Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef Kemr

3. 5. 2014

Josef Kemr,*20.6.1922 - 15.1.1995 - herec

 

Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze do rodiny švadleny a ševce. Mladého Josefa vedl otec k umění a po něm zdědil nadání hraní na strunné nástroje. S bratrem vystupoval už v roce 1932 ve Vinohradském divadle a později i ve filmu. Vystudoval Obchodní školu v Praze v roce 1942 a ihned odešel k divadelní kočovné společnosti A. Budínské – Červíčkové (1942 – 1945). Poté prošel divadlem na Kladně (1945 – 1947), divadlem Akropolis (1947 – 1948), Divadlem S. K. Neumanna (1948 – 1950), Městskými divadly pražskými (1950 – 1965) a činoherním souborem pražského Národního divadla (1965 – 1995), kterého byl členem až do své smrti. Dnes je ve foyeru Národního divadla umístěna jeho busta.

Kemr byl vždy na divadelních prknech skvělým představitelem prostých a nejobyčejnějších lidí, které obohatil svým svérázným a prostým herectvím. Skvěle vytvářel komediální postavy s nádechem tragiky, ale i dramatické role s částí tragikomedie. Všechny své postavy ztvárňoval neuvěřitelně jednoduchou hereckou zkratkou, zajímavou fyziognomií, úspornými gesty, melancholickou mimikou a zastřeně kvílivým hlasem. Všechny jeho postavy vytvořené na jevišti (např. v inscenacích „Višňový sad“, „Škola pomluv“, „Strakonický dudák“, „Hadrián z Římsů“, „Jak se vám líbí“, „Měšťáci“) vyvrcholily nádhernou humální rolí doktora Galéna ve vysoce protiválečném dramatu „Bílá nemoc“ dramatika a spisovatele Karla Čapka. Kemr byl ženatý s herečkou a divadelní režisérkou Evou Foustkovou (1911 – 1977).

První příležitost, vyzkoušet si práci před kamerou, obdržel už v roce 1937 v Binovcově melodramatu LÍZIN LET DO NEBE a v jeho pokračování LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939). Do konce druhé světové války sehrál ještě epizodní roličky různých mladých poslíčků a kamelotů (VALENTIN DOBROTIVÝ, PROVDÁM SVOU ŽENU), studentů a učedníků (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA, JARKA A VĚRA, PROSÍM, PANE PROFESORE!, STUDUJEME ZA ŠKOLOU, PANTÁTA BEZOUŠEK, MĚSTEČKO NA DLANI, ROZINA SEBRANEC), chlapců (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, TULÁK MACOUN, PAKLÍČ), číšníků (POZNEJ SVÉHO MUŽE, PRO KAMARÁDA) a dalších.

I po osvobození byl skvělým představitelem menších roliček ve snímcích PANCHO SE ŽENÍ (Pedro), NIKDO NIC NEVÍ (hospodářská kontrola), ALENA (mladík), RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (žadatel), DIVÁ BÁRA (Josífek), VESELÝ SOUBOJ (Emilek), CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ (alchymista), JAN HUS a JAN ŽIŽKA (student Ješek), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (vyšší voják), TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (redaktor), PROBUZENÍ (prodavač), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (písař Ignác), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!“ (zubatý mafián), PARTA HIC (horník Hnízdo), TALÍŘE NAD VELKÝM MALÍKOVEM (ufon), HONZA MÁLEM KRÁLEM (bubeník) či KRVAVÝ ROMÁN (komisař).

Kromě dvěstě menších rolí sehrál i řadu velkých a lidských postav: student v muzikále DIVOTVORNÝ KLOBOUK, rekreant Vyhlídka v DOVOLENÉ S ANDĚLEM a ANDĚL NA HORÁCH, účetní Přehršle v ZAOSTŘIT, PROSÍM!, předseda JZD ve STARCÍCH NA CHMELU, loupeživý rytíř Kozlík v dramatu MARKETA LAZAROVÁ, rádce Iks v ŠÍLENĚ SMUTNÉ PRINCEZNĚ, klarinetista Florián ve SMRTI ČERNÉHO KRÁLE, sluha Felix ve SLAMĚNÉM KLOBOUKU, furiantský děda Komárek v komedii NA SAMOTĚ U LESA, zmatený Plha v komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO!, kníže v pohádce S ČERTY NEJSOU ŽERTY, posedlý mnich dramatu V ERBU LVICE či Petrásek v PEVNOSTI.

Josef Kemr hrál až do posledního dechu. Proto také ve svém posledním roce života hrál ve snímcích MALOSTRANSKÉ HUMORESKY, MUTTERS COURAGE a GOLET V ÚDOLÍ, které měly premiéru až po jeho smrti. Desítky příležitostí mu poskytl rozhlas („Svatba“ apod.) a televize (inscenace LUCERNA, PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ, DVEŘE, KAM SLUNCE NECHODÍ, POVÍDKA MALOSTRANSKÁ a desítky dalších a seriály F. L. VĚK, DYNASTIE NOVÁKŮ, CIRKUS HUMBERTO a zejména CHALUPÁŘI aj.). Josef Kemr byl velmi humálně a katolicky založeným samorostem. Díky tomu, i díky odmítavému postoji vůči totalitnímu režimu, měl omezenou uměleckou činnost a jeho práce byla přehlížena. Rehabilitace a zadostiučinění se mu dostalo až po roce 1989. Za celoživotní mistrovství v činohře byl odměněn čestnou Cenou Thálie (1993). Josef Kemr zemřel na rakovinu 15. ledna 1995 v rodné Praze ve věku sedmdesáti dvou let. Pracoval až do úplného konce. Po smrti o něm vyšlo několik vzpomínkových knih.

Jarda "krib" Lopour

Zdroj: Česko-Slovenská filmová databáze,cz

18. ledna 2015 • 05:00

20 let od smrti herecké legendy: Zničili Kemrův (†72) odkaz!

 

V Národním divadle se totiž zavedlo, že během divadelních prázdnin musejí herci vykázat nějakou veřejně prospěšnou činnost. V případě sakrální stavby je to v této souvislosti víc než úsměvné. A Kemr si jako silně věřící vybral takto bohulibou činnost. „Moc dobře si pamatuji, jak tu vždycky v létě bílil tu kapličku. Spíš to tak celý odpoledne pomalu šmrdlal a pokaždé tu byl s tou svou partnerkou,“ prozradil deníku Aha! pamětník z Plané, který vedle kapličky bydlí.

Herec se svou životní družkou Marikou Skopalovou (69), sestrou herce Svatopluka Skopala (63), tak každé léto vytáhl ze svého trabanta sedadla a dovnitř naložil vápno, vodu, malířské štětky a vyrazil. „Přijel sem s tím svým trabantem a celé odpoledne tu pracovali za každého počasí,“ uvedla žena ze sousedství. „Vzali jsme si vínko, bílili a popíjeli, vydrželo nám to celý den,“ vzpomínala Skopalová v televizním medailonku.

 

Od příslušného faráře si pak nechal podepsat lístek jako potvrzení o brigádě. Tím splnil i svou mimodivadelní činnost, kterou po něm tehdy zaměstnavatel vyžadoval.
Když pak po revoluci v létě 1990 přijel na chalupu a poprvé po letech uviděl, že je kaplička natřená někým jiným, děkoval Bohu a od té doby se tím už nezabýval.

●Nikdo se nestará
A jak kapličky vypadají dnes? Bohužel by Josef Kemr nebyl při pohledu na Boží muka nadšený. Ta, o kterou se se svou partnerkou staral, byla v solidním stavu naposledy v roce 2005, kdy se tu natáčel o slavném herci dokument. Od té doby o ni zřejmě nikdo moc zájem nejeví. Špinavá a oprýskaná omítka, poničená stříška a zvadlé květiny.

 

● Slavní chalupáři
I tak si na Kemra spousta místních léta pamatuje. Stejně tak i na jeho tehdejšího velkého kamaráda Rudolfa Hrušínského (†73), který zde už od 50. let trávil každou volnou chvíli. „Chodili jsme s ním a panem Hrušínským do místní hospody. Grilovali jsme, byli družní a všichni chalupáři jsme je moc dobře znali,“ zavzpomínala jedna z pamětnic, paní Klicmanová (78).

Chaloupku po Kemrovi zdědila před lety jeho poslední partnerka Marika. Ta si na pozemku před sedmi lety postavila dokonce menší rodinný domek a také se provdala. Nutno podotknout, že jméno své pozdní lásky Skopalové si nechal Kemr na svém hrobě vytesat do kamene s tím, že tam bude jednou pohřbená. To, že má nyní jiné jméno a jiného muže, by se mu zřejmě asi moc nelíbilo.

Josef Kemr byl silný katolík, a proto se ve své milované Plané nad Lužnicí staral právě o kapličky. Opravoval především tu Panny Marie Klokotské, nesoucí letopočet 1736. Byla postavena toho roku na památku velkého požáru města, který postihl Planou o jednadvacet let dříve. Svou péči věnoval také kapli svaté Barbory za železničním přejezdem ve směru z Plané na Strkov. Nachází se na pravé straně cesty a byla postavena v roce 1691, ta vypadá kupodivu lépe a poslední oprava na ní proběhla v roce 2010

Autor:  vin

zdroj Aha,cz

 
 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA