Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaroslav Rozsíval

Jaroslav Rozsíval,*14.10.1924 - 13.1.1996 - herec, zpěvák

barytonista. Mládí strávil v Brně, kde hrál ochotnické divadlo a vystudoval herectví na Státní konzervatoři (1948). Deset let však žil s otcem, ředitelem obchodní akademie, ve slovenském Dolnom Kubíně. Toto období rozhodlo o tom, že odešel z brněnského Svobodného divadla (1945–48) do Bratislavy, kde roku 1950 nastoupil do činohry Nové scény (od roku 1953 byl sólistou zpěvohry). Vysoká postava s asociací síly a mužnosti ho předurčila pro postavy vojenských hodnostářů i veteránů, měšťáků, guvernérů, ředitelů, podnikatelů, farmářů, statkářů, advokátů, profesorů aj. Velké herecké příležitosti mu na jevišti poskytly zahraniční muzikály, kde v náročných postavách uplatnil nejen svoje fyzické přednosti (titulní hrdinové muzikálů Don QuijoteZorba), ale zejména vyspělé charakterní herectví (profesor Higgins v My Fair Lady). Hrál i v klasickém operetním repertoáru (Polská krev, Cikánský baron, Netopýr, Mam’zelle Nitouche, Žebrácká opera). Kultivovaný hlasový projev, u zpěvoherce až nevídaný, typovou vhodnost a herecké schopnosti využil v hojné míře i film a televize. Na film. plátně se poprvé objevil jako správce chaty na Lomnickém štítě, kde uvízne skupinka rekreantů kvůli špatnému počasí, v Zemanově odborářské komedii Anděl na horách (1955). V následujících padesáti českých a slov. filmech, příbězích ze současnosti, historických dramatech, veselohrách, v realistických i utopických příbězích, vytvořil menší role chlapských vitálních typů, ale s láskyplným vztahem k lidem. K nejlepším patřily postavy nabité dramatismem, akčností a aktivním poměrem k životu. Většinou se jednalo o strážce zákona a příslušníky bezpečnostních složek (Tam na konečné, 1957; Tři přání, 1958; Páté oddělení, 1960; Hriech Kataríny Padychovej, 1973), vojáky a důstojníky různých armád (Pieseň o sivom holubovi, 1961; Oáza, 1972; Rozdelení, 1976; Vojáci svobody I., II, 1975, 1978; Choď a nelúč sa, 1979; Drsná Planina, 1979), dělníky a řemeslníky (Neschovávejte se, když prší, 1962; Lidé z maringotek, 1966; Nebeští jezdci, 1968; Zločin v Modré hvězdě, 1973; Dny zrady I, II, 1973), lékaře (Ikarie XB 1, 1963; Červené víno, 1976) a vysoké funkcionáře (Bludička, 1977; Zrcadlení, 1977; Blízke diaľavy, 1979; Děti zítřků, 1980). Hrál přísné otce dospívajících a dospělých dětí, převážně ústředních hrdinů a hrdinek, jejichž představiteli byli František Kuchta (Jánošík I, II, 1962–63), P. Kostka (Bubny, 1964), J. Hanzlík (Romance pro křídlovku, 1966), J. Obermaierová (Jakou barvu má láska, 1973), Š. Kvietik (Deň, ktorý neumrie, 1974), V. JandákJ. Krampol (Dny zrady I, II, 1973; Osvobození Prahy, 1976) a J. Kukura (Postavení mimo hru, 1979). Jedinou hlavní roli představovala postava tuneláře Vojty Balvína v údernickém dramatu Tažní ptáci (1961). Charakterově příbuzné úlohy ztvárňoval také v televizi, a to zejména na slov. obrazovce, čeští diváci ho mohli vidět např. v seriálech Duhový luk (1972), 30 případů majora Zemana (1974–79), Návětěvníci (1983) či Roky přelomu (1989), ale na slov. obrazovce se uplatňoval až do poloviny 90. let. Napsal libreto operety Pánska volenka a uveřejňoval stati z div. praxe.

zdroj Český film,cz

autor Miloš Fikejz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA