Jdi na obsah Jdi na menu
 


Viktorie Matušovová

Viktoria Matušovová,*                           herečka

 

Viki Matušovová: Největším vzorem jsou pro mě moji rodiče

Viki Matušovová: Největším vzorem jsou pro mě moji rodiče
Viki Matušovová je všestranně nadaná umělkyně.
Na následujících řádcích se dočtete o rodačce z Hontianskych Nemiec, která se od září stane novou posilou souboru Městského divadla Brno.

Viktoria Matušovová je dvaadvacetiletá herečka a zpěvačka ze Slovenska, která započala slibnou kariéru v Brně, kde na prknech Městského divadla Brno debutovala jako Lucy v muzikálu Jekyll a Hyde. Do té doby byla známá spíše ve své domovině, kde zvítězila v soutěži Elán je Elán (obdoba reality show Robin Hood, cesta ke slávě). Vydala album Skús ma nájsť, v roce 2009 se stala vítězkou Czech Talentu Zlín a zahrála si v rockové opeře Matúš Čák Trenčianský. V Praze se objevila v anglickém uvedení Sondheimova Sweeneyho Todda a muzikálu Daniela Landy Klíč Králů. V současné době exceluje v Brně v muzikálech Jekyll a Hyde a Zorro a v Bratislavě v RENTu. Intenzivně pracuje na tanečním muzikálu Flashdance, kterým se uvede na své, nyní již domovské scéně v Brně.

Nedávno měl premiéru Zorro. Je to váš druhý muzikál v Brně. V čem se liší oproti první spolupráci s Městským divadlem Brno? 

Nejhorší pro mě rozhodně bylo, že jsem měla někde nastavenou laťku. Petr Gazdík už věděl, co má ode mne očekávat a já jsem musela podat daleko lepší výkon než jako Lucy v Jekyllovi a Hydovi. Hlavně jsem chtěla nezklamat Petra, protože si mne podruhé vybral do hlavní role. To bylo všechno.

Dovedete si samu sebe představit v situaci Luisy? Tedy zamilovaná do tajemného cizince?

Ne. Ta postava je oproti mně až příliš naivní, protože celou dobu nepozná, že se Diego vydává za Zorra. Vždyť je to všem kolem jasné. Naopak si myslím, že na diváky to působí dobře.

V Jekyllovi máte poměrně podobnou situaci. Koho by zvolila Viktoria Matušovová? Jekylla, Hydea nebo Zorra, a proč?

Jednoznačně Hydea. O ženách se všeobecně ví, že když mají po boku hodného chlapa, který se o ně stará, tak v tu chvíli začnou mít potřebu na jeden den nasednout drsnému mužskému na motorku, který jen tak dojede a řekne: „Naskoč baby, svezu tě.“ Já preferuji právě ten druhý typ mužů, nebo alespoň v Jekyllovi by mi více vyhovoval ten nespoutaný a drsný Hyde než workoholik doktor Jekyll, který celé noci pracuje a je jen zavřený ve své kanceláři.

 V Zorrovi zpíváte španělsky. Nedělá vám to problémy?

Vůbec ne. Já tam toho španělsky vlastně ani moc nezpívám. Myslím, že je to jen jeden refrén v Djobi, Djoba a to je vlastně pořád dokola. Písničky od Gipsy Kings jsou pro nás natolik známé, že to šlo úplně samo. Nejvíce jsme se ale bavili na zkouškách, když jsme se snažili o překlad. Třeba konkrétně už vzpomínané slovní spojení Djobi, Djoba jsme nikde nenašli. A pak na jedné zkoušce přišel někdo s tím, že to zřejmě bude něco jako české šůby-důby.

 

Rozhodně není hloupá jako Luisa v Zorrovi.
Rozhodně není hloupá jako Luisa v Zorrovi.

 

Na Slovensku jste vyhrála soutěž Elán je Elán. Poznávají vás ještě lidé na ulici?

Na ulici přímo ne, protože se docela proměnil můj zevnějšek. Přece jen se ta soutěž konala před pěti lety, což je dlouhá doba. Slyšela jsem, že na JAMU přišli studenti z konzervatoře z Košic, a jak padlo moje jméno, tak většina věděla, kdo jsem. Ale když někomu do očí řeknu, že to jsem doopravdy já, co jsem vyhrála Elán je Elán, tak povětšinou řeknou: „Taková ta škaredá, co nosila rovnátka... Počkej, to jseš fakt ty?“

Elán je Elán jste vyhrála, takže jste získala možnost alternovat roli Jany. Nelitovala jste, že jste zvolila Jekylla a Hyda?

Ono se tehdy krylo zkoušení Jekylla se zkouškami na Osmý světadíl v Bratislavě. Kdybych dostala tu možnost, zahrát si Janu v Praze, kde jsem tehdy i bydlela, rozhodně bych do toho šla. Tím, že jsem byla vybrána do Bratislavy, byla jsem postavená mezí Světadíl a Jekylla. Jekyll mě okouzlil skvělou hudbou, písničkami i svojí kultovostí. V životě nebudu litovat, že jsem zvolila Brno. Do konce života budu zavázaná Petrovi Gazdíkovi a Městskému divadlu Brno za to, že mi dali šanci začít dělat to, co jsem vystudovala, co mě baví a naplňuje.

Vystudovala jste Církevní konzervatoř v Bratislavě. Proč jste nenavázala studiem na JAMU?

Protože bych asi nikdy neudělala příjimací zkoušky z tance. Já moc tančit neumím. Bohužel mi nebylo shůry dáno. Dvakrát jsem se hlásila na DAMU, obor alternativní a loutkové herectví. Studovala jsem tedy populární zpěv na Pražské konzervatoři. V Praze jsem žila, dál chodila na konkurzy, hrála v několika menších představeních. Dokonce jsem měla i vlastní kapelu FunKiss. Pro mě ale bylo důležité neusnout na vavřínech. Stále jsem na sobě pracovala a minimálně dvakrát týdně chodila na hodiny zpěvu. Jsem velmi vděčná paní profesorce Fryčové, mé učitelce zpěvu, ke které jsem dva roky chodila. Ale za celkou průpravu jsem vděčná paní Mirce Marčekové z Bratislavy, která vychovala snad každého muzikálového herce na Slovensku.

Slovensko je přece jen více věřící země než Čechy. Jak se vaše rodina a blízcí dívají na to, že hrajete prostitutku?

Berou to úplně v pohodě. Když jsem se v patnácti rozhodla studovat herectví, hned zjistili, co všechno tahle profese bude obnášet. Jednou jsem došla domů s tím, že nám profesorka Taťána Radeva dala nastudovaT opilé lidi. To pro mě znamenalo jít na diskotéku a podívat se, jak se který opilý člověk chová, jaké má pohyby, jak mluví. Měla jsem na to dva týdny, než jsem na toto téma musela sehrát hereckou etudu. Já na tu diskotéku nešla pít. Šla jsem tam čistě ze studíjních důvodů, a tak jsem to zdůvodnila i rodičům. Pustili mě pod podmínkou, že se do půl dvanácté vrátím. A když bylo něco po jedenácté, DJ oznámil, že diskotéka může začít. A já byla zrovna na odchodu. Ale abych se vrátila k původní otázce o věřících – jde o to, že já jsem asi vždy měla  štěstí na pány faráře. S naším současným farářem u nás v Hontianských Nemciach máme například narozeniny ve stejný den, a tak si vždycky zavoláme a celá rodina se společně i s ním sejdeme u nás na chalupě. Strašně rád by mě v nějakém muzikále viděl a vůbec neřeší, jestli tam hraju prostitutku, tam lesbu a jinde třeba normální holku. Pokud natrefíš na nějakého vnitřně vyzrálého faráře, pochopíš, že ne každý se dogmaticky drží církevních pravidel, aby to druhým vnucoval.

 

Životem zkroušená Lucy v muzikálu Jekyll a Hyde.
Životem zkroušená Lucy v muzikálu Jekyll a Hyde.

 

Nyní na Slovensku excelujete v RENTu. Znala jste muzikál již před konkurzem?

Absolutně jsem netušila, o co v tom muzikálu jde. Znala jsem jedinou písničku, a to duet dvou lesbiček „Take me or leave me“, kterou jsem náhodou objevila ve druháku na konzervatoři, a od té doby ji zpívala úplně všude. Vždycky jsem zpívala tu část Maureen. I na konkurz jsem šla s tím, že zazpívám tuto píseň a odzpívám obě části. Režisér Martin Čičvák se na mě sice koukal celkem nechápavě, ale já jsem si odzpívala v první půlce Maureen a ve druhé Joane. Následně jsem režisérovi svěřila, že bych si ráda zahrála Maureen, protože jsem si myslela, že v té roli jsem já – šílená Viktorka. Prostě mladá excentrická herečka. Po konkurzu za mnou přišel s tím, že Maureen je na Slovensku asi sto tisíc, ale její protějšek téměř žádný. Takže se mě ptal, jestli bych byla ochotná si zahrát Joanne. Pro něj bylo zjevné, že pěvecky to problém nebude a herecky snad také ne. Já byla první tři týdny zkoušení zklamaná, že jsem nedostala roli, kterou jsem chtěla. Nakonec jsem šťastná, že jsem si mohla zahrát přesný opak sebe samé, protože jsem se v sobě naučila najít někoho jiného a přivést to ze sebe na jeviště.

Hrajete tedy lesbičku Joanne. Jaký je váš názor na homosexuální komunitu?

Nebudu lhát a přiznám, že jsem poměrně zklamaná z toho, jak se to nyní vyvíjí. Když jsem bydlela v Praze, chtěla jsem si najít přítele. A nemohla jsem za žádnou cenu natrefit na heterosexuála. Možná je to i tím, že se pohybuji v divadelním světě. Poznala jsem v té době i nějaké lesbičky. Jsou to naprosto normální lidi, se kterými se dá v pohodě, o všem bavit. Ale vadí mi, že zmizela posvátnost vztahu mezi mužem a ženou. Zřejmě je to způsobené i mojí vírou.

Joane s Maureen tam mají poměrně peprné scény. Nestyděla jste se?

První pusa se ženou přišla nečekaně. Během jedné zkoušky mě Natálie Puklušová prostě chytila a políbila. Na což jsem reagovala tak, že jsem se na deset minut zavřela na šatně a styděla se. V monologu se sebou samou jsem se s tím naštěstí vypořádala mantrou: „Viki! Smiř se s tím, že hraješ lesbu. Vrať se na jeviště a rozdýchej to!“ Od té chvíle mi to šlo naprosto samo. Čím déle to hrajeme, tím víc si k sobě dovolujeme.

Jak byl muzikál na Slovensku přijat?

V muzikálu účinkují například Braňo Deák nebo Milena Minichová, což jsou u nás na Slovensku herci hodně známí z televize. Na muzikál to tedy přiláká i starší věkové kategorie, které mohou být mnohdy nemile překvapeny. Naopak se byla podívat moje sestra se spolužáky z vysoké školy a odcházeli nadšení. Slibovali, že všem budou Rent doporučovat. Nebo třeba někteří studenti JAMU byli úplně nadšení. Rent má dost specifickou cílovou skupinu. V tom to má těžší, protože není vůbec lehké na Slovensku vyprodat muzikál. Oproti Brnu nebo Praze jsou v tomhle ohledu stále pozadu. I proto jsem asi v Brně a ne na Slovensku.

Prožívala jste někdy vy nebo osoba ve vašem okolí problém jako postavy v Rentu? Tedy závislost na drogách, pohlavní nemoci, transsexualitu, coming out..

Já jsem z vesnice, kde je dost lidí závislých na automatech. A vidím všechny ty rodiny, které se rozpadnou, a jak to končívá. Nic jiného jsem zřejmě nezažila. Dokonce jsem se i zajímala, kolik lidí na Slovensku má HIV, a bylo jich poměrně málo. Nikoho s HIV neznám a asi ani nechci. Na zkouškách k Rentu se nemoc řešila poměrně hodně, protože na ni umírá postava Angela. Bylo nutné najít nějaké vhodné vyjadřovací prostředky. A když jsem se dozvěděla, jakými bolestmi člověk trpí a co všechno se v jeho těle odehrává, tak mi z toho opravdu nebylo dobře.

 

V muzikálu RENT hraje homosexuálně orientovanou Joanne. Líbat ženu už jí problém nedělá.
V muzikálu RENT hraje homosexuálně orientovanou Joanne. Líbat ženu už jí problém nedělá.

 

Hrajete taky v Praze v Klíči králů. Kdyby se svět skutečně rozdělil na jednotlivá společenství, ke komu byste chtěla patřit?

Chtěla bych být mezi kmenem Ušounů a Jezerních lidí. Je to taková zlatá střední cesta. I ty kostýmy mám v celém představení nejraději. Díky Klíči králů jsem zjistila, že nemám ráda latex a že bych to na sebe zřejmě nikdy dobrovolně neoblékla.

Na kterém muzikále jste se nejvíce naučila?

Vždycky se člověk nejvíc naučí na svém prvním projektu. Já byla zničehonic hozená do vody mezi samé velké zkušené herce a na obrovskou scénu velkého divadla. Do konce života budu vděčná za roli Lucy v Jekyllovi a Hydovi. Herec se také dost naučí s každým novým režisérem. Byla jsem moc ráda, když mě Martin Čičvák obsadil do Rentu. A nyní i pan Moša, který mi dal roli ve Flashdance.

Ve které roli jste našla nejvíce ze sebe samé?

Popravdě jsem se nenašla zatím v žádné. Lucy v Jekyllovi je až příliš zkroušená životem a klesne až na dno, protože se živí prostitucí. Já mám tak skvělou rodinu a přátele, že si nemusím v osobním, ani pracovním životě na nic stěžovat. Mnohdy mi je z Lucy až do pláče, když vidím její osud a nešťastnou lásku, kterou prožívá. Joanne v Rentu je na mě až příliš přísná a já v sobě tu autoritu najít neumím. Luisa v Zorrovi se rve za spravedlnost, až má do jisté míry klapky na očích. Taková naštěstí nejsem.

 

Jako Ušounka v Klíči Králů.
Jako Ušounka v Klíči Králů.

 

Který režisér vám zatím vyhovoval nejvíc?

Na konci 6. ročníku na konzervatoři nám učitelka herectví přála štěstí. A to zejména na režiséry. Měla jsem to štěstí hned na prvním projektu spolupracovat s Petrem Gazdíkem, který pracuje dost podobným stylem jako právě moje učitelka z konzervatoře. Snaží se jít do lidského nitra a najít emoce uvnitř. A pro Martina Čičváka to byl první muzikál. Do Rentu režíroval jen činohru. O to víc mě práce bavila.

Zpíváte v hudební formaci Moof. Co je to za uskupení?

S chlapci z kapely jsme se shodli na pojmenování našeho stylu - acid pop. V repertoáru máme původní skladby od našeho kytaristy Ládi Štefka. Moof interpretuje tedy převážně vlastní hudbu tvořenou prvky Popu, R’n’B a Jazzu, včetně několika coverů. Máme songy jak v češtině, tak v angličtině. Dovolím si ješte připomenout, že naše kapela zaznamenala úspěch v soutěži Skutečná Liga 2012, kde se umístila v první desítce, a já jsem získala ocenění zpěvačka roku.

Jaké jsou vaše kariérní sny na muzikálovém poli?

Mám konkrétní představy. Chtěla bych si zahrát Eponinu v Bídnících. Pak třeba Feliciu v Čarodějkách z Eastwicku, protože miluju písničku Zvrácené. Líbí se mi postava Chůvy ve francouzském muzikálu Romeo a Julie. To se sice teď dělalo na Slovensku, ale bohužel jsem na roli příliš mladá, takže jsem ani nezkoušela konkurz. Já si na tu roli mileráda 20 let počkám. Jako každá herečka bych si chtěla zahrát paní Lowettovou ve Sweeneyem Toddovi, což je pěvecky a herecky neskutečně těžká role. A nesmím zapomenout na roli Yentl ve stejnojmeném filmu. On se z toho zatím nikdo neodvážil udělat muzikál. Je tam jen dvanáct písniček a všechny ve filmu nazpívala Barbara Streisand, která nejen hrála hlavní roli, ale i film režírovala. A ty písničky jsou tak náročné, že i sebelepší zpěvačky odzpívají na jeden zátah maximálně tři. Já se snažím na sobě co nejvíc pracovat, abych někdy všechny ty písničky odzpívala a udělala z nich jednou například koncertní verzi.

Máte nějaký hudební nebo muzikálový vzor?

Já to muzikálové pole bohužel asi příliš nesleduju. V hudbě miluju Stinga a po technicko-pěvecké stránce se mi líbí třeba Lara Fabian. Ale největším vzorem jsou pro mě moji rodiče.

Dělá vám problém střídat angličtinu, slovenštinu, češtinu a španělštinu?

Když jsem zkoušela Zorra, musela jsem na jeden večer odjet do Bratislavy odehrát představení Rentu. Tam jsem pocítila strašnou svobodu, moci mluvit zase svým rodným jazykem. A když jsem se vrátila zkoušet Zorra, tak jsem v řeči dělala tak nesmyslné chyby a přebrepty. Poučila jsem se na tom a dávám si větší pozor.

 

V Klíči králů patří také k Jezerním lidem.
V Klíči králů patří také k Jezerním lidem.

 

A co vás čeká v nádcházející sezoně?

Myslím, že už můžu prozradit, že jsem v Městském divadle Brno dostala angažmá, kam od září nastupuji. A tady to funguje takovým způsobem, že co hraji, se dozvím dva dny před první čtenou zkouškou. Mám za sebou poměrně hektickou sezonu, kdy jsem šla z projektu do projektu – a to doslova - v Praze, Brně a Bratislavě. V angažmá se uvedu rolí tanečnice Kiki, což je kamarádka hlavní hrdinky Alex v muzikále Flashdance.

 

Foto: archiv Viki Matušovové, Divadla Aréna a Městského divadla Brno, Petr Marek (musical.cz)

zdroj Student Poind,cz
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář