Jdi na obsah Jdi na menu
 


Václav Postránecký

17. 5. 2014

Václav Postránecký,*8.9.1943 - herec, režisér

:

Václav Postránecký se narodil v roce 1943 v Praze a vyučil se zámečníkem. Chvíli působil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1960-1962). Poté přešel do brněnského Státního divadla (1962-1969), kde se objevil mj. jako Kněz ve hře Náměstek nebo jako Puk ve Snu noci svatojánské.

V letech 1969-1978 byl členem Městských divadel pražských (např. hry Lov na kachny, Zapomeňte na Herostrata atd.) a od roku 1979 je členem Národního divadla, kde ztvárnil mnoho rolí. Objevil se zde mj. ve hrách Paličova dcera (Valenta), Ženitba (Podkolatov), Lucerna (Vrchní), Král Lear (Oswald), Ze života hmyzu (Parazit), Romeo a Julie (Kapulet) atd.

Do diváckého podvědomí se Václav Postránecký dostal především díky roli v seriálu Cirkus Humberto (1988). V letech 1974-1979 si zahrál v seriálu 30 případů majora Zemana. Dále můžeme jmenovat Bylo nás pět (1994), Četnické humoresky (2001), S tebou mě baví svět (1982), Černí baroni (1992), Jak se budí princezny (1977) nebo Létající Čestmír (1984).

Václav Postránecký režíroval v roce 1996 TV horor Travis, ve kterém si zahráli František Němec, Jaroslava Tvrzníková a Josef Somr.

Hrál také v TV seriálu Nejmladší z rodu Hamrů.

To jsou všechno známá fakta z Vaškova již zralého herectví, málokdo ví, že Vašek Postránecký hrál již od dětství v poloamaterském diladle MENTON v Praze - Strašnicích a v řadě dětských filmů jako dětská hvězda - např.Punťa a čtyřlístek, Malí medvědáři a j. V dětství, přestože byl ve svém okolí známý, nikdy nenosil nos nahoru, byl to normální kluk.

Autor: bradac, dg

Zdroj: Osobnosti,cz

Hrát a zpívat začínal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, zahrál si i dětské role ve filmu a ve Vinohradském divadle. Vyučil se zámečníkem, ale osud ho zavedl do libereckého divadla, kde začal pracovat jako jevištní technik. V letech 1960-62 už působil jako herec ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (role: např. Karel v Příliš štědrém večeru, Petr v Deníku Anny Frankové, Hájmán ve hře Antigona a ti druzí).

V období let 1962-69 bylo jeho působištěm brněnské Státní divadlo (Kněz v Náměstkovi, Puk ve Snu noci svatojánské, titulní role ve hře Já, Jákob aj.). Potom následovalo první pražské angažmá v Městských divadlech pražských (titulní Čtrnáctý hrabě Guerney, Hérostratos v Zapomeňte na Hérostrata, Zilov v Lovu na kachny, Čert v Bryllově Malovaném na skle atd.).

Členem Činohry Národního divadla se stal v roce 1979 a je jí věrný dosud – více než třicet let. Z dlouhé řady postav, které zde dosud hrál, připomeňme alespoň některé: František Fiala (Stroupežnický: Naši furianti), Edgar (Shakespeare: Král Lear), Rogožin (Dostojevskij: Idiot), Valdštejn (Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk), Rosencrantz (Shakespeare: Hamlet), Jiří (Čapek: Matka), Zajíček (Jirásek: Lucerna), Oront (Moliere: Misantrop), Michajlo Vasiljev (Gorkij: Vassa), Jindřich, princ Waleský (Shakespeare: Král Jindřich IV. – oba díly), Parazit (Čapkové: Ze života hmyzu), Pan Ponza (Pirandello: Je to tak – chcete-li), Hrabě d´Albafiorita (Goldoni: Mirandolína), Martin (bratři Mrštíkové / M. Krobot: Rok na vsi), Podkolatov (Gogol: Ženitba; za výkon v této roli obdržel Cenu Thálie 1994)), titulní Oidipús v Sofoklově hře, Valenta (Tyl: Paličova dcera), Čert Démon (lidové Pašije), Vojtěch Kubánek (Šamberk: Éra Kubánkova), Kapitán Tomaso (Hofmannsthal: Kristinčin návrat), Finbar (McPherson: Na cestě duchů), Kapulet (Shakespeare: Romeo a Julie), Thomas (Boss) Finley (Williams: Sladké ptáče mládí), Komerční rada Kittrich (Štech: David a Goliáš), Vrchní (Jirásek: Lucerna), Lopuškina ve Stodolově Čaji u pana senátoraplukovníka Erhardta v Být či nebýt atd.

V současném repertoáru hraje na jevišti Národního divadla Marka Hermanna ve Stroupežnického Našich furiantech, ve Stavovském divadle Dr. Kolenatého ve Věci Makropulos, titulního Moliérova Pána z Prasečkova, Kena Laye v Enronu, na Nové scéně Starého pána v Ionescově Nosorožci.

FILM A TELEVIZE

Jako herce ho znají z mnoha rolí i diváci televize a filmu, spolupracuje s rozhlasem. Hrál například ve filmech Po stopách krve, Jak se budí princezny, S tebou mě baví svět, Černí baroni, Kuky se vrací, v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto, Četnické humoresky, Čapkovy kapsy.

Od roku 2005 do 2011 byl prezidentem Herecké asociace.

OCENĚNÍ

1994 - Cena Thálie za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora



zdroj ND Praha,cz

7.11.2012

Divadlo je věc předem domluvená, říká Václav Postránecký

Molièrova hra Pán z Prasečkova nepatří mezi tituly nejznámější, ale rozhodně je v ní mnoho aktuálních motivů – intriky, lsti, pomluvy, mladí vedle starých, finance, láska, ale i určitá krutost zamilovaných při jejich cestě. Titulní roli, antihrdinu, který vzbuzuje svou nadutostí posměch, ale vlastně i lítost, hraje VÁCLAV POSTRÁNECKÝ. Před rozhovorem absolvoval dvouhodinové líčení a fotografování na plakát inscenace, kdy ve víceméně nehybné póze nabídl objektivu nesčetnými výrazy své tváře snad všechny nuance „pánovy“ duše.

Jak jsem sledovala celé fotografování, uvědomila jsem si, že je možná pro herce horší strávit nehnutě dvě hodiny v plné palbě reflektoru, objektivu a blesků než hrát naplno na jevišti.

To je pravda,je to strašně namáhavé a únavné. Hrát je lehčí.

A že jste toho už zahrál. Víte, kolik máte na kontě titulů?

To nevím.

Sto osmdesát jeden titul ve filmografii, deset dokumentů, třicet jeden televizní pořad a šedesát sedm rolí jen v Národním divadle.

Prokristapána!

Tak k vaší šedesáté osmé roli. Když Molière psal tuto hru, tedy v době Ludvíka XIV., bylo zvykem, že nejen král, ale i mnozí dvořané v divadle sami účinkovali. Dovedete si představit naše politiky, kdyby stáli na scéně a skutečně hráli?

Je to škoda, že se o to v divadle nepokoušejí, protože jejich výkony by byly jistě lepší než naše. Ale já si myslím, že divadlo našich politiků souvisí s celkovým stavem v této zemi. Rakousko je dokonce ještě menší země než my, Rakušané to také nemají jednoduché, mají politické problémy, ale na jedné věci se shodnou – všechno, co se dělá, musí pomáhat celé zemi. Hlavně se shodnou na tom, co je kultura. A to je disciplína, která u nás naprosto atrofovala. Kultura by měla být všeobecně považovaná za něco, co souvisí s hygienou. Ono to opravdu hluboce souvisí. Ovšem nikoliv jen v tom směru, že se ráno udělá přes zuby „šmrnc šmrnc“ a dá se do podpaždí ruská sprcha, ono je to složitější. Kultura je především zájem o to, jestli neobtěžuji lidi kolem sebe. Jestli jsem snesitelný, jestli mě vůbec někdo potřebuje a ochota vzdělat se v tom smyslu.

Kdybyste se setkal s Molièrem – by bylo pro něho třeba zajímavé vidět, kam se dneska posunulo herectví? Naučili byste se od sebe něco?

Tak překvapený by rozhodně byl, protože i já jsem překvapený, kam se posunulo herectví jenom během mého života, a to jsem u divadla pouhých dvaapadesát let. Ale já si myslím, že učit nejde nic. Člověk v podstatě všechno nejlíp ví, když je mladý. Má jenom problém to realizovat. A postupem času, když to vypadá, jako že zraje, tak si vlastně jen osvojuje schopnost představy realizovat. Paradoxně nejšťastnější jsou ty momenty, kdy do poslední chvíle nevíte, hledáte. Tato oscilace, to je to nejdráždivější i pro diváka, protože toto nejvíc vidí, může projevit empatii s hercem, zapojit se. Pod každým slovem si přece každý z nás představuje něco maličko jiného. Nenajdete dva lidi, kteří by pod pojmem chleba vnímali totéž, jakkoliv jsou přesvědčeni, že v tom nemůže být žádná mýlka. Je to vždycky maličko jinak. Zaplať pánbůh, to je záměr univerza, že je všechno v našem vnímání maličko odlišné.

Kdybyste mohl pana Molièra požádat o hru, jakou vlastnost byste mu dal napospas?

Vůbec bych si ze své pozice takhle nedovolil s Molièrem mluvit. Víte, jeho tvorba probíhala trochu jinak. Tím, že měl blízko ke králi a že to byl velmi bystrý člověk, tak velice rychle vycítil, k čemu král inklinuje, co má rád a čemu se vyhýbá. A u dvora se odehrávala spousta věcí. Molière z toho všeho dokázal stvořit něco, co bylo pro Ludvíka zajímavé tím, že mohl být jako král zasvěcenější než ostatní. A to ho povyšovalo a stvrzovalo jeho výjimečnost. A zrovna Pán z Prasečkova je složen z estrádních výstupů, které jsou všechny komické. Mezi nimi je řada řekněme hereckých disciplín té doby. Třeba oblíbené pozdravování příbuzných někoho, koho jsme v životě neviděli a ty příbuzné také ne. Přesvědčování člověka, že jeho rodinu známe. A tenkrát, aby to bylo ještě zajímavější, to hráli o osobách, které všichni u dvora znali. V podstatě to celé byla služba králi – za prvé se mu dostávalo informací, které se k němu jinou cestou dostat ani nemohly, a za druhé se mu nabídlo i to, co za tím všechno mohlo být. V podstatě to byl Molièrův dialog s králem. Ale král a dvůr, to byl jenom jeden z inspiračních zdrojů, protože tím druhým byli obyčejní lidé. Také nejpropracovanější jsou jeho sluhovské figury, nejmoudřejší, nejzajímavější a vědí si vždy rady. Bohužel Molière nenapsal žádnou velkou ženskou roli. Buďto se v ženách moc nevyznal, nebo se v nich naopak vyznal až až a nechtěl to ventilovat.

Za Molièra se hrály některé hry až 13 hodin. Jak to mohli vydržet?

Takový Měšťák šlechticem vznikl za deset dnů a hrálo se původně (ještě jako opera a balet) několik hodin. Molièrův soubor jel víceméně na turné do Versailles nebo do Tuileries, tam bylo o ně postaráno, nic jiného od rána do večera nedělali, než se připravovali na to jedno jediné vystoupení. Ale nebyla to žádná pohodička. Existuje jedna jeho hra, Versailleské improvizace, kde si soubor stěžuje, jak je to hrozné být u Molièra, co je to za peklo. Využíval jejich schopnost obětovat síly pro potřeby kolektivu a také umění herecké improvizace.

Dobře, to jsme mluvili o hercích, ti vydrží všechno. Ale jak to vydrželi diváci?

Služebnictvo přinášelo pití, jídlo, diváci během hry běžně konzumovali, odskočili si, prošli se. Nebo dokonce řekli: „Tohle dejte ještě jednou!“ Tak herci to zahráli ještě jednou. V podstatě to byl den strávený v této komunitě. Divadlo je věc vždy předem domluvená, kdy jedná část společnosti hraje a druhá tomu jako věří. A ta druhá část se tady ještě nechávala překvapovat, na čem pěkném, zajímavém, půvabném nebo strhujícím se zase ti první teď domluvili.

Pán z Prasečkova je komedie-balet. Jak jste na tom s tancem vy? Budete také v inscenaci tančit?

Myslím, že legendární válečný beznohý hrdina Meresjev tančil lépe, než jsem já v tuto chvíli schopen. Nicméně stejně jako on se do toho pustím!

Vaše paní byla výbornou baletkou. Budete to s ní konzultovat?

Ví, čeho jsem dnes schopen. Mám nějakou váhu, což by nemuselo být důležité – třeba Honza Libíček taky měl přes metrák, a byl neobyčejně pohybově disponovaný. Jednu dobu jsem byl dokonce považován za nejlépe pohybově vybaveného herce v téhle zemi, ale dneska je tomu už trochu jinak. Bude mi sedmdesát, plus ta váha – to asi není dobré východisko pro balet.

Pán z Prasečkova se stává obětí pseudolékařů. Věříte vy lékařům?

Mám mezi nimi řadu kamarádů, velkých přátel, takže těm věřím. O samotné medicíně si myslím to, co si myslí i moji přátelé lékaři – nejlepším lékařem je každý člověk sám sobě. Dokud vy sami se nevyléčíte, tak žádný lékař proti vaší vůli vás vyléčit nemůže. Ale s vaší vůlí vás může vyléčit i nelékař.

A věříte advokátům?

Advokátům zásadně věřím jenom to, co je pro mě výhodné.

Ludvík XIV. byl vlastně mecenáš umění, ale měl z umění na svém dvoře i určitý užitek, jak už jste se zmínil. Máme v divadle Mecenášský klub s heslem: „Mecenášství není stavem peněženky, ale stavem ducha“. Je to tak?

Ano. Dnešní naši mecenáši si jsou vědomi toho, že poměry v téhle zemi a postoje vůči každému divadlu jsou velmi nespravedlivé a jsou bezútěšné. Víte, tahle země si snad pomalu už ani nezaslouží výsostné umění. Přitom je to pořád umění na skutečně mimořádné úrovni. Ovšem za nejnižší ceny v Evropě. Ani v Moldávii se neplatí umělcům méně než v České republice. Pohnutky lidí v Mecenášském klubu jsou určitě u každého trochu jiné, ale rozhodně to jsou lidé, kteří by do divadla chodili v každé době a kultuře by vždy fandili.

Děkuji za rozhovor
Dana Flídrová

Autor: Dana Flídrová, Foto: Štěpánka Stein + Sálim Issa
 

18. května 2014 • 14:00

Proměna Postráneckého: Zatočil se svou příšernou obezitou!

Václav Postránecký se konečně rozhodl něco s nadváhou udělat i ve svém věku, a to se cení!
Václav Postránecký se konečně rozhodl něco s nadváhou udělat i ve svém věku, a to se cení! (Foto: archiv TV Nova, koláž Ahaonline.cz)
 
 

 

 

 

Kulaťoučký doktor Panenka ze seriálových Počátků šel konečně do sebe. Václav Postránecký zhubl 10 kilo a pupek je skoro pryč! Pochvalují si to i kostymérky.

Noční můra kostymérek

„Musely mu kupovat obří košile. Jenže když mu byly přes bříško, tak mu vůbec neseděly v ramenou a měl strašně dlouhé rukávy,“ prozradil Nedělnímu Aha! člověk ze štábu. Už už to vypadalo, že na herce začnou garderobiérky doma samy šít, aby nehrál nahatý.


Změna jak hrom!

Teď je všechno jinak. Pokud herec nasazené tempo vydrží, bude za chvilku stejný fešák, jako v komedii století S tebou mě baví svět v roce 1982. Ještě aby přestal v seriálu trucovat na Moravě a vrátil se pěkně k Lence Termerová (66) alias Jozefce do Počátků. Za vším hledej kolo

Postránecký se vzpomněl na svá chlapecká léta a znovu osedlal jízdní kolo. „Bydlím jen kousek od Pyšel, kde točíme. Na kole se to dá zvládnout,“ vysvětlit herec překvapenému štábu. Krajina je kolem Počátek mírně zvlněná a kila šla dolů jako po másle.
 

Autor:  hoh

zdroj Aha,cz

 

 

Václav Postránecký míří do seriálu Vinaři.

Václav Postránecký míří do seriálu Vinaři. Profimedia.cz

Konec Doktorů z Počátků? Postránecký se nechal zlákat novým konkurenčním seriálem

28. května 2014 10:43

Se seriálovou tvorbou se letos na Primě doslova roztrhnul pytel. Po Svatbách v Benátkách s Hanou Gregorovou a Všech mých láskách s Dagmar Havlovou dojde i na třetí projekt s hvězdným obsazením.

Na seriálovou expanzi ovšem není v Česku dostatek herců, a tak opět dochází k přetahování známých tváří mezi konkurenčními stanicemi. Václav Postránecký je spojován s „nováckými“ Doktory z Počátků, ale na Primě se objeví ve zbrusu novém seriálu Vinaři, čímž naváže na film Bobule. Sedět na dvou židlích zároveň ovšem nebude moci věčně, a tak si nejspíš bude muset mezi dvěma rolemi vybrat.

Ve Vinařích mu budou společnost dělat Tereza Kostková či Hynek Čermák. Režijní supervize se ujal Jiří Vejdělek, který stojí za diváckými hity Účastníci zájezdu a Ženy v pokušení.

„Jsme velmi rádi, že můžeme spolupracovat s takovými osobnostmi, jako je pan Postránecký nebo režisér Vejdělek. Věříme, že nový seriál diváky nadchne svou pozitivní atmosférou,“ uvedl programový ředitel Prima Group Roman Mrázek o novém seriálu.

Otázkou ovšem je, zda televizní trh nebude přesycen, protože Prima nadále počítá s Cestami domů. V repertoáru tak má už čtyři seriály, které budou o diváky bojovat s konkurencí. 

Adam Chromý, Super.cz

  8. dubna 2015 • 12:00

Postránecký konečně vyklopil návod: Jak se zbavil obludné nadváhy?

Václav Postránecký nejen rád jí, ale také se rád napije piva. Přesto mu speciální metoda pomohla shodit. Úplně vlevo v zimě 2014 a vpravo o rok dříve.
Václav Postránecký nejen rád jí, ale také se rád napije piva. Přesto mu speciální metoda pomohla shodit. Úplně vlevo v zimě 2014 a vpravo o rok dříve. (Foto: Aha! - Hykl, Kundrát, Souček, Novotný, mkoláž Ahaonline.cz)
 
 
 
 

Televizní hvězda Václav Postránecký (71) měl v posledních letech velké problémy se svou zálibou v jídle. Herec totiž tak rád debužíroval, že se z něj v kombinaci s nedostatkem pohybu postupně stala chodící kulička. Sice se mu to nelíbilo, ale jak sám prozradil, nemohl si prostě pomoct. Připomíná vám to vás samotné? Tak čtěte, co "doktorovi z Počátků" pomohlo!

 

Není to ještě tak dlouho, co pro Václava Postráneckého musely švadleny při natáčení upravovat garderobu kvůli nadměrné obezitě. Do ničeho se jim nevešel! Začal proto na natáčení jezdit na kole, ale to nebylo možné dlouhodobě. Herec, který se postupem let ze štíhlého hezouna proměnil v kulaťoučkého strýčka, se nakonec dokázal zase dostat na přijatelnou váhu.


Postránecký odtajnil fígl, lépe řečeno dietu, která mu k tomu dopomohla. Výrazně shodil pomocí metody 5+2, která je založená na jednoduchém principu. Pět dní v týdnu se může adept na zhubnutí futrovat jak je zvyklý a poté další dva dny musí přísně+ kontrolovat přísun živin. Ten nesmí přesáhnout 600 kalorií denně. Jak je vidět, panu Václavovi se to vyplácí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kutil.tim

(PETR.ŠPETIK, 3. 3. 2017 19:44)

NO.CO.ŘICT.O.VACLAVU
POSTRANECKEM.ŽE
JIŠ.JAKO.MALY-HRAL
SINA.JAROSLAVA.MARVANA
VZORNY.KINEMATOGRAF
JAROSLAVA.HAŠKA,PŘEDTIM
HRAL.VE.FILMU-PUNTA,ČTIRLISTEK
JE.TAKY.OBSAZOVAN.V.DABINGU..DYT.MLUVIL
I.VE,FILMU.MUŽ-SE.ŽELEZNOU.MASKOU.ANO
JEDNA,SE,O,PSICHOLOGICKY.FILM.KDY.TO.NĚKTEŘI
ŘIKAJI,JINAK.A,ZAS,TO,DĚLAJI,JINAK.DYT.I.VE
SPOLEČNOSTI,SOU,I,ZPOLUŽACI.KTEŘI,ŘIKAJI,A,ZAS,TO,DĚLAJI
JINAK,COŽ.TO,ZNAMENA,PSICHYCKOU,NEMOC.KALIGULUV.SINDROM
COŽ.TAKOVY.ČLOVĚK,MUŽE,I,UBLIŽIT,NO,VACLAV,POSTRANECKY
ZAHRAL,TATINKA,STEBOU,MĚ,BAVI,SVĚT,DOBŘE,NADABOVAL
SERIAL,KUTIL,TIM

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA