Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jitka Molavcová

Jitka Molavcová,*17.3.1950 - herečka, zpěvačka

 

Jitka Molavcová se narodila 17. 3. 1950 v Praze. Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou, její profesionální život se však změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V tom samém roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských "girls". Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity.

Výrazný talent Jitky Molavcové na sebe upozorňoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se stává hlavní ženskou osobností tohoto divadla.

Neobvyklé kombinace jemného půvabu a nevšedního komického talentu Jitky Molavcové si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).

V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas jednomu z nejoblíbenějších večerníčků - Kátě a Škubánkovi. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci.

V té době Jitka Molavcová ztvárňuje na semaforském jevišti řadu dalších zajímavých rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich má pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. 3. 1985, se zrodila slečna Žofie Melicharová. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala Jitka Molavcová svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).

Další vynikající příležitostí pro komický talent Jitky Molavcové byla na počátku 90. let role "žárlivé ruské matrony" Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců... Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou.

Velkou šanci dalo v polovině 90. let Jitce Molavcové také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v legendárním muzikálu Hello Dolly. O kvalitě jejího výkonu nejlépe hovoří Cena Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy.

V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny. Jednak to byl titul Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky.

V posledních letech se Jitka Molavcová kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne) věnuje také středověké tématice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen Týtý a ceny Thálie). Ke kytaře a saxofonu, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti).

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Jitka_Molavcov%C3%A1“

Zahrála si také v cyklu Soukromé pasti.

Autor: eslash, A0, Dinybot,

zdroj Osobnosti,cz

Jitka Molavcová

* 17. 03. 1950


foto: Mira Friedrichová


Jitka Molavcová se narodila ve vinohradském pivovaru v Praze. Pod vlivem sestry studovala na ruční sazečku, ale styk s olovem jí přivedl problémy se štítnou žlázou, kvůli tomu přešla na střední grafickou školu, kde vystudovala technologii grafické výroby. Věnovala se i sportu, tenisu a gymnastice, také ohlašovala pohádky a zpívala (technice zpěvu se učila u operní pěvkyně Nadi Kejřové).

V roce 1970 vyhrála v celostátní pěvecké soutěži Talent 70 (interpretovala tehdy skladbu Hany Hegerové Lásko má) a navíc úspěšně prošla konkurzem do Semaforu. Ač to dnes leckoho překvapí, byla angažovaná hlavně jako šansonová zpěvačka (ještě na jejím prvním albu najdeme řadu písní tohoto žánru).

Na otázku, jak se k herectví vlastně dostala, odpovídá:
Ve 4 letech jsem se ocitla v kabaretě u Sv. Tomáše na mikulášské nadílce. Pan konferenciér tehdy vyzval přítomné děti, aby zazpívaly či zarecitovaly nějakou básničku, písničku. Dodala jsem si odvahy a přilezla jsem na jeviště. K mikrofonu mi přistavili židli a já spustila: "Mým domovem tichá je putika, mou tohou je sklenice plná..." Maminka omdlela, tatínek utekl, ale já tehdy získala oříškovou čokoládu jako první honorář a tehdy se zrodil sen stát se herečkou a jako honoráře dostávat oříškové čokolády. Když se mě tehdy někdo zeptal: "Holčičko, čím bys chtěla být", odpověděla jsem: "Herečkou, nebo je mi to jedno".

V Semaforu se poprvé představila ve hře Ten pes je váš? a v televizním programu Plakala panna plakala odzpívala vánoční písničku Stříbrná tramvaj. První výrazná role přišla v Kytici a pak už její hvězda šla rychle nahoru – poprvé se objevila jako Melicharová (ještě trochu jinak pojatá postava v triu Kašpar, Baltazar a Melicharová) ve hrách Zuzana v lázni a Elektrická puma. Hlavní role přišla ve Smutku bláznivých panen a ve hře Faust v ní Suchý definitivně našel jevištního partnera, od té doby tvoří nerozlučnou uměleckou dvojici. Nejslavnější je samozřejmě spojení Jonáš – Melicharová (jehož styl částečně využívají i v jiných postavách, např. hra Jako když tiskne), ale je zajímavé porovnávat jejich herecké partnerství i v jiných polohách ve hrách jako Každý má svého Leona, Patero důvodů pro voo doo nebo ve zmíněném Faustovi.

Celou éru svého semaforského angažmá se věnuje i jiným projektům, zejména televizním vysíláním pro děti a pohádkám (např. Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), umí výborně hrát na saxofon, což často využívá v divadle. Už od 70. let vydávala i své desky, a to i s mimo-divadelním repertoárem, protože Suchého jméno tehdy často nesmělo na deskách figurovat (hity Hej Tóny, Teď hádej, alba Jitka Molavcová, Tohle jsem já? aj.).
Jitka Molavcová je jednou z mála hereček, které můžeme označit vysloveně za komičky, ale umí citlivě podat i vážnější role, což prokázala i na jiných scénách. Za roli Smrti v disputaci Jana ze Žatce - Oráč a smrt - byla navržena na cenu Thálie, v roce 1996 tuto cenu získala za ztvárnění Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly, kterou z pohledu Semaforu hrála tehdy „o patro výš“ v Karlíně. V roce 1989 byla dokonce vyznamenána cenou za herecký výkon ve filmu Jonáš a Melicharová a v roce 1990 cenou Vlasty Buriana, jako nejlepší komik roku.

Hrála také prakticky ve všech Suchého filmech společnosti Perplex i ve dvou filmových zpracováních Jonáše a Melicharové. Vedle toho třeba v Saturninovi (1994) nebo ve filmu pro děti Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), počátkem 70. let i v nepříliš zdařilé parafrázi na Švandu dudáka Hvězda padá vzhůru s Karlem Gottem (1974).

Muzice se věnuje často a ráda a nejen té semaforské, uplatnila se i jako skvělá průvodkyně koncertů vážné hudby či jako interpretka a instrumentalistka na koncertech hudby středověké. Mohli jsme ji vidět na koncertních pódiích spolu s renomovanými symfonickými tělesy a dirigenty zvučných jmen. Vystoupila na Pražském jaru, na festivalu Janáčkovy Hukvaldy, na festivalu Gustava Mahlera i na Podblanickém hudebním podzimu. Hudební kritikou bylo vysoce oceněno její ztvárnění Ariadny v melodramu Jiřího Antonína Bendy Adriana na Naxu. Uznání získala i spoluprací s Janáčkovým kvartetem na hudebně literárním projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka.

Každý den začíná studenou sprchou a ráda chodí do lesa. Mezi její zájmy patří hra na středověké nástroje, turistika, jízda na kole a studium cizích jazyků.

autor: Lukáš Berný
 

Jitka Molavcová v současnosti účinkuje v :

Kytice
Prsten pana Nibelunga
Kdyby 1000 klarinetů
Osvobozené divadlo Semafor
Rytíři z Blaníku a krasavice Lída
Kam se poděla Valerie?
Levandule
Hodiny jdou pozpátku
Mam`zelle Nitouche
Co na světě mám rád

zdroj Divadlo Semafor,cz

Jitka Molavcová snad stárnout ani neumí.

Jitka Molavcová snad stárnout ani neumí. Michaela Feuereislová

Musela objevit elixír mládí: Vedle mladých zpěvaček vypadá Jitka Molavcová jako jejich starší sestra

17. března 2015 18:05

Muzikál Fantom opery očekává každou chvíli svého 100 000. návštěvníka. Ještě předtím jej ale s kolegou z divadla a dlouholetým kamarádem Jiřím Suchým stihla zhlédnout zpěvačka Jitka Molavcová. A byla unesená. A ostatní diváci v GoJa Music Hall byli zase nadšení z toho, že se s ní mohli setkat.

Jitce nezůstal jen jemný dívčí soprán, jímž na začátcích své bohaté kariéry zaujala, ale ani v pětašedesáti neztratila pel mladé holky. Co za tím vězí, nedokáže ani sama pořádně vysvětlit. Snad geny, snad to, že ač sama během třicetiletého manželství se spisovatelem Janem Petráněm děti neměla, díky své práci se mezi dětmi hodně pohybovala. Anebo za to snad může láska? Před dvěma lety se spekulovalo o tom, že opustila manžela kvůli kolegovi Alfrédu Strejčkovi?

Ale ať to je jakkoliv, s dívčí postavou a tváří vypadala v zákulisí, kde se setkala se skoro o dvě generace mladší představitelkou Christine a dalšími muzikálovými kráskami, skoro jako jejich vrstevnice. 

Saša Šeflová, Super.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář