Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frída Bachletová - Rudolf Bachlet

 Rudolf Bachlet,*8.12.1895 - 27.11.1974 - slovenský herec

  • Rudolf Bachlet se narodil 8. prosince 1895 ve Švošově u Ružomberoku. Studoval na gymnáziu a na průmyslové škole. Zpočátku byl zaměstnán jako strojník v ružomberských papírnách a v továrnách na parní stroje Danubius v Budapešti. Současně se při zaměstnání horlivě věnoval práci divadelního ochotníka. Po převratu a vzniku Československé republiky se stal Rudolf Bachlet jedním z prvních profesionálních slovenských herců.
  •     Začínal jako člen činohry bratislavského Slovenského národního divadla (1921 – 1926) a Východoslovenského národního divadla v Košicích (1927 – 1929). Nakrátko odešel do Čech a stal se členem pražského Tylova divadla v Nuslích (1929 – 1931). Opět se vrátil do Bratislavy, do Slovenského národního divadla, kde působil v činohře (1934 – 1942) a i opeře (1942 – 1944). Po osvobození se stal členem činohry košického Státního divadla (1949 – 1950) a napotřetí se vrátil do činohry Slovenského národního divadla (1951 – 1953).

Opět z bratislavské scény odešel znova do Státního divadla v Košicích (1953 – 1956), odkud odešel na odpočinek, dále ještě na divadelních prknech ojediněle hostoval. Je zajímavé, že během Slovenského národního povstání (1944) působil jako člen výzvědné skupiny u 4. československé brigády Jegorova. Roku 1945 se mu podařilo přes frontu přejít k Rudé armádě.

Právě jako jeden z prvních slovenských umělců byl hercem robustního ryze realistického herectví. Jež předvedl ve významných hereckých kreacích v domácím i světovém moderním a klasickém repertoáru. Skvěle dokázal procházet od činohry až k opeře. Věnoval se i uměleckému přednesu a také byl znám jako zpěvák. Využíval všechny složky svého herectví, práci s tělem, mimiku, charisma, gesta a zejména svůj hlasový projev.

Kritiky herectví Rudolfa Bachleta jednou charakterizovali jako: „…Bodrému drotáru dal Rudolf Bachlet potřebnou pokoru i hrdost, třebaže všecko vyhrává jen i posunem pravé ruky, roztomilou, svěží mimikou…“ (1926). V kinematografii debutoval díky českým filmařům, kteří v polovině třicátých let několikrát natáčeli na Slovensku.

Debutoval jako žandár v životopisném dramatu MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) Jana Svitáka se Zvonimirem Rogozem v titulní úloze generála Milana Rastislava Štefánika. Ještě tentýž rok byl členem družiny zbojníka Juro Jánošíka (Paľo Bielik) v poetickém dramatu Martina Friče JÁNOŠÍK (1935). Během dalších let se musel od práce ve filmu vzdálit. K dalšímu filmování, už pro slovenský film, se dostal až po druhé světové válce.

Před české filmové kamery se dostal o dvacet sedm let později. Režisér Otakar Vávra mu svěřil malou postavu starce – běžence v životopisném snímku o spisovatelce Boženě Němcové HOROUCÍ SRDCE (1962) s Jiřinou Švorcovou v hlavní roli. Do slovenského filmu poprvé stoupil krátce po jeho vzniku, v 50. letech. Na rozdíl od divadelních postav, na filmovém plátně vždy představoval malé a epizodní roličky.

 

Objevil se ve slovenských titulech LAZY SA POHLI (Koreň), POLE NEORANÉ (Krišica), RODNÁ ZEM (Seniak), ZEMIANSKA ČESŤ (Gábor), ČISTÉ RUKY (Rusinko), PÁN A HVEZDÁR (bača), V HODINE DVANÁSTEJ (starý Chladoň), NA POCHODE SA VŽDY NESPIEVA (Grešik), PRERUŠENÁ PIESEŇ (starý muž), POKORENÉ RIEKY (Čaniga), BRATIA (kněz), SIEDMY KONTINENT (vedoucí delegace bělovlasých), VRECKÁRI (kapsář), ORLIE PIERKO (chlap v krčně), ČLOVĚK NA MOSTE (stařec) a naposledy DO ZBRANE, KURUCI! (slepec). Zemřel dvanáct let po své poslední české filmové kreaci.

Účinkoval v rozhlase, v bratislavském studiu Československé televize (např. jako gestapák v dramatu SÁM VOJÁK V POLI Otto Haase z roku 1964 a dále i v Medveďově příběhu MAROŠKO z roku 1968) a taktéž v dabingu. Jeho ženou byla významná slovenská divadelní a filmová herečka Frída Bachletová (1901 – 1969).

Důležitý slovenských charakterní herec Rudolf Bachlet zemřel náhle ve věku nedožitých devětasedmdesáti let 27. listopadu 1974 v Bratislavě. Svojí o šest let mladší manželku přežil o dlouhých pět let. Pro československé filmové diváky zanechal tři české a před šestnáct slovenských filmových postav.

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj ČSFD,cz
 

Frída Bachletová,*17.3.1901 - 28.12.1969 - slovenská herečka

  • Frída Bachletová se narodila 17. března 1901 v Ružomberoku jako Frída Hluchá do rodiny Amálie Goldmanové – Hluché a Jána Hluchého. Dokončila měšťanskou školu a stala se dělnicí v ružomberských papírnách. Již v této době se plně ráda a horlivě věnovala ochotnickému divadlu v Dělnické tělocvičné jednotě. Jako profesionální herečka začínala ve Východoslovenském národním divadle v Košicích (1928 až 1930) a v banskobystrickém Středoslovenském divadle (1930 – 1933).

    Pak na krátko odešla do Čech a hrála v pražském Jiráskově divadle (1933 – 1934), kočovné Rodenově společnosti Komorního divadla z Jižních Čech (1935 – 1936), libereckém Severočeském divadle (1936 – 1937), vyjma intermezza opět ve Středoslovenském divadle v Banské Bystrici (1934 – 1935). Po návratu na Slovensko setrvávala v souborech Slovenského komorního divadla W. Wagnerové (1937 až 1939), Slovenského lidového divadla v Nitře (1939 – 1945), prešovského Slovenského divadla (1945 až 1947), Slovenského komorního divadla v Martině (1947 – 1951) a nakonec do svého odchodu na odpočinek setrvala v bratislavské činohře Slovenského národního divadla (1951 – 1963).
  • Zprvu do roku 1945 vytvářela menší a méně významné postavy. Často musela hrát epizodky a nebo zpěvoherní a operetní postavy. Zejména v Prešově se musela potýkat s rozličnými operetními příležitostmi. Zcela jiná situace přišla až po roce 1945 a po příchodu do Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dosáhla velkých a výrazných úspěchů starých hrdinných žen, babiček, stařenek, tetiček, hospodyněk, chův, služek a dalších kreací starých žen.

    Dokázala se postupně vtělovat do postav hrdých žen nebo tragických osob, jež musí snášet ponižování, trpkost osudu, urážky a nástrahy života, až po komediální a komické klepavé, afektované, fintivé, pyšné a úlisné paničky, pro něž měla charakterní herečka Frída Bachletová připravenou notnou dávku smyslu pro laskavý humor a sebeironii. Vynikala smyslem pro drobnokresbu, realistické herectví a i v těch nejmenších roličkách vtiskovala charakteristické rázovité rysy. Objevila se například ve hrách „Ženský zákon“ (Dora) a nebo „Kubo“. Byla členkou porty Ústředí slovenských ochotnických divadel (ÚSOD).
  • Debutovala ke konci 40. let jako žena ve slovenské KATCE (1949) Jána Kadára. Ve slovenském filmu 50. a 60. let neodmítla ani malé a nebo epizodní roličky. Zahrála si ve snímcích KOZIE MLIEKO (žena), BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA (Chlapovičová), LAZY SA POHLI (Kováčová), POLE NEORANÉ (vesnická manželka Húščavová), MLADÉ SRDCIA (Fedorčáková), DREVENÁ DEDINA (Tereza Chrchútová), ŽENA Z VRCHOV (Hricuľa), POSLEDNÝ NÁVRAT (domovnice), BRATIA (stařena), TRI RAZY SVITÁ RÁNO (Boháčiková) a úplně naposledy IVANOV (Avdoťja). Šest let po natočení tohoto titulu Frída Bachletová zesnula.

    Do české kinematografie jí přivedl na rozhraní 50. a 60. let dvakrát režisér Ladislav Helge (právě on před české kamery přivedl i další slovenské kolegy Frídy Bachletové, např. Samuela Adamčíka nebo Oľgu Adamčíkovou), jenž režíroval oba filmy, které v českém prostředí natočila. Poprvé v jeho dramatu VELKÁ SAMOTA (1959) přetvořila matku titulního hrdiny předsedy JZD Martina Součka (Július Pántik) Součkovou a v partizánském dramatu BÍLÁ OBLAKA (1962) vystoupila jako stařenka. Tento film se stal předposledním v její nedlouhé filmografii (preferovala hlavně divadelní herectví), v níž se nachází na patnáct českých a slovenských snímků.
  • Pracovala pro slovenský rozhlas („Ženský zákon“, „Demokraté“, „Vojcek“, „A bylo světlo“, „Za ptákem štěstí“ atd.), televizi (filmy SMRŤ SA VOLÁ ENGELCHEN, KOLIESKA, MAMKA PÓSTKOVÁ, PASCA, VÝŠINKY apod.) a dabing. Získala za výkon ve hře „Kubo“ I. Cenu Divadelní žatvy (1949) a později taky titul Zasloužilé umělkyně (1955).

    Jejím manželem byl divadelní a filmový herec, zpěvák a operní pěvec Rudolf Bachlet (1895 – 1974). Frída Bachletová zemřela 28. prosince 1969 v Bratislavě ve věku šedesáti osmi let. Její o šest let starší manžel herečku přežil o plných a dlouhých pět let. Patřila mezi první slovenské profesionální herečky.

    Jaroslav "krib" Lopour

  • zdroj ČSFD,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář