Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ivana Wojtylová

Ivana Wojtylová,*16.8.1962 - herečka

Narodila se v Liberci, kde také vystudovala gymnázium. Herectví vystudovala na pražské Vyšší odborné škole herecké. První angažmá získala v Moravském divadle v Olomouci. Z rolí: Hodl (J. Bock, J. Stein, S. Harnick: Šumař na střeše), Monika Stettkerová (F. Dürrenmatt: Fyzikové), Jenůfa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Margareta (T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše), Paní Rogersová (A. Christie: A pak už tam nezbyl ani jeden), Abigail Williamsová (A. Miller: Čarodějky ze Salemu). Ve Švandově divadle na Smíchově hrála pohostinsky Lucy (V. Havel: Žebrácká opera), Emílii (M. Lang: Dávníkové), Ursulu (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) a Báru (R. Denemarková: Peníze od Hitlera). Ve Strašnickém divadle hrála Tanju (R. Schimmelpfennig: Calypso) a Murlin Munro (N. Koljada: Murlin Murlo). V ostravském Divadle Aréna hrála Ilsu (F. Wedekind: Procitnutí jara), v Městském divadle v Karlových Varech hrála v inscenaci hry B. Ahlforse Divadelní komedie, ve hře P. Shaffera Komedie potmě a hraje Gun, Servírku a Reduin v inscenaci Chvála bláznovství. V roce 2010 vstoupila do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Z rolí: Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Nataša (T. Stoppard: Bouřlivá plavba), Edith Potterová (C. Bootheová: Ženy), Marie (N. V. Gogol: Revizor), Stella (T. Williams: Tramvaj do stanice Touha). Hrála také v TV seriálu Ordinace v růžové zahradě a Znamení koně či ve filmu … A bude hůř.       

 
V současné době můžete Lenku Langovou vidět v těchto inscenacích:

F. G. Lorca: Krvavá svatba (Žena)
D. C. Jackson: Můj romantický příběh (Amy)
C. Goldoni: Poprask na laguně (Orsetta)
a účinkuje v politickém kabretu T. Svobody a O. Formánka Miloš Ubu aneb … málem králem

zdroj Divadlo pod Palmovkou,cz

 

 

Ivana Wojtylová
* 16. srpna 1962 v Třinci

Absolvovala studium herectví na Státní konzervatoři v Ostravě. V letech 1982 – 2002 byla členkou a později i uměleckou šéfkou Těšínského divadla v Českém Těšíně.
Poprvé hrála v Činoherním klubu Paní de Volanges v Hamptonových Nebezpečných vztazích. Hostuje ve Švandově divadle na Smíchově, ve Strašnickém divadle a je pedagogem herecké výchovy na Vyšší odborné herecké škole v Praze.
Za roli Megeen v těšínské inscenaci hry Martina McDonagha Kráska z Leenane obdržela v roce 2001 Cenou Foibosu za nejlepší herecký výkon sezóny. Za roli Vdovy Quinové v Syngově Hrdinovi západu v Činoherním klubu byla v širších nominacích navržena na Cenu Thálie za rok 2007.

V Činoherním klubu hrála v inscenacích:
Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy (režie Ladislav Smoček, 2006 / Paní de Volanges)
Marina Carr: U Kočičí bažiny (režie Martin Čičvák, 2009 / Monika Murrayová)


Milá Ivano, v roce 1999 měla v Českém Těšíně premiéru hra Martina McDonagha Kráska z Leenane. Režíroval ji Jakub Korčák a ty jsi hrála hlavní roli. Bylo to první uvedení McDonagha v České republice. Co pro tebe tato inscenace znamenala a jak byla přijata diváky?
Tuhle hru jsme si nechali přeložit na půl s panem Bábkem, který ji připravoval pro Divadlo v Řeznické. V té době jsem v těšínském divadle také šéfovala a cítila jsem za tu inscenaci velkou odpovědnost. Český Těšín je v něčem zakleté místo: divadlo stojí mezi paneláky a většinou tam žijí mladí horníci, kteří na divadlo nemají čas. Bylo těžké najít k tomu textu klíč, ale nakonec se Jakubovi velmi dobře podařilo zachytit krutost té hry, toho jak se opouštíme, jak kašleme jeden na druhého. A diváci se hrozně smáli (až jakoby trošku v křeči) a taky plakali. Byla jsem při téhle práci šťastná. A události, které následovaly, byly velice zvláštní. Poté, co jsem převzala cenu Foibosu za nejlepší herecký výkon a divadlo cenu za nejlepší hru, jsem dostala výpověď z divadla pro nadbytečnost v souboru. Díky tomu, jak mě to vyneslo nahoru, jsem poznala absurditu vztahů mezi divadlem a jeho tamními zřizovateli. Tenkrát sem četla knihu vzpomínek Vlasty Chramostové a říkala jsem si, že to snad není možné, jak se některé způsoby nezměnily. Megeen byla moje poslední role v Těšíně a já jsem si myslela, že se už nikdy k divadlu nevrátím. Ale ještě jsem díky ní měla dva krásné zážitky: to když pan Somr napsal do bulletinu Cen Thálie, že jsem byla jeho hereckým zážitkem roku, a potom když jsem viděla Osiřelý západ a rozplakala jsem se štěstím nad tím, jak to chlapi dokázali zahrát.

Jak na tebe zapůsobil Činoherní klub při zkouškách inscenace Nebezpečné vztahy?
Když jsem od pana Smočka dostala pozvání na spolupráci v Nebezpečných vztazích, měla jsem strach. Za prvé jsem dlouho nestála na jevišti a za druhé si myslím, že jít hrát do tohohle divadla je odvážné, protože vlastně nevíte, jestli se vyrovnáte s energií, která tu je. Připomíná mi to pana Částku, který, když jel někam hrát, měl ve smlouvě jediný požadavek – ticho. A Činoherák v sobě má tohle ticho, takovou přirozenou vzájemnou úctu. Když jsem sem přišla, byla jsem z toho zaskočená, ale byla to pro mě velká úleva.

Jaké je zkoušení Syngovy hry Hrdina západu?
Je fakt, že Hrdina západu má ke Krásce z Leenane blízko. Je to text na ostří nože, v něčem kruťárna a v něčem ohromná sranda. Když si tu hru přečetl Milan Mikulčík, řekl mi, že má z těch postav pocit, jako by seděly na koni, kterému hoří chvost, a řítily se proti benzínové pumpě.

Chodila jsi na ostravskou konzervatoř s Ivanou Chýlkovou. Seděly jste v jedné lavici?
Ano. Vždycky, když si Ivana chtěla natáhnout nohy, zbořila panu profesorovi Kocúrovi židli u klavíru. Ale bohužel jsme nemohly sedět vzadu, protože jsme nonstop rušily.
Ivana Wojtylová v Činoherním čtení na červen 2007

zdroj Činoherní klub,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář