Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rudolf Böhm

Rudolf Böhm,*17.4.1897 - 15.3.1956 - herec

 

 
Zakladatel slavné herecké rodiny Hrušínských, Rudolf Böhm, se narodil 14. dubna roku 1897 v Dolní Liboci rodičům Janu Böhmovi a Františce, rozené Doležalové. Tatínek Böhm byl obuvníkem a maminka působila jako porodní asistentka, jak bychom dnes odborně nazvali profesi žen, které pomáhají druhým s příchodem miminek na svět. Rodina Böhmových žila skromně, ale přesto lépe oproti jiným, neboť na svoji dobu bylo zcela netypické, aby vydělávala také žena.
PRVNÍ HERECKÉ ŠLÉPĚJE
Na návštěvu divadel nebylo u Böhmových ani pomyšlení, přesto malý Rudolf v srdci cítil, že herecká profese a umění bavit publikum je něco, co je jeho srdci velmi blízké. V dětském věku dokonce pořádal se svými kamarády cirkusová představení. V květnu roku 1913 přišla nečekaná nabídka. Šestnáctiletého Rudolfa pozval ředitel malé divadelní společnosti V. Slavinský a tázal se ho, zda byl měl zájem o to být hercem a jaké by měl finanční požadavky. Pro mladého chlapce tato nabídka znamenala neuvěřitelný krok k naplnění jeho dětské touhy. První plat Rudolfův činil dvacet šest zlatých měsíčně. Hrál a také měl na starost rekvizity. Ke Slavinského společnosti se připojil na Moravě, kde procestoval s divadelníky okolí Brna a Hodonína.

OSUDOVÁ ZMĚNA JMÉNA
Stále hovoříme o Rudolfu Böhmovi, kterému se stala na štaci v Lužici u Hodonína zajímavá příhoda. Divadelní kolega Skalský položil mladému Rudolfovi památnou větu: „Poslechnou, Böhme, že si nedají nějaké lepší jméno. To jim lidi na vesnici budou říkat do smrti Bóm, když budou mít na plakátech to jejich Böhm.“

Rudolfovi se myšlenka líbila a rozhodl se, že již na příští štaci bude na plakátech u jeho role napsáno Otomar Otovalský, jméno, které si vybral již před časem, ale zatím jej nechtěl používat jako umělecký pseudonym, aby se starší kolegové neurazili. Teď mu to však bylo přímo doporučeno. Jméno opravdu změnil, avšak Otomar Otovalský vzápětí upadl do propadliště času…

Rozhodla náhoda. Na již zmíněné štaci v Lužici hráli divadelníci hru ZLODĚJKA DĚTÍ. Rudolf měl na starosti rekvizity, kam spadali i dva živí kohouti. Při jejich shánění objevil v jedné zahrádce krásné zralé hrušky. Nevydržel a jednu utrhl. Najednou se odkudsi vynořil majitel a pěkně mladého „zloděje“ prohnal. Historka s hruškou se brzy Lužici roznesla a kohosi napadlo napsat pak Rudolfovi na dveře: RUDOLF HRUŠKOVSKÝ – dramatický umělec.

Nové jméno bylo na světě. Vzápětí padl Otomar Otovalský, zrodil se Rudolf Hruškovský, který se o něco málo později definitivně změnil na Rudolfa Hrušínského.

NA FRONTĚ V 1. SVĚTOVÉ VÁLCE
Na počátku 1. světové války odešel Hrušínský od Slavinského a připojil se k herecké společnosti Hynka Mušky, s níž absolvoval několik štací ve východočeském kraji. V rámci mobilizace byl povolán do války a přidělen jako nosič k vojenské polní poště. Na konci roku 1915 mu bylo dovoleno se krátce vrátit k Muškově společnosti a odehrát několik představení. Poté byl poslán s marškumpanií do Sarajeva. V Bosně byl v bojích zraněn do levé ruky. Pod vlivem válečných hrůz, kdy je svědkem kruté smrti svého kamaráda, již nechce bojovat a připravovat o život druhé. Raněnou ruku úmyslně udržuje ranami o dveřní zárubeň nateklou, předstírá němotu. Podaří se mu docílit přeložení do Innsbrucku jako pomocný písař. Po skončení války plánuje návrat k divadlu.

DIVADELNÍ SPOLEČNOST ONDŘEJE ČERVÍČKA
Dne 7. února roku 1919 nastoupil Rudolf Hrušínský k divadelní společnosti Václava Červíčka – Budínského (1875 – 1936), jehož otec Otakar Červíček (1844 – 1928) v mládí hrál ve Stavovském divadle, později po sňatku s Josefou Muškovou (1845 – 1906, sestrou výše zmíněného Hynka Mušky) působil u různých kočovných divadelních společností. V roce 1883 získal koncesi na založení vlastní společnosti. Pokračovatel v divadelní tradici, syn Václav Červíček, se oženil roku 1899 s Annou Budínskou (1878 – 1958), jejíž příjemní přidal ke svému. Z manželství vzešly 4 děti, z nichž druhorozená byla Hermína, narozená 10. února roku 1901 v Dubči u Prahy. Mladičká herečka hrála role naivek, výborně zpívala, nejen diváky, ale hlavně nového kolegu Rudolfa Hrušínského oslnila např. jako Apolenka v PRAŽSKÉM FLAMENDRU či jako Berta v operetě DÍTĚ CIRKU. Svatba Hermíny a Rudolfa proběhla 2. března roku 1920 v Žirovnici. V říjnu téhož roku přijeli manželé Hrušínští na štaci do městečka Nový Etynk (dnes Nová Včelnice). Na programu štace byla veselohra SVATBA NAŠÍ HELGY. Hermína Hrušínská statečně odehrála svou roli, o pár hodin později, dne 17. října roku 1920, přišel na svět synek Rudolf Hrušínský, nejslavnější držitel tohoto jména.

Maličký Rudolf se v náručí maminky Hermíny ocitl na jevišti již jako nemluvně. Když začal chodit své první krůčky, v holčičích šatečkách hrál dětské role. Jeho tatínek, Rudolf Hrušínský, po synově narození od tchánovy společnosti odešel počátkem roku 1921 na Moravu, kde nastoupil ke nově vzniklé společnosti Ruských demokratických legionářů. Doufal v lepší existenční podmínky, ale rodinný rozpočet se nenavýšil. Vrátil se o pár měsíců později opět ke tchánově společnosti.

ČASTÁ ZMĚNA ANGAŽMÁ
Rudolf Hrušínský však stále toužil po změně. Na doporučení Karla Želenského, člena Národního divadla, byl roku 1924 přijat do nově otevřeného divadla v Bubenči – Svornost. Zde však panovaly nepříliš vřelé vztahy a Divadelní družstvo pod správou Svornosti se rozpadlo. Hrušínský se opět vrátil k tchánově společnosti. Procestoval s ní Strakonicko a Písecko, aby se opět roku 1926 pokusil o angažmá v Praze, tentokrát v nuselském Tylově divadle, jehož činnost byla zahájena roku 1921. Zde proslul jako autor revue ŽE TĚ NEDOHONÍM?, která měla premiéru na Nový rok 1928. Kolotoč se však opakoval – Hrušínský i odtud odešel, vrátil se k Budínským a v roce 1929 opět přijíždí do Prahy, aby nastoupil do stálého angažmá v žižkovském divadle Akropolis. Zde setrval do listopadu 1933. Na této scéně zazářil např. jako Beznoska v BATALIÓNU či arcivévoda Ludvík Viktor v ALŽBĚTĚ, CÍSAŘOVNĚ RAKOUSKÉ.

Po odchodu z Akropole zvažoval Rudolf Hrušínský nástup ke Švandovu divadlu, působil zde nakonec velmi krátce – od listopadu 1933 do poloviny března 1934. S ředitelkou Švandovou ukončil spolupráci po nepříjemné výměně názorů. Poté přijímá náhodné nabídky s dalšími hereckými kolegy (např. Antonií Nedošínskou) na účinkování v různých českých městech. Na sklonku roku 1934 se objeví opět lepší existenční jiskra – divadlo Uranie, v němž o Vánocích téhož roku představuje svůj další dramatický pokus s názvem HRBÁČKŮV ŠTĚDRÝ DEN. I přes z finančního hlediska nelehké období si pořizují manželé Hrušínští byt v Praze.

VSTUP DO ROZHLASU A FILMU
Ve druhé polovině 30. let Rudolf Hrušínský spolupracuje s rozhlasovou stanicí Radiojournal, opět se krátce mihne v Akropolisu, a po tchánově smrti v r. 1936 je nucen na čas převzít správu jeho divadelního podniku. Co se týče práce rozhlasové, nastudoval zde neuvěřitelné množství rolí. Jen v roce 1937 to bylo 150 relací! Jen namátkou jmenujme Čapkovu ZEMI MNOHA JMEN (role Jareš), Sheridanovu ŠKOLU POMLUV (Sommer) či ŠŤASTNÝ PRINC od Wilda (Müller).

Od roku 1937 se začíná objevovat také před filmovou kamerou. Debutuje postavou kritika Tomíčka v životopisném filmu KAREL HYNEK MÁCHA. Uzavřel také smlouvu na ztvárnění postavy Ferdinanda II. v připravovaném filmu VALDŠTEJN, ten však nebyl nikdy realizován. Před kamerou se objevoval od té doby v různých menších rolích, v některých hrál i jeho syn Rudolf, jehož kariéra se odstartovala před kamerou v mladém věku a hned velkými rolemi. Společně se otec a syn sešli např. při natáčení dramatu BARBORA HLAVSOVÁ (1942), otec dokonce dvakrát hrál i pod synovým režijním vedením – JARNÍ PÍSEŇ (1944) a PANCHO SE ŽENÍ (1945). Naposledy se ve filmu objevil roku 1949 v budovatelském snímku PAN NOVÁK jako úředník.

V OSVOBOZENÉM DIVADLE A U VLASTY BURIANA
Vedle věhlasných pánů Voskovce a Wericha se téměř neví, že Rudolf Hrušínský působil také v Osvobozeném divadle, kam přišel roku 1937. Ztvárnil zde postavu sýraře Krištofa v revue TĚŽKÁ BARBORA, několik menších postav (První dragoun, První kameník, lodník…) mu připadlo ve hře PĚST NA OKO ANEB CAESAROVO FINÁLE. Měl se objevit ještě v přepisu Nestroyovy frašky s názvem HLAVA PROTI MIHULI, která však již uvedena nebyla z důvodu odnětí koncese Jiřímu Voskovci.

Během okupace pracoval Rudolf Hrušínský, tehdy již pro odlišení od stále slavnějšího syna, psaný jako Rudolf Hrušínský st., zejména v rozhlase. Za životní štěstí považoval datum 2. listopadu 1939, kdy vstoupil do Divadla Vlasty Buriana, zde se objevil např. v Longenově frašce DĚKUJI, BYLO TO KRÁSNÉ; dále v komedii PALACKÉHO TŘÍDA 27 či JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ. V roce 1944 bylo Burianovo divadlo uzavřeno.

POSLEDNÍ LÉTA
Po válce pokračuje Rudolf Hrušínský ve své herecké práci v Divadle 5. května – od roku 1945 do roku 1948. Je např. opilým manželem v jednoaktovce LÁSKA K BLIŽNÍMU, nápadníkem Gremiem ve ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY, oklamaným manželem Lukou Vujičem v dramatu JEN JEHO STÍN. Po ukončení činnosti Divadla 5. května jedná s ředitelem Městského a oblastního divadla na Žižkově Janem Strejčkem. Chce uzavřít smlouvu, ale je již vážně nemocen a postupující choroba mu brání v další herecké práci. Těší se alespoň v soukromí nejen lásce své milované Hermíny, ale také nové rodině syna Rudolfa, z jehož manželství s Evou Koubovou (1928 – 1997) se narodil pokračovatel jména Rudolf (1946) a Jan (1955). O rok později, dne 15. března roku 1956, zakladatel hereckého rodu Hrušínských zemřel. Jeho manželka Hermína se dožila vysokého věku. Zemřela jako 88-letá v roce 1989.

Pozn. aut: První z dynastie Hrušínských do roku 1935 užíval vyjma svého uměleckého pseudonymu také kombinaci skutečného a druhého jména: Böhm – Hrušínský. Pro lepší přehlednost však bylo všude v textu ponecháno pouze jméno Hrušínský.

Zdroj: VALTROVÁ, M.: Kronika rodu Hrušínských, naklad. Odeon, Praha, 1994, 1. vydání, ISBN: 80-207-0485-X

Autor: Hortensie
Zdroj: FDb,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA