V roce 1943 měla začít zkoušet roli trpaslice Barborky v Zuzaně Vojířové po boku Zdeňka Štěpánka a Marie Glázrové. Jenže z toho sešlo, protože její rodiče zatklo gestapo.

A třináctiletá gymnazistka o nich neměla až do konce války žádné informace. „Až pak mi tetička řekla, že se tatínek už nikdy nevrátí,“ vzpomíná Aťka smutně. Aťčin tatínek v lágru zahynul, na mamince se kruté podmínky podepsaly natolik, že zemřela v pouhých sedmdesáti letech.

Tatínek umřel prý pouhých 14 dní před příchodem amerických osvoboditelů. „V lágru ho prý nějak brutálně zkopali, potom k tomu dostal ještě tyfus a to byl konec...“

O to větší šok a radost zažila deset dnů po válce, kdy se do Prahy z Osvětimi vrátila maminka. „Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Seděla jsem u klavíru a něco jsem si přehrávala. Najednou se otevřely dveře a v těch dveřích stála moje maminka...,“ vypráví dojatě Aťka, která zanedlouho oslaví 85 let.

 

 

 

 

 

 

 

 
Autor: hoh
zroj Blesk,cz
 
14. března 2015 • 12:00

Zdrcující zážitek Aťky Janouškové (84): Co jí koncentrák vzal a co zase dal?

Aťka Janoušková má po mamince židovskou krev.
Aťka Janoušková má po mamince židovskou krev. (Aha! – Daniel Černovský, ČTK, ara)
 
 
 
 

Aťka Janoušková má mezi českými herci výsadní postavení hned z několika důvodů. Spolu s Jiřím Krytinářem (67) je při 120 centimetrech nejmenší, od malička hrála v Národním, jako bývalá cizojazyčná korespondentka nemá problém s domluvou v zahraničí a navždy se zapsala u diváků všech věkových kategorií jako nesmrtelná Včelka Mája. Málokdo ví, že jako předválečné dítě s židovským původem zažila herečka těžké rány osudu.

 

Už před válkou hostovala malá baletka na první scéně ve Zlaté kapličce a to, že byla maminka židovského původu si pořádně uvědomila až s prvními potížemi, které přišly v době okupace, kdy jí bylo devět let. "Nehrála jsem tam ani dva měsíce a do divadla přišlo udání. Jak můžu hrát v Národním, když je moje maminka Židovka. Musela jsem odejít. I z baletu, protože maminka říkala, že nebudeme nikoho přivádět do neštěstí," vzpomíná Aťka Janoušková v Sedmičce.


V létě 1943 byli oba rodiče herečky zatčeni gestapem a následně deportováni do koncentračních táborů. Dívka stejnému osudu unikla jen díky prázdninovému pobytu mimo Prahu. Věřila alespoň v propuštění otce, který nebyl Žid, ale události nakonec vzaly úplně jiný spád. "Tatínek šel do Dachau a tam zemřel. A maminka, Židovka, přežila Osvětim a pochodem smrti přišla domů. Bylo to něco neuvěřitelného, navíc jsme o ní celou dobu neměly žádné zprávy," říká paní Aťka, která celou dobu žila u strýce s tetou, kteří se jí ujali.
Dojemné bylo pochopitelně setkání s milovanou osobou, která jako zázrakem nacistické vyhlazovací peklo přežila. Nikdo totiž nedoufal, že se ještě vrátí. "Asi dva týdny po konci války jsem seděla a hrála na klavír. Najednou se otevřely dveře a v nich stála maminka. bylo to něco neuvěřitelného. Když odcházela, měla černé vlasy a vrátila se s úplně bílými, ale byla živá," popisuje chvíle štěstí v neštěstí nejmenší česká herečka, zpěvačka a dabérka. Koncentrační tábor jí tedy vzal tatínka, ale ze chřtánu smrti vydal jako zázrakem maminku.