Jdi na obsah Jdi na menu
 


Emil Artur Longen - Xena Longenová

Emil Artur Longen,*29.7.1885 - 24.4.1936 - herec

 

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Pittermann, se narodil 29. července 1885 v Pardubicích. Absolvoval gymnázium a začal od roku 1904 studovat malířství na pražské AVU, ale v roce 1908 byl vyloučen pro porušení kázně. Ještě při studií se podílel na založení a prvním veřejném vystoupení malířské skupiny Osma (v ní byli například E. Filla, B. Kubišta a další). Byl skvělý malíř, umělecky nejdříve působil mezi postimpresionismem a expresionismem. Později byl ovlivněn kubismem a také sociálními tendencemi. Maloval obrazy, tvořil kresby, ilustrace a karikatury, které veřejně otiskoval.

Již v dětství ho okouzlilo prostředí kabaretu a divadla. V kabaretu působil jako autor, herec a režisér. Zejména v 10. a 20. letech, kdy prošel desítkami pražských kabaretů (kabaret Na poříčí, Lucerna Karla Hašlera, Montmartr, Schöblův kabaret, Červená sedma, Rokoko a další). Několik scén sám založil a vedl (např. kabaret BUM /1920/ či Revoluční scéna /1920 – 1921/), Působil i ve Francii a Německu (berlínský Wilde Bühne /1922/), doma, kromě Prahy, také v Brně. V roce 1925 založil s režisérem Vladimírem Gamzou divadelní soubor SEČESTEAL (Spojené ensembly Českého studia E. A. Longen). Po rozpadu pracoval jako dramaturg, herec a autor v Divadle Vlasty Buriana. Právě Longen Buriana, v jeho začátcích, vedl a měl na jeho umělecký vývoj ten největší a nejpříznivější vliv.

Pro Burianovo divadlo Longen napsal úspěšné divadelní hry, např. „C. a K. polní maršálek“, „Kasta pro sebe“, „V tlamě velryby“ nebo „Už mne vezou“. Ještě ve své Revoluční scéně uvedl Longen první dramatizaci „Osudů dobrého vojáka Švejka“ Jaroslava Haška, kde hlavní roli stvořil legendární Karel Noll, Kischovo „Nanebevstoupení Tonky Šibenice“, kde roli Tonky Šibenice vytvořila Longenova žena Xena Longenová (vl. jm. Polyxena Marková, 1891 – 1928) a Büchnerova „Vojcka“. S Xenou, která mu byla několikrát divadelní partnerkou, se oženil roku 1910. Xena spáchala v květnu roku 1928 sebevraždu skokem z okna, a Longen se na Silvestra téhož roku oženil s Marii Uhlířovou, s níž měl dcery Marii Longenovou – Breyerovou a Jiřinu Longenovou – Kundrátovou. Někdy vystupoval pod jménem L. Ongis.

S filmem se poprvé setkal již v roce 1911, kdy společně s kameramanem Antonínem Pechem hrál hlavní role, napsal a režíroval situační komedie RUDI NA KŘTINÁCH, RUDI SPORTSMAN, RUDI SE ŽENÍ a RUDI NA ZÁLETECH. O deset let později se jako iluzionista objevil v kriminálním OTRÁVENÉM SVĚTLE (1921) po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Pro film začal soustavněji pracovat až na začátku třicátých let. Podle jeho divadelních her vznikly velmi úspěšné komedie (zejména s Vlastou Burianem: C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, NEZLOBTE DĚDEČKA, POBOČNÍ JEHO VÝSOSTI). Sám byl autorem námětů a scénářů u více jak deseti snímků (ON A JEHO SESTRA, MATKA KRÁČMERKA, HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, ZLATÁ KATEŘINA, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE, JEDNA Z MILIONU, NAŠE JADENÁCTKA aj.).

Jako herec se ve zvukovém filmu objevil jen dvakrát: v hlavní roli Alfréda Redla ve špionážním dramatu AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931) Karla Antona a jako praporčík Benda v legionářském dramatu TŘETÍ ROTA (1931) režiséra Svatopluka Innemanna. V tomtéž roce se neúspěšně pokusil i o filmovou režii, když natočil sentimentální komedie MILÁČEK PLUKU a SKALNÍ ŠEVCI.

Jako novinář přispíval svými fejetony, povídkami a články z divadelního prostředí do časopisů a denního tisku. Jako spisovatel nazval poprvé Vlastu Buriana králem komiků ve svém monografickém románu „Král komiků“ (1927, 1979), o Jaroslavu Haškovi napsal studii „Jaroslav Hašek“ (1928) a o své ženě Xeně Longenové vytvořil román „Herečka“ (1929, 1972). Své knížky doprovázel i vlastními ilustracemi. Longen byl velký alkoholik, bohém a flámista. Téměř každý den pobýval v hospodě, kde se vždy opil a dělal velké dluhy. Díky nim byl tak umělecky činný. Bohémský způsob života však zapříčinil i jeho smrt. E. A. Longen zemřel 24. dubna 1936 v benešovské nemocnici na perforaci žaludečního vředu. Sem byl převezen ze svého oblíbeného letního sídla v Poříčí na Sázavě. Jeho odchodem jsme ztratili opravdu všestranného malíře, spisovatele, režiséra, herce, scenáristu, dramatika, dramaturga a i karikaturistu. O něm a jeho ženě podává svědectví Sauerova a Klikova knížka „Emil Artur Longen a Xena“ (1936).

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj ČSFD,cz

Xena Longenová,*3.8.1891 - 23.5.1928 - herečka

 


Xena Longenová, vlastním jménem Polyxena Marková, se narodila 3. srpna 1891 ve Strakonicích. Také její otec Antonín Marek (1862 – 1938) a bratři Adolf Marek (1880 – 1937) a Vladimír Marek (1882 – 1938) byli herci. V roce 1910 provdala za Emila Pittermanna, který proslul pod slavným pseudonymem Emil Artur Longen (1885 – 1936). Longen jí pomohl uplatnit se a měl nezanedbatelný vliv na vývoj jejího herectví.

Oba manželé vystupovali střídavě v Brně a Praze na různých scénách a kabaretech (např. Lucerna či Montmartr), které prošly téměř úplně všechny. Hráli spolu také v Berlíně, Vídni, Terstu a ke konci první světové války v Národním divadle v Lublani, kde získali mezinárodní uznání i obdiv a stali se miláčky místního publika. Po válce působili nějaký čas v Paříži. Po návratu do Prahy tvořili v kabaretech Červená sedma a Bum (1920).

Ve stejném roce si Longen založil kabaret Revoluční scéna (1920 – 1922). Zde Xena excelovala v titulní roli v Longenově dramatizaci Kischovi „Nanebevstoupení Tonky Šibenice“. Byl to její nejslavnější a také největší. Proslavila se také například ve hrách „Vojcek“, „Periferie“ či „Otroci“. Krátce před smrtí se marně pokoušela o angažmá v Národním a Vinohradském divadle (na Vinohradech hostovala v „Periferii“).

Po uzavření Revoluční scény oba manželé odjeli na rok do Berlína (Wilde Bühne, 1923), poté hráli opět nějaký čas v Brně. V létě 1923 získali angažmá v kabaretu Rokoko, kam je přijal jejich dlouholetý přítel Vlasta Burian. Načež do své tragické smrti vystupovala Xena s manželem v Divadle Vlasty Buriana (1925 – 1928), kde oba získali významné herecké uplatnění.

Xena byla skvělou, známou a oblíbenou herečkou dvacátých let. Její realistické herectví se uplatňovalo zejména v komediích, fraškách a dramatech, kde předně vynikl její hlas a zvláštní zjev s kulatou tváří, černými vlasy, přimhouřenýma očima a uhrančivým pohledem. Svým herectvím vždy a všude dokázala na sebe u diváků strhnout celou pozornost.

Svůj herecký otisk zanechala v naší kinematografii pouze jednou, a to v roce 1926 jako rozšafná vdova Šroubková v dnes již nedochované komedii PRACH A BROKY režiséra Přemysla Pražského. Bohužel tak nemáme ani jediný filmový doklad jejího proslulého herectví. Snímek PRACH A BROKY se se svým zpracováním vymanil z dobových nevkusných a neprofesionálních snímků. Pracovní záběry této komedie z jsou použity v dokumentu Bohumila Veselého JAK SE U NÁS KDYSI FILMOVALO (1960).

Xeniin manžel Longen byl velký bohém a pijan, jejich manželství tím velmi trpělo, často se hádali a stále spolu nemluvili. Ve druhé polovině 20. let již žili odděleně. Ke konci života se pokoušela také o literární a práci (záhadně ztracená divadelní hra „Dámy z Čimeliček“) a také o časopiseckou činnost. Xena Longenová nakonec svůj život ukončila dobrovolně skokem ze zavřeného okna v noci 23. května 1928 v Praze. Během cesty do nemocnice zemřela. Důvodem byla stále se prohlubující duševní krize.

Na její pohřeb přišel nevídaný počet lidí, kteří ve své době v uměleckém světě něco znamenali. Také přijel z Holandska Egon Ervín Kisch (Xena proslula v jeho hře o „Tonce Šibenici“) a pronesl nad hrobem dojímavý smuteční proslov. Ještě téhož roku se na Silvestra Longen znovu oženil s Marii Uhlířovou. Nezapomínal však na svoji bývalou ženu, a často chodil navštěvovat její hrob (dnes již je zrušený) na hřbitově na Vinohradech. O tom, co tam Longen vždy vyváděl, se dlouho povídaly úplné legendy…

Jako hold její památce Longen sestavil o životních strastech své manželky biografický román „Herečka“ (1929, 1972). Spisovatelé František Sauer a Stanislav Klika podali o manželech Longenových velmi zajímavá svědectví v knížce „Emil Artur Longen a Xena“ (1936). V roce 1986 byla natočena rozhlasová hra „Poslední dialog“ s imaginárním rozhovorem manželů Longenových podle dobových dokumentů, kde Xenu Longenovou ztvárnila Jana Preissová a Emila Artura Longena herec Petr Čepek. Smrtí této významné meziválečné herečky se zajímal také Petr Kovařík v knize „Literární otazníky II.“ (2005).

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj ČSFD,cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář