Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eva Jedličková

Eva Jedličková,*  10.6.1983 - herečka               

V roce 2007 absolvovala DiFa brněnské JAMU - obor muzikálové herectví (absolventská role: Edita v inscenaci Pavučina – The Fatal Story, režie: Dodo Gombár).
Od roku 1999 účinkuje v Městském divadle Brno, nejprve jako externistka, od srpna 2007 jako právoplatná členka uměleckého souboru zpěvohry a hned posléze činohry.
V současné době studuje Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity - obor Estetika a Učitelství estetické výchovy pro střední školy.
Hostuje v pražském Semaforu v inscenaci Mam’zelle Nitouche či v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v inscenacích Pardon My English, Divotvorný hrnec a Mrazík.
Příležitostně moderuje a zpívá na kulturních akcích, dabuje.
Dlouhodobě spolupracovala na tvorbě ilustračních fotografií pro Brněnský Deník, zahrála si v České televizi (Nemocnice na kraji města III).
Z rolí nejraději vzpomíná zejména na Fantine z Les Misérables, Cajtl ze Šumaře na střeše, Putifarovu ženu z muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť , Helenu z Balady o lásce (Singoalla), Konstance Bonacieux ze Tří mušketýrů, Louisu, dámu své doby ze Slaměného klobouku, Gitu z Pardon My English, Susan z Divotvorného hrnce, Donu Ximénu z Divanovely.
zdroj Městské divadlo Brno,cz

Eva Jedličková (* 10. 6. 1983)

Jánošík aneb Na skle malovanéEvička se narodila v Ivančicích. Po vystudování gymnázia na Třídě kapitána Jaroše a Základní umělecké školy Jaroslava Kvapila v Brně absolvovala roku 2006 obor muzikálové herectví na JAMU (jejím ročníkovým vedoucím byl Láry Kolář). V Divadelním studiu Marta ztvárnila roli Virginie v inscenaci Strašidlo cantervillské a také hrála v původním muzikálu Dodo Gombára Pavučina – The Fatal Story.

Již od roku 1999 hostovala v Městském divadle Brno, od 1. 8. 2007 je právoplatnou členkou zdejšího zpěvoherního souboru.

Za sebou má role Nataši v muzikálu Cabaret, Rozalie ve West Side Story, Natalie v muzikálu Hair (Vlasy), 3. dívky v shakespearovské hře Král Jindřich VIII., Dvojnice Judy Garland a Susan v hudební komedii Ginger a Fred, Hanky v Máji, Afrodité v muzikálové féerii Odysseia, Charlotte v muzikálu Oliver!. V současné době ji můžeme vidět jako Cecilu v komedii Kdyby tisíc klarinetů, Pannu Mariu (Červený a černý), Smrt a Děvče (Jánošík aneb Na skle malované), Schovanku (Mam´zelle Nitouche), Konstance Bonacieux (Tři mušketýři) a Linhartovou, Stín a Street Dance (Peklo). Hraje také v muzikálech My Fair Lady (ze Zelňáku), Čarodějky z Eastwicku a Markéta Lazarová.

Její prozatím největší muzikálovou rolí v MdB byla Cajtl v inscenaci Šumař na střeše, z činoherních úloh je zřejmě nejvýraznější Konstance Bonacieux (Tři mušketýři). Cizí jí není ani činohra, v komedii Slaměný klobouk ztvárňuje roli Louisy, právě té dámy, kvůli které celá zápletka o klobouku vzniká.

V koncertním představení Muzikály z Broadwaye zpívá například oblíbenou píseň z My Fair Lady Chtěla bych tančit jen či árii Phantom of the Opera ze stejnojmenného muzikálu Andrew Lloyd Webbera.

Červený a černýNesmíme ale zapomenout ani na Eviččino působení v Divadelním spolku Slawjena, kde hrála a hraje mnoho rozlišných a vtipných rolí. Za poslední dobu to byla například její Papučka v Off Side Story nebo Miluše Okrouhlíková - Hrdokrtová v Concertu a můžeme ji také vidět v nové inscenaci Divanovela.

Vyzkoušela si i roli moderátorky, společně se svými kolegy z divadla uváděla tradiční vyhlášení ankety Křídla 2005 a také Novoroční benefiční koncert 2007 a 2008 v Besedním domě (spolu s kolegou a spolužákem z JAMU Jirkou Zmidlochem).

Kromě herectví se Evička věnuje mnoha dalším aktivitám. Studuje estetiku na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, je lektorkou tance a aerobiku (je juniorskou mistryní v aerobiku), dlouhodobě spolupracuje na tvorbě ilustračních fotografií pro Brněnský deník.

Evička se objeví i v nových dílech seriálu Nemocnice na kraji města. V neposlední řadě se věnuje i dabingu.

Oficiální stránky Evičky najdete na adrese www.jedlickova.zanosem.cz.
 

zdroj neofiiální stránky MdB,cz

Rozhovor s Evou Jedličkovou

Sasanka: Začneme takovou netradiční otázkou. Jaká byla tvoje cesta k divadlu?

Evička: Zřejmě zcela tradiční. Už od raného dětství jsem navštěvovala tzv. „víceúčelový“ spolek Divadlo Na mýtině, jenž pořádal rozličné akce pro děti i dospělé, jako např. tematické „pohádkové lesy“, „strašidelné zámky“ etc. Děti chodily od jednoho výjevu k druhému a za odměnu si mohly na závěr celé štace sníst nad ohněm opečený buřtík a vypít oslazený čaj. Na jednotlivých stanovištích jsme sehráli úryvky z pohádek a to byl, dá se říct, jeden z mých prvních kontaktů s divadlem. Ale jinak jsem chodila do baletu, zpěvu (nejdříve sborového, potom sólového), hrála na klavír, zkrátka prototyp zcela vytíženého, nelumpačivého dítěte.

Sasanka: A byly to jen tvé koníčky, nebo jsi uvažovala jít tímto směrem do budoucna?

Evička: Nejdřív to byly koníčky, ale ono mi to víceméně šlo, a tak to nějak z toho vyplynulo.

Sasanka: A rodiče tě podporovali?

Evička: Rodiče se s divadlem nikdy v bližším kontaktu nesetkali. Bylo to tak, že to Brno a jeho kultura byly pro nás něco vzdáleného a také lákavého. Z toho taky vyplývá, že rodiče se ničeho nebáli a nebránili mně, abych šla zkusit štěstí na konkurz a posléze abych hrála v divadle.

Sasanka: Takže ty jsi tu hrála už dřív, než jsi šla na JAMU?

Evička: Ano. Když jsem studovala druhý ročník na gymnáziu, tak jsem splnila podmínky konkurzu na company do připravované inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Je to taková malinká rolička, ale jsem za ni hrozně vděčná a hlavně to byla taková moje první zkušenost ve velkém a opravdickém divadle.

Sasanka: Jak to na tebe působilo, když jsi sem přišla poprvé?

Evička: Byla jsem strašně nervózní a hlavně se mi stal ohromný trapas hned v den zahájení. V první den nové sezóny byla první čtená zkouška jmenované inscenace, měla následovat nějaká umělecká porada. Potom pan ředitel, který to vlastně i režíroval, ukončil zkoušku a řekl, že budeme plynule pokračovat v poradě. No a já jsem nevěděla, co takové razení se obnáší a jestli se to ke mně vztahuje. Tak jsem tam seděla a čekala, aby mně něco neuniklo. A potom už tam zbylo jenom pár lidí a já mezi nimi. Všichni se na mě koukali, já začala rudnout a cítila jsem se strašně trapně. Potom mi teprve vysvětlili, že sem nepatřím.

Sasanka: Jak tě v té MFL vlastně přijali starší kolegové mezi sebe?

Evička: Báječně. Samozřejmě jsem měla vůči starším a zkušenějším hercům respekt, ale chovali se ke mně moc hezky. Ze začátku jsem se taky hodně styděla. Nevěděla jsem, jestli vše dělám správně, jestli moje schopnosti stačí... No, snad by mě jinak nevybrali. (smích)

Sasanka: Já se ještě vrátím k té škole. Zajímaly by mě nějaké tvoje zážitky z „Jarošky“. Často slýchávám, jak jsi byla vzorná.

Evička: Já jsem taková hodná a pilná studentka. Přechod ze základky na střední školu byl těžký, najednou jsem se musela hodně učit a po škole zvládat všechny svoje koníčky, a přitom nezanedbávat svoje přátele... Když jsem se vracela pozdě domů, tak jsem se učila třeba až do ranních hodin. A o víkendu jsem se vše snažila dohnat. Měla jsem ráda chemii a biologii, co mi teda nešlo byla angličtina a cizí jazyky obecně. Moc ráda vzpomínám na pana profesora. Vždycky když byl nějaký lehčí úkol, něco jsme se měli naučit nazpaměť, tak on mě vyvolal, abych dostala aspoň nějakou hezkou známku. (smích) No, většinou mě vyvolával na nějakou anglickou písničku.

Sasanka: Takže máš jen dobré vzpomínky?

Evička: „Vzpomínkový optimismus“, na to špatné zapomínám a to dobré si pamatuji. Tamní studium mně dalo základ všeobecného vzdělání. Některé věci bych samozřejmě změnila, není vše růžové, jak se může zdát.

Sasanka: A jak na Jarošce přistupovali k tomu, že ses hlásila na JAMU? Mně tyto aktivity moc netolerují..

Evička: Opravdu? Bylo to tak, divili se, prý bych mohla dělat spoustu jiných věcí. Ale od konce prvního ročníku jsem začala hrát v MFL a předcházely tomu spousty věcí. Jelikož mně ještě nebylo osmnáct let, tak musely škola a rodiče souhlasit s tím, že budu na některých hodinách chybět. Vždycky když jsem absentovala, tak mi tajemnice uměleckého souboru dávaly do omluvného listu razítka, a že jich tam bylo požehnaně. Ale taky to hodně záleželo na tříďasovi, byl ke mně tolerantní, protože věděl, že toho nikterak nezneužívám.

Sasanka: No a teď už tu nějakou dobu hraješ, tak jaké role máš ráda?

Evička: Já mám ráda Cajtl v Šumařovi na střeše. Na Ginger a Fred moc dobré ohlasy nebyly, ale já na to hrozně ráda vzpomínám. V průběhu zkoušení a reprízování představení jsme se hrozně nasmáli. Pro nás to mělo skrytý humor a vtip. A taky ráda hraji v Muzikálech z Broadwaye, po každé repríze mám energie na rozdávání.

Sasanka: A nemrzí tě, že nehraješ nic tragického?

Evička: Já jsem si uvědomila, že tento komerční, veselý druh divadla je mi hrozně blízký. Hrozně mě dělá dobře, když můžu lidem dát nějakou radost, můžu je rozesmát.. V té tragédii se člověk cítí zase úplně jinak. Jejda, to ale ze sebe chrlím moudra...

Sasanka: Co jsi teď v poslední době viděla? Z čeho jsi byla nadšená?

Evička: Ve všem si najdu něco, co se mi líbí a zároveň nelíbí, co bych eventuelně změnila.

Sasanka: Co Odysseia? Jaké bylo zkoušení a všechno kolem.

Evička: Jako nějaké drby?

Sasanka: To zrovna ne. (smích) Třeba poznatky..

Evička: Zrovna když se zkoušela Odysseia, tak jsem zkoušela svoji absolventskou inscenaci s názvem Pavučina. Bývala jsem neustále v Martě a do inscenace nastoupila až v generálkovém týdnu. Opravdu si na nic nevzpomínám.

Sasanka: A Slamák? Tam si to užíváš, ne?

Evička: Jo! To je fajn role. Akorát jsem si někdy nejsem jistá, zdali nacházím tu správnou míru.

Sasanka: A ten čaj, který na začátku piješ, byl cítit až do čtvrté řady.

Evička: (smích) Jo, to je černý čaj.

Sasanka: Byla jsi z nějakého představení vyloženě zklamaná?

Evička: Ano. Viděla jsem Šumaře na střeše ve Zlíně, v Praze Na Fidlovačce a v Olomouci. Psala jsem totiž diplomovou práci na toto téma. Olomoucká inscenace mě docela zklamala. Mě sice nepřísluší soudit, ale nebyli na to pěvecky připravení, ani ta zvuková technika, prostě všechno to bylo o několik tříd níž, než v divadlech ostatních.

Sasanka: Jezdíš často na představení mimo Brno? Nebo to byla výjimka?

Evička: Viděla jsem spoustu představení, ale většinou tady v Brně. Protože mi nezbývá čas jezdit někam dál.

Sasanka: Posloucháte ze zákulisí Viktorovu improvizaci ve Slamáku? To je ohromná show.

Evička: My to slyšíme v rozhlase. Velmi jeho pohotové reakce obdivuji. Já bych si třeba s takovou věcí nevěděla rady. On dokáže improvizovat, reagovat..

Sasanka: Když mu potom ve Filipovi vypadl text, tak se celé divadlo smálo a já sem jen tak seděla a celou dobu mu držela pěsti. (smích)

Evička: Jo, to je vždycky hrozná sranda. Diváci jsou hrozně vděční, když se něco takového stane. Herec se tak stane člověkem.

Sasanka: Nebo ve Slamáku, když nastane řetězová reakce a všichni se smějí s davem.

Evička: Jo. (smích)

Sasanka: Ty jsi říkala, že by sis s tou improvizací nevěděla rady. Tak co děláš, když ti vypadne text?

Evička: Většinou reaguji zcela spontánně. A až potom si uvědomím, co jsem řekla za hloupost. (smích) Já jsem zas tak velký okno nikdy neměla. Ale ten moment překvapení je docela nepříjemný.

Sasanka: Já ti položím ještě jednu poslední romantickou otázku. Co tvoje první láska?

Evička: Zažila jsem ji už ve školce, dávali jsme si pusinky a vodili se za ručičky. Byl naším rodinným kamarádem. Jednoho dne jsem přišla domů a měla jsem na rohožce prstýnek se srdíčkem, na kterém stálo E+P (Petr). Bylo to moc hezký. Dnes jej potkávám na oslavanském náměstí mezi místními tunery.

Sasanka: No a na závěr ti jenom řeknu, že ti všichni moc moc držíme palce a těšíme se, až tě zase uvidíme v nějaké pěkné roli!

Evička: Děkuji mnohokrát.

Ptala se: Sasanka (2007)

zdroj Neoficiální stránky MdB,cz

Eva Jedličková


V roce 2007 absolvovala DiFa brněnské JAMU - obor muzikálové herectví (absolventská role: Edita v inscenaci Pavučina – The Fatal Story, režie: Dodo Gombár).
Od roku 1999 účinkuje v Městském divadle Brno, nejprve jako externistka, od srpna 2007 jako právoplatná členka uměleckého souboru zpěvohry a hned posléze činohry.
V současné době studuje Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity – obor Učitelství estetické výchovy pro střední školy.
Hostuje v pražském Semaforu v inscenaci Mam’zelle Nitouche či v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v inscenacích Pardon My English, Mrazík, Divotvorný hrnec a Sázky z lásky.
Z rolí nejraději vzpomíná zejména na Fantine z Les Misérables, Cajtl ze Šumaře na střeše, Putifarovu ženu z muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť , Helenu z Balady o lásce (Singoalla), Konstance Bonacieux ze Tří mušketýrů, Louisu, dámu své doby ze Slaměného klobouku, Gitu z Pardon My English, Susan z Divotvorného hrnce, Donu Ximénu z Divanovely.
 

Eva Jedličková v současnosti účinkuje v :

Mam`zelle Nitouche

zdroj Divadlo Semafor,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář