Jdi na obsah Jdi na menu
 


Městské divadlo Kolín

18. 8. 2014

Historie kolínského divadla

Autor: Jaroslav Pejša

Počátky kolínského divadla

Byť můžeme hledat počátky divadelnictví v Kolíně již v 16. století, o divadle v "dnešním" slova smyslu zde můžeme mluvit až od přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V této době se  začínají ve městě zastavovat na"štaci" přespolní divadelní společnosti a i sami Kolíňáci se začínají  postupně pokoušet o vlastní ochotnická představení. Od 30. let devatenáctého století pak začal Kolín prožívat své "národní obrození". Duší místních ochotníků let třicátých se stává mladý student, později známý spisovatel F.J.Rubeš. Hrálo se na různých místech, v měšťanských domech, v sálech  hostinců. Snad za prvé divadlo bychom mohli považovat dům U tří korunek (na rohu Kutnohorské a Rubešovy ulice), kde velký divadelní nadšenec a majitel tohoto domu c.k. finanční komisař Karel  Pokorný zařídil na své útraty v prvním patře malý divadelní sál s jevištěm (podle tradice zde v prosinci  roku 1846 řídil svoji  hru "Paní Marjánka, matka  pluku  aneb Ženské srdce" osobně J.K.Tyl).

Myšlenka zřídit si  v našem  městě vlastní "kamenné" divadlo byla realizována poměrně brzy. V letech 1859 - 1860 byla na Kutnohorském předměstí stavěna nová školní budova (dnešní obchodní akademie) a u ní i speciální křídlo s městským divadlem (udává se, že Kolín byl v Čechách po Praze třetím městem, které mělo stálou  divadelní  budovu). Prvé představení  se  zde odehrálo 16. prosince 1860. Divadlo fungovalo však relativně krátce, v roce 1881 bylo z bezpečnostních důvodů uzavřeno.

Divadelní družstvo

V říjnu roku 1883 se schází několik místních divadelních nadšenců a tématem  schůzky se stává nové divadlo. Nedlouho poté, 2. prosince téhož roku, o páté hodině odpolední, je zahájena v kolínské sokolovně ustavující valná hromada Divadelního družstva. Cíl byl dán - vybudovat v Kolíně novou reprezentativní divadelní budovu. Začíná se psát historie, která má vyvrcholit za více jak půlstoletí. Zpočátku si družstvo stanovilo tři dílčí, leč důležité úkoly. Shromáždit finanční prostředky, nalézt vhodné místo pro stavbu a vypracovat plány divadla. Ani jeden z těchto úkolů nebyl nikterak jednoduchý. Peníze přibývaly pomalu, družstvo vybíralo příspěvky od svých členů, mezi kterými bychom našli většinu významných Kolíňáků své doby; za podpory mnoha dalších místních spolků byly pořádány různé kulturní akce, jejichž výtěžky  byly ukládány na budoucí divadlo; významně přispíval městský úřad, který pro tuto potřebu zřídil vlastní fond, později založil speciální fond i okresní výbor; činnost družstva podporovaly některé místní finanční ústavy, zejména Městská spořitelna a Občanská záložna; přispívaly také místní továrny (většinou byly i přímo členy družstva); vybíralo se i mezi obyčejnými Kolíňáky, pokladničky na divadlo bychom nalezli v leckteré místní vinárně nebo restauraci.

Také hledání místa bylo obtížné, za dobu existence družstva bychom napočítali bezmála dvě desítky míst, kde se zvažovala stavba, za nejpříhodnější byla v podstatě od počátku považována klášterní zahrada, jednání s provinciátem řádu kapucínů však bylo zdlouhavé a nevedlo ke kýženému konci. Pokud šlo o vypracování definitivních plánů, jak vyplývá z předešlého, byl tento úkol zatím bezpředmětný (byť se samozřejmě budoucí podoba divadla průběžně stále  zvažovala).

Rok 1918 s sebou přinesl novou chuť k práci. Kolín měl velké ambice a dvacátá léta mu přinesla přízvisko "český Menchester". Sen o vybudování divadla se začal stávat stále reálnějším. V roce 1928 jmění družstva a fondů ke stavbě divadla určených dosáhlo jednoho milionu korun.

Ve stejném roce  byl také zakoupen dům  v Kutnohorské ulici, kde později divadlo vyrostlo. Tehdy však mnohými členy družstva nebylo toto místo považováno za nejvhodnější (především bylo malé) a tak se hledalo dál. V roce 1933 družstvo zakoupilo novou parcelu, tzv. Markusův dvůr za kapličkou P. Marie na Pražském předměstí (na začátku Sokolské ulice). Zdálo se, že se konečně našlo to pravé (v souvislosti s vedle stojící budovou městské knihovny se uvažovalo o vybudování jakéhosi kulturního střediska). Leč v roce 1936 se Ministerstvo národní obrany Československé republiky rozhodlo zřídit v Kolíně nové vojenské divizní velitelství a nařídilo městu, aby vybralo vhodné místo pro administrativní budovu. Město (tehdy po velkých finančních problémech reprezentováno dosazeným vládním komisařem JUDr. Václavem Skaličkou) požádalo Divadelní družstvo o přenechání tohoto místa. Družstvo se vrátilo k původní lokalitě, která byla díky městu rozšířena přikoupením části vedlejšího pozemku. V danou chvíli již nic nebránilo přistoupit ke stavbě.

Položení základního kamene

Na slavnost položení základního kamene se Kolín chystal dlouhou dobu, měla to být pro město velká slavnost, byli pozváni významní představitelé politického i kulturního života. Bohužel v době příprav slavnosti zemřel prezident T.G.Masaryk (14. září 1937) a jeho pohřeb se konal čtyři dny před zahájením slavností, které tak musely být v důsledku národního smutku značně omezeny. Oslavy byly zahájeny již v sobotu 25. září 1937, slavnostním představením místního divadelního spolku "Tyl", který pod režií B.Růžičky sehrál "na Zámecké" Stroupežnického "Naše furianty". V neděli se konaly na kolínských hřbitovech vzpomínkové akce na zesnulé zakladatele a činovníky divadelního družstva a večer se na vyzdobeném náměstí odehrál promenádní koncert městské Kmochovy hudby řízené A. Vlasákem, doprovázený ohňostrojem.

Vlastní slavnost položení základního kamene se konala v úterý 28. září na svátek sv. Václava. Upravené staveniště bylo vyzdobeno slavobránou s nápisem "Kolín sobě" a uprostřed byl již připraven základní kámen. V devět hodin dopoledne vyšel od nemocnice slavnostní průvod. Byť byl pracovní den, zúčastnila se ho řada lidí. V čele byla nesena státní vlajka doprovázená čestnou sokolskou stráží, následovali skauti a řady školní mládeže se svými učiteli, poté kolínští ochotníci, za nimi reprezentanti vlády, parlamentu, obce a okresu, delegáti ochotníků z okolí a výbor Divadelního družstva.  Za Vlasákovou hudbou následoval  jízdní odbor kolínského Sokola, poté alegorický vůz s modelem základního kamene, na němž se nacházela skříňka se zakládací listinou, dále zástupci spolků a korporací. Průvod uzavíral opětně kolínský Sokol.

Po úvodních projevech bylo přikročeno k nejdůležitější části oslav - poklepu na základní kámen. Jen výčet poklepávajících by zabral celou stranu. Snad jenom některá jména: za senát republiky Československé předseda JUDr.František Soukup, za ministerstvo školství a národní osvěty v zastoupení ministra prezidiální šéf E.Šubrt, za okresní úřad jako protektora oslav JUDr. Roušavý a mnoho dalších zástupců úřadů, korporací, spolků.  Ke slavnosti přišla řada blahopřejných a omluvných přípisů a telegramů. Z kanceláře prezidenta republiky od osobního tajemníka dr.Říhy, za  předsedu vlády od osobního tajemníka JUDr.Sejčka, od předsedy poslanecké sněmovny Malypetra atd. Plánovaná  odpolední lidová slavnost byla s ohledem na státní smutek zrušena.

Stavba

Stavební povolení bylo vydáno 27. října 1937 a vlastní stavba byla zahájena slavnostním výkopem 28. listopadu téhož roku. Vypracování plánů na stavbu bylo zadáno pražskému architektu   Jindřichu Freiwaldovi. Freiwald nebyl v Kolíně neznámý, v prvé polovině dvacátých let zde vybudoval řadu obytných domů a na náměstí budovu městské spořitelny (dnes OÚ). Zastavme se u něj na chvíli. Narodil se 6. června 1890 v Hronově. Studoval na stavitelském oddělení vyšší průmyslové školy v Praze a architekturu na Akademii vývarných umění v Praze u prof. Jana Kotěry, poté pracoval v kanceláři prof. Balšánka. Roku 1921 založil vlastní stavitelskou firmu  Freiwald  - Böhm. Podnikl   řadu studijních cest do zahraničí  - Německa, Anglie, Francie, Holandska, Norska, Švédska, Itálie, Řecka atd. Studoval divadelní techniku, provoz a zařízení divadelních budov. Podle  jeho  projektu  byly realizovány novostavby Jiráskova divadla v Hronově, Pippichova divadla  v Chrudimi, Městského divadla v Kolíně a adaptace scény Na Kovárně v poděbradském zámku. Jeho největším dílem byl projekt na přestavbu již rozestavěného Státního divadla v tehdejším hlavním městě Persie Teheránu. V květnu 1945 se Freiwald aktivně zapojil do Pražského povstání. Byl zajat a zastřelen Němci 9. května 1945.

Otevření budovy

Otevření budovy nového divadla 12. listopadu 1939 se mělo stát pro Kolín významnou událostí. Byla to však  jiná doba než před dvěma roky, kdy se slavnostně pokládal základní kámen. Československá republika již neexistovala, teď zde byl protektorát Böhmen und Mähren. Ale snad právě proto byla tato slavnost pojata o to více ve vlasteneckém duchu. Měla německým okupantům ukázat, že před nimi stojí národ, který má hlubokou kulturní tradici. Neděle 12. listopadu, pokud šlo o počasí, nebyla nejpřívětivější, od rána se obloha kabonila a chvilkami i poprchávalo. Přesto již před devátou hodinou ranní se začala zaplňovat Kutnohorská ulice lidmi (tedy abychom byli přesní, teď se tato ulice jmenovala třída Krále Alexandra Sjednotitele). V devět hodin za zvuků slavnostních  fanfár nastoupil na schody divadelní budovy výbor Divadelního družstva.Vrchní stavební rada ing.Antonín Hlaváček, který byl pověřen dohledem na stavbu, přestřihl pásku v národních barvách a sdělil předsedovi družstva Ladislavu Holému, že budova je dokončena a odevzdal mu klíč od dveří se slovy, aby chrám umění sloužil nám i budoucím. Zástup hostí se odebral dovnitř, kde byla v druhém poschodí, v tzv. kulturní síni, otevřena výstavka divadelních památek kolínských ochotníků. V deset hodin nastala vlastní slavnost. Na úvod přednesla kolínská filharmonie pod taktovkou prof. Josefa Mančala předehru k Smetanově "Libuši", otevřela se opona a nad jevištěm, na kterém se shromáždil výbor Divadelního družstva, zástupci města a někteří hosté v čele s projektantem divadla architektem ing.Jindřichem Freiwaldem, se zaskvěl nápis "Kolín sobě". Uvítací řeč pronesl předseda družstva Ladislav Holý, uvítal významné hosty a přečetl pozdravný dopis státního prezidenta dr. Emila Háchy. Osobně bylo možné mezi hosty zahlédnout ministra školství a národní osvěty dr.Jana Kaprase a  ministra vnitra generála četnictva Josefa Ježka.  Mnoho dalších pozvaných osobností se omluvilo a zaslalo alespoň pozdravné dopisy a telegramy. Vedle ministerského předsedy  Aloise Eliáše a několika ministrů protektorátní vlády došel například telegram od primátora hlavního města Prahy nebo starosty České obce sokolské Josefa Truhláře (nutno si uvědomit, že byl teprve počátek okupace).

Ale vraťme se k slavnosti. Shromážděné přivítal za město starosta Vilém Pelzbauer, s projevy poté vystoupili předseda místních ochotníků notář Stříbrný, přísedící zemského výboru ředitel Hlavatý, za Národní souručenství a kulturní radu dr.Kadner, za Ústřední matici divadelních ochotníků prof.Minařík, za obchodní komoru a obchodní gremium komorní rada Vlk, za Tylův diva-delní okrsek předseda Oliva. Temperamentním  projevem zakončil projektant divadla architekt ing.Freiwald. Po odevzdání diplomů čestným členům poděkovali za všechny ochotníky pan Smetana a paní Pecharová. Po úvodní řeči následoval program pěveckých spolků "Dobroslav" a "Dobromila". Nakonec zahrála kolínská filharmonie symfonickou báseň "Blaník" a chorál "Kdož jste Boží bojovníci".

Odpoledne předvedl ochotnický spolek "Tyl" hru "Strakonický dudák", kterou režíroval Bohumil Růžička. Jako zajímavost uveďme, že zahájení natáčel Český filmový týdeník Aktualita a pro filatelisty byla přímo v divadle otevřena poštovní přepážka s příležitostným razítkem v zelené barvě.

Závěrem

Kolín dostal konečně své vytoužené divadlo. Jak se můžeme dočíst v jednom z mnoha článků v tehdejším tisku: "Je to divadlo a jen divadlo; nemůže  se  zaměnit - i bez nápisu, s biografem, školou, výstavním pavilonem nebo radnicí. Je to opravdu divadlo na první pohled...

Je dokonalé a jest dílem skutečného odborníka... Tak na nároží hlavní tepny města vedle výstavné Národní banky je Kolín obohacen krásnou budovou, důstojnou svého poslání."

 

zdroj MD Kolín,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA