Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Hanus - Petr Hanus

František Hanus,*12.5.1916 - 2.9.1991 - herec

 

Herec František Hanus se narodil do učitelské rodiny. Studoval valašské gymnázium a začal se učit řezbářem. Prodával také na jarmarcích, zpíval, tančil a stepoval. O prázdninách si vydělával jako dělník na pile. Po maturitě se chtěl věnovat oboru přírodních věd či medicíně. Nechal se však inspirovat umělecky zaměřenými rodiči a nastoupil na pražskou dramatickou konzervatoř, kteroužto absolvoval v roce 1941.

Své první jevištní zkušenosti si odbyl v Divadle Anny Sedláčkové (1941 – 1943). Dále hrál v holešovické Uranii (1943 – 1945), po osvobození v pražském divadle 5. května (1945), v divadlech v Teplicích, v Karlových Varech, v Přerově (v těchto divadlech nepůsobil jen jako herec, ale také jako režisér a umělecký šéf) a v pražských divadlech: Divadlo města Žižkova, Nové veseloherní divadlo, Divadlo státního filmu, Československý státní film (1945 – 1952). Na dlouhých třicet dva let se stal členem Divadla na Vinohradech (1952 – 1984), kde setrval až do svého odchodu na odpočinek.

V mládí byl zejména představitelem klaunských, ale i milovnických mladých hrdinů. Ve zralejším věku se přehrál do svérázných charakterních úloh, kde předvedl své přirozené, moderní herectví. Hrál v různých žánrových hrách (například ve hrách „Artisté“, „Jindřich II.“, „Sen noci svatojánské“, „Legenda o lásce“, „Jedenácté přikázání“, „Královna Kristina“ a další). Také jeho syn Petr Hanus (1951 – 2005) se věnoval divadelnímu a filmovému herectví.

První filmovou hereckou příležitost získal v hlavní roli flamendra malíře Jana Sýkory ve Špelinově dramatu Pražský flamendr(1941). Tato role mu přinesla u publika velikou popularitu, která ho provázela celou kariéru. O tři roky později hrál tři role: cestovatele (Stín), Petra Málka (Sobota) a Petra Domina (Jarní píseň). Následující rok vytvořil svoji nejslavnější a největší postavu starého Leopolda Koháka, který se vrací ke svým kořenům a k milované řece Sázavě, která mu vrátí jeho ztracené mládí v Krškově poetickém filmu Řeka čaruje (1945).

Ke konci čtyřicátých a v padesátých letech byl představitelem zejména mladých hrdinů různých profesí: ing. Bečvář ve Slavínského komedii Poslední Mohykán (1947), Franta Jirman v Harmonice (1947), architekt v dramatu DS - 70 nevyjíždí (1949 – 1950), uhlíř v Zemanově Pišné princezně (1952), Jan Benda v Písničce za groš (1952), pláteník v pohádce Byl jednou jeden král… (1954), autor filmu v satiře Zaostřit, prosím! (1956) a další.

V pozdějším věku vytvářel různé role starších pánů a tatíků. Role, ale hlavně jejich velikost, výrazně ubyly. Hrál ve filmech Dáma na kolejích (ředitel), Ďábelské líbánky (předseda senátu), Smrt černého krále (továrník Berger), Kronika žhavého léta (Trnec), Pan Vok odchází (Bejkovec), Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem (nadlesní), Ten svetr si nesvlíkej (Ruda), Zralé víno (náměstek Plocek). Z tohoto období byla nejvýznamnější postava Víta Pračky v dětském snímku Na Žižkově válečném voze (1967). Naposledy se v českém filmu objevil v roce 1982 ve filmech Třetí princ a Příhody pana Příhody.

Veliké uplatnění nalezl také v rozhlase, televizi (Lístek do památníku, Babička, Klícka) a v seriálech (Alexandr Dumas starší, F. L. Věk, 30 případů majora Zemana, Žena za pultem, Dnes v jednom domě, Arabela, O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (1978). Hanus také účinkoval v různých zábavných pořadech o lidovém umění, kde vyprávěl, zpíval a hrál na kytaru. V roce 1984 realizoval pořad Úsměvy valašského slavína, věnovaný slavným osobnostem jeho rodného Valašska.

Za své herectví byl vyznamenán titulem Zasloužilý umělec (1972). František Hanus zemřel 2. září 1991 v Praze. Bylo mu sedmdesát pět let. Jeho hrob se nachází ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Autor: dg

zdroj Osobnosti,cz

 

Petr Hanus,*16.10.1951 - 27.8.2005 - herec

syn herce F. Hanuse. Jako devítiletý debutoval po boku otce v Čapkově Válce s mloky na jevišti Divadla na Vinohradech. Herectví pak vystudoval na Státní konzervatoři v Brně a na DAMU (1974). Od absolutoria byl až do své předčasné smrti členem činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích s výjimkou krátkého brněnského intermezza v Mahenově činohře v polovině 80. let. Před kameru ho přivedly nevelké role, když na film. plátně debutoval vedlejší rolí Jaroslava v dobrodružném snímku Zločin v Modré hvězdě (1973) A. Kachlíka. Poté se jako Kuzněcov v mládí objevil v koprodukčním snímku Píseň o stromu a růži (1978), muže s ohněm hrál v Pohádce o putování (1983), Luďka v čené komedii V. Drhy Dotyky (1988), jen bezjmennou epizodu v přepisu Páralova románu Muka obraznosti (1989), Fauberga představoval v Troškově Andělské tváři (2002) a naposled si na film. plátně zahrál ministra ve Svobodově kriminálním thrilleru Sametoví vrazi (2005). Na obrazovce hrál v inscenaci Nasredin (1984) a v seriálech My z konce světa (1975) a Dobrodružství kriminalistiky (1989), kde se poprvé a naposled „potkal“ s otcem, byť každý z nich hráli v jiném dílu.

Autor Miloš Fikejz

zdroj Český film,cz

     
 Zemřel herec Jihočeského divadla Petr Hanus
Petr Hanus

Petr Hanus

27. srpna 2005 zemřel ve věku nedožitých 54 let Petr Hanus, dlouholetý člen činohry Jihočeského divadla. Poslední rozloučení s Petrem Hanusem se koná v pátek 2. září 2005 v českobudějovickém krematoriu v 11.30.

V činohře Jihočeského divadla nepřetržitě působil - krom krátkého brněnského intermezza v Mahenově činohře v polovině 80. let - již od sezony 1974/75. Hned v prvním desetiletí své jevištní dráhy se nezapomenutelným způsobem vepsal do historie českobudějovického divadelnictví např. jako Gorinův Thyl Ullenspiegel (režie M. Fridrich, 1977) či Shakespearův Romeo (režie I. Balaďa j. h.). Za vpravdě hvězdnou - a s odstupem času lze říci, že též i osudovou - hodinu své dráhy právem považoval ztvárnění složité úlohy skladatele Jakuba Jana Ryby v Boučkově dramatu Noc pastýřů (režie S. Kopecký, 1989). 

V srdcích diváků zůstane Petr Hanus navždy zapsán jako vodník Michal i Mlynář z Jiráskovy Lucerny, vysloužilý voják Bláha ze Stroupežnického Našich furiantů, Zvíře z Hrubínova pohádkového podobenství o moci lásky Kráska a Zvíře... Smích rozdával jako Shakespearův král elfů Oberon i rytíř Jan Falstaff, Goldoniho "sluha dvou pánů" Truffaldino, Brandonova Charleyova teta, Cooneyho "Cyrílek" - Bobby i poslanec Richard Willey z komedií 1 + 1 = 3 a Peklo v hotelu Westminster nebo Brdečkův Horác alias Hogo-Fogo z legendárního "Limonádníka". 

Rád spolupracoval i na operně-muzikálových projektech Jihočeského divadla (např. Penížek v Kálmánově Hraběnce Marici, Perčik v Bockově Šumaři na střeše, Lesů pán i Polednice v Kytici S+Š, senátor Randall v Divotvorném hrnci V+W). Z herecké tvorby posledních let připomeňme jeho barvité kreace v postavách krále Agamemnóna v Eurípidově Ifigenii v Aulidě, Luciana Zavaniho v Shermanově hře Když Isadora tančila, plukovníka Veršinina z Čechovových Tří sester, Žvanikina z Gogolovy Ženitby, Satanáše z Egressyho Portugálie, Fortunata z Poprasku podle Goldoniho, Mr. Smithe z Ionescovy Plešaté zpěvačky. Jeho poslední velkou úlohou se na prknech JD symbolicky stal charismatický Robert ze současné irské hry M. Carr Maja, jíž vytvořil ve spolupráci s režisérem I. Krobotem. 

Autor:  čro čb,  ČTK
zdroj České Budějovice,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kamárádi

(Josef Šindelka, 24. 12. 2015 23:03)

Petr a jeho bratr Franta byli moji kamarádi.Bydleli jsme v domě na Smíchově.Často jsem je navštěvoval a rád vzpomínám na jejich otce i na jejich maminku Marii.Hned za rohem bydlel Jarda Mareš a Nataša Gollová.Všichni občas chodili do hospůdky k mé matce.Rád na to vzpomínám,byla to hezká doba.

Péťa

(vanda, 29. 5. 2015 11:45)

pan
Petr Hanus
byl můj spolužák na ZDŠ.
Měl velké charisma, byl vnímavý citlivý,přemýšlivý. Pak se naše cesty všech ostatních spolužáků rozešly.Věděla jsem,že se stal hercem.Avšak do divadla jsem to již nestihla..
Jeho odchod mne velmi zasáhl....
Petře, nezapomenu.