Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Vicena - Naděžda Vicenová

František Vicena,*24.6.1933 - 15.10.1984 - herec - pedagog

František Vicena se narodil 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny. Mj. jeho příbuznými byl houslista Jaroslav Kocian a herec ND Miroslav Doležal. Odmaturoval, vystudoval herectví na brněnské JAMU (1955), režii a dramaturgii na DAMU v Praze (1967). Ještě za studií hrál v Rozhlasovém souboru Julia Fučíka a zpěváckém souboru Radost.

Následně prošel karlovarským Krajským oblastním divadlem (1955 – 1956), brněnským Divadlem bratří Mrštíků a Státním divadlem (1956 – 1961), Českými Budějovicemi a Kladnem (1961 – 1962), pražským Divadlem Na Fidlovačce (1962 – 1963) a Divadlem Jiřího Wolkera (1963 – 1965), Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně (1966 až 1969) a nakonec až do své náhlé smrti Městskými divadly pražskými (1970 – 1984).

František Vicena byl přímočarým hercem zejména stylizovaných kladných hrdinů. Přesto řádka jeho rolí se jeví od dramat, komedie, tragikomedie až po muzikály. I přes střídmý herecký projev využíval nejvíce svůj hluboký znělý hlas. Z divadelní postav si uveďme inscenace „Romeo a Julie“ (Romeo), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Žebrácká opera“ (Meckie Messer), „Každý něco pro vlast“ (správce), „Král Richard II.“ (Northumberland), „Korunní svědkyně“ (inspektor Hearn), „Dva šlechtici z Verony“ (Eglamour), „Já, k čertu žiju rád!“ (Řek Zorba), „Médea“ (Jason), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (Pištora), „Ohňostroj“ (Obolský), „Na skle malované“ (Napověz), „Luigiho srdce“ (major Apelgat), „Hlava XXII.“ (plukovník Cathcart), „Stalo se v Chamonix“ (komisař), „Nejkrásnější válka“ (Thukidius), „Lesní panna“ (Jakub Závora), „Výnosné místo“ (Aristarch Višňěvský) atd.

K filmování poprvé „přičuchl“ jako desátník Ferda v ZATOULANÉM DĚLU (1958) Josefa Macha a zubař Ruda v krátké satiře Jindřicha Ference RUKA RUKU NEUMYJE (1958). V šedesátých letech na něho čekaly hlavně menší a střední postavičky v různých snímcích RYCHLÍK DO OSTRAVY (montér Franta), NADĚJE (inženýr), VOLEJTE MARTINA (montér v garážích), ve filmu Studia FAMU JEZERO (vedoucí tábora), ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (dělník Rybák), TRANSIT CARLSBAD (příslušník StB), DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (bagrista Vítek), ZÁZRAČNÝ HLAVOLAM (otec) a KLEC PRO DVA (číšník v kavárně).

Během normalizace získal dokonce několik hlavních a výrazných rolí drsných hrdinů: předseda ilegálního výboru KSČ Jan Zika v Čechově politickém KLÍČI (1971), odbojář a strojvůdce Rudolf Čapek v trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) Otakara Vávry, s velkou dávkou nadsázky a parodie vytvořený říšský kancléř Adolf Hitler v Polákově časoprostorové Sci – Fi komedii ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977) a k smrti utýraný starý mlynář Máchal v pohádce Hynka Bočana S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984), která měla premiéru až rok po jeho předčasné smrti.

Ze zbylých filmových postav 70. let si můžeme připomenout archeologa Mládka (AFÉRY MÉ ŽENY) a inspektora (DOBRÝ DEN, MĚSTO). Dvakrát daboval hlavní hrdiny v českých koprodukčních filmech (SARAJEVSKÝ ATENTÁT a TRASA).

Výrazně spolupracoval s rozhlasem („Tři mušketýři“, „Delfín“, „Zrcadlení“, „Cesty mužů“, „Hrabě Monte Christo“, „Rovnýma nohama“, „Tichý Don“, „Noc na Karlštejně“ apod.), televizí (LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, POSLEDNÍ DOPIS, VLČÍ HALÍŘ, DÍVKA JAKO TY, AŽ BUDE PADAT HVĚZDA, ZLATÝ NÁHRDELNÍK, O BÍLÉM JADÝRKU, CELÝ SVET NAD HLAVOU), seriály (F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, DOBRÁ VODA), dabingem (ZVÍŘE, SVATÝ ROK, VÁLKA POLICAJTŮ, ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ, KAM SE PODĚLA SEDMÁ ROTA?, SANDOKAN, KOJAK aj.) a uměleckou recitací (Viola, literární pásma v televizi, televizní pořad NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE).

Nahrával zpěv a mluvené slovo na gramofonové desky. Za svůj výkon ve filmu KLÍČ (1971) obdržel na plzeňském V. Festivalu českých a slovenských filmů Individuální cenu (1972). Velmi významná byla též jeho práce pedagogická – učil herectví a režii na pražské DAMU (od poloviny 70. let) a byl ředitel tamní školní scény DISK.

Nesmíme ani zapomenout na jeho politickou práci v odborech (Revoluční odborové hnutí), stranických (KSČ) a svazových (Svaz českých dramatických umělců) funkcích, za což nedostal jinou cenu. Jeho ženou byla herečka Naděžda Prchalová – Vicenová (*1939). Herec František Vicena ukončil svůj život dobrovolně – sebevraždou – 15. října 1984 v Praze ve věku pouhých jednapadesáti let.

Jarda "krib" Lopour

zdroj ČSFd,cz

  13. dubna 2014 • 19:00

Zapomenutý herec František Vicena: Oběsil se doma v koupelně…

František Vicena
František Vicena (ara)
 
 
 
 
 

 

 

 

Jméno František Vicena (†51) vám zřejmě na první vyslovení nic neřekne, ale věřte, že ho určitě bude znát i vy. Tenhle bohem nadaný herec se objevil ve více než šedesáti filmech. Hned dvakrát, pokaždé v jiné roli, dokonce i v seriálu Třicet případů majora Zemana. Nejprve jako předseda Včelák v díle Vrah se skrývá v poli a poté v díle nazvaném Bílé linky, kde si zahrál polského vrátného Zbyška Broniewského. Nejvíce ho ale proslavila role starého mlynáře Máchala v pohádce S čerty nejsou žerty. Paradoxně to bylo naposledy, co se před kamerou objevil, premiéry už se nedožil. Pár měsíců po natáčení se oběsil…

Vyděsil Menšíka
Nezapomenutelné ovšem bylo také jeho ztvárnění fašistického vůdce Adolfa Hitlera v komedii Zítra vstanu a opařím se čajem. „Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou (Vlastimil Brodský) a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovouhle roli,“ prozradil Jiří Sovák.

„Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl po gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím,“ zavzpomínal Jiří Sovák na chvíle, kdy Vicena poprvé vyšel z maskérny nalíčen a učesán jako německý diktátor. „Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“

Studenti z něj měli srandu
Kromě filmů a divadel působil Vicena na pražské DAMU, kde vychoval několik generací herců. Společně se svým kolegou Janem Přeučilem (77) se ale stávali terčem studentských fórů. Například chodbu studentského divadla DISK, kterého byl Vicena ředitelem, dlouho zdobil graffit: „Pan profesor Přeučil, ten nás h***o naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“ Autor samozřejmě neznámý… „Byl to skvělý, čestný, férový člověk,“ uvedl Přeučil. Nikomu ani nevadilo, že byl velkým angažovaným komunistou, který režimu zcela propadl, naprosto mu důvěřoval a byl mu oddán. „Nikdy nikoho nepodrazil. Vždycky se snažil druhým pomáhat. Měl krásnou povahu,“ dodal herec.

Prášky zapíjel vodkou
Jeho největší neřestí byl ovšem alkohol. Čím byl starší, tím se jeho dávky zvyšovaly a měnily jeho osobnost. To se samozřejmě brzy rozneslo do celého filmařského světa a režiséři se ho začali bát obsazovat. Kolovaly historky, že prášky zapíjí litrem vodky. Přitom on toužil po velké, hlavní roli, kterou by na sebe konečně upozornil.

Byl to prostě začarovaný kruh. „Bohužel, stal se mu osudným démon alkoholu, který ho ovlivňoval postupem času čím dál tím víc a zhoršoval jeho psychické problémy, na které ještě navíc užíval léky,“ sdělil Jan Přeučil. Ani jeho nejbližší ovšem nepočítali s tím, jak tragicky a brzy zhasne jeho život. Když se jeho manželka, herečka Naděžda Prchalová Vicenová (75) vrátila z divadelního představení domů, našla ho oběšeného v koupelně. Už mu nebylo pomoci…

 

Autor:  dan

zdroj Aha,cz

 

 

Naděžda Vicenová,*24.2.1939 - herečka

roz. Prchalová
nar. 1939 v Praze - Radotíně
synové Ondřej a Martin
absolventka DAMU 1960

Předchozí angažmá:
Státní divadlo Brno
Jihočeské divadlo, České Budějovice
Divadlo Jaroslava Průchy, později Středočeské divadlo Kladno a Mladá Boleslav

Členkou souboru našeho divadla se Naďa Vicenová stala v lednu 1998, předchozích dvaatřicet let byla oporou Středočeského divadla v Kladně (a většinu doby též v Mladé Boleslavi). Na Kladno nastoupila po angažmá v Českých Budějovicích a ve Státním divadle v Brně, které bylo její první hereckou štací po absolutoriu pražské DAMU v roce 1960.
Naďa, za svobodna Prchalová, se narodila v Radotíně, kde se svou rodinou žije dodnes. Od malička chtěla být učitelkou, ale záliba v recitaci a později i melodramech ji přivedla k divadlu. Stala se členkou radotínského ochotnického spolku Čechie, kde zkoušela a hrála pod vedením svého gymnaziálního profesora češtiny. K pedagogické činnosti se dostala až po mnoha letech jako vedoucí dramatického kroužku v LŠU a hlasová poradkyně kladenského loutkového divadla.
Naďa Vicenová patří k hercům, kteří mají radši zkoušky než představení, což možná souvisí s tím, že počet repríz v oblastním divadle byl málokdy dostatečně vysoký na to, aby se postava stačila tzv. usadit. Tvůrčí hledání ve zkušebním období se jí tak stalo bližším a podle průběhu zkoušek se utváří i její vztah k celé inscenaci. Z dob svého kladenského angažmá vzpomíná ráda na práci s režisérem Milošem Horanským, který dokázal herce přivést k novému, často překvapivému výrazu a projevu, a přestože měl o inscenaci svou představu, nechával herecké tvorbě dostatečný prostor. Oboustranně inspirující vztah mezi režisérem a hercem považuje Naďa Vicenová za velmi důležitý, stejně jako režisérův zájem o herce nejen při zkoušení, ale i v reprízách. Více doma se cítí v oblasti psychologického herectví, v němž byla vychována, než v groteskní zkratce či lehké konverzační komedii. Své mladší kolegy obdivuje pro lehkost, s níž se dokáží přizpůsobit různým stylům i pro fyzickou připravenost.
Naďa Vicenová má dva syny a čtyři vnoučata (manžel, herec František Vicena zemřel v roce 1984), k jejím zálibám mimo divadlo a vášnivou četbu patří vaření a pečení.
 
zdroj Divadlo V Dlouhé,cz

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář