Jdi na obsah Jdi na menu
 


Antonín Šůra

Antonín Šůra,*25.8.1929 - 30.11.1969 - herec

 

Český herec Antonín Šůra přišel na svět 25. srpna roku 1929 v Praze do rodiny sociálně slabší. Jeho otec byl invalidní, matka prodávala květiny v pouličním stánku.

TOUHA PO HERECTVÍ
Mladý Antonín Šůra od dětství toužil po divadle. Prkna, která znamenají svět, mu učarovala. Docházel mezi branické ochotníky, kde si jeho talentu povšiml rozhlasový režisér Jiří Vasmut. Mladík ho svým přirozeným přednesem zaujal natolik, že mu umožnil vystupovat v rozhlasových hrách. Antonínovi se začala rýsovat toužebná herecká kariéra, ale protože byla ještě stále velmi vratká a nejistá, vyučil se lakýrníkem a písmomalířem, aby v případě neúspěchu na poli hereckém mohl stavět svou budoucnost na řemesle.

DIVADELNÍ A FILMOVÝ DEBUT
Pro Antonína však tehdy, v druhé polovině 40. let, zasvítila šťastná hvězda. V rozhlasových relacích zaujal divadelní a filmové tvůrce a herecká dráha mladého umělce se rozjela naplno. V roce 1947 se stal elévem Národního divadla. O rok později přešel do Divadla státního filmu, kde působil do roku 1950. Souběžně s divadelním herectvím se objevily i role ve filmu. Tou úplně první byla postava starostova syna Miša v adaptaci ČAPKOVÝCH POVÍDEK v roce 1947 a hned o rok později mj. velká role junáckého vodáka Edy ve „skautském“ snímku režiséra Josefa Macha NA DOBRÉ STOPĚ. Mladý Antonín začal být českými režiséry opravdu hojně obsazován. Z doby počátků jeho herecké kariéry ještě nelze nevzpomenout roli Jirky ve veselohře RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍSKY, v níž mu byl tatínkem Saša Rašilov.

Za výraznou roli lze ve filmografii Antonína Šůry považovat postavu Pepíka Hoška v adaptaci povídky Jana Drdy NĚMÁ BARIKÁDA z roku 1949. Kromě tohoto válečného dramatu se objevoval Antonín Šůra na počátku 50. let spíše v ideologicky zaměřených snímcích (SLEPICE A KOSTELNÍK, PLAVECKÝ MARIÁŠ, NEJLEPŠÍ ČLOVĚK ČI TANKOVÁ BRIGÁDA), avšak když pomineme poplatnost mnohých filmů své době, v něčem jsou i tyto spíše budovatelsky zaměřené projekty velmi cenné. Přinášejí nám doklad o herectví těch tváří, na které se neprávem zapomíná, jako je tomu v případě Antonína Šůry.

DALŠÍ DIVADELNÍ PRÁCE
Když se vrátíme zpět na začátek jeho herecké kariéry, je třeba ještě doplnit skutečnost, že na sklonku 40. let po svém divadelním i filmovém debutu začal studovat Antonín Šůra na dramatickém oddělení Státní konzervatoře. Poté, co v roce 1950 odešel z Divadla státního filmu, působil jeden rok (1950 – 1951) v Karlínském divadle. Od roku 1952 se intenzivně věnuje práci v rozhlase, ve filmu a také v Pražské estrádě. Jeho přirozený smysl pro hereckou komiku přivedl Antonína Šůru i do různých kabaretních a estrádních vystoupení, s nimiž vystupoval nejen na pražských scénách, ale formou zájezdových vystoupení po celé republice. Byl označován jako klaun – iluzionista. S touto náplní souvisí i další divadelní angažmá spíše právě varietního a estrádního typu: V letech 1959 až 1965 hrál na scéně Divadla Rokoko, v letech 1965 – 1968 v Laterně Magice.

PADESÁTKA FILMOVÝCH ROLÍ
Před filmovou kamerou intenzívně vystupuje Antonín Šůra vedle své práce divadelní. Natočil celkem kolem 50ti filmů, z nichž – vedle již výše zmiňovaných – připomeňme historické drama Otakara Vávry JAN HUS (1954) a postava tovaryše Jana, dále anděl Teofil V v „drdovské“ pohádce HRÁTKY S ČERTEM (1956), nelze opomenout ani postavu závodníka Václava Vondřicha v adaptaci Branaldova románu DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956), dělníka v dramatu LIDÉ JAKO TY (1960), pistolník v „brdečkovském“ LIMONÁDOVÉM JOE (1964) a zcela poslední filmová role přišla v roce 1967, kdy Antonín Šůra ztvárnil postavu reportéra v komedii KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY.

SMUTNÝ OSUD
Z předchozích řádků může být zřejmé, že úspěšnou hereckou práci Antonína Šůry nemohlo v 60. letech již nic ohrozit. Bohužel však osud bývá často neúprosný a své cesty dokáže obrátit naprosto jiným směrem. Slibně vypadající nabídka, kterou estrádní umělec Antonín Šůra obdržel spolu se svým kolegou v 2. polovině 60. let, slibovala výhodné angažmá pod záštitou umělecké agentury v samotném zábavním středu – Las Vegas. Šůra odjel do USA, ale jeho estrádní působení zde bylo více než krátké. Americké publikum českého umělce nepřijalo. Návrat do vlasti se stal nereálným, Antonín Šůra neměl žádné honoráře a nemohl si zaplatit cestu zpět. Začal pracovat jako malíř v partě Čechů, která stavěla rodinné domky. Bohužel, je nutno konstatovat také skutečnost, že vzhledem ke své hráčské vášni, dost velkou částku Antonín Šůra také prohrál. Avšak vzchopil se a doufal, že poctivou dělnickou prací si vydělá peníze na návrat do rodné země.

Ponechme nyní stranou dohady, jak by byl přijat v Československu po vypjaté politické situaci odvíjející se z událostí v roce 1968. Problémům kvůli svému pobytu za „velkou louží“ by se zřejmě nevyhnul, byť do USA odcestoval legálně. Nic z toho není důležité. Antonín Šůra již neměl možnost se vrátit zpět do své vlasti. Jeho plány a touhy zcela uťala osudná autonehoda na kanadské dálnici. Nejsmutnější na tom všem je fakt, že ani v datu skonu tohoto nedoceněného českého herce se prameny neshodují. Stalo se tak 30. listopadu, s největší pravděpodobností roku 1968, avšak některé zdroje uvádějí také rok 1969. Jak smutné, když si uvědomíme, že se nejedná o dobu až natolik vzdálenou a přesto nedokážeme s určitostí říci přesný rok, kdy se jedna z person českého divadelnictví a filmu odebrala do hereckého nebe…



Autor: Hortensie
zdroj FDb,cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA