Jdi na obsah Jdi na menu
 


Radovan Lukavský

4. 5. 2014

Radovan Lukavský,*1.11.1919 - 10.3.2008 - herec

 

 

Radovan Lukavský se narodil v Praze v poměrně chudém dělnickém prostředí. Jeho otcem byl truhlářský mistr, matkou bývalá služka a ochotnická herečka. Pocházel z hluboce věřící rodiny a v dětství uvažoval o tom, že se stane knězem. Studoval jezuity řízené arcibiskupské gymnázium, které po pěti letech opustil, když rodiče nebyli schopni platit za internát. Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938. Byl velice cílevědomým, pilným studentem. Vynikal i ve sportu - závodně hrál basketbal. Po maturitě pokračoval studiem češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za války byly ale vysoké školy zavřeny a Lukavský, který se chtěl vyhnout práci v Říši, nastoupil dobrovolně jako traťový dělník.

V té době už ale snil o herectví a za zády rodičů se v roce 1941 přihlásil na konzervatoř. Hrál pak pod pseudonymem Karel Janota v divadle Větrník. Je paradoxní, že k herectví inklinoval díky mamince, která byla ale z jeho volby velice nešťastná. Nepovažovala herectví za povolání přinášející jistotu obživy. Lukavský později vzpomínal, že od studia ho odrazovali i profesoři ohromení tím, že se vzdá stálého zaměstnání se sociálními jistotami a slušnou penzí. Totálnímu nasazení v Německu se nakonec stejně nevyhnul a konzervatoř, stejně jako Univerzitu Karlovu dokončil až po válce.

První angažmá získal ve Vinohradském divadle a v té době se i oženil. Manželka Ludmila původně studovala orientalistiku, po narození jediného syna Ondřeje se vzdala profesních ambicí a věnovala se jen rodině. Od roku 1950 začal Lukavský hrát v Městských divadlech pražských a v roce 1957 přešel do činohry Národního divadla už jako zkušený a vyzrálý herec. Získával prestižní role, jako byl například Hamlet nebo Becket, objevil se i jako Alcest v Moliérově Misantropovi nebo jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi.

Už za války snil o dráze pedagoga a velice záhy se mu tento sen splnil. Působil na DAMU, FAMU a od roku 1975 na Konzervatoři múzických umění, kde byl v roce 1995 jmenován řádným profesorem. V oboru herecké pedagogiky patřil k našim nejvýznamnějším osobnostem. Jeho hluboký charakteristický hlas od počátku hojně využíval rozhlas a později i dabing. Stal se jedním z největších recitátorů poezie. V posledních letech se objevil např. v roli vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně a Národní divadlo mělo na programu také jeho benefici. Hostoval rovněž v jiných divadlech, mj. na Vinohradech nebo v divadle Kolowrat. Na prknech Národního divadla působil více než 50 let a patřil k nejobsazovanějším hercům.

Film jeho herecké kvality objevil velice záhy, už v roce 1946 se objevil v malé roli esesáka ve válečném snímku. Pro svou ostře řezanou tvář nehrál ani v mládí milovníky, nýbrž vyhraněné charaktery v dobrodružných a kriminálních snímcích. Dobovou popularitu si v 50. letech získal např. jako poručík Kott v KRÁLI ŠUMAVY, v 60. letech pro změnu jako velitel kosmické lodi ve sci-fi IKÁRIE XB1. Představoval výrazné lidské typy v historických filmech, jako byly SIGNUM LAUDIS nebo ZÁCHVĚV STRACHU, jen výjimečně se objevoval v komediích.

Z televizních rolí stojí za zmínku postava romantického obrozence Václava Tháma v seriálu F.L.VĚK nebo postava idealistického ztroskotance Hafnera ze seriálu ZLÁ KREV. Výrazná byla rovněž postava umírajícího šlechtice v televizní inscenaci GOBSECK podle Balzacovy novely. Působil jako vypravěč v seriálech KRAJNÍ MEZE a CIRKUS HUMBERTO. Namluvil také animovaný snímek O MISTRU HANUŠOVI. Pro jeho hereckou kariéru je typické, že hrál postavy často výrazně starší a také postavy s velkou morální autoritou.

Radovan Lukavský byl jedním z nejvýznamnějších českých herců 2. poloviny 20. století. V roce 1996 převzal cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu. Z rukou prezidenta republiky převzal i medaili Za zásluhy. Vedle herecké práce byl autorem dvou knih o herectví a aktivně se věnoval publicistice. Překládal rovněž francouzskou poezii. Jeho vnučka Klára Lukavská o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem.

Milan "gudaulin" Černý

zdroj ČSFD,cz

26. prosince 2013 • 12:00

Vnučka herce Radovana Lukavského prozradila: Z čeho šílela její babička?

Klára pokřtila už třetí vydání své knihy Rozhovory s dědečkem.
Klára pokřtila už třetí vydání své knihy Rozhovory s dědečkem. (Foto Aha! – Ladislav Křivan, Marek Pátek )
 
 
 

Bude to šest let, kdy se za hereckou legendou Radovanem Lukavským (†88) zatáhla opona Národního divadla naposledy. Čestnou stráž u jeho rakve držely všechny herecké špičky, z prezidentské lóže se loučil Václav Havel (†75) a celé divadlo stálo a plakalo. „Odešel poslední velký herec,“ shodli se všichni komentátoři. Jaký ale byl v soukromí? Jeho vnučka Klára Kudlová (37) s ním po dobu jednoho roku natáčela rozhovory, které pak otiskla v úspěšné knize Rozhovory s dědečkem. Čtenář se dozví vše o jeho dětství v bídě a o totálním nasazení za války. Také o vztazích a práci v divadelním prostředí i o jedné velké celoživotní lásce. Radovan Lukavský díky knížce doslova znovu ožívá.


Říká se, že časem všechny vzpomínky blednou. Jak je to s vašimi vzpomínkami na dědečka?

„Byl to člověk, na kterého nejde zapomenout, a pořád věřím, že tady s námi nějak je. Dokonce se mi při procházkách Prahou občas stane, že potkám staršího pána v klobouku a mám dojem, že by to mohl být on.“

Jaká je vaše poslední vzpomínka na dědečka?

„Poslední tři týdny života už strávil v nemocnici s těžkým zápalem plic. Chodila jsem za ním denně. Zhruba v polovině té doby ho lékaři na pár dnů odpojili od přístrojů, zdálo se, že nemoc ustupuje. Bohužel jsem tušila, že je to probuzení pro rozloučení. Přestože musel trpět, neztratil vůbec smysl pro humor. Děda byl chlap a chlapi na smrtelné posteli nebrečí a nechtějí ponožky.“

Byla jste s ním i v poslední chvíli?

„Chtěla jsem být, ale lékaři to nedovolili. Bylo to už trápení člověka v umělém spánku, řekli nám, že ho od přístrojů odpojí. Jako by si to děda vybral, byl to zrovna den s úplně čistou modrou oblohou. Dodnes si pamatuju, jak mi z nemocnice zavolali, že se už můžu přijít rozloučit s mrtvým dědečkem. Měla jsem v tu chvíli zvláštní pocit, jako když se letadlo odlepí ze země konečně do vzduchu. Děda k Bohu chtěl, to vím. Těšil se na druhou stranu, měl tam už rodiče, syna, manželku.“

O ženě pana Lukavského, vaší babičce Ludmile, se toho ví jen málo. Mohla byste o ní něco prozradit?

„Babička byla moc krásná holka, která se do dědy zamilovala hned po válce. Byla o sedm let mladší než on. Dědeček o ní vždycky říkal, že ho zaujala tím, jak nesmírnou měla jiskru. Přišla do Prahy studovat na filozofickou fakultu, ale už po čtyřech semestrech se brali.“

Jaké bylo jejich manželství?

„Myslím, že se velice šťastně potkali, měli toho od začátku hodně společného. Babička nebyla vůči dědovi v pozici omdlévající obdivovatelky. Vážila si ho, ale uměla ho vidět i kriticky. A děda strašně moc investoval do manželství. Věděl, že jeho profese vztahy hodně zatěžuje. A manželství bral jako něco velice cenného. Opravdu si ho pěstoval.“

Jak to myslíte?

„Cíleně s babičkou trávil čas. Například každý večer po představení si s ní sedl v kuchyni, nalil víno a povídali si. Přitom musel být za celý den hrozně unavený z lidí. Ale tahle část jeho dne patřila prostě jí. Pokud třeba někde točil nebo byl na zájezdu, vím, že babičce skoro každý den napsal byť jen stránkový dopis.“

Jako šarmantní herec musel mít přece celé zástupy obdivovatelek. Žádná ho nikdy neuhranula?

„Byl k ženám nesmírně dvorný, ale pořádného chlapa nemůže cizí ženská dostat jen tak. Ten svůj vojenský kabát sundává jenom doma. Měl své krédo a z toho neustoupil. Zeptejte se v divadle, tam se ví všechno. U dědečka nevěra vůbec nepřipadala v úvahu.“

To vypadá jako vzácně ideální manželství…

„Podívejte, samozřejmě že měli svoje třecí plochy, zažila jsem je i řešit spory. Dokud jsme byli malí, hádali se před námi německy nebo francouzsky, abychom ji nerozuměli. Ale drželi se takového pravidla, každý spor vyřešit, než se jde spát. Uměli si říct promiň. Nikdy jsem u nich nezažila tichou domácnost.“

Měl váš dědeček vůbec nějakou neřest?

„Všude chodil na poslední chvíli. Šílela z toho babička, a myslím, že kostymérky a maskérky v Národním ho pro to zrovna nemilovaly. Často jsem slyšela, jak babičce volají z divadla, jestli je pan Lukavský už na cestě. A tak babička zalhala, že už vyrazil, a on si přitom v předsíni teprve obouval boty. Babičku to štvalo. Vždycky mu říkala: Radovane, už jdi! A on jí odpovídal: Už du, du. A na to ona ho pokaždé pokárala: Už nedudej a odejdi!“

Tuhle svou životní lásku nakonec pochoval. Jak to nesl?

„Statečně. Babička zemřela v roce 2005, byla půl roku velice těžce nemocná, poslední týdny zcela upoutaná na lůžko.“

Kdo se potom dědečkovi staral o domácnost?

„Zčásti moje maminka a můj otec, který se po babiččině smrti k němu dokonce nastěhoval. Bohužel za rok a půl na to můj táta zcela nečekaně také odešel.“


Co se tehdy stalo?

„Vypravili se společně na chalupu. Po příjezdu začal tatínek ohřívat polévku a najednou se beze slova zhroutil na zem. Lékaři už mu nedokázali pomoci, takže zase odjeli. Asi čtyři hodiny trvalo, než přijela pohřební služba, a celou tu dobu tam dědeček byl s tátou sám. Modlil se za něj. Myslím, že byl rád, že měl tolik času, aby se s ním rozloučil.“

Musel být velmi silný. Co mu nejvíce pomohlo?

„Asi to, že nebral smrt jako konec, ale naopak jako začátek něčeho nového. On se smrti nikdy nebál. Kromě toho mu pomohlo také to, že pořád hrál. Děda divadlo miloval.“

Měl dědeček krom divadla nějaké záliby?

„Hrozně rád četl, rád chodil na procházky na Olšanské hřbitovy, veverkám tam nosil zbytky rohlíků. Hrozně rád kosil. Na začátku sedmdesátých let se mu podařilo koupit chalupu, a tam vlastníma rukama opravoval všechno, co se dalo, vlastnoručně sekal obrovskou zahradu, staral se o ovce. Měl moc rád zvířata.“

Co ještě měl rád?

„Měl rád víno a dobré sýry, chodil je vždycky kupovat do Domu potravin na Václavské náměstí. By trochu i labužník, každý rok na Boží hod chodil do Činoherního klubu na francouzské šneky. Ale jinak byl dost šetrný, uměl třeba babičce koupit kabát k Vánocům, ale nikdy neutrácel za zbytečnosti. Byl v tomhle až dojemný."“

Vyprávěl vám dědeček i o svém nelehkém dětství?

„Děda své dětství vykresloval v krásných barvách. Byl to šťastný veselý kluk, byť uprostřed materiální chudoby. Ale myslím, že mu bylo jedno, jestli má troje boty, nebo jedny nebo eventuálně chvilku žádné a že pase husy. První rázný řez nastal v jeho deseti letech, kdy ho rodiče dali do jezuitského gymnázia. Byl to klášter, řeholní dům se striktním řádem. To ho velmi ovlivnilo.“

Žil v nelehké době. Do nejhezčích let života mu přece zasáhla válka…

„Studentského života si moc neužil. Němci zavřeli vysoké školy a děda šel posléze do rajchu. Vyprávěl mi, jak ho spolu s několika kamarády naložili do vlaku a odvezli do Slezska do obrovské fabriky, kde tihle kluci tahali těžké železné pásy.“

Ve vaší knize je celá řada velmi dojemných momentů. Ať už jde o ztrátu druhého dítěte, nemoc vaší babičky nebo právě vzpomínky na válku a komunistický převrat. Jak vám při dědečkově povídání bylo?

„Někdy dost těžko. Ale vzato dohromady jsem byla ohromně šťastná, že si s ním můžu takhle povídat. Vděčná za tu otevřenost, se kterou mi o sobě vyprávěl.“


Autor:  Kateřina Kotalová

zdroj Aha,cz

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ČEZKY.HAMLET

(PETR.ŠPETIK, 11. 10. 2015 17:19)

NO,CO,POVĚDĚT,O,ČESKE
LEGENDĚ.NAŠEHO,DIVADELNICTVI
NO,ŽE,SE,NARODIL.1.11.1919.ROK
PO.SKONČENI,1.SVĚTOVE,VALKY
VTE,DOBĚ,NAŠE,ČESKOSLOVENSKE
LEGJE,KDE.VTE,DOBĚ,SLOUŽIL,NAŠ
BUDOUCI,HEREC,NAŠI,PRVNI.SCENY
ZDENEK,ŠTĚPANEK.KTERI.SE.NARODIL
V.MALE.ČESKE.VESNIČCE,TVORŠOVICE
NARODIL,SE,TEDY.22,ZAŘI,1896.NO,LETOS
V,ZAŘI.UPLINULO,119,LET,OD.JEHO.NAROZENI
NO.ALE.ZPĚT.K.RADOVANU.LUKAVSKEMU,NARODIL
SE,1.11,1919.V,HODONINĚ,RODIČUM,MARIJI,A,OTCI
RUDOLFU,LU.LUKAVSKYM,JAKO,PRVORZENY,OTEC,
RUDOLF,LUKASKY.TATINEK,BIL,ŽIVNOSTNIK,JAKO
TRUHLAŘSKY,NO,RADOVANA,LUKAVSKEHO,RODIČE
VEDLI,K,NABOŽENSTVI,,POZDĚJI,STUDOVAL,GIMNAZIUM
POKUŠEL,SE,DOSTAT,NA,FILOZOFICKOU,FAKULTU.UNIVERZITY
KARLOVY,KTEROU,ZALOŽIL.CISAŘ.KARELČVRTY.ROKU.1348
NO,RADOVAN,LUKAVSKY.STUDOVAL,VYSOKOU,ŠKOLU.TEDY
FILOZOFICKOU,FAKULTU,ALE.PŘIŠLA,VALKA.A.ŠKOLY.VYSOKE
BYLY,UZAVŘENY,NO,ŽIVIL,SE,JAKO,TELEGRAFISTA,NA,DRAZE
POZDĚJI,SE.VYUČIL,ZAMEČNIKEM,V,TOTALNIM.NASAZENI.PO
VALCE,HRAL,V,DISKU,ZAČINAJICICH,HERCU,V,ZAŘI,1945
ZAKLADAL,VYSOKOU,ŠKOLU.DRAMATICKYCH,UMĚNI
SOČASTNĚ,STUDOVAL,NA,FAKULTĚ,ALE.HRAL,JIŽ
V,MĚSCKEM.DIVADLE.NA,VINOHRADECH.KDE.VROCE
1946,HRAL,OTROKA,CELERE.VRŽIJI.JIŘIHO,FREJKY
DRHA,HRA,BYLA,JAKUBOVSKY,A,PLUKOVNIK.HRAL,TAM
ČETNIKA,HRA,POJEDNAVA.O.1.SVĚTOVE,VALCE
KDE,RUDOLF.HRUŠINSKY,ŘEKL,PAN,POVIDAL.ŽE
SITUACE,JE,ŠPATNA.ALE,NIKOLIV.BEZNADĚJNA
NO,TEDY.PŘEJDEM.KFILMOVYM,ROLIM.ROK
1946.HRAL,VELITELE.ESS,V,OKUPAČNIM.SNIMKU
MUŽI.BEZ.KŘIDEL.TENTO,SNIMEK.POJEDNAVA
I,OČESKYCH.LIDECH.KDY,TO,ŘIKALI.JINAK,A
DĚLI,JINAK,NO.PAK,NASLEDOVALO.FILM.ZOCELNI
V.REŽIJI.MARTINA.FRIČE.DRUHY.FILM,PSOHLAVCI
.HRAL,JAKO,RYCHTAŘE,SYKU,DALŠI,SMRT,VSEDLE
KDE,HRAL,UČITELE,JEZDECKE,ŠKOLY,DALŠI,VIŠI
PRINCIP,KDY,FRANTIŠEK,SMOLIK,ŘEKL,VRAŽDA
NA,TYRANU,NENI,ZLOČINEM.TENTO,SNIMEK
POJEDNAVA,O.LIDECH.KTEŘI,TO,DĚLAJI,A,ŘIKAJI
JINAK,DALŠI,FILMY.NAHRDELNIK,,30,PŘIPADU,MAJORA
ZENANA.ŽIVOT,A,DILO.SKADATELE.FOLTENA.DO,POSLEDNIH
DNU,HRAL,VE,VIJOLEL.UČIL,I,HERCE,JANA,PŘEUČILA.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA