Významná představitelka českého charakterního herectví druhé poloviny 20. století. Svou hereckou dráhu zahájila v herecké škole E. F. Buriana při Divadle D (1940-41) rolí dospívající Bláži v dramatizaci Robinsonky M. Majerové.
Rok nato si jí všimli filmaři a zaměstnávali ji jako představitelku mladičkých půvabných dívek (učednice Boženka ve filmu Šťastnou cestu, 1943, venkovská dívka v Prstýnku, 1945).
V roce 1951 stala členkou Realistického divadla na Smíchově, v jehož souboru setrvala až do začátku 90. let. Prošla zde vývojem typickým pro charakterní herečku. V 50. letech vytvářela moderní dívky v současném repertoáru a dynamické typy v klasice (Dorotka, Tyl: Strakonický dudák, Mirandolina, Goldoni: Paní hostinská). Přes dramatické hrdinky ze 60. let (Desdemona, Shakespeare: Othello, Nastasja Filipovna, Dostojevskij: Idiot, Maryša ve stejnojmenné hře Mrštíků) se postupně přehrála v divadle i ve filmu (Žert, 1969) do tragikomických rolí podváděných manželek a dramatických rolí stárnoucích žen (Lola, Inge: Vrať se, Sábinko!) a v průběhu 70. let i do oboru matek ve vážném i veseloherním repertoáru.
Jana Dítětová a Zdeněk Dítě (vpravo) na jednom snímku. Mnoho lidí je mylně považovalo za manžele, je přitom pojilo jen shodné příjmení. Foto: ČTK, ara
ZNÁMÉ TVÁŘE, NEZNÁMÉ OSUDY - Talentu měla na rozdávání, většinou však skromně postávala v pozadí a v žádném filmu nevyčnívala. Jana Dítětová (†65) prošla českým filmem nenápadně, od naivní dívky v Prstýnku (1944) až po babičkovské role v pohádkách let osmdesátých.
První ženě slavného Josefa Vinkláře (†76) se stal osudným zhoubný nádor v ústech, který její zubař přehlédl...
Nesnášela prý ledabylost a hraní na půl plynu. Také nebyla prakticky založená a příliš věřila lidem. Třeba koupila hausbót na Slapech, který šel ihned ke dnu. A bohužel také patřila k ženám, jež neumějí stárnout a být bez práce, což nastalo v 80. letech. Jako mnoho jí podobných i ona se upnula k alkoholu...
Vždycky byla zvyklá po představení společensky popíjet, avšak opilou ji nikdy nikdo neviděl! Nečinnost se bohužel podepsala na tom, že se stala domácím pijákem. Syn Jakub Vinklář, výtvarník, kterého měla s Josefem Vinklářem, se o ni vytrvale staral, nestačil však odklízet důmyslně ukryté láhve alkoholu.
V posledních letech života si paní Jana odmítala připustit zdravotní problémy. Na ortopedii šla až ve chvíli, kdy ji při chůzi drtila nesnesitelná bolest. Parodontóza ji připravila o chrup, protéza ji bolela, a tím syn přišel na to, co zubař přehlédl – na nádor v ústech! Přes rychlou operaci chorobě 9. září 1991 na I. stomatologické klinice v Praze podlehla.
„Jana Dítětová byla skvělá herečka a vynikající člověk,“ vzpomínal na ni ve své knize Vinklář, který k ní cítil celý život respekt za to, že jejich rozvod v roce 1958 proběhl velmi důstojně.
Filmografie (výběr)
● Dovolená s Andělem (1952) – Pavlátová
● Žert (1968) – Zemánková
● Třicet případů majora Zemana (1974) – Jiřina Králová
● Dým bramborové natě (1976) – Šimonová
● Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) – babička
● Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) – babička
● Babičky dobíjejte přesně! (1983) – robot Carmen
● S čerty nejsou žerty (1984) – babička Máchalová
Autor: Petr Macek
Zdroj: AHA,cz 14.10.2011
Vzpominka
(Lada, 9. 4. 2013 21:45)