Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Nedbal

František Nedbal,*             herec

Datum a místo narození:
jsem Blíženec a Moravák

Studium:
ano

Angažmá:
- nabídnuté a přijaté: Městské divadlo Zlín, Slezské divadlo Opava, Městské divadlo Most
- nabídnuté a nepřijaté: Divadlo Jiřího Wolkera Praha, Klicperovo divadlo Hradec Králové, Středočeské divadlo Kladno
- nenabídnuté a nepřijaté: NDP, Vinohradské divadlo Praha atd…

Filmové a televizní role:
Pár malých filmových roliček pro dětský film v ateliérech Zlín, něco málo televizních rolí pro TV studio Ostrava, nějaká ta „velerole“ ve dvou seriálech TV Nova, nějaká práce pro dabing, komentáře k dokumentům a práce pro ČS rozhlas Ostrava.

V MDM od roku:
asi 1996

Jiné divadelní a umělecké aktivity:
Ano, dá se tomu tak říct.

Jaký je Váš oblíbený divadelní žánr?
Nemám vyhraněný žánr, ani jako divák. Mám rád, když je herec pravdivý a je mu rozumět. V divadelní hantýrce označen „puďák“. Pláč a smích jsou emoce, které když chcete u diváka vyvolat, tak je to stejně těžké, jako ho přimět se aspoň zamyslet. Je naprosto jedno, zda divák pláče od smíchu, nebo se jen usměje, aby zakryl slzy či rozpaky a vytáhne kapesník. Oba tyto „honoráře“ od diváka jsou pro mě stejně cenné. Je těžké být vtipný a přitom „nevyrábět“ humor, a stejně těžké je, na jevišti „netragédit“ a přitom být dojemný a pravdivý.

Jaká je Vaše oblíbená replika?
Ono to nebude ani tak replika, páč vytrhnout repliku z kontextu nějaké hry mne teď nenapadá. Je to spíš konstatování: Nejhorší pro diváka a herce samotného je, když se herec takříkajíc „po..re sám ze sebe“ V divadle nikdy (pokud někam zrovna nepadáte) nejde o život. Na rozdíl od jiných profesí, jako jsou např. lékaři, hasiči atd. Tam mnohdy o život jde.

Co je podle Vás divadlo a co pro Vás znamená?
Tato otázka svádí říct patetické „moudro“. Tak já zkusím telegrafický výběr. Např.zdroj nějakého příjmu, kolbiště závisti, ambicióznosti, mindráků, falešného uznávání, intrik, nabubřelé namyšlenosti, sebestřednosti, pokrytectví a nespravedlnosti. Ale taky: láska, přátelství, uznání, slzy, smích, dřina a pot, radost a uspokojení. Tento „koktejl“ když namícháte, vznikne divadelní soubor. Mnohdy i dobré divadlo.

Umíte si představit, že byste dělal něco jiného než divadlo?
Ano. Proto jsem asi svobodnější než ten, kdo si myslí, že divadlo je pro něj posláním a nic jiného by nedokázal. Herecké role mají jepičí život. Nakonec se stejně zjistí, že se divadlo obejde bez každého rychle a dobře.

Měl jste někdy nějaký herecký vzor?
Ne. Ale jsou herci, kterých si můžu vážit nejen profesně, ale hlavně lidsky. A vůbec nezáleží na jejich věku. Je pak radost sledovat jejich práci a růst. Těší mne úspěch třeba i kolegů o generaci mladších. Jsou to velmi pracovití a hodnotní lidé. Ti mají před sebou jistě slušnou hereckou kariéru. A protože herec se učí celý život, (pokud netrpí tím, že už to nepotřebuje) mne tihle mladí lidé dokáží inspirovat. Když má někdo negativní přístup, za každou cenu hledá konflikt a vinu všude, jen ne u sebe, je negace mnohdy to jediné, co z něj leze „přes rampu“ k divákovi a k partnerům na jevišti.

Kdybyste si mohl/a napsat divadelní nebo filmovou roli na tělo, jaká by byla?
Žádná. Je jen málo vyvolených, kteří dokáží psát někomu na tělo, jako třeba psali nebo píší - Oldřich Daněk, Jiří Hubač, Jaroslav Dietl, Arthur Miller a mnoho dalších. „Psát na tělo“ nemůže kdekdo. A kdekdo taky nemá to „tělo“ aby na ně někdo psal.

Jak vzpomínáte na své přijetí v mosteckém souboru?
Každé divadlo už je takové, že vás někteří kolegové přijmou rádi a někteří přijmou, ale neradi. A někteří vás nebudou mít rádi ani za 15 let. Ti by pak měli hledat kořeny svých důvodů někde ve svém mindráku.

Jaká je Vaše nejoblíbenější role v MDM?
Tady je odpověď trochu složitější. Mohl bych jmenovat velké nebo hlavní role. Ale ta oblíbenost nemusí souviset jen s rolí samotnou. Není to jen o „metrech čtverečních“ textu a o tom, zda je to role hlavní či nikoliv. Pro mne to dokonce nesouvisí ani s tím, jestli je role oblíbená u diváků. Záleží to, krom jiného, většinou na týmu a partnerech, kteří ti pomáhají roli vytvářet. Ti vám dokážou udělat „peklo“ i z role oblíbené. A naopak vám můžou pomoci si oblíbit roli, kterou jste zrovna nemuseli. Partneři vám dokonce můžou pomoci udělat roli dobře. Pokud ovšem máte štěstí na dobré partnery a máte talent, být dobrým partnerem. Jsou to dva základní kameny z mnoha k tomu, stát se dobrým hercem.
Divák by neměl nikdy poznat, která role je hercem neoblíbená. Ale taky by neměl poznat, jak herec miluje právě tuto roli a hlavně sebe v ní. Divadlo je jako kolektivní sport. O výsledku rozhoduje kolektiv jako celek. Jedinec v boji o diváka většinou nezmůže nic, i kdyby se umlátil, nebo umluvil.

Jaké bylo Vaše největší faux paux na jevišti?
Doufám, že to největší faux paux bylo jen v divadelním snu a tam taky zůstane /klepu to/. Jasně, toho drobnějšího bylo víc. Např.jsme hráli představení na venkovním jevišti a herci mluvili na mikroporty. Po mém výstupu mně zvukař jaksi zapomněl „odjet“ a já docela jadrně okomentoval právě proběhlou legraci na jevišti. Vše šlo pochopitelně do beden patřičně nazvučeno. Divák měl pak možnost si můj komentář vyslechnout v přímém přenosu ze šatny.

Co považujete za svůj největší divadelní úspěch?
Že se divadlem s úspěchem už tak dlouho živím.

Proč by měl člověk v dnešní době chodit do divadla?
„Proč chodit do divadla“ to ví i děti. To je jako otázka, proč se učit číst? I průměrně vzdělaný člověk si určitě najde uspokojivou odpověď. Všechno a všichni, kteří v divadle pracují, by měli být profesionálové na svém místě a fungovat pro úspěch na jevišti. Herci jsou ti, kteří často nejen vymyslí, ale hlavně přináší hotový výrobek na jeviště, za který potom divák investuje své peníze a čas, a do toho divadla se třeba za hercem i vrací. Herec by měl být v divadle ten první. Pokud je funkční i dramaturgie, herec pak udělá co je v jeho možnostech, aby si občan-divák nemusel zdůvodňovat otázku „proč do divadla nechodit“

Jaké je Vaše životní motto?
Líbí se mi výrok mého oblíbeného autora A.P.Čechova, který je stejně jako jeho hry, nadčasový: veškeré zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, lenosti a nudy. A vše je to nevyhnutelné, když si někdo zvykne žít na účet druhých. (jaká pravda, vyřčená před více jak sto lety)

 

zdroj MDMost,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA