Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Pištěk

Jiří Pištěk,* 23.7.1952 - herec          

souboru Činohry NDB

Soupis rolí:

  • PAST NA MYŠI: Major Metcalf
  • ŠKOLA ŽEN: Alan, sluha Arnolfův
  • VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ: Hospodský
  • KRÁL RICHARD III.: Král Edward IV.
  • REVIZOR: A. F. ZEMLJANIKA, správce chudinského ústavu
  • ZASLÍBENÍ: Barman v divadelním klubu; Asistent TV
  • CYRANO Z BERGERAKU: Raguenau
  • POPELKA: Král
  • ČERNÁ MADONA BRNĚNSKÁ: O'Gilvy
  • MĚŠŤÁK ŠLECHTICEM: Krejčovský mistr
  • ROMEO A JULIE: Jan, mnich
  • SEDMÁ PEČEŤ: Mnich
  • DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ: Mackenzie

Jiří Pištěk je rodák z jihomoravských Dubňan. Rodina se záhy přestěhovala do Dolních Louček, kde Jiří Pištěk navštěvoval základní školu. Zde při nejrůznějších příležitostech pilně recitoval a vystupoval na školních besídkách, a tak mu učitel doporučil, aby to zkusil na konzervatoři. Stalo se a byl přijat na herecké oddělní konzervatoře v Brně, kde pod pedagogickým vedením Zlatomíra Vacka absolvoval v roce 1970 v roli Scipia ve Voskovcově a Werichově Nebi na zemi.

Po škole přišlo první angažmá, které ho zavedlo do Těšínského divadla. Zde se setkal se dvěma zkušenými režiséry praktiky, se Zdeňkem Bittlem, a především s Františkem Kordulou, jenž byl známý tím, že umí dobře pracovat s mladými herci, a který měl na Pištěkův herecký růst velký vliv. Zde Jiří Pištěk vytvořil řadu vděčných rolí. Hrál Ebena ve Farmě pod jilmy Eugena O’Neilla a Romea v zajímavé Kordulově inscenaci Shakespearova Romea a Julie, která v tehdejší situaci počínající normalizace působila v mnohém jinotajně.

Těšínské divadlo vyměňuje za Východočeské divadlo v Pardubicích, kde na sebe upozorní mimo jiné postavou Jirky v Načasovaném štěstí Terezy Davidové, Angličana Tommyho ve hře Johna Patricka Kamarádi McLachlena a rolí Willyho Parkera v muzikálu Oklahoma autorů Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Pardubice poté střídá Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde se s ním diváci mohli setkat v inscenaci Kapsy plné peněz, což byla muzikálová adaptace hry slovenského autora Jána Soloviče Žebrácké dobrodružství, v níž hrál jednoho z ústřední dvojice postav holičů. Z Pištěkových dalších karlovarských rolí jmenujme například Štefana ve hře azerbajdžánského autora Rustama Ibrahimbekova Žena za zelenými dveřmi. Poté odchází do divadla v Hradci Králové, kde se představil například ve hře slovenského dramatika Jána Soloviče Rodinná slavnost nebo v postavě anděla Teofila v Drdových Hrátkách s čertem. Z Hradce Králové se stěhuje do Horáckého divadla v Jihlavě, kde se blýskne v titulní roli tehdy velmi populární hry ruského autora Grigorije Gorina Zapomeňte na Herostrata či v postavě Druhého žoldnéře ve Voskovcově a Werichově hře Těžko Barboře. Jednu sezónu působil také ve Večerním Brně, kde hrál mimo jiné roli jednoho ze Sokratových žáků ve hře Edvarda Radzinského Rozhovory se Sokratem a pod režijním vedením Milana Páska jednoho ze studentů v inscenaci Modrý anděl aneb Konec tyrana, což byla adaptace románu Heinricha Manna Profesor Neřád.

Jiří Pištěk vystřídal ve své herecké kariéře pěknou řádku divadel, a to mu především umožnilo setkat se s nejrůznějšími typy režisérů. Bezpochyby pozitivně se to projevilo na jeho hereckém vývoji. Z tohoto hlediska bylo významné například jeho působení v tehdejším Divadle Pohraniční stráže Cheb. Chebské divadlo sídlilo ve skrovných podmínkách provinční pohraniční scény a v normalizačních sedmdesátých a osmdesátých letech se v něm hrála dobrá a často velmi odvážně laděná představení. Zde měl Jiří Pištěk možnost zahrát si řadu krásných rolí, ať to byla postava doktora v inscenaci hry Antonína Máši Ani slovo o lásce, řada postav v Alence v říši za zrcadlem Lewise Carrolla, titulní role Gallyho Gaye v Brechtově hře Muž je muž, nebo Segismundo v Calderónově básnické hře Život je sen. Velký význam pro něj v Chebu měla spolupráce s režiséry Pavlem Pecháčkem a Františkem Hromadou.

Stejně významné bylo angažmá Jiřího Pištěka v tehdejším Divadle pracujících Gottwaldov, které bylo v oné době podobně jako divadlo chebské známo svou dramaturgickou a inscenační odvahou. Zde trávil druhou polovinu svého nuceného vyhnanství doc. Miloš Hynšt. Jako mnozí další, tak i Jiří Pištěk rád vzpomíná na inscenace, v nichž pod jeho moudrým vedením hrál. V Hynštově inscenaci Kunderova Totálního kuropění hrál Zdeňka, v Ostrovského Lese Vosmibratova, účinkoval rovněž v Hynštově inscenaci hry Michaila Šatrova Diktatura svědomí. V divadelní adaptaci Bergmanových Scén z manželského života vytvořil se Zdenou Kružíkovou velice působivou dvojici protagonistů příběhu. V Jiráskově Vojnarce hrál Antonína, ve hře Lorraine Hansberryové Hrozinka na slunci postavu Youngera, v Confortésově Maratonu Nazaire Rimbauda a v Drdových Dalskabátech Trepifajksla. Úspěšně se vyrovnal s autorskými nároky Václava Havla v postavách ředitele zahajovačské služby v Zahradní slavnosti a v roli primáře v Pokoušení.

Počátkem devadesátých let se na jednu sezónu vrací na místo svých profesionálních začátků, do Těšínského divadla, kde se v inscenaci hry Efraima Kishona A byl to skřivan pod režijním vedením Janusze Klimszy vrací k parafrázi postavy Romea po třiceti letech.

V roce 1992 se stává členem činohry Národního divadla Brno. Jeho první brněnskou rolí je Žvanikin v Kaločově inscenaci Gogolovy Ženitby, brzy následuje biskup Foliot v Anouilhově Becketovi v režii Zbyňka Srby, a poté v rychlém sledu následuje jedna role za druhou. Závažné úkoly se střídají s drobnějšími, kterým však herec vždy propůjčuje jasné a pregnantní kontury. Za všechny jmenujme Alfreda ve hře Briana Phelana Výhybkáři, vévodu Leopolda v Dürrenmattově Králi Janovi, Mila v Kaločově dramatizaci Hellerovy Hlavy XXII, statkáře Jefrema Vasiliče ve Werfelově Kozlím zpěvu, Trania v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Ference Vosátku v Srbově adaptaci Bassova Cirkusu Humberto a další shakespearovské komediální role, jakými byly krejčí Střízlík ve Snu noci svatojanské nebo Kostelník ve hře Mnoho povyku pro nic. V Srbově pozoruhodné inscenaci Rychlíkovy adaptace Roku na vsi hrál postavu Studýnky, v Čičvákově inscenaci Kafkova Zámku Bürgela a u téhož režiséra roli Muže, který se po zbytek života nezasmál, ve scénickém projektu Tisíc a jedna noc. V režii Jana Kačera se úspěšně zhostil postavy Kuchaře v Brechtově Matce Kuráži.

Na jevišti Mahenova divadla jsme ho mohli vidět mj. v roli Porotce číslo 6 ve Dvanácti rozhněvaných mužích Reginalda Roseho, Pierra v Nezvalově Manon Lescaut, Majora Metcalfa v Pasti na myši Agathy Christie a Alana v Molièrově Škole žen. Milou figuru anglického hospodského vytvořil v Shakespearových Veselých paničkách windsdorských a jeho neméně zdařilý jihočeský protějšek v roli Nalejváčka v Tylově Strakonickém dudákovi.

K Pištěkovým výrazným postavám náležela i dvojrole amerického a rakouského fotbalového fanouška v Groszmanově a Šotkovského adaptaci Goldoniho Náměstíčka, starosta v Tajemství Zlatého Draka, a zejména Filip Dubský v Drábkově Furiantech 2008. Výborný byl i jeho Zemljanika v Gogolově Revizorovi v režii Ivana Rajmonta či jako Mackenzie v Mankoveckého Deseti malých černoušcích.  Byl také jedním z úspěšných protagonistů pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký na Malé scéně Mahenova divadla.

 

zdroj ND Brno,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA