Jdi na obsah Jdi na menu
 


Natálie Holíková

Natýlie Holíková,*1991 - herečka

Narodila se v roce 1991 v Ostravě. V roce 2012 dokončila studium na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě, obor hudebně-dramatický pod vedením Marie Logojdové a Bogdana Kokotka. Během studia účinkovala v Národním divadle moravskoslezském v inscenacích Heda Gablerová (režie Jan Mikulášek), Čarodejnice (režie Pavel Šimák), Konec masopustu (režie Janusz Klimsza), Její pastorkyně (režie Martin Františák) a Pygmalion (režie Pavel Šimák). V Komorní scéně Aréna hostovala v inscenaci Tetování v režii Jakuba Špalka. Menší herecké příležitosti měla i v České televizi (seriál 4teens) nebo v dětském vysílání TV Noe. Před nástupem do Klicperova divadla spolupracovala s Činoherním Studiem v Ústí nad Labem, kde hraje v insceanci Dekalog v režii Filipa Nuckollse.
V Klicperově divadle ji můžete vidět v inscenacích Ještěři, Jedlíci čokolády a nově jako vědkyni Emu v Sexmisi.

---------

Natálie se narodila ve znamení (ochočeného) Beránka. Říká, že sen, který se jí často zdá, si ráno nepamatuje. Možná to je tím, že umí tak krásně a dlouho spát. Až to někdy nechápe! Co naopak neumí, je představit si život bez své LÁSKY. Má ráda jaro, černou barvu a chození do kina. V divadle je jejím vysněným divákem ten, který se tam těší, a vysněnou rolí je pro ní Taťána v Oněginovi. Natálie přiznává, že si píše do diáře každou blbinu. A taky to, že by si moc přála psa.
Za svůj největší úspěch považuje, že má všechno, co si kdy přála mít. Říká, že nejkrásnější věc na světě není, protože je jich spoustu krásných a patří mezi ně určitě i to, že hraje v KLICPEROVĚ DIVADLE!!!
Natálie čím dál tím víc věří na osud.
Někdy si neví rady.
Ale VĚŘÍ.

„Na město plné zeleně se hned lépe zvyká“


S novou členkou Klicperova divadla, herečkou Natálií Holíkovou o její (nejen)
divadelní cestě směrem k Hradci Králové…

Jak zpětně vzpomínáte na konkurs do Klicperova divadla? Co vás vedlo k tomu přihlásit se? Co jste si připravila?

Ten den byl náročný, měla jsem první čtenou zkoušku v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a byla jsem z ní dost nervózní. Konkurz v Hradci pro měl byl spíš výletem, poznáním nového města a víc jsem si od toho neslibovala. Nejrůznější konkurzy pro mě nebyly žádnou novinkou, byla jsem z nich dokonce už maličko unavená, zvlášť z té většiny nepovedených. Tenhle mě ale příjemně překvapil. Šla jsem na řadu jako první a bylo to rychle a stručně za mnou. Pocity a dojmy jsem se pak ale nezabývala, protože jsem uháněla na vlak právě do Ústí… Na vyhlášku o konkurzu mě upozornil můj přítel, který je také zatím studujícím hercem. A připravila jsem si jak jinak než monology - jeden vážný, jeden smutný a písničku.

Před začátkem zkoušení v Klicperově divadle jste tedy ještě stihla nazkoušet inscenaci v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Můžete nám tento projekt přiblížit?
Jde o divadelní hru Dekalog, jejíž předlohou je polský televizní seriál. Obsahuje 10 příběhů z běžného života inspirovaných Desaterem božích přikázání. Mám tam za úkol ztvárnit dvě postavy, obě jsou to mladé holky, které mají těžký osud. Zkoušení mi hrozně uteklo, bavilo mě.

Přišla jste do Hradce z ostravské konzervatoře. Pocházíte přímo z Ostravy? Jaký vztah máte k tomuto městu?
Ani bych nevěřila, že to někdy řeknu, ale mám Ostravu ráda a opravdu mi teď moc chybí. Narodila jsem se tam, ale odmalička jsem si přála žít v Praze. Až teď jsem si uvědomila, že to moje rodiště má něco do sebe a hlavně jsou tam mí blízcí, za kterými se pořád ráda vracím a když se zrovna vracet nemůžu, jezdí domov za mnou :-).

Chtěla jste být odmalička herečkou? Kudy vedla vaše cesta k divadlu? Máte někoho „od umění“ v rodině?
Myslím, že bych nic jiného být ani nemohla. Já dřív tančila než chodila. A mluvit jsem taky málokdy přestala. Přála jsem si vystudovat konzervatoř, pak DAMU a nakonec v Praze i bydlet. Některé věci nevyjdou, ale objeví se jiné, a časem člověk pochopí, že si všechno moc idealizoval :-). A s tou DAMU - jsem nakonec ráda, že nevyšla - třeba bych už nikdy nedostala tu příležitost být tady v Klicperově divadle, za což jsem víc než vděčná!

Jak vzpomínáte na dobu studia na konzervatoři? Co vám škola dala a vzala? Kdo z pedagogů vás nejvíce ovlivnil? A čím jste absolvovala?
Vzpomínat na školu je pro mě zatím brzo:-). Mám ji v živé paměti…
Ostravská konzervatoř mi umožnila být poprvé na jevišti v profesionálním divadle. A nevzala mi nic, snad jen kousek dětství, uplynulo to jako voda. Mám někdy chuť vrátit se do prváku.Velice si vážím paní Evy Polzerové, která nás vedla na pohyb a pantomimu. Před rokem jsem o ní napsala do pedagogiky esej pod názvem: Můj pedagogický vzor. Je to úžasný člověk a učitel. Naším absolventským představením bylo „Poslední ze žhavých milenců“ a já v něm hrála bláznivou herečku, která se touží někde uplatnit. Hrát samu sebe bylo dost těžké :-).

Měla jste během školy možnost hostovat v nějakém profesionálním divadle?
Pokud ano, jakou zkušenost v tomto ohledu považujete za nejzajímavější?
Za těch šest let na konzervatoři jsem dostala možnost hostovat v šesti představeních ve dvou divadlech. Přínosné pro mě bylo vidět pracovat herce s režiséry. Pozorovat herce jak se dostávají do postavy, co jim pomáhá, jak si zatrhávají svůj text, jak se k sobě chovají, jaké mají rituály, jak se rozmlouvají… Poznat tohle v praxi považuji za největší školu herectví.
Konkrétně mi nejvíce utkvěly inscenace: Heda Gablerová a s ní herečka Gabriela Mikulková a Její pastorkyně a v ní naše pedagožka hlavního oboru Marie Logojdová.

Měla už jste možnost vyzkoušet si práci před kamerou?
Ve čtvrtém ročníku jsem byla spolu se svými spolužáky vybrána do seriálu České televize 4teens.

Jaké divadlo je blízké vašemu diváckému srdci? Vzpomenete si na nějakou inscenaci, která vás opravdu uhranula?
Mám ráda klasické divadlo, ale i novou autorskou tvorbu, ve které je možné všechno. Ale alternativní režie u některých klasických děl, např. u Shakespeara, mě příliš ne-
nadchly. Mám oblíbeného režiséra, a už teď se moc těším na jeho Europeanu tady u vás/u nás :-).

Jak probíhá zatím vaše adaptace do Hradce Králové? Jaké máte zatím dojmy?
Zvykám si. Pomalu ale jistě:-). Hradec je hezčí město než Ostrava. Jsou tady krásné parky, podloubí, náměstí a hodně zeleně, to se hned lépe zvyká…

Přebrala jste úlohy v Jedlících čokolády a v Ještěrech. Stihla jste už vidět i nějaká další představení z našeho repertoáru?
Bohužel se k tomu dostanu až tento pátek – chystám se na Figarovu svatbu! Chodívám se ale pokaždé v zákulisí koukat na Jedlíky a bývám unešená herectvím mých nových kolegů.

V Sexmisi ztvárníte roli mladé vědkyně Emy. Jak se vám zatím zkouší?
Za sebou mám jen minimum zkoušek, ale určitě to bude práce zajímavá. Jen si musím tu „svoji Emu“ ještě najít, pořád ji vnímám čistě jako robota. Není snadné si představit, že jsem vznikla v roce 2032…

Jak trávíte svůj volný čas? Máte a stíháte i jiné zájmy než divadlo?
Ráda spím a jím:-). A ještě radši jsem se svým přítelem, ke kterému to teď mám přes 100 kilometrů. Takže za ním jezdím do Prahy a taky vítám rodinné návštěvy z Ostravy.

Jaké je v současné době vaše největší přání?
Spadne-li řasa nebo hvězda a já si něco přeju, tak na otázku Co jsem si přála, odpovídám: To se přece neříká, jinak se to nesplní :-).

Ptala se Jana Slouková

  zdroj Klicperovo divadlo Hradec Králové,cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář