Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vladimír Kratina

Vladimír Kratina,*25.2.1952 - herec, zpěvák, písničkář, producent

 

Vladimír Kratina je český herec, zpěvák, písničkář a producent.

Po absolutoriu gymnázia se nejprve vyučil fotografem, teprve poté šel studovat na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1975. Během svého života si zahrál v řadě známých divadelních scén jako je ústecké Činoherní studio, pražská Ypsilonka, Činoherní klub, hostoval i v Národním divadle.

Méně už je známo, že se jedná také o výrazného a originálního folkového a countryového zpěváka i písničkáře.

V roce 2008 vystupoval v 3. sérii televizní taneční soutěže StarDance ...když hvězdy tančí.
 

Autor: eslash

Zdroj Osobnosti,cz

 

Vladimír Kratina
* 25. února 1952 v Praze

Dětství strávil na Křivoklátsku, rodina se později přestěhovala do Ostravy. Tam studoval na gymnáziu, zároveň hrál na bicí a kytaru ve studentské beatové kapele, pro kterou také komponoval. Po maturitě nastoupil na DAMU (absolvoval 1975). První divadelní angažmá strávil v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1975-77), další osud spojil s menšími divadelními scénami jako Činoherní studio v Ústí nad Labem (1977-78), zájezdové divadlo Dílna 24 (1978-79), Studio Ypsilon (1980-88). Pohostinsky hrál také v Národním divadle (Idiot). V Činoherním klubu byl v angažmá v letech 1988 – 1993. Po odchodu z Činoherního klubu se věnoval podnikání v umělecké oblasti, opět se vrátil v roce 2003 v inscenaci Fjodor Sologub Ďáblova houpačka.
Za roli Michaela Jamese Flahertyho v Syngově Hrdinovi západu byl nominován na Cenu Thálie za rok 2007.



V Činoherním klubu hrál v inscenacích:
Anton Pavlovič Čechov: Ivanov (režie Ivo Krobot, 1988 / Nikolaj Ivanov)
Thomas Middleton, William Rowley: Pitvora (režie Vladimír Kelbl, 1989 / Alsemero), Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (režie Ivo Krobot, 1989 / Člen stolní společnosti, Cyril Valden, Zdeněk, Germánský bůh atd.)
Sam Shepard: Pravý západ (režie Jan Nebeský, 1990 / Saul Kimmer)
Arthur Schnitzler: Utrpení mladého Medarda (režie Ivo Krobot, 1991 / Generál Rapp)
Lev Birinskij: Mumraj (režie Ladislav Smoček, 1991 / Lenskij)
Fjodor Sologub: Ďáblova houpačka (režie Roman Polák, 2003 / Avinovickij)
Anton Pavlovič Čechov: Ivanov (režie Martin Čičvák, 2007 / Lebeděv)
Marina Carr: U Kočičí bažiny (režie Martin Čičvák, 2009 / Xavier Cassidy)
Nina Mitrović: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (režie Martin Čičvák, 2012 / Tom)



Vladimíre, kdy jsi vstoupil poprvé na jeviště Činoherního klubu?
Každý ročník na DAMU chce mít svoje generační divadlo. Petr Palouš a Ivan Pokorný si ho vydupali ze země a založili Divadlo ve stanu (Dílna 24). Od jara do podzimu jsme hráli pod stanem a v zimě bylo třeba někde přezimovat. Hráli jsme mimo jiné v Žižkovském divadle, ale třeba i v Činoherním klubu, protože jsme stejně jako on byli součástí Státního divadelního studia. Hráli jsme tady tehdy Tarelkinovu smrt v režii Iva Krobota. To jsem hrál na tomhle jevišti poprvé.
Vlastně už ve škole jsem hodně pracoval s Jaroslavem Vostrým (za normalizace už nemohl být šéfem ČK a na škole to měl všelijaký a tak s námi rád pracoval). V Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde jsem byl jednu sezonu, jsem se potkal s Leošem Suchařípou, s Lenkou Skopalovou, Petrem Čepkem i s Jaroslavem Vostrým. Takže ta koketerie s Činoherákem probíhala dlouho a dlouho jsem kroužil kolem.
Když Divadlo ve stanu zlikvidovali, odešel jsem do Ypsilonky, a po osmi letech se nám s Ivem Krobotem podařilo v Činoherním klubu udělat Ivanova (1988).

Jak jsi se seznamoval s herci v Činoherním klubu?
Postupně jsem se seznamoval se všemi. Chodil jsem do příjemného hereckého klubu v Činoheráku i po svých představeních v Ypsilonce. I těch pět let, co jsem tady potom hrál, to fungovalo. A zvlášť s „Koďourem“ to bylo bezvadný, páč on si mě oblíbil a vždycky se mě držel a říkal, že jsem jeho bodyguard. – Takový milý kraviny. – Měl jsem ho hodně rád. Byl jednou z posledních originálních figur, které vymírají a už se nerodí.

Pracoval jsi s mnoha režiséry. Cítíš mezi nimi rozdíly?
Před lety jsem to možná rozlišoval, ale už si nepamatuju jak. Dneska – po dvanácti letech, co jsem nebyl u divadla – nemám problém s nikým a s ničím. Prostě vím, že jsem tady od toho, abych hrál. A pokud si s režisérem rozumíme, neměl by nastat žádný problém.

Jaký byl návrat do Činoherního klubu?
Návrat byl bezvadný. Mám pocit, že s Ondřejem Sokolem jsme si rozuměli na mrknutí oka. A to je známá věc, že divadlo můžou dělat jen lidi předem domluvený. Před lety jsem měl tu kliku, že jsem na divadle i ve filmu zažil i ty starý bardy, počínaje Rudolfem Hrušínským. Tak vím, že se musím naučit text a pak se teprve dá něco dělat. Člověk do toho musí jít naplno a zkoušet. Pak může strhnout i ostatní. Spencer Tracy říkal: „Člověk musí přijít včas, umět text a nevrážet do nábytku.“

Změnili se herci od doby, kdy jsi patřil k mladé herecké generaci?
Myslím, že vůbec ne. Jaroslav Plesl, Matěj Dadák, Marek Taclík se chovali bezvadně. Berou mě stejně, jako jsme my brali kluky, co byli starší. A i v seriálu, který točím, jsou mladý lidi a dobře spolu vycházíme. To funguje...
Vladimír Kratina v Činoherním čtení na říjen 2007

zdroj Činoherní klub,cz

Vladimír Kratina jako Brtník z Brtníku v muzikálu Ať žijí duchové!.

Vladimír Kratina jako Brtník z Brtníku v muzikálu Ať žijí duchové!. Foto: Muzikál Ať žijí duchové!

Další zranění na jevišti: Chlapák Kratina ze StarDance se zřítil do propadliště

15. února 2017 10:05

Charizmatický herec Vladimír Kratina, kterého diváci mohou znát především ze StarDance či ze seriálů Já, Mattoni, Letiště nebo Místo zločinu Plzeň, by si měl do smluv automaticky dávat nárok na vysoké bolestné! V muzikálu Ať žijí duchové! se totiž zřítil do propadliště. A nebyl to jediný jeho pracovní úraz v představení.

Kratina hraje v muzikálu na motivy slavného filmu rytíře Brtníka z Brtníku (v bijáku ho hrál Jiří Sovák) a už jen za kostým by zasloužil zvláštní prémie. Váží 22 kilo, takže se v něm velmi špatně pohybuje.

V sobotu stačilo málo, aby si ublížil o dost vážněji. Spadl do propadliště, rozsekl si hlavu, odřel nos a narazil nohu. Krvácející obličej spravili lékaři čtyřmi stehy. Jenže od té doby má problém s chůzí, takže asi bude felčary muset navštívit znovu.

Každé představení má nervy, co si zase udělá. Poprvé si totiž ublížil už při zkouškách.

„Měl jsem to ze zkoušení po té šikmé ploše. Ta musí být drsná, aby se po tom dalo chodit, takže je to jako šmirglpapír. A ten loket je od toho spálený,“ vysvětlil Aha! herec, který je už několik desítek let oblíbencem několika generací žen a dívek. 

David Zápal , Super.cz

vladimir.kratina@cinoherniklub.cz

Role v ČK
Tahle postel je příliš krátká:
Tom
U Kočičí bažiny :
Xavier Cassidy
Bůh masakru :
Alain Reille
Hrdina západu :
Michael James Flaherty

Činoherní klub, o.p.s., Ve Smečkách 26, 110 00 Praha 1
Poskytovatel čtyřletého grantu na provoz: Hlavní město Praha

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA