Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oldřich Smysl

Oldřich Smysl,*2.9.1977 - herec, zpěvák

studoval na anglické sekci gymnázia v Olomouci-Hejčíně (maturita r.1997)


s tamním pěveckým sborem se podílel na řadě projektů, které vzbudili příznivý ohlas u nás i v zahraničí.

ztvárnil postavu Ježíše v osobitém pojetí slavného muzikálu Jesus Christ Superstar, který byl s úspěchem prováděn v Moravském Divadle v Olomouci a dočkal se více než třiceti repríz.

s obdobným úspěchem se později setkalo i uvedení muzikálu Hair.

vystudoval obor muzikálové herectví na JAMU (1997 - 2002)

Z rolí na repertoáru
Zbojník Domýšlivý Jánošík aneb Na skle malované
Bubulja Cikáni jdou do nebe
Ferdinand d´Este, následník trůnu Ferdinand, kd´E ste?
Nikolas, seržant Kdyby tisíc klarinetů
Adam, zvaný Jednoručka, Kozlíkův syn Markéta Lazarová
Company My Fair Lady (ze Zelňáku)
Motl, krejčí Šumař na střeše
Konstantin, jejich syn, velkokníže Smrt Pavla I.
Indio West Side Story
Ježíš Nazaretský Jesus Christ Superstar
Danyl Jasinko Koločava
Slump Zahrada divů
Gad, Pekař Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

Z odehraných rolí
Mladý Vojta Romance pro křídlovku
Dvojník Clarka Gablea Ginger a Fred
II. obraz Labyrint světa a ráj srdce
Claude Hair
Woof Hair
Off - stage Oliver!
Télemachos Odysseia
Tamino Magická flétna

Autor: momrmrkev, renatka14

zdroj Osobnosti,cz

Oldřich Smysl (* 2. 9. 1977)

Jesus Christ SuperstarOlda pochází z Olomouce, kde také vystudoval anglickou sekci jazykového gymnázia. Zpíval v tamějším pěveckém sboru, kde mimo jiné nazkoušeli písně z muzikálu Jesus Christ Superstar – jejich verze se natolik povedla, že s ní vystupovali i v Moravském divadle Olomouc. Po maturitě Olda odešel studovat do Brna na JAMU, zvolil si obor muzikálové herectví. Absolvoval rolí Horácia v muzikálu Hamlet. Dále účinkoval ve školních inscenacích Svět kolem Susan B. (John Adams), „Oz“ (Čaroděj Oz) a Kdyby tisíc klarinetů. Diplomovou práci psal jak jinak než o muzikálu Jesus Christ Superstar.

V angažmá MdB je od 1. září 2004. Za tu dobu zde ztvárnil řadu různorodých rolí: Idio (West Side Story), Danyl Jasinko (Koločava), Claude a Woof (Hair), Slump (Zahrada divů), Mladý Vojta (Romance pro křídlovku), Nikolas (Kdyby tisíc klarinetů), Dvojník Clarka Gablea (Ginger a Fred), Ježíš Nazaretský (Jesus Chrst Superstar), Télemachos (Odysseia), Tamino (Magická flétna), Motl (Šumař na střeše), Ferdinand d´Este (Ferdinand kd´E ste?), Gad, Pekař (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť), Bubulja (Cikáni jdou do nebe), II. obraz (Labyrint světa a ráj srdce), Adam (Markéta Lazarová), Konstantin (Smrt Pavla I.), Zbojník Domýšlivý (Jánošík aneb Na skle malované) a Stín, Street Dance, Baletní mistr, Kněz a Host (Peklo).

V dramatu Smrt Pavla I.V Muzikálech z Broadwaye můžeme slyšet v jeho podání písně Confrontation z muzikálu Jekyll a Hyde nebo ústřední píseň z muzikálu Phantom of the Opera a zpíval i v koncertním představení Jazz Side Story. Čas od času zaskakuje za své kolegy v různých představeních (zahraniční verze Josefa, Znamení kříže aj.).

Olda je také jedním ze stálých členů Divadelního spolku Slawjena. Hrál v inscenaci Problem? No!, nyní je pravidelným hostem na recitálech Soni Jányové s názvem Anjeli, ktorých stretávam a účinkuje také v nejnovější „slawjeňácké“ autorské komedii Divanovela. Mimo to je autorem několika „slawjeňáckých“ plakátů (Anjeli, ktorých stretávam a Divanovela).

Jednou z Oldových největších vášní je hudba (má však slabost pro trochu nevšední žánry) a jeho zálibou je fotografování.

V neposlední řadě musíme zmínit i to, že je členem vokální skupiny All X.
 

zdroj Neoficiální stránky MdB,cz

Rozhovor s Oldou Smyslem

Clarice: Tak, nejběžnější otázka na začátek: Jak ses dostal k divadlu?

Olda: K Městskýmu divadlu?

Clarice: No myšleno celkově. Proč být herec? Proč nebýt něco jiného?

Olda: Proč být herec? To je dobrá otázka. Protože člověk nechce být nic jiného. V zásadě je v něm normální odpor k práci, a proto člověk využívá toho, že dělá profesi, ve které si může každou práci vyzkoušet, ale u žádné nemusí zůstat. Mě k divadlu přivedlo to, že se mi nechtělo dělat nic jinýho. Já jsem byl takový studijní typ, jsem z gymnázia, z Olomouce. Tak jsem si to představoval všechno strašně jednoduše, že se budu věnovat jenom nějakým teoretickým věcem, že se zavřu někde v knihách, na univerzitě nebo nějak podobně. Ale nakonec to dopadlo všechno jinak a maje nějaké umělecké sklony v sobě poděděné od svých rodičů… Já jsem třeba hrozně dlouhou dobu jako dítě kreslil obrázky, pořád, v jednom kuse, chodil jsem do výtvarné školy a věnoval jsem se tomu strašně naplno a to je takový, že člověk vždycky něco dělá naplno a potom přijde nějaký zvrat a vrhne se po hlavě do něčeho jiného. Teď už například nějak moc nekreslím. Ale právě na škole, na tom gymnáziu, jsme měli pěveckej sbor a tam jsme dělali muzikálový věci, populární písničky. A to mě hrozně chytlo. Dělali jsme Ježíše - skoro celého, se vším všudy, kostýmy, světla, vystupovali jsme normálně v divadle. Tam se to na mě nabalilo, zjistil jsem, že asi mám v sobě nějaké vlohy, tak jsem si řekl, že to zkusím, a podal jsem si přihlášku na JAMU, kam mě nakonec i přijali. To bylo v roce 1997. Studoval jsem v úplně geniálním ročníku. Byli jsme skvělá parta. Většina z nás, já, Jacek a Radka s Ivankou Vaňkovou, dostala angažmá právě tady v Městském, tudíž jsme pořád v kontaktu.

Clarice: Ještě zůstaneme u té JAMU. Tvoje absolventský představení byl Hamlet?

Olda: Ano. My jsme dělali Hamleta. A kromě toho ještě ,,Kdyby tisíc klarinetů“ a ,,Oz“ - podle Čaroděje ze země Oz. V Hamletovi jsem hrál Horacia a taky Rosenkrantze… nebo Guildensterna? No, ono tím, že jsou dva a jsou pořád spolu… mě se navíc často pletou jména, občas mi splývají. :-) Byla to dobrá práce, celý Hamlet v sedmi lidech. Každý z nás dostal příležitost zkusit si víc postav. Nejvíc jich nakonec měla myslím právě Radka, většinou mužských, jako třeba Hrobníka, potom Guildensterna… aha, už si vzpomínám! Nebo to byl Rosenkrantz? To je jedno. Potom ještě nějakého posla… Osrik se jmenuje. Hamlet byl jen jeden, Janko Slezák. Ale například Jacek hrál jak Claudia, tedy krále, tak i jeho zavražděného bratra, Hamletova otce, který se Hamletovi zjevuje jako duch a odhaluje mu zápletku. Původně měla být tahle práce jen součástí semestrálních předváděček ve druhém ročníku, ale jelikož si nás hned podmanila, vzniklo nakonec představení, které jsme hráli tři sezony na Malé scéně Mahelovy činohry. Podobně jako předtím v Olomouci vzniklo z nenápadného projektu něco, co překonalo všechna původní očekávání. Na to mám zatím v životě štěstí. Díky.

Clarice: Tak já se právě na toho Ježíše zeptám. Hrál jsi ho v Olomouci, psal jsi na něj diplomku a ještě hraješ nyní hlavní roli v Městským divadle…

Olda: No tak nezabili byste mě? To už je posedlost, ne? Člověk si začne myslet, jestli to fakt není nějaký osudový. Asi to nedávám moc najevo, ale jsem v první řadě vděčný za příležitosti, které mě potkávají. A jen tak mimochodem, naši technici, kteří mají v Superstaru na starosti všechny ty maličkosti jako bičování nebo křižování, jsou ve skutečnosti moc hodní a mají radost, když hraju já, protože se mnou jako by se ten kříž prý jen vznášel… Zdravím Dušana a Robina!

Clarice: No a mě by zajímal tvůj názor, teď MdB hostuje v Praze s Ježíšem a ozývají se hlasy, že brněnský Ježíš se s pražským nedá srovnávat, že na něj nemá, ale zase hodně lidí říká, že jeden člověk upřednostňuje tu a jiný zase tamtu verzi. Má to vůbec cenu to srovnávat?

Olda: Já myslím, že kdo chce srovnávat, ať srovnává. Ale vtip je v tom, že pražskej Ježíš, jak byl jedinečný a geniální, se už nikdy nevrátí, to už prostě nikdy nebude. I kdyby ho sami obnovili se vší parádou, budou čelit stejnému srovnání. A to je samozřejmě velmi těžké. Mě jako diváka baví na divadle právě to, že můžu zapomenout na všechno, co jsem kdy a kde viděl, protože teď jsem tady, koupil jsem si lístek a jdu se koukat. Srovnávat můžu a asi i budu, ale na prvotní a nejdůležitější dojem nemá žádné pozdější rozpitvávání vliv.

Fine-less: Když se vrátím k brněnskýmu Ježíšovi, tak v Praze k němu byli už od začátku dost skeptičtí. Co bys mohl říct, abys Pražáky na našeho brněnského Ježíše nalákal?

Olda: Nic. Já bych jim řekl, aby se přišli podívat na představení Jesus Christ Superstar. Jasně, musí se to vyzpívat, nemůže to být falešně, muzika musí šlapat, ale to jsou z mého pohledu takový podružný technický věci. Mě vždycky budou víc zajímat ty lidi, jak třeba na sebe koukají. Třeba ten Jidáš s Ježíšem, co je mezi nima. Když mě zaujmou, tak jim rád zatleskám. Na sebelepší studiové nahrávce neuslyšíte to, co můžete zažít a procítit na živém představení. Takže asi nějak takhle bych lákal lidi do divadla.

Fine-less: Vystudoval jsi muzikál, který se zakládá na třech složkách: tanec, zpěv a herectví. Upřednostňuješ nějakou složku? Máš něco nejradši?

Olda: To je těžký. Jak kdy. Znáte desetiboj? Může být desetibojař mistrem světa třeba ve skoku o tyči? Když kromě toho ještě běhá, vrhá a nestíhá. S muzikálem je to podobné. Jako absolventi musíme být schopni obstát coby herci, tanečníci i zpěváci. Člověk pracuje podle svých možností a s odpovědností k sobě samému, ale upřímně řečeno, muzikálový herec je mýtus. Vždyť pokud člověk nedělá balet od nějakých pěti let, tak nebude nikdy baleťákem. Například já. Přemlouvejte mě jak chcete, nebudu a nebudu.

Clarice: Tak já bych se zeptala na Vlasy. Tam jsi hrál rovnou dvě role: Clauda a Woofa…

Olda: Já jsem takový neslaný nemastný. Režisér se zkrátka nemohl rozhodnout, do které postavy mě obsadit, a říkal: ,,Zatím si zkus obě dvě. Budeš zkoušet obě dvě a já ti potom řeknu, kterou z nich.“ Asi jsem mu nedával dostatek přesvědčivých podnětů, nakonec neřekl nic, tak jsem hrál obě.

Clarice: A nepletou se člověku ty role, když jich má víc v jednom muzikálu?

Olda: Ne, to se neplete. Nebo teda mně určitě ne. Aspoň myslím. Třeba, že by člověk vyšel na jeviště jako Claude a měl najednou okamžik, že by měl chuť říct něco za Woofa, tak to se mi, pokud mě paměť neklame, ještě nestalo.

Clarice: Jak vůbec vzpomínáš na Vlasy? To byla inscenace, že kdo na ni byl, tak byl nadšený…

Olda: Vzpomínám na ni rád. Otevření nového divadla, první sezóna v angažmá, hlavní role, druhá hlavní role…

Clarice: A Tvoje oblíbená role?

Olda: No asi každá, co je čerstvě na repertoáru. Například krejčí Motl v Šumařovi, toho mám rád. Nebo třeba Bubulja v Cikánech. Ferdinand je taky úplně výbornej (Olda odpovídá, mezitím nahlíží do výčtu svých rolí…). Člověk pozná, jak těžké je hrát komedii. Zatím největší zkušenost této sezóny.

Clarice: Strašně moc oblíbenej je tvůj Gad z Josefa. Hraješ ho ty a Robin Jícha a každý ho hrajete absolutně jinak.

Olda: To je typ představení, kde si můžete dovolit dělat cokoliv. Samozřejmě poslední slovo má vždy režisér, ale jakmile se navzájem otestujete… Je v tom velká svoboda, ale na druhé straně i odpovědnost. Mám ale vážně radost, že je Gad takto oblíbený. Nejspíš ho vezmu někam na pivo a zeptám se, jak to dělá.

(Následovala chvíle, kdy si Olda sám vybíral další téma rozhovoru opět ze svého výčtu rolí…)

Clarice: Čistě činoherní rolí byl mladý Vojta v Romanci a až teď role v Labyrintu. Chtěl bys víc činoherních rolí?

Olda: Ano. Ačkoli, když o tom tak přemýšlím, víc než jakých? Víc než muzikálových? Nevím. Role jako role.

Clarice: Teď se zkouší Labyrint. Jak to jde?

Olda: Labyrint děláme s Alešem Bergmanem, který s námi zkoušel právě Romanci pro křídlovku. Takže se trošku už známe. A zkouší se to zajímavě, protože Labyrint světa a ráj srdce zdramatizovaný snad ještě ani nebyl, teda pokud já vím, skutečně se jedná o původní dramatizaci Komenského textu. A to je něco. Četly jste někdy Komenského? No, já taky ne. Labyrint světa a Ráj srdce, to je traktát, didaktika, naučná věc. Ale je to napsáno takovou formou, že si to o tu dramatizaci přímo říká. Spousta modelových situací ze života, alegorie, poutník, dva průvodci. Připomíná to trochu práci ve škole, kde všichni děláme všechno, každý se zapojuje do kolektivního hemžení. Víc zatím prozrazovat nemohu, protože ani sám víc nevím. Jenom že to bude poutavé, naučné a s hudbou. Takže se těšte.

Fine-less: Tak pro diváky je pomyslným začátkem inscenace premiéra, pro vás to však začíná mnohem dřív zkoušecím procesem. Máš rád zkoušení?

Olda: No, zkoušení je dobrá věc, protože kdy jindy si má člověk věci vyzkoušet než na zkoušení. Potom mu nezbude, než dohnat co nestihl během zkoušení až na reprízách. Je ovšem nutno rozlišit, kdy se jedná o nutnost a kdy jde o nebezpečný návyk. Zkoušení je totiž návykové, rozhodně s ním bezdůvodně nezačínejte!

Fine-less: Herectví je povolání veřejné. Vnímáš to, že by si Tě lidé víc všímali, že bys ztrácel soukromí?

Olda: Ne. Mám asi kolem jedné dioptrie na každým oku a nenosím brýle, takže žiju v takovým poloveřejným světě vlastně pořád, celej život, protože jsou lidi, který poznávám na dálku, potom jsou lidi, který nepoznávám na dálku, a třeba na mě někdo mává a já o tom nevím, nebo naopak na mě nikdo nemává a já si myslím, že na mě někdo mává. Kromě toho chodím často se sluchátkama na uších. Takže mně je vlastně jedno, jestli je herec veřejnej nebo ne, protože já mám kolem sebe ten svůj svět a v něm mám i svoje soukromí. A k tomu všemu pracuju ještě v divadle.

Fine-less: Co je pro tebe profesní metou? Čeho bys chtěl dosáhnout?

Olda: Je blbý říct, že už jsem dosáhl, čeho jsem chtěl? Profesní metou je dělat profesi, ne? Vykonávat tu práci. Tohle zaměstnání se musí dělat pořád, je samo o sobě metou. Jóó, chtěl bych si zahrát…já nevím…Hamleta. Třeba. Ale neupínám se k tomu tak, že bych na tom pracoval, že bych dělal nějaký woodoo, že bych bodal špendlíkem do někoho, ať mě obsadí do Hamleta, do těch našich programových vedoucích, dramaturgů. Ne, ne. To ne. Ale jako profesní meta je právě to, moct dělat tu práci, dokud to nějak funguje, což si myslím, že zatím je dobrý, zatím to jde.

Fine-less: Takže Slawjena…(před dokončením otázky mě přerušil Olda nadšenou reakcí:-))

Olda: Slawjena. Ano. Výborný. A už jsme doma.

Fine-less: Jsi členem divadelního spolku Slawjena. Budeme Tě moct vidět v nějakém jejich připravovaném představení?

Olda: 6.února je v G-studiu slavnostní koncert, právě k výročí založení Slawjeny, tak tam se určitě vyskytnu, pokud nebudu mít tady něco v divadle. Ne, nehraju myslím ten den nic. Takže se objevím tam. Slawjeně držím palce, jsou to kamarádi. Dostali šanci ve vlastním divadelním prostoru, tak ať se činí. Je sice pravda, že času na hostování ve Slawjeně mám už míň, ale o co vzácnější je čas, o to víc mě to baví.

Clarice: S dětským divákem jsi se setkal v Zahradě divů…

Olda: I s dětským kolegou na jevišti. Tam bylo tolik dětí... ale teď se to už nehraje. Protože oni už strašně všichni vyrostli, zatímco kostýmy zůstaly stejné. Tak jestli se bude Zahrada dělat znova, tak buď nové kostýmy, nebo se to bude muset přeobsadit, protože jinak to bude mládeži nepřístupno. A to je u pohádky zásadní nedostatek.

Fine-less: V Městském divadle jsou obvyklá naprosto vyprodaná představení. Jaký je to pocit při pohledu z jeviště do naprosto plného hlediště?

Olda: Pocit je to dobrý. Plné divadlo je spokojenější než hladové.

Clarice: No ty lidi, jak stojí vždycky 15. už od šesti, aby měli lístky…

Olda: No já jsem to viděl jenom jednou v životě, protože já takhle brzo ráno nevstávám, mě to došlo, až když jsme s panem ředitelem jeli do televize do Dobrýho rána. To jsme právě jeli takhle brzo a já se dívám - taková fronta.

Fine-less: Vnímáš diváka při představení?

Olda: Jak mi moje dioptrie dovolí. Takže nevnímám. Jenom trochu. Třeba na Ferdinandovi je to nejlepší, protože je to na relativně malém jevišti, máš ty lidi takhle u sebe. Ta naše malá scéna je vůbec hrozně pěkná. To jsem si všiml hned poprvé, když jsem tam byl. No a ta velká scéna, tak na to, jaká je to kapacita, že tam je sedm set míst, je taky svým způsobem útulná, taková blízká, protože má hodně strmou elevaci a není to z jeviště do poslední řady daleko. Lidi vnímám, ale ne tak ostře jako většina mých všímavějších kolegů.

Fine-less: No, právě není moc herců, co by se zaměřovali na diváka…

Olda: Tak to je těžký, když si člověk vezme jednoho člověka, tak zase potom ví, že je tam ještě těch 699 ostatních, a řekne si, jestli vůbec stihne všechny, když na to má jen dvě hodiny.

Clarice: A hraješ rád na tý velký scéně? Už jsem slyšela, že se tam nehraje moc dobře, že už je to móóć velký…

Olda: Na velké scéně si člověk uvědomí, jak nelehká je například práce z hlasem. Aby byl jako slyšet. Člověka to podvědomě nutí tlačit na pilu, řvát. A potom přijde zkušenější kolega, zašeptá, a třesou se portály… Nám méně nadaným pomáhá v tomto směru zvuková technika, ale aby to nebylo poznat, mluví ze solidarity na mikroporty i ti, kteří by vlastně ani nemuseli. Tak jsou na nás hodní.

Clarice: Chodíš na představení svých kolegů?

Olda: Ano. Pořád je se co učit a obdivovat. Ale chodím málokdy. Naposledy jsem byl V jámě lvové. Jako na představení.:-)

Clarice: S MdB jezdíváš na zahraniční zájezdy, je to hodně únavné cestovat denně autobusem a pak ještě večer hrát?

Olda: To je převážně věc zvyku. Mě osobně cestování autobusem nevadí, ačkoli… Dělal bych jinak zastávky. Jakože na jiných místech. Ale to asi každý, kdyby mohl podle svého, že? A každodenní hraní téhož kusu, například po dobu jednoho měsíce, není únavné, jen vyzývá k ostražitosti vůči nejrůznějším roztomilým naschválům, které sobě navzájem připravují vynalézaví kolegové, když je přemůže stesk po změně.

Clarice: Je rozdíl v reakcích diváků? Třeba ve Španělsku, Německu nebo u nás?

Olda: Ano, je. V principu čím teplejší kraje, tím vřelejší publikum.

Fine-less: Co rád děláš, když máš volno? Je pravda, že tvou zálibou je focení?

Olda: Když mám volno, nejraději nedělám nic. Užívám ho, jako by mělo být poslední. A focení mě baví, to je pravda. Našel jsem v něm ideální způsob odpovědi na otázku, proč už nekreslím, když mi to kdysi tak šlo.

Fine-less: Jak podle Tebe vypadá ideální den?

Olda: Různě. Například ráno vstanu a zjistím, že nikam nemusím chodit, protože je neděle. Tak třeba někam jdu…

Clarice: Je něco, co bys rád vzkázal čtenářům Neoficiálních stránek MdB?

Olda: Čtěte dál. A někdy se stavte.

Ptaly se: Clarice a Fine_less (25.ledna 2007)

zdroj Neoficiální stránky MdB,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA