Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Kreuzmann - Alena Kreuzmannová

František Kreuzmann,*11.10.1895 - 28.12.1960 - herec

 

 

 

František Kreuzmann se narodil 11. října 1895 v Plzni. Narodil se do herecké rodiny: jeho otcem byl známý herec Adolf Kreuzmann (1855 – 1939) a také sestra Anna Kreuzmannová (1899 – 1994) byla herečka. Kreuzmannova dcera Alena Kreuzmannová (1929 – 1993) zdědila po otci herecké buňky a proslavila se jak na divadelních prknech, tak v malých rolích ve filmu, televizi a dabingu. V rodinné tradici rovněž pokračuje Kreuzmannův vnuk František Kreuzmann ml. (* 1963). Po skončení studií studoval Kreuzmann nejprve soukromě herectví u samotného slavného herce Vendelína Budila.

Od roku 1913 působil u kočovných divadelních společností R. Morávka a J. Tuttra. Aby nemusel bojovat v 1. světové válce, pracoval ve Škodových závodech v Plzni (současně hrál také divadlo). Ale roku 1918 musel přesto narukovat. Po válce hrál v Plzni (1919 – 1923), v Národním divadle v Brně (1923 – 1926) a díky režisérovi Kvapilovi v Divadle na Vinohradech (1926 – 1940). 1. srpna 1940 byl angažován do činoherního souboru Národního divadla, kde působil a tvořil do své smrti v roce 1960.

Ze začátku byl Kreuzmann ovlivněn hlavně komediantstvím svého otce a realistickým uměním a úsilím o přesné a přesvědčivé ztvárnění postav Vendelína Budila. V Plzni a ještě Brně hrál i v operetě a zpíval v opeře (principál v „Prodané nevěstě“ atd.). Ačkoli se to málo ví, byl i skvělým zpěvákem, což dokazuje množství gramofonových desek, které v letech 1923 – 1932 nazpíval. Skvěle ovládal pohyb, lehkost, švih a tanec. Svoji fyzickou kondici si udržoval rovněž i sportem (hrál kopanou). V mládí hrál zejména komické a milovnické role v konverzačních hrách. Záhy se stal představitelem charakterních postav komického i tragického ladění.

Často byl obsazován do záporných postav, které se snažil odlišovat různými výrazovými prostředky. Skvěle ztvárňoval nesympatické postavy, různé intrikány, skrblíky, ramenáře, bařtipány, měšťáky, lidi ponížené, utlačené, pokřivené, jejichž víra v něco dobrého a jistého se proměnila v chladně necitelnou předpojatost. Výjimečně získal komickou roli. Jeho komického talentu však režiséři moc nevyužívali. Často se uplatnil v antických („Lišák Pseudolus“), staročeských („Lucerna“), Molièrových („Tartuffe“), Shakespearových („Othello“) i v moderních hrách („Bratři Karamazovi“, „Komik“). Do postavy pronikal s psychologickým zaujetím a s citem pro žánrové odstíny a pro její realistické zaujetí.

Ve filmu hrál poprvé s kolegy z Vinohradského divadla v malé roli surového dělníka Jadrného v němém dramatu ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926) Františka Hlavatého. Ke konci němé éry se k filmu vrátil ve slavném Junghansově dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929) sehrál ředitele salonu krásy.

Ve zvukovém filmu ze začátku uplatnil v různých epizodních rolí ve snímcích OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (důstojník Armády spásy), ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (tulák), POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (šikovatel Pačes), REVIZOR (hluchý major ve výslužbě), MAZLÍČEK (soused Pospíšil), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (advokát Liška), BARBORA ŘÁDÍ (dvojrole eskamotéra Fredoliho a číšníka ve vlaku), JEDNA Z MILIONU (harmonikář Jarda), SEXTÁNKA (profesor Bernard) a další.

V letech 1936 až 1945 byl jedním z nejobsazovanějších českých herců. V roce 1938 účinkoval dokonce v devatenácti filmech. Z jeho významnějších (často záporných) kreací si v tomto období připomeňme: Josefa Kajetána Tyla v KARLU HYNKOVI MÁCHOVI (1937), zloděje psů Beznosku v Cikánově slavném BATALIONU (1937), mlynáře Brychtu ve Wassermanově dramatu LIDÉ POD HORAMI (1937), radního Šmejkala v komedii NAŠI FURIANTI (1937), chlípného otčíma ve Vávrově PANENSTVÍ (1937), zlého profesora Lejsala v komedii Martina Friče ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (1938), pana France v Lamačově LUCERNĚ (1938), podvodného Felixe z Hasenburka v kostýmní komedii Otakara Vávry CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), přísného profesora Tuříka z CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), zamilovaného básníka z Vávrovy DÍVKY V MODRÉM (1939), chamtivého příbuzného Oskara v TETIČCE (1941), falešného hráče Pepu Hodka ze ŠŤASTNÉ CESTY (1943), úlisného podnikatele Anatola Kozla v Cikánově komedii U PĚTI VEVEREK (1944), podváděného konšela Zvůnka z Fričových POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944) či cechmistra Karfa v ROZINĚ SEBRANCI (1945).

Po válce se opět divákům uvedl v různých záporných rolí, jako byl např. písař Žlutický v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI (1946) Otakara Vávry, chamtivý antisemitický domovník Šantrůček v Radokově vizuálně expresionistickém snímku DALEKÁ CESTA (1949), zlý a nesnášenlivý papežský komisař Tiem v první části trilogie JAN HUS (1954), zrádný staroměstský purkmistr Tomáš ve druhém díle JAN ŽIŽKA (1955), věřitel feldkuráta Katze v komedii na motivy románu Jaroslava Haška DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) atp.

Ojediněle pro něho režiséři připravili pozitivní postavy: abiturient s páskou v Krškově (se kterým umělec Kreuzmann často spolupracoval) poetickém MĚSÍCI NAD ŘEKOU (1953), číšník a otec Helebrandt v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958) Zdeňka Brynycha, tramvaják v koprodukčních MÁJOVÝCH HVĚZDÁCH (1959), důchodce Hanousek v Brynychově povídkovém snímku PĚT Z MILIONU (1959) aj. Poslední rolí Františka Kreuzmanna byla epizoda výčepního v Machově dramatu RYCHLÍK DO OSTRAVY (1960).

František Kreuzmann spolupracoval často také s rozhlasem („Bílá nemoc“, „Maloměšťáci“, „Tartuffe“) a později rovněž s televizí (JEN JEDEN DEN, LIŠÁK PSEUDOLUS). Roku 1953 se stal čestným nositelem Vyznamenání Za vynikající práci a obdržel také titul Zasloužilého umělce (1958). Na podmět své dcery Aleny Kreuzmannové sepsal své memoáry. Paměti však zůstali jenom v rukopise, a pouze část z nich byla otištěna ve Svobodném slově 17. října. 1970. Oblíbený představitel záporných hrdinů František Kreuzmann zesnul na samém konci roku 1960 28. prosince v Praze ve věku šedesáti pěti let.

Jarda "krib" Lopour

zdroj CSFD,cz

Alena Kreuzmannová,*15.10.1929 -11.4.1993 - herečka

.

 

 

 

 

Dcera herce Národního divadla Františka Kreuzmanna (1895 – 1960) herečka Alena Kreuzmannová se narodila 15. října 1929 v Praze. Narodila se do herecky založené rodiny. Rovněž dědeček Adolf Kreuzmann (1855 – 1939) a teta Anna Kreuzmannová (1899 – 1994) byli herci. Jejím mužem byl herec Felix le Breux (1918 – 1974). Její, dědečkovo a pradědečkovo jméno dál nosí syn herec František Kreuzmann (*1963). Přes zákaz otce, který nechtěl, aby pokračovala v jeho šlépějích, absolvovala úspěšně zkoušky na Státní konzervatoř, kterou ukončila v roce 1948. Již za studií hostovala na zájezdových představeních Národního divadla.

Po vystudování okamžitě získala angažmá v Divadle státního filmu (1948 – 1951). Poté prošla soubory Studia filmového herce (1951 – 1952), Krajského divadla v Olomouci (1952 – 1953), pražského D 34 E. F. Buriana (1954 – 1959), Divadla ABC (1959 – 1962), které se stalo součástí Městských divadel pražských (1962 – 1990). Z Městských divadel odešla na odpočinek pouhé tři roky před svou smrtí. Nejprve vytvářel role mladých plnokrevných dívek („Romeo a Julie“, „Věra Lukášová“, „Žebrácká opera“ či „Loupežník“), přes dramatické a velké role klasického i moderního repertoáru se přehrála do rolí matek a starších hrdinek. Prokazovala se smyslem pro vyhrocené charakteristiky a plastičností postav.

Na filmovém plátně debutovala postavou studentky Tonči Vackové ve Slavínského komedii POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947) a rolí Máši ve Vávrově dramatu PŘEDTUCHA (1947). Záhy nato vytvořila svoji jedinou hlavní roli roztoužené Stázky v romantickém dramatu LÉTO (1948) režiséra K. M. Walló. Po této titulní roli sehrála do šedesátých let vedlejší a menší role mladých a krásných temperamentních děvčat oktavánky Hamrové (ČERVENÁ JEŠTĚRKA), Slávky Tříškové (RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY), Bláži Kolocové (ZVONY Z RÁKOSU), Aničky (DS – 70 NEVYJÍŽDÍ), Bětušky (DIVOTVORNÝ KLOBOUK), slečny Emy (VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA), Růži (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), lehké holky (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), chudé Gertrudy (VLČÍ JÁMA) či děvečky Anky (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA). Od šedesátých let hojně propůjčovala svůj skvělý temperamentní hlas herečkám, jejichž hlas nevyhovoval představám režisérů v českých filmech.

Později rolí ubylo a dále hrála jen epizodní role různých žen různých profesí. Objevila se ve filmech AŽ PŘÍJDE KOCOUR (klepna), KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSKY (sekretářka), TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (Rieberkreuzerová), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (úřednice Polívková), KOČIČÍ PRINC (stará služebná), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (sekretářka), DOSTIH (matka), JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (doručovatelka), SVĚT NIC NEVÍ (Jaklová) nebo KAM, PÁNOVÉ, KAM JDETE? (Peštová). Namluvila rovněž řadu komentářů k dokumentům.

Naposledy se před diváky uvedla jako stará babička ve Sci – Fi pohádkových komediích Jindřicha Poláka KAČENKA A STRAŠIDLA (1992) a KAČENKA A ZASE TA STRAŠIDLA (1992). Bez Aleny Kreuzmannové se neobešel rovněž rozhlas, dabing (SMAŽENÁ ZELENÁ RAJČATA či STŮJ, NEBO MAMINKA VYSTŘELÍ!) a televize. Zahrála si v seriálech F. L. VĚK (1971), 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974), CHALUPÁŘI (1975), DOKTOR Z VEJMINKU (1982), MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA (1982), LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR (1984), BAMBINOT (1984) i HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE (1992).

Nejčastěji ale v televizních inscenacích (DLOUHÁ BÍLÁ NIT, POHÁDKA Z TISÍCE A JEDNÉ NOCI, MEDVĚD PRO HOSTA, PRVNÍ RADOSTI, PODEZŘELÉ PRÁZDNINY, JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY, ŠŤASTNÝ DOMOV, ŠÉFE, VRAŤ SE!, SARDINKY ANEB ŽIVOT JEDNÉ RODINKY, ULOUPENÉ DĚTSTVÍ, ZTRACENÁ DCERA Z FRÝDLANTU HRADU, SMRT DONA JUANA, HŘBITOV PRO CIZINCE, PŘÍPAD SE PSEM, NADĚJE MÁ HLUBOKÉ DNO a OSVĚTOVÁ PŘEDNÁŠKA V SUCHÉ VRBICI apod.). Nakonec zemřela 12. dubna 1993 v Praze ve věku nedožitých šedesáti čtyř let. O třicet let starší teta Kreuzmannové Anna Kreuzmannová, která byla první interpretkou slavné Máničky od Spejbla a Hurvínka, zemřela až o více jak rok později.

Jarda "krib" Lopour

Zdroj ČSFD,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář