Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věra Vlčková

Věra Vlčková,*9.5.1944 - 21.12.1989 - herečka


Věra Vlčková se narodila 9. května 1944 v Kroměříži. Vystudovala kroměřížskou jedenáctiletku, ale už jako studentka vystupovala na ochotnické scéně Pal Magneton (například hra „Trójané“). Pouze jeden rok studovala ruštinu a tělocvik na Pedagogické fakultě brněnské Univerzity J. E. Purkyně.
Touha a láska k divadlu však byla silnější a proto přešla na JAMU v Brně (často hrála v jeho Činoherním studiu), kterou absolvovala roku 1966. Následně odešla do svého prvního angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1966 – 1980). A až do své náhlé smrti byla členkou pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze (1981 – 1989).
Doménou Věry Vlčkové byly především velké a titulní dramatické hrdinné úlohy v našem i světovém dramatu. Její postavy se vyznačovaly vnitřním prožitkem, přirozenou noblesností a vznešeností, neméně i technickou lehkostí ve vytváření rolí.
Na začátku své kariéry se v divadle objevila jako Agnes („Krysař“), Nevěsta („Vojna“), Abigail („Čarodějky ze Salemu“), Antigona („Antigona“), Lady Bracknellová („Jak je důležité míti Filipa“), Fiorella („Kaviár nebo čočka“), Amanda („Skleněný zvěřinec“), Ponzová („Každý má svou pravdu“), Evelyna („August, August, August“), Novinářka („Návštěva staré dámy“), Líza („Hoře z rozumu“), Smrt („Krvavá svatba“), Kateřina („Zkrocení zlé ženy“), Nastasja Filipovna („Idiot“) ad.
Od 70. let se pohybovala po jevištích v inscenacích a hrách „Lucerna“ (Komorná), „Věc Makropulos“ (Kristina), „Růže a kříž“ (Isora), „Hamlet“ (Ofélie), „Aristokrati“ (Soňa), „Don Carlos“ (Eboli), „Médea“ (Médea), „Lesní panna“ (Jasana, Betinka a Afra), „Kennedyho děti“ (Rona), „Slaměný klobouk“ (Louisa), „Vojnarka“ (Madlenka), „Rivalové“ (Lucy), „Tři sestry“ (Máša), „Racek“ (Irina), „Zpráva o chirurgii města N.“ (Lékařka), „Anna Kareninová“ (Dolly), „Sluha dvou pánů“ (Beatrice Rasponi), „Othello“ (Emilia), „Sen smíchovské noci“ (Pokorná), „Její pastorkyně“ (Kostelnička), „Harvey“ (Veta), „Merlin aneb Pustá zem“ (Ďábel), „Tři dívky v modrém“ (Ira), „Tragédie krále Richarda II.“ (Vévodkyně) nebo „Maryša“ (Lízalka).
Během svého angažmá v Plzni se Věra Vlčková začala objevovat nepravidelně na filmovém plátně. Debutovala v 60. letech zásluhou režiséra Juraje Herze, když sehrála výrazné postavy zdravotní sestry Jiřiny Kotové (namluvila jí Milena Dvorská) v psychologickém snímku ZNAMENÍ RAKA (1966) a lehké holky v hororové tragikomedii SPALOVAČ MRTVOL (1968).
V 70. letech získala opět jenom dvě filmové úlohy, obě ve stejný rok. Nejprve jako recepční v hotelu v kriminální komedii MUŽ Z LONDÝNA (1974) Hynka Bočana a podruhé jako manželka číšníka Ladislava Voráče (Josef Somr) v další kriminálce, ale tentokrát Dušana Kleina, PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974). Více filmových rolí obdržela až po svém příchodu do Prahy v 80. letech, těsně před svým úmrtím (nejčastěji znova od režiséra Dušana Kleina).
Stvořila tedy Kristýnu Rumlovou, manželku architekta Roberta Rumla (Ilja Racek) opět v další Kleinově kriminálce RADIKÁLNÍ ŘEZ (1983), Němku Frau Melnik v Moskalykově KUKAČCE V TEMNÉM LESE (1984), spojku z Vídně Frankelovou ve špionážním filmu Víta Olmera DRUHÝ TAH PĚŠCEM (1984), doktorku Kolskou v Matějkově příběhu MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (1986), přísnou primářku zvaná Obočenka ve známé komedii JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987) Dušana Kleina, režisérku Ivanu Berkovou, ženu MUDr. Pepíka Berky (Július Satinský), v Kleinově komické satiře VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, ANO (1989) a ředitelku gymnázia v komedii Milana Šteindlera VRAŤ SE DO HROBU (1989).
Posledně jmenovaný titul měl premiéru (srpen 1990) až půl roku po předčasné smrti Věry Vlčkové. Uplatnění kromě filmu a divadla nalezla i v rozhlase („Jedenácté přikázání“, „Jsem dělník“, „Pohádka“, „Červená kalina“, „Žena v bílém“, „O Glashtinovi“, „Její pastorkyňa“ atd.), dabingu (DIVOKÁ KACHNA, VIADUKT, CHOBOTNICE aj.), televizních filmech (VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, VZPURNÍ SVĚDKOVÉ, TÉTO NOCI VE VLAKU, RUDIN, ZLÝ VĚK apod.) a seriálech (MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA či PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO).
Za své divadelní výkony Ďábla („Merlin aneb Pustá zem“) a Iry („Tři dívky v modrém“) získala těsně před smrtí Cenu Jaroslava Průchy (1989). Věra Vlčková, provdána jako Věra Vocelková, zemřela předčasně 21. prosince 1989 v Praze ve věku pouhých pětačtyřiceti let.

Jaroslav "krib" Lopour

zdroj ČSFD,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář