor:  lbp

zdroj Aha,cz

Režisér Ondřej Kepka o tom, jak je náročné obsazovat herce: Každý by chtěl Trojana!

1. října 2014 ● 23:40

Jako Honzíka z Arabely ho zná asi každý. Ondřej Kepka ale oslavil včera už 45. narozeniny a vedle herectví, na které je víc vidět, je uznávaným režisérem. Točil třeba oblíbený seriál Ulice.

 
 

Platí u režiséra, že má své oblíbence a těch se drží celý život?

„Určitě ano, jsou lidé – kolegové, herci, kameramani, střihači, kteří myslí a cítí stejně jako vy. S těmi se pak dobře pracuje. Někdy je ale potřeba tvůrčí tým občerstvit.“

Točíte rád s kamarády, nebo je to riziko?

„Velmi rád, to je logické. Ale můj pedagog herectví na DAMU Boris Rösner mě naučil, že osobní vztahy nepatří do práce. Jak se začne točit, musí se každý chovat jako profesionál.“

Upřednostňujete třeba někoho, s kým rád zajdete na dvojku, před neznámým hercem?

„Jak kdy. Rád experimentuji a obsadím třeba někoho úplně nového, mladého, neznámého – ale pak musím mít v týmu i ty, se kterými jdu na pivo.“

Kdo je podle vás nejoblíbenější český herec a režiséři se o něj perou?

„V současnosti myslím Ivan Trojan. Spojuje v sobě velkou kvalitu i popularitu – a to je velmi vzácné.“

A jak se režíruje vlastní matka Gabriela Vránová?

„Máma se režíruje dobře, říkáme si na place Gábi a Ondro a chováme se profesionálně. Někdy je ale trochu problém s příslovím, že režisér a maminka mají vždycky pravdu. Musíme pak losovat nebo to za nás rozhodne jiná autorita.“

 

Prý jsou v branži prudiči, které nechce nikdo zaměstnat?

„Ano, jsou. Pokud mají výrazný talent, musíte to vydržet. Nejhorší je prudič bez talentu.“

Kdo byl třeba v minulosti taková hrozba pro natáčení?

„Trochu to otočím. Někdy může být režisér pěkný blbec a nerozezná skutečného prudiče od herce, který vyžaduje kvalitu a profesionalitu. Tomuto herci se často leccos nelíbí, s lecčíms nesouhlasí a navenek to může vypadat, že zlobí. Takovým typem byl třeba Radovan Lukavský svým dokonalým přístupem k roli.“

Když třeba umře představitel nějaké role, je nutné pak přeobsadit i další postavy? Proč?

„Asi nejznámější je případ pan Högera, který zemřel při natáčení Nemocnice a musel za něj zaskočit skvělý Ladislav Chudík. Ale herecké obsazení musí každopádně fungovat jako tým. Musíte mít dobré útočníky a smečaře, ale také nahrávače a obránce. Tím pádem nejde někdy nahradit jen někoho za někoho. Jedna výměna vám může rozbít celý tým.“

 

Například?

„V pohádce jste si obsadili Michaelu Kuklovou jako královnu a do role jejího dědečka Luďka Munzara. Máte z obsazení radost. Michaela ale nakonec roli z nějakých důvodů vzít nemůže a vám se hodí místo ní Bára Munzarová. V tu chvíli ale nefunguje Luděk Munzar jako dědeček, protože každý ví, že je to ve skutečnosti Bářin otec. Místo pana Munzara, kterého se rozhodnete obětovat, může pohádkového dědečka s vhodnou maskou zahrát Svatopluk Skopal, ale v tu chvíli nikdo neuvěří, že je to dědeček Báry Munzarové.“

Chtěl vás někdy někdo z herců uplatit, aby dostal roli?

„Peníze mi nikdo nenabízel, možná se někdy někdo snažil trochou vlezlého kamarádství a třeba silou ženského svůdného pohledu. Mám ale štěstí, že jsem většinou pracoval se skutečnými osobnostmi, které tyto triky nepotřebují.“

Honzíka Majera vám na závěr neodpustím. Jaké to bylo, když jste se objevil na obrazovce?

„To byla popularita na úrovni Karla Gotta!“

A pochopil jste, že vám Arabelu už nikdy nikdo neodpáře?

„Setkal jsem se tam s velkými herci, měl možnost sledovat hvězdy zblízka. Režisér Václav Vorlíček mi ukázal, jak se točí triky, poznal jsem, jak funguje štáb, a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem šel na FAMU na režii.“

Ondřej Kepka

Ondřej Kepka se narodil 28. září 1969. Vedle seriálu Ulice natočil přes deset filmů, připravil televizní pořad Ondřejova filmová škola, několik dílů dokumentárních cyklů o slavných jako Předčasná úmrtí, Osudy hvězd a Neobyčejné životy a poslední čtyři roky režíruje přímý přenos předávání cen Thálie.

Jako herec se objevil v asi 20 snímcích. V současné době má výstavu fotografií v pražské Galerii 9, kde mapuje tramvajovou linku 8, a v Galerii 10 zase život Karla Čapka.

 
 
 
Autor: Hana Höschlová

zdroj Blesk,cz

Vránová a Kepka: Vypečená tajemství!

 
Společnou oslavu uspořádali Gabriela Vránová (75) a její syn Ondřej Kepka (45).
 

Ondřejova maminka, provždy učitelka Hajská ze seriálu My všichni školou povinní, dostala dort sladký, ozdobený spoustou marcipánových lžiček.

„Sbírám je dlouho,“ usmívala se Gabriela. „Přátelé mi je vozí až z Paříže či Hongkongu. Mám jich mraky. Ty starožitné připomínají doby, jež jsou nenávratně pryč,“ řekla Vránová.

Představitel Honzíka z Arabely měl na slané sýrové lahůdce zapíchaných osm osmiček. „Je to moje životní číslo,“ prozradil herec a režisér.

 

Oblíbil si je, i když ještě o numerologii neměl ani páru. „Vznikne sečtením čísel z data narození. Vyjadřuje harmonii, sounáležitost, klid, možná i nekonečno a dálky, které nás přitahují,“ zasnil se.

Autor: höh

zdroj Blesk,cz

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář