Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eliška Balzerová - Adéla Šotolová

Eliška Balzerová,*25.5.1949 herečka

 

Eliška Balzerová - rozená Havránková je česká herečka, která se narodila 25. května 1949 ve Vsetíně. Hrála například v seriálech „Nemocnice na kraji města“ či „Nemocnice na kraji města po dvaceti letech“ či ve filmech „Pěsti ve tmě“ či „Vrchní, prchni“.

Divadlo
Po studiích byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 byla členkou Divadla na Vinohradech. V druhé polovině devadesátých se spolu s Tomášem Töpferem angažovala na obnovení Divadla na Fidlovačce. V tomto divadle působí dodnes jako členka souboru, od května 2012 je jeho ředitelkou.

Eliška Balzerová se také objevila v cyklu TV Nova Soukromé pasti.

Rodina
S manželem Janem Balzerem mají dceru Adélu a syna Jana.

Autor: jita.h, eslash

zdroj Osobnosti,cz

Eliška Balzerová s dcerou Adélou Šotolovou.

Eliška Balzerová s dcerou Adélou Šotolovou. Foto: Jiří Rubeš, Mediafax.cz

Eliška Balzerová poprvé ukázala svou dceru. Je jí 28 a nosí mašličky jako patnáctka

26. října 2011 5:55

O soukromí Elišky Balzerové (65) se toho ví velmi málo. Představitelka doktorky Čeňkové v Nemocnici na kraji města nebo Vilmy v Ženách v pokušení si ho pečlivě hlídá. Není proto divu, že až doteď tajila před veřejností svou osmadvacetiletou dceru Adélu. Ta je slavné mámě dost podobná, a i když je už osm let pod čepcem, stále nosí ve vlasech ozdoby jako pubertální děvčátko.

Adéla Šotolová je dramaturgyní Divadla na Fidlovačce, ve kterém působí i Balzerová. S matkou se tak při práci často vídají a ani by nechtěly, aby to mezi nimi bylo jinak. "Nemůžeme bez sebe být. Podobně to mám se svou matkou, jsme propojené všechny tři generace," řekla k tomu Balzerová nedávno Květům.

Adéla má ještě staršího bratra Jana, který pracuje ve farmacii. "Máma je moc hodná tchyně, mého Honzu miluje a do vztahu mně ani bráchovi opravdu nikdy nemluvila," uvedla dcera slavné herečky, která se jako by stylizuje do někdejší diblíkovské image Zuzany Norisové. 

David Zápal, Super.cz

Eliška Balzerová: Už nechci být sexy babička

Eliška Balzerová: Už nechci být sexy babička

Eliška Balzerová (62) přivedla svou dceru na prkna, která znamenají svět, když jí bylo 15 let. V legendárním představení Divadla Na Fidlovačce Šumař na střeše spolu hrají dodnes.

 

Foto: Archiv

Přestože se Adéla (28) herečkou nestala, se svou maminkou letos spolupracuje znovu.

Právě jste se vrátily z jeviště. Je snad na obzoru nové herecké partnerství?

Eliška: Kdepak, přezkušujeme Šumaře na střeše kvůli dvěma těhotným kolegyním. Máme ale i další společnou premiéru, poprvé ve vztahu dramaturgyně - herečka. Adéla našla moc krásnou hru Tři holky jako květ, která měla světovou premiéru v roce 2009.

Jak jste se k ní dostala?

 

balzerová

Setkání s první láskou po desítkách let: S Petrem Nárožným v připravovaném filmu Láska je láska

Autor: Bontonfilm

Adéla: Umělecký šéf Fidlovačky Juraj Deák se chodil dívat na moje představení už během studia. Když jsem pak skončila školu, oslovil nás s režisérem Janem Jirků, abychom něco připravili pro Komorní Fidlovačku. Hledala jsem hru hlavně pro dámskou část souboru, protože, jak se často říká, nejsou role pro ženy.

Myslela jste od začátku na maminku?

Adéla: Původně spíš na něco pro zdejší šikovný mladý soubor. Ale ve chvíli, kdy jsem narazila na Tři holky, bylo mi hned jasné, že tam máma být musí.

Eliška: Protože tam byla jedna role pro starou bábu! (smích) Ty mladé a krásné zastupují Iva Pazderková a Maruška Doležalová. Už při čtení jsem ve hře cítila velký potenciál.

Je to vtipný příběh o ženách v mezních životních situacích: zamilovaných, opouštěných, pečujících, které mají za sebou přebolené trable s chlapy. Potkávají je věci, které můžou potkat kteroukoli z nás - narození dítěte, hledání nové lásky, smrt někoho blízkého.

 

Eliška Balzerová (62)

  • Původně se jmenovala Havránková. Za Jana Balzera (mimochodem je to ten pán, kterého masíruje v jedné ze scén v komedii S tebou mě baví svět) se provdala v roce 1974 na Karlštejně.
  • Režisér Jiří Vejdělek ji obsadil do nejúspěšnějšího filmu posledních let: Ženy v pokušení vidělo přes 1,3 milionu diváků.
  • Se spolužákem z konzervatoře Tomášem Töpferem vzkřísila Divadlo Na Fidlovačce v Praze 4.
  • Když má pocit, že to role vyžaduje, udělá pro ni všechno: v detailním záběru se zcela odlíčila před kamerou (Soukromé pasti), na jevišti hraje holohlavá (Čaj u královny), nazpívala duet s Lucií Bílou (V peřině), nafotila akty (Ženy v pokušení).

Adéla: Autorka hry Elaine Murphy, sama herečka, přiznala, že se na jevišti potkávala s postavami velkých hrdinek, které jí nebyly tak úplně blízké. A protože vedle herectví pomáhala v organizaci azylových zařízení, kam telefonovaly a chodily pro radu ženy v tísni, jejich osudy ji inspirovaly.

*Eliška: Elaine Murphy používá výrazy mnohdy hodně jadrné, postavy mluví, jak jim zobák narostl. Adéla při úpravách pořád na klíně držela originál, aby jeho autentičnost zůstala zachována.

Adéla: Divák je tak vtažen do hodně niterného a intimního příběhu, jako by byl svědkem událostí, které se staly někomu blízkému, a jsou mu předkládány s velkou dávkou sebeironie…

Eliška: …až černého humoru.

Co vám role babičky Kay dala?

Eliška: Především setkání s mladými tvůrci, bylo to osvěžení, nová zkušenost. Režisér Jan Jirků si přál, abych byla „jiná“, než jsem vždycky byla. Při práci jsem se o to hodně snažila.

Adéla: Takovou nevrlou babku jsi opravdu ještě nehrála.

Eliška: My Češi jsme trochu měkkosrdcatí, irské ženské jsou asi drsnější. I samy k sobě.

Jak se vám spolu pracuje?

Eliška: Na jevišti? Šumař na střeše, kde spolu hrajeme, je hra o rodině, společné víře. Mám kolem sebe pět dcer jako kvočna.

 

balzerová

Hereččin oblíbený snímek z doby, kdy ještě Adéla nechodila do školy

Autor: Archiv

Je příjemné obejmout svoje vlastní dítě, může mě chytit jako mámu, ostatní holky se trochu stydí sáhnout na starší kolegyni… Na představení se vždycky těšíme.

Jsem ráda, že si Adéla vyzkoušela hereckou práci a pochopila, jak je někdy náročné vytvořit roli. Navíc soubor Fidlovačky dobře zná, takže teď při obsazování věděla, proč a na kom si trvat. Naše společná práce pro mě byla velice přínosná a zajímavá. Adéla je na mě přísná.

Vybrala jste i další hry?

Adéla: Na základě této práce jsme s režisérem Jirků dostali nabídku…

Eliška: Nic neprozrazuj, nápady se kradou!

Adéla: Všechno je v jednání, uvidíme. Hostuju také v jiných divadlech. Kočování mi vyhovuje.

Adélo, vás nelákala herecká kariéra? Vždyť na jevišti jste byla odmalička.

Adéla: Nikdy, vždycky jsem se lépe cítila při práci v hledišti.

Eliška: Snad od čtrnácti měla trefné režijní poznámky a připomínky. Před premiérou jsem ráda, když v hledišti Adéla sedí, přesně mi dovede pojmenovat moje chyby…

Herec je ten, kdo je vidět, jí víc vyhovuje to hledání, proces, tvorba. Debatujeme o divadle, to je strašně fajn. Takto do hloubky by se mnou žádný kolega nebo režisér detaily neprobíral.

Ani manžel producent?

Eliška: Můj muž je profesí filmař: film je jednou provždy hotový tvar, konzerva. Nás baví ten živý organismus divadla.

 

Adéla Šotolová (28)

  • Má staršího bratra Jana, který pracuje v oboru farmacie.
  • Vystudovala dramaturgii alternativního a loutkového divadla na DAMU.
  • V pražském Divadle Minor je spoluautorkou a dramaturgyní her Kocourkov, Hon na Jednorožce a Broučci, v Jihočeském divadle hry Vajgl, pro kladenskou scénu nyní nově upravila do podoby muzikálu Shakespearova Othella. Poprvé spolupracuje s Divadlem Na Fidlovačce.
  • V červenci se provdala za Jana Šotolu.

Manžel samozřejmě chodí na všechny premiéry a je svědkem našich rozborů, hádek a několikahodinových diskusí. Dělá nám často rozhodčího.

Bratr k divadlu nikdy netíhl?

Adéla: Honza moc rád chodí na mámina i moje představení, ale o divadle jako o profesi neuvažoval. Odmalička miloval přírodovědné obory, měl jiné zájmy.

Eliška: Všechny chlapy v naší rodině – i s Adélčiným manželem tři Honzy – spojuje náš společný zájem. Snažíme se, abychom jim nelezly na nervy, ale divadlo je naše velké téma. Koneckonců můj muž, když na stará kolena nechal filmové produkce, taky vstoupil do divadelního světa.

Jeho agentura přiváží hry nových autorů a objevil už řadu zajímavých titulů, například Můj báječný rozvod, který tak ráda hraju, nebo Mistrovskou lekci. Využívám toho, že umí výborně číst scénáře. Když mi řekne, abych do něčeho nešla, dám na něj.

K čemu jste se doma snažili vést děti?

Eliška: Aby hodně četly. Adéla je vášnivý čtenář, kdysi jsem jí dávala tipy, co si má přečíst, teď se to obrátilo a předvýběr dělá ona mně. Říká mi, i na jaký film bych měla jít, že se mi může hodit pro práci na roli, kterou právě dělám. Taky jsme se s mužem snažili naučit děti všechny sporty, které jsme sami ovládali.

Adéla: Ale na to jsme já ani brácha moc nebyli. Rodiče nám dali úžasnou jazykovou výbavu.

Eliška: Říkali jsme si, že je to pro oba dobré věno. Honza odjel v patnácti na rok do Kalifornie. Odjel chlapec a vrátil se mladý muž.

 

balzerová

Osazenstvo ortopedie poslední řady kultovního seriálu Nemocnice na kraji města

Autor: Archiv

Adéla: Já byla dvakrát v Kanadě na jazykové škole, jeden semestr vysoké školy jsem strávila ve Finsku. Tím víc nás bavil další rodinný koníček - cestování. S našimi jsme projeli spoustu krásných zemí.

Eliška: Všude jsme vyhledávali tamní literaturu, chodili do divadla, abychom vedle krásy té země poznali i její duši.

Adéla: Nebo obráceně: když jsme si o nějaké zemi přečetli, toužili jsme ji pak vidět.

Eliška: To jsem zažila už jako mladá holka s Hemingwayovou Fiestou. Řekla jsem si, že do Pamplony musím jet.

Povedlo se to?

Eliška: Povedlo, zažili jsme i tu fiestu; té Hemingwayově se už ale bohužel moc nepodobala.

Prý jste, Eliško, odloučení od Adély špatně snášela.

Eliška: To není minulý čas, nemůžeme bez sebe moc být… Podobně to mám se svou matkou, jsme propojené všechny tři generace.

Babička pořád žije na Moravě?

Adéla: Ano, bude jí devadesát, ale je absolutně čilá.

Eliška: Doufám, že tu dlouhověkost a elán máme v genech. Když byla nedávno na operaci, na sále zpívala moravské lidové.

Eliško, radíte dětem v otázkách vztahů?

Eliška: To je nepřenosná zkušenost, každý si ji musí prožít sám. Adéla už je se svým mužem osm let, takže jejich nedávná svatba nebyla nijak unáhlená. Nikdy jsme dětem do partnerů nemluvili.

Adéla: Máma je moc hodná tchyně, mého Honzu miluje a do vztahu mně ani bráchovi opravdu nikdy nemluvila.

Slyšela jsem, že odmítáte podobné typy rolí, jako byla Vilma v úspěšné komedii Ženy v pokušení. Proč?

Eliška: Nechtěla jsem se zařadit do škatulky sexy babička a být znovu a znovu Vilmou.

Adéla: Mámě dlouho trvalo, než se vymanila ze šuplíku doktorky Čeňkové, pak dostávala nabídky na samé intelektuálky. Chápu, že nechtěla další nálepku.

*Jakou roli máte ve filmu Láska je láska, který má mít premiéru po Novém roce? *

Eliška: Právě že úplně jinou, říkám jí Libuška hulička. Hraju paní s Alzheimerovou chorobou, která se z nemoci, za vydatné pomoci vnuka, dostává užíváním marihuany. Peče si z ní koláčky, vaří si čaje, kouří ji. Kluci rekvizitáři mi umotali „brčko“ a šla jsem před kameru.

Vilma zemřela na rakovinu, Libuška má Alzheimera - není na takové role ještě čas?

 

balzerová

Coby Vilma v komedii Ženy v pokušení

Autor: Blue Sky film distribution

Eliška: V tomhle věku mi Julii už nikdo nedá. (smích) Je fajn, že zajímavé role pro staré herečky někdo píše. Film Láska je láska napsal Martin Horský jako svůj první scénář a moc dobře. Hlavní roli, mého partnera, hraje Petr Nárožný.

Máte, Adélo, v rukávu další roli pro maminku?

Adéla: Momentálně ne. Jednu jsem měla, ale asi v rukávu zatím zůstane.

Eliška: Zase to totiž byla one woman show. Mám za sebou už tři a být na jevišti celé dvě hodiny sama je hodně vyčerpávající. Ale není všem dnům konec.

Přesto je téměř nemožné sehnat vstupenky právě na one woman show Můj báječný rozvod, kterou hrajete už sedmou sezonu. Chodí za vámi pořád divačky, že hrajete o nich?

Eliška: Chodí dokonce i chlapi. Ženy tvrdí, že jsem jim musela vidět do soukromí. Je to náročné představení, ale ráda bych ho hrála, dokud na to budu mít sílu a chuť - to, že ženskou opustí manžel kvůli mladé, se může stát v kterémkoli věku.

Autorka Geraldina Aaronová mi říkala: „A to si představ, že jsem tam popsala jen starosti s jednou dcerou a já mám dvojčata!“ Teď v říjnu přijede autorka na čtyřstou reprízu. Moc se na to těším.

Myslela jste si jako dvacetiletá studentka, že v šedesáti budete tato v kurzu?

Eliška: Byla jsem vytáhlé, hubené stvoření, a když si nás ve škole naše úžasná profesorka Lázničková dělila podle oborů, mně řekla, že jsem typická heroina. „Ty nebudeš šťastná teď, ale až budeš stará, musíš do těch rolí dozrát!“ Tenkrát mi to přišlo nepochopitelné, čekat na stáří, ale teď vím, co tím chtěla říct. Měla pravdu, často na ni myslím.

Jak do toho zapadala postava Alžběty Čeňkové? To jste nebyla šťastná?

Eliška: To jsem byla spíš vyplašená. Představte si, že přijdete do angažmá do Divadla na Vinohradech, tam vás na vrátnici potká režisér Dudek, zjistí, že jste „nová mladá“ a obsadí vás, s pramálo zkušenostmi, do takové krásné role. Naštěstí jsem byla obklopena báječnými kolegy, kteří mi pomáhali a podrželi mě.

Neuvědomovala jsem si, jaký jsem dostala dar. Až teď to dokážu docenit. Tady na Fidlovačce jsem z toho bílého pláště definitivně vyklouzla. Můj ředitel Tomáš Töpfer mě totiž zná od čtrnácti let, hrál se mnou také v našich absolventských představeních na konzervatoři a věděl, že ve mně dřímá komediant.

Adéla: Máma je v rolích „starých komických“ šťastná. Dokazuje to i v naší společné inscenaci Tři holky jako květ.

 

 
 

Author: Blanka Kubíková

zdroj Květy,cz

26. ledna 2015 • 10:40

»Žena v pokušení« Eliška Balzerová: Promluvila o plastice prsou!

 
 
 
 

„Chodila jsem s Laďkou na konzervatoř! Ona byla přesně taková bytost jako Vilma – živá, vášnivá, měla ráda muže, dráždila je. I když umírala, dělala si z toho srandu, brala s nadhledem osud, který jí byl souzen,“ zavzpomínala Balzarová. „Takže, když mi režisér Vejdělek říkal, jak by měla postava Vilmy vypadat a působit – tedy že to má být bláznivá a velmi odvážná babička – řekla jsem mu, že jsem takovou ženu poznala. Laďka mě pro tu roli inspirovala,“ dodala Balzerová.

Inspiraci si naopak Balzerová nevzala z toho, že si její filmová postava nechala udělat umělá prsa! „Myslím si, že jsme všichni nějak narostli a je nám dopřáno dost let na to, abychom se smířili s tím, jak vypadáme. Já bych do přírody nezasahovala. Každá vráska je moje, byl to můj smích, který mi ji tam vryl, a nevím, proč bych ji rušila,“ svěřila se Eliška.

 
 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář