Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karel Vochoč

Karel Vochoč,*7.4.1930 - 12.7.1987 - herec

Pocházel z dělnického prostředí pražského Žižkova, už jako dítě zpíval v Kühnově dětském rozhlasovém sboru a vystupoval ve vinohradském i Národním divadle. Za války jako kluk uprchl do Jugoslávie, kde působil v jednom z Titových partyzánských oddílů. Po válce pracoval jako dělník, stal se horlivým aktivistou KSČ, členem Lidových milicí, absolvoval tzv. dělnickou přípravku a chystal se studovat. Místo toho po únoru 1948 začal divadelní činnost, kterou zprvu chápal hlavně jako poslání za novou „socialistickou kulturu“. Postupně měl angažmá v různých moravských divadlech (Jihlava, Nový Bor, Opava, Český Těšín), než roku 1963 zakotvil ve Státním divadle v Ostravě (v letech 1974–81 i šéf činohry). I když sám tíhl ke komickým rolím, na jevišti vynikl nejen jako Falstaff ve Veselých paničkách windsorských, Švejk v dramatizaci Haškova románu, Martin Kabát či čert Trepifajksl v Drdových Hrátkách s čertem, ale i jako Kazatel v Brechtově Matce Kuráži, Satin v Gorkého dramatu Na dně, Leonardo v Krvavé svatbě Garcíi Lorcy a Bill Starbuck v Nashově Obchodníku s deštěm. Film zpočátku využíval jeho charakterního herectví spíše nepravidelně (hlavní příčinou jistě byly vzdálenost jeho působiště od pražského centra a zaneprázdněnost jinými úkoly) a nesmírně jednostranně: většinou pro postavy dělnických, úřednických a funkcionářských kádrů, k nimž měl blízko jak komunistickým přesvědčením, tak i zjevem proplešatělého chlapíka robustnějšího oválného obličeje. Na film. plátně měl údajně debutovat jako jeden z anonymních tankistů v Tomanově válečném filmu Tanková brigáda (1955), ovšem jeho jméno se objevilo až ve filmu Karla Steklého Lucie (1963), kde ztvárnil úředníka Filipce z pracovního prostředí ostravského uhelného dolu. První větší roli, RNDr. Pavla Koblocha, před válkou vysokoškolského asistenta, za okupace vedoucího pracovníka laboratoře malé továrničky na léčiva, jednoho z objevitelů českého penicilínu, vytvořil v hraném filmu dokumentaristy Jiřího Lehovce Mykoin PH 510 (1963). Umělecky nejhodnotnějším titulem celé jeho filmografie se stala poetické vesnická kronika Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968), v níž mu připadla role nového předsedy MNV Petona. Do film. ateliérů začal být častěji zván až v 70. letech, ovšem převážně jen v menších, či dokonce epizodních rolích: účetní (Bitva o Hedviku, 1972), komisař (Lupič Legenda, 1972), manžel (Zatykač na královnu, 1973), dělník (Případ mrtvého muže, 1974), lázeňský (Město nic neví, 1975), horník (Profesoři za školou, 1975). Větší a politicky silně exponovanou postavu stranického funkcionáře a provozního náměstka Balcara, jehož ženu (Z. Burdová) se pokusil v létě roku 1968 rozvášněný dav lynčovat, ztvárnil v Traplově normalizačním pamfletu Tobě hrana zvonit nebude (1975). S J. Tichou vytvořili manželský pár jako pracovník MNV Jindřich Kulicha v Muchnově komedii Hop – a je tu lidoop (1977), v Matějkově filmu Řeknem si to příští léto (1977), jehož děj se odehrával ve vesnickém prostředí, byl v roli hospodského partnerem M. Myslíkové a v dalším Matějkově filmu Sólu pro starou dámu (1978) představoval se Z. Hadrbolcovou jinou vesnickou manželskou dvojici Rožánkových, k nimž přijela na návštěvu vzdálená příbuzná, naturalizovaná Němka paní Hahnová (J. Šejbalová). Členem vedení železáren byl ve druhém režijním pokusu J. Kačera za kamerou Město mé naděje (1978). Ve Strnadově komedii Poprask na silnici E 4 (1979) ztělesnil ustaraného vedoucího malé jihočeské cihelny. Následně vytvořil svou první a zároveň jedinou hlavní roli – těžce nemocného předsedu JZD z jihomoravského Dubovce, bilancujícího v nemocnici svůj život a práci – ve filmu ostravského tv. režiséra Otakara Koska Trnové pole (1980). Do komiky laděného předsedu MNV v Žalovicích, kde se konaly fingované Křtiny (1981), hrál v takto pojmenované komedii Z. Podskalského. V pohádkovém filmu debutujícího gottwaldovského režiséra Zdeňka Zydroně Pohádka svatojánské noci (1981) vytvořil pro něho atypickou postavu lakomého a bezohledného fojta, na něhož vyzrál a vesničany od jeho nadvlády osvobodil vysloužilý voják Martin (V. Postránecký). Zatímco v Soukupově filmu Vítr v kapse (1983) hrál s K. Slunéčkovou ustarané rodiče hlavního hrdiny, abiturienta Ondřeje (L. Vaculík), ve svém posledním filmu, Matulových Haurech (1987), představoval v úloze starého družstevníka otce mladé hrdinky příběhu Aleny (I. Chýlková), pracovnice moderního JZD. Mezitím se objevil v dalších snímcích, např. jako lékař (Záchvěv strachu, 1983), předseda JZD (Noc smaragdového měsíce, 1984), mistr v továrně (Discopříběh, 1987). Prakticky stejné typy postav, ať v poloze vážné či komické, zpodobňoval v ostravských, brněnských a poté i pražských tv. inscenacích (Na shledanou v lepších časech, 1974; Hranice imunity, 1975; Poselství, 1978; Ostrov Lakamidón, 1978; Ženich mezi dveřmi, 1979; Hořká slza radosti, 1979; Únosy bez výkupného, 1983; Hrom do kapelníka, 1983; Černí z Natálie, 1984; Préférence, 1986; Jsou určité hranice, 1986), a hlavně v tv. seriálech (Dispečer, 1971–72; Haldy, 1974; Kamenný řád, 1976; Tybys, 1979; Plechová kavalérie, 1979; Přátelé Zeleného údolí, 1980; Bez ženské a bez tabáku, 1981; Velké sedlo, 1985; Černá země, 1985). Byl vždy oddaným členem KSČ a nepochybujícím funkcionářem, za což ho normalizační režim odměnil titulem Zasloužilý umělec (1976).

autor Miloš Fikejz

zdroj český film,cz

  9. dubna 2015 • 05:00

Smutné jubileum Karla Vochoče (†57): Rozvedl se, chtěl začít znovu, jenže nečekaně přišla zubatá!

Karel Vochoč se těšil na nový život, ale přišla náhlá smrt.(Na snímku z filmu Stopařka-1978.)
Karel Vochoč se těšil na nový život, ale přišla náhlá smrt.(Na snímku z filmu Stopařka-1978.) (Foto: Aha! - ara)
 
 
 
 

V těchto dnech by se Karel Vochoč dožil 85 let. Osud tomu však chtěl jinak a zemřel poměrně nečekaně na rozhraní dvou životních etap. Zanícený komunista a aktivní člen Lidových milicí se proslavil především jako herec menších, leč v jeho podání výrazných rolí.

Vochočovou životní rolí se stal předsedsa JZD v seriálu Všichni dobří rodáci a také kominický mistr ve filmu Discopříběh. "Pamatuju si, že to byl profesionál a velmi vtipný člověk," řekl o spolupráci s ním Rudolf Hrušínský nejmladší. Jeho velký kamarád režisér Jaroslav Soukup, který ho do filmu obsadil, zavzpomínal: "Karel byl výborný herec, bezvadný chlap, absolutní profesionál, pozitivně naladěný člověk, žádné chmury. Padli jsme si velmi do noty! Vždy uměl text, a navíc to uměl zahrát."


"Velmi mě mrzelo, když náhle zemřel. On se rozváděl, odešel ze svého bytu v Ostravě, kde bydlel, do nějakého malého bytu a začal si ho zařizovat. Když jsme spolu mluvili naposledy, tak mi říkal: Jardo, to je pohoda, už mám novou ledničku a kanape, ze kterého koukám, jak to všechno dozařídím. Asi za týden jsem se dozvěděl, že zemřel na infarkt," popisuje Soukup události roku 1987. Vochoče si vybral i do filmu Vítr v kapse.
Původem Žižkovák z dělnické rodiny žil v Ostravě, prošel několika významnými scénami a angažoval se pro umění ve stylu socialistického realismu. Svoji osobní statečnost dokázal za II. světové války, když prchl z protektorátu do Jugoslávie a bojoval proti nacistům v partyzánském oddílu Josipa Broze Tita. Poté se coby přesvědčený komunista zapojil do revolučního dění.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA