Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alena Vránová

Alena Vránová,*30.7.1932 - herečka

133765.jpg

 

Lásku k divadlu zdědila po svém tatínkovi, jenž byl vášnivým ochotníkem. Přestože od útlého věku zpívala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru a účinkovala v dětských rolích v několika pražských divadlech, dlouho se chtěla stát učitelkou. Nakonec u ní ale přeci jen zvítězilo herectví.

Po studiích na DAMU hrála asi rok v divadle v Benešově, poté přijala nabídku stálého angažmá v divadle ABC, kde pracovala pod vedením Jana Wericha. V roce 1962 se ABC stalo součástí Městských divadel pražských. V nich Alena Vránová působila až do roku 1993, kdy odešla na volnou nohu. Od té doby hostuje na několika pražských scénách, se kterými jezdí i na zájezdová představení. A dokonce si plní i své herecké sny. Jedním z nich bylo zahrát si v Činoherním klubu. Její tajné přání vyslyšel režisér Ladislav Smoček, který ji v roce 2006 obsadil do role tety vikomta de Valmont v představení Nebezpečné vztahy.

K jejím nejvýznamnějším divadelním rolím patří především role Gertrudy Matthews ve hře Bouřlivé jaro uváděné Divadlem Ungelt, za kterou získala v roce 1998 Cenu Thálie. Nezapomenutelná jsou rovněž její monodramata, mimo jiné Lásko má, ty nevíš..., Médea 87 či Páni mají radši blondýnky, která se dlouho hrála v pražské Redutě, Poetické kavárně Viola, Kongresovém centru (býv. Palác kultury) i na dalších malých scénách po celé republice.

Od roku 1950 se Alena Vránová pravidelně objevuje také před filmovou kamerou. Již několik generací diváků si ji spojuje zejména s postavou princezny Krasomily z pohádky Pyšná princezna. Vidět jsme ji však mohli i ve snímcích Dovolená s Andělem, Hudba z Marsu, Hrátky s čertem, Ztracenci, Vím, že jsi vrah, Svatá hříšnice, Kronika žhavého léta, Sólo pro starou dámu, Kateřina zlé pověsti, Já už budu hodný, dědečku!, Causa králík, Kamarád do deště, Díky za každé nové ráno, Andělská tvář, Hezké chvilky bez záruky, Vratné lahve aj. nebo v seriálech Chalupáři, Zkoušky z dospělosti, Dnes v jednom domě, Vlak dětství a naděje, Josef a Ly, Ulice či Náves.

Její jméno je těsně spjato také s dabingem, který dělá od samotných počátků. Svůj hlas propůjčila například Maryně Vladyové, Gině Lollobrigidě, Shirley MacLaineové i dalším hvězdám hereckého nebe.

S oblibou namlouvá také animované pohádkové seriály, například Velrybu Decimálku, Kajetána a Modrou lišku aj.

Umělecké sklony zdědila také její vnučka Tereza, která se věnuje hlavně muzice. V současné době hraje v dívčí vokální skupině Yellow Sisters.

 

Autor: dino

zdroj Osobnosti,cz

27. ledna 2015 • 05:00

Utajená dcera »Pyšné princezny« Vránové: Pořád jí posílá peníze!

Herečka Vránová podporuje další dceru a hraje v seriálu Svatby v Benátkách.
Herečka Vránová podporuje další dceru a hraje v seriálu Svatby v Benátkách. (Foto Aha! – Pavel Machan, Malík, Černohorský )
 

 

 

 

 

 

Alena Vránová se totiž rozhodla podpořit projekt adopcí na dálku a v Africe si vybrala holčičku, které pravidelně posílá peníze na vzdělání. Čtrnáctiletá Nakató tak díky ní dostala jedinečnou příležitost ke studiu. Vzhledem ke špatné situaci v její rodině by si to jinak nemohla dovolit.

„Vybrala jsem si ji mezi dětmi, které k adopci na dálku nabízela charita a každý rok posílám peníze, umožňující její vzdělávání. Je to částka, kterou si může dovolit snad každý člověk s průměrným výdělkem,“ přiznala Vránová serveru vipstory.cz.

 

Po smrti dcery Markéty, která svou matku akorát neustále z něčeho obviňovala a svalovala na ní veškeré své problémy, se může věnovat vnučce Tereze (27), která už má dokonce vlastní a děti a babička Vránová si tak může užívat svých pravnoučat. Vypadá to, že herečka je ochotná pomáhat kde se dá, je tedy škoda, že její vlastní dcera si nikdy pomoci nenechala a svoje problémy doslova utopila v alkoholu.

 

 
 

Alena Vránová (83) po delší době ve společnosti: Mrkněte, jak teď vypadá legendární Pyšná princezna

16. listopadu 2015 5:55

Herečka Alena Vránová (83), kterou mají diváci neodmyslitelně spjatou s princeznou Krasomilou z pohádky Pyšná princezna, se po delší době objevila na veřejnosti.

Že je sympatické herečce už třiaosmdesát let, byste na první pohled vůbec nepoznali. V průběhu několika let sice zhubla, ale pořád působí vitálním dojmem.

Vránová je přitom stále aktivní herečkou. Naposledy si zahrála v seriálu Svatby v Benátkách a dodnes působí i na divadelních prknech. Společně s Petrem Kostkou a jeho manželkou Carmen Mayerovou se potkají v Divadle Ungelt, kde si zahrají ve hře současného amerického dramatika Joea DiPietra Poslední romance.

Diváci se tak mohou těšit na parádní herecké obsazení. Vránová se loni musela vypořádat se smrtí své jediné dcery Markéty, která se dlouhodobě potýkala se závislostí na alkoholu. Tu odmítala léčit, což ji nakonec stálo život. 

Anna Veškrnová , Super.cz

Alena Vránová: Herecký osud si člověk vytváří sám

Hraje hlavní role ve dvou divadelních představeních, ve kterých nesejde z jeviště, a dotáčí jednu z hlavních postav v šestnáctidílném televizním seriálu. Herečka o polovinu mladší by si říkala, zda se jí nesešlo moc práce, Alena Vránová si libuje, jaké teď zažívá báječné období.


 

Princezna, která neměla na růžích ustláno

narodila se v roce 1932 v Praze, od útlého věku hrála v divadle a vystupovala v rozhlase;

v době studia na DAMU vytvořila titulní roli v nejslavnější české filmové pohádce Pyšná princezna (1952);

při natáčení se sblížila s představitelem krále Miroslava Vladimírem Rážem a rozvedla se s básníkem a spisovatelem Pavlem Kohoutem, což ji v té době kádrově poškodilo;

když dcera Markéta dospěla, manželství s Rážem se roz padlo;

první angažmá ji zavedlo do Benešova, posléze ji Jan Werich vzal do Divadla satiry, odkud přešla do Městských divadel pražských, kde pracovala pod vedením Oty Ornesta;

v roce 1993 z angažmá odešla a věnovala se divadlu jednoho herce;

od roku 1997 je kmenovou herečkou Divadla Ungelt, za hlavní roli ve hře Bouřlivé jaro získala v roce 1998 Cenu Thálie;

během celé kariéry se věnuje dabingu: hlas propůjčuje mj. Gině Lollobrigidě, Shirley McLaineové a Judi Denchové;

v roce 1996 získala Cenu za celoživotní mistrovství v dabingu, v roce 2008 Cenu Františka Filipovského za dabing slečny Marplové v To je vražda, řekla;

vystupovala v televizních seriálech Byl jednou jeden dům, Chalupáři, Náhrdelník, Ulice, Náves.

sobota 9. července 2011, 7:57

„Mám dnes opravdu víc práce, než když jsem byla mladší,“ připouští a na otázku, kde vidí důvod, překvapivě odpoví, že to je asi proto, že pro to nikdy nic nedělala.

To prosím vysvětlete.

Herecký osud si člověk vytváří sám. Pojem herecká hvězda dnes znamená nejen talent, ale velké osobní úsilí být v centru zájmu. A mít na to povahu. Mě k tomu nic nehnalo.

Vás ctižádost opravdu nikdy nehnala?

Ne, protože dobře vím, že štěstí na role nepadá z nebe. Taková náhoda se nestane víc než jednou. V mém případě to byla Pyšná princezna. A je otázka, jaký měla dopad na můj profesní i osobní život.

Jako Pyšná princezna se potkala s budoucím manželem Vladimírem Rážem.

Jako Pyšná princezna se potkala s budoucím manželem Vladimírem Rážem.

FOTO: Pressdata

Ví se o vás, že vás nijak netěší, jste-li i po téměř šedesáti letech s tím filmem stále spojována.

Zjistila jsem ale, že se s tím nedá vůbec nic dělat. Naštěstí mám obecenstvo, které dobře ví, že jsem za život zahrála víc než princeznu Krasomilu. Takže se zase tolik nezlobím.

Pamatujete v poslední půlce století Vánoce bez Pyšné princezny?

Já určitě. Opravdu neusedám před televizi, když ji dávají. Dozvídám se to ale od svého okolí.

Jak jste zacházela s popularitou?

Nezapomeňte, že Pyšná princezna přišla do kin v roce 1953. To byla doba, kdy se nesmělo žádným způsobem přečuhovat. Studovala jsem tehdy ještě na DAMU a byla pod neustálým kádrovým mikroskopem. Žádné hvězdy se netrpěly, po škole jsem nastoupila do divadla v Benešově. Ten film si navíc získal popularitu až mnohem později. Takže nějakého přehnaného zájmu o svou osobu jsem byla ušetřena. Což mi vyhovovalo, protože nejsem člověk, kterému dělá dobře, je-li středem pozornosti. V tom opravdu nesplňuji parametry populární herečky.

Které období považujete za herecky nejšťastnější?

Když Městským divadlům pražským šéfoval Ota Ornest. To jsem dostala několik nádherných příležitostí: ať to byla dvojrole v Korunní svědkyni podle Agathy Christie, paní Hošková ve Veselých paničkách windsorských nebo Káča v Hrátkách s čertem…

S Martinem Štěpánkem v hudební komedii Svatá hříšnice (1970).

S Martinem Štěpánkem v hudební komedii Svatá hříšnice (1970).

FOTO: Pressdata

Počkejte, z filmu vás v téhle pohádce známe jako princeznu Dišperandu.

Tu jsem s velkou chutí hrála jako vykulenou naivku. Měla jsem tu roli moc ráda. Dodneška mě baví hrát naprosto různorodé role. Jak jsem byla v šedesátých letech spokojená v divadle za vedení Oty Ornesta, tak jsem teď šťastná v Ungeltu. Jeho šéf Milan Hein velmi šikovně a prozíravě navázal na repertoár někdejšího Komorního divadla. Stejně jako tam se v Ungeltu hraje příběh.

V Divadle Ungelt hrajete dvě postavy s naprosto odlišným životním příběhem.

Šarmantní lady Evelyn v Lednáčkovi a ve Fíglu životem potrefenou manželku komika, který po mrtvici zůstal odkázaný na kolečkové křeslo a její pomoc. Obojí jsou nádherné herecké příležitosti.

Ve Fíglu hrajete ženu, která o mužích valné mínění nemá a umí to dát pořádně najevo. Jak to je u vás?

Já taková nejsem. Ale je rozhodně dobré si to zahrát.

Václav Postránecký jí dává jako manžel ve hře Fígl dost zabrat.

Václav Postránecký jí dává jako manžel ve hře Fígl dost zabrat.

FOTO: Bohdan Holomíček

Máte dosud o mužích iluze?

Tak otázka nestojí, já je nikdy neměla. V tom jsem vždycky stála nohama na zemi.

Nikdo vás natolik příjemně nepřekvapil, abyste změnila názor?

Je to smělé říkat, ale doposud ne. Třeba se to ještě stane! (smích) To jen potvrzuji, jaká jsem zarytá optimistka.

Můžu se zeptat, kdy jste byla naposledy zamilovaná?

Jaképak naposledy? Co když řeknu, že zamilovaná jsem?

Ví o tom dotyčný?

Ne.

Musím říct, že vypadáte tak dobře, jak zamilované ženy vypadají.

Jestli jsem ještě ke koukání, tak to bude geny po mamince. Sama pro to nedělám nic. Nějaké kosmetiky nebo masáže by mě otravovaly a ani vám nebudu tvrdit, že žiji extrémně zdravě. Hýřivý typ jsem však nikdy nebyla, strašně brzo se mi chce spát.

V komedii Ledňáček exceluje v těchto dnech s Františkem Němcem Němcem na Letní scéně Ungeltu.

V komedii Ledňáček exceluje v těchto dnech s Františkem Němcem Němcem na Letní scéně Ungeltu.

FOTO: Veronika Patková

Určitě jste musela vědět, že se mužům líbíte. Uměla jste s tím zacházet?

V období, kdy to bylo aktuální, jsem byla vdaná a nic takového jsem nepřipouštěla. Vždycky jsem byla naprosto věrná. Manželství pro mě bylo posvátné. Vůči jakýmkoli pokusům jsem byla velmi nedůtklivá.

Hovořily jsme o šťastných hereckých obdobích. Zažila jste, myslím, i léta hubená.

Byla jsem v divadlech, kde se třeba změnilo vedení a tím i repertoár, a já přemýšlela, zda tam má vůbec cenu zůstávat. Mám na mysli dobu, kdy se rozpadala Městská divadla pražská na počátku devadesátých let. Nakonec jsem odtamtud odešla a začala jsem jezdit s vlastním představením. První bylo monodrama Lásko má, ty nevíš od Jiřího Justa. Mělo to úspěch, tak jsem ještě nastudovala Medeu od Arpáda Göncze, který se pak stal maďarským prezidentem. Jedno představení jsem pro něho hrála v Budapešti. Na to moc ráda vzpomínám. Pak jsem nastudovala dramatizaci známé knihy Anity Loosové Páni mají radši blondýnky. Režíroval to tehdy mladý Karel Smyczek. V té době mě oslovil Milan Hein, zda bych nechtěla hrát v Ungeltu. Zdejší prostory mě okouzlily a rychle jsme se domluvili na tom, co a s kým bych tady dělala. Dnes vím, že chvíle, kdy mi nabídl spolupráci, byla naprostým zlomem v mém uměleckém životě.

A hned vaše první role v Ungeltu vám přinesla Thálii.

Když jsme si sedli s režisérem Ladislavem Smočkem a Ondrou Vetchým a začali o hře Bouřlivé jaro mluvit, cítila jsem, že zažívám něco, co jsem dosud za svůj herecký život nepoznala. Aniž bych tušila, jaký bude mít Gertie Matthewsová ohlas u diváků, nebo že za ni dostanu Thálii.

Cenu Thálie ji v roce 1998 v Národním divadle předal Milan Lasica

Cenu Thálie ji v roce 1998 v Národním divadle předal Milan Lasica

FOTO: Zbyněk Stanislav, ČTK

Gertie Matthewsovou, herečku na sklonku kariéry, v životě potkává jedna rána za druhou. Měla jste taky v životě okamžik, kdy jste si myslela, že se už nezvednete?

Naštěstí mě nepotkalo nic tak strašně bolestného jako ji, abych byla úplně na kolenou. Zažila jsem, asi jako hodně žen, velké partnerské zklamání, ale to není nic, o čem bych s vámi chtěla mluvit.

Vás si člověk na kolenou ani nedovede představit. Mám z vás pocit obrovské životní energie.

Tohle mi říká hodně lidí a mě to hrozně udivuje. Vůbec se jako nějaký silák necítím. Jen jsem prostě ráda na světě a netajím se tím. Nikdy jsem nedávala najevo, že mi něco je. Neumím fňukat. Je mi to protivné.

Osmiletá adoptivní dcera Aleny Vránové Nakato z Ugandy

Osmiletá adoptivní dcera Aleny Vránové Nakato z Ugandy: "Vybrala jsem si ji mezi dětmi, které k adopci na dálku nabízela Arcidiecézní charita, a každý rok posílám peníze, umožňující její vzdělávání. Je to částka, kterou si může dovolit každý člověk s průměrným výdělkem", připomíná herečka. V pravidelných dopisech jí Nakato píše o tom, jaké má známky a co ve škole dělá.

FOTO: archív Aleny Vránové

To vás nerozhodí třeba závist?

Mám velké štěstí v tom, že to nikdy nepoznám, někdo mi to musí říct. Tolik se tomu vyhýbám a nechci, aby se mi něco takového pletlo do cesty, že si to nepřipouštím.

Takže kdybych se vás zeptala, jaká největší křivda se vám stala, nebudete to vědět?

Že jsem taková, jakou mě vidíte, je díky tomu, že jsem to pokaždé vytěsnila z mysli. Chci se zabývat pozitivními věcmi.

Které to jsou?

Hrozně ráda něco buduju. Přišla jsem na to až ve středním věku. V době manželství jsem nevěděla, co obnáší něco obstarávat nebo zařizovat. Zlom nastal, když jsem se rozvedla (s Vladimírem Rážem - pozn. red.). Najednou jako bych chtěla dohnat vše, v čem jsem během manželství neměla prostor se realizovat. Úplně jsem se začala vyžívat v tom, že jsem dávala dohromady stará stavení, spíš zbořeniště. Celé jsem to od začátku do konce organizovala sama.

ilustrační foto

Krásná princezna Krasomila

FOTO: Česká televize

Připomeňme dnešnímu čtenáři, že šlo takřka o nadlidský úkol, protože tenkrát se nic nedalo sehnat.

Nějak jsem to vždycky vydupala ze země. Třeba jsem ve tři ráno sedla do auta, odjela jsem do jižních Čech, cestou jsem v několika vesnicích nabrala zedníky, dovezla je na stavbu, kde jsem jim vařila. Když skončili, odvezla jsem je zpátky domů, dojela do Prahy a večer šla hrát. Nepřišlo mi to vůbec zatěžko. Hrozně se mi líbilo, že dělám práci, jejíž výsledek je vidět. Stejně tak to mám s pražskými byty. Nejenže je měním, ale také je předělávám. Když je dokončím, rozhlížím se, do čeho se pustím příště.

Neříkejte, že vám třeba ve stavebninách nepomohla Pyšná princezna.

To přiznám, že ano. Mnozí už mě znali i z filmů a televizních seriálů.

Příští rok vás diváci uvidí v jedné z hlavních rolí seriálu Život je ples, který se odehrává v domově důchodců. Koho tam hrajete?

Je to role, kterou by si každá herečka přála: rázná ženská, která umí být potměšilá i obětavá, je vtipná i směšná. Dosud jsem takovou nehrála, ale mnohokrát dabovala a tiše si přála, aby mě v takové mohli diváci nejen slyšet, ale i vidět.

Ten seriál je hodně i o přátelství. Koho vy považujete za svého nejbližšího přítele?

Vnučku Terezu. I přes velký generační rozdíl si báječně rozumíme. Máme společný pozitivní pohled na svět. Říká, že je po mně. Díky ní jsem už prababička: má dva rozkošné kluky ve věku devět a pět let a báječného muže. Zpívá ve skupině Yellow Sisters, kterou moc ráda poslouchám.

Milovaná rodina vnučky Terezy: devítiletý pravnuk Adrian a pětiletý Samsidin s tatínkem Papisem, hudebníkem a tanečníkem původem z Gambie.

Milovaná rodina vnučky Terezy: devítiletý pravnuk Adrian a pětiletý Samsidin s tatínkem Papisem, hudebníkem a tanečníkem původem z Gambie.

FOTO: archív Aleny Vránové

Zato dcera Markéta se od umělecké branže drží daleko.

S manželem jsme se v minulosti domluvili, že ji nikdy nedáme všanc coby herecké dítě. Vynikala v jazycích, vystudovala filozofickou fakultu a pracuje v turistickém ruchu.

Jak to bylo u vás? Byla jste herecké dítě?

Ne. Tatínek byl sice velký ochotník a dokonce psal pro ochotníky hry, ale zemřel, když mi bylo pět. Mám s ním ale spojený svůj první jevištní zážitek. Bylo to v sokolovně v Braníku, kde jsem v jedné jeho hře hrála dítě spící v postýlce. Dodnes si pamatuji, jak mě do té postýlky na jevišti nesli, a protože byla už pozdní hodina, tak jsem tam opravdu usnula. Když to skončilo, zase mě odnesli a dostala jsem velikánskou bonboniéru. Nevím, jestli to byl ten okamžik, kdy jsem si řekla, že to je to, co chci v životě dělat, ale z té bonboniéry jsem byla celá pryč. Jako školačka jsem se pak dostala do Dismanova dětského rozhlasového souboru, brali nás i do divadel a brzy jsem začala hrát dětské role vedle profesionálních herců. Divadlo se tak stalo velmi záhy součástí mého života.

Na chalupě s dcerou Markétou.

Na chalupě s dcerou Markétou.

FOTO: archív Aleny Vránové

Příští rok vás čeká to, čemu se říká významné životní jubileum…

Já si něco takového vůbec nepřipouštím. Navíc tenhle druh bilancování nemám ráda. Nejspíš se někam ztratím.

Alena Vránová

Alena Vránová

FOTO: Petr Horník, Právo

Alena Vránová s vnučkou Terezou

Alena Vránová s vnučkou Terezou Michaela Feuereislová

Dcera jí před třemi lety zemřela, radost jí dělá tahle dáma: Legendární Pyšná princezna se pochlubila vnučkou

5. dubna 2017 5:55

Herečka Alena Vránová (84) v sobotu večer převzala cenu Thálie za celoživotní dílo. Legendární Pyšnou princeznu Krasomilu doprovodila do Národního divadla její půvabná vnučka Tereza, kterou ve společnosti moc často nevídáme.

A nutno podotknout, že jí to moc slušelo. Tereza přitom neměla úplně jednoduchý život. Její maminka Markéta, jediná dcera Aleny Vránové a krále Miroslava Vladimíra Ráže, před třemi lety zemřela na následky alkoholismu.

Bohužel se odmítala léčit a nakonec už jí přes veškerou snahu nebylo pomoci. Vztahy s babičkou Alenou Vránovou však má její vnučka, jak je vidět, parádní. Vránová si momentálně dává pauzu od hraní. Diváci ji nedávno měli možnost vidět v Divadle Ungelt či v seriálech Svatby v Benátkách a Ohnivý kuře. 

Anna Veškrnová , Super.cz

Alena Vránová, princezna i první dáma divadla a filmu, slaví

Pětaosmdesáté narozeniny oslaví v neděli herečka Alena Vránová. Do paměti filmových diváků vstoupila Krasomilou v Pyšné princezně a Dišperandou v Hrátkách s čertem. Její filmografie je ale daleko bohatší (Vím, že jsi vrah, Vina Vladimíra Olmera, Kronika žhavého léta, Já to tedy beru, šéfe, Vratné lahve aj.).

 

Alena Vránová
 
 

Alena Vránová

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Dnes 8:00

Ztvárnila postavy elegantních, sebevědomých i psychologicky komplikovaných žen. Objevila se i v řadě televizních seriálů (Dnes v jednom domě, Chalupáři, Vlak dětství a naděje, Zkoušky z dospělosti), svůj charismatický hlas propůjčila v dabingu Marině Vladyové, Gině Lollobrigidě, Shirley MacLaineové i dalším hvězdám.

Pochází z rodiny nadšeného ochotníka, a tak její cesta k divadlu nebyla překvapivá. Po absolutoriu herectví na pražské DAMU hrála krátce v Benešově a pak se její domovskou scénou na řadu let stalo pražské Divadlo ABC, respektive Městská divadla pražská, ve slavných érách Jana Wericha a Jiřího Ornesta.

Před dvaceti lety se stala kmenovou herečkou pražského Divadla Ungelt, v němž vytvořila stěžejní postavy v inscenacích založených na jejím zralém herectví plném jiskřivé sebeironie, anglického suchého humoru a emotivně prožité tragikomiky. V triu s Františkem Němcem a Petrem Kostkou excelovala v inscenaci Ledňáček, za roli Gertrudy Matthewsové ve hře Bouřlivé jaro získala v roce 1997 Cenu Thálie. Druhou pak obdržela za celoživotní činoherní mistrovství v březnu letošního roku.

Při té příležitosti řekla: „Troufám si tvrdit, že diváci a já jsme si rozuměli. V Ungeltu je srozumění mezi herci na repertoáru každý večer. Chodí tam diváci z potřeby zážitku z příběhu a také na své herce. Toho i onoho se mu dostává. Může být dojatý, s úsměvem i bez, ale neodchází lhostejný.“

Od rolí princezen se Alena Vránová vypracovala na první dámu českého divadla a filmu.

 
 

 

7:13
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář