Jdi na obsah Jdi na menu
 


Městské divadlo Brno

28. 7. 2014

Městské divadlo Brno

O divadle / Historie

Tendence založit v Brně druhou činoherní scénu existovaly ještě za první republiky, ale až po válce, hned koncem května 1945 se podařilo skupině mladých divadelníků, v čele s pětadvacetiletým režisérem Milanem Páskem získat licenci k provozování druhé činoherní scény zásluhou profesora Jiřího Krohy, který tehdy v Brně zastával na NV funkci kulturního referenta a podpořil tento nápad. Podmínky byly ale tvrdé – prokázat nejen ekonomickou soběstačnost, ale především uměleckou životaschopnost ve zkušebním období tří měsíců (červen – září). Absurdní představa. Dnes by v letním parnu nikdo do divadla nešel. Ale bylo po válce, kulturní půst byl dlouhý a tak diváky nic neodradilo. Soubor začal působit pod názvem Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici (dnes Gorkého) a v té zkušební době odpremiéroval 5 nových her. Podle počtu repríz byla nejúspěšnější tehdy česká novinka V. Nezvala Manon Lescaut a Plautův Lišák Pseudolus. Soubor mladých nadšenců zřejmě přesvědčil a stačil do konce sezony (červen 1946) nastudovat ještě dalších 15 nových her. Dvacet premiér byl úctyhodný výkon. Svobodné divadlo bylo sice divadlem chudičkým (malé gáže, nebylo peněz na výpravy, atd.), ale bohatým na energii a tvůrčí nadšení. Za čtyři roky (do koce sezony 1948 - 1949) mělo divadlo na svém kontu 71 premiér a přes tisíc repríz. K největším tahákům patřily hry Karla Čapka – Matka a Věc Makropulos a detektivka Agathy Christie Deset malých černoušků.

Ale to už klepaly na dveře „nové“ reformy. Divadlo (tak jako ostatní) muselo měnit nejen umělecké koncepce, ale i přejmenovat svůj název – Městské a oblastní divadlo, Krajské oblastní divadlo, což znamenalo, že divadlo má v povinnosti dbát i o rozvoz divadelní kultury v moravských a českých regionech. Od roku 1954 bylo divadlo přejmenováno po bratřích Mrštících. Málokdo už ví, že divadlu hrozil jiný název - po ministru Zdeňku Nejedlém - a že chytří divadelnící si vzpomněli na bratry Mrštíky a zaštítili se jimi, i když kromě Maryši se k jejich odkazu vlastně nehlásili. Sídlo mělo divadlo na Jakubském náměstí (dnes Divadlo Bolka Polívky). Název Divadlo bří Mrštíků si divadlo drželo až do roku 1988, kdy bylo násilně sloučeno s divadlem Večerní Brno a Loutkovým divadlem Radost pod jeden název Brněnská divadla. Monstrózní celek se naštěstí po sametové revoluci rozpadl a dospěl k definitivnímu názvu Městské divadlo Brno. Celou tu zajímavou historii podrobně popsal prof. dr. Zdeněk Srna v publikaci Půlstoletí Městského divadla Brno. V historii divadla se vystřídalo mnoho tvůrců - jmenujme alespoň ty nejhlavnější, jako byli prof. Rudolf Walter, dr. Libor Pleva, Antonín Kurš, Jan Fišer, Milan Pásek – zakládající režisér a ředitel, poté pak ředitel od šedesátých let až do konce let osmdesátých, a konečně Stanislav Moša, současný ředitel a šéfrežisér, pod jehož vedením divadlo zásadně změnilo umělecký kurs. Přestavba Činoherní scény na Lidické, a výstavba nové Hudební scény pro 7OO diváků, je především Mošovou užitečnou aktivitou a zásluhou. Divadlo má na svém kontě - od svého počátku do současnosti - 600 premiér, a v roce svého jubilea 2005 – bude divadlu už 60 let a těžko počitatelné množství repríz. Je to krásná bilance – co si můžeme přát víc?

Miloš Kročil

 Současnost

Jsme zcela ojedinělým divadelním uskupením a to nejenom v rámci České republiky. Pro naše obecenstvo jsme natolik zajímaví, že jsme od roku 1995 permanentně vyprodáni a navíc v každém roce odehrajeme na 150 představení v zahraničí. Příčinu lze asi nalézt jak v mimořádně vysoké úrovni realizace všech inscenací (režiséři, herci, zpěváci, tanečníci, orchestr…) i v jedinečném repertoáru divadla, které uvádí převážně originální a původní díla, jež nejsou jinde k vidění. Navíc obě naše dvě scény plně odpovídají všem současným technickým nárokům pro moderní divadlo.

Stačí, abyste v Brně vstoupili z Lidické ulice hlavními průchody na novotou vonící divadelní dvoranu a hned se ocitnete v jiném světě. Vše je zde uzpůsobeno pro konání slavnosti divadla – kromě samotných sálů zde můžete využít restauraci Boulevard, zahradní posezení pod vínem, divadelní klub Nekonečno, bary, potkáte se s tekoucí vodou… potkáte současné divadlo plné fantazie, kretaivity, profesionality… vymýšlí se, připravuje a realizuje ve všech domech obklopujících tuto oázu uprostřed Brna - oázu živého divadla!

Ve dvou divadelních domech působí celkem tři divadelní soubory, které však spolupracují ve všech divadelních žánrech. Činoherní scéna, která byla moderně zrekonstruována v roce 1995, nabízí místa 340 divákům. V roce 2004 byla inscenací muzikálu Hair slavnostně otevřena Hudební scéna s 680 sedadly. Každou sezonu uvádíme 10 nových inscenací – 5 činoherních a 5 hudebních. U většiny z nich se jedná o novinky poprvé uváděné v naší zemi ať už se jedná o zcela nová díla, nové adaptace, dramatizace, překlady... V současné době existuje celá plejáda současných umělců, kteří pro nás píší, komponují, upravují i překládají nová díla: Hana Burešová, Jiří Josek, Zdenek Merta, Stanislav Moša, Zdenek Plachý, Zdeněk Kluka, Petr Kofroň, Michael Prostějovský, Gustav Skála, Jiří Šimáček, Miloš Štědroň, Milan Uhde, Petr Ulrych, Zdeněk Černín, Vladimír Franz, Oldřich Veselý, Milan Klíma a mnozí další.

 

Síň slávy

Naše divadlo disponuje výjimečným hereckým souborem, který v činoherní i v muzikálové produkci jen těžko nachází srovnatelnou konkurenci - Petr Gazdík získal prestižní Cenu Thálie 2009 za svůj znamenitý výkon v muzikálu Les Misérables (Bídníci), Erik Pardus obdržel v roce 2008 Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon v dramatu Smrt Pavla I., ve stejném roce byl Cenou Thálie odměněn výkon Petra Štěpána v muzikálu Čarodějky z Eastwicku, kde vytvořil roli Darryla van Horna. Radka Coufalová - Vidlák obdržela Cenu Thálie v roce 2007 za ztvárnění Vypravěčky v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, o rok dříve získal Dušan Vitázek Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon v muzikálu Hair a podruhé v roce 2012 za dvojroli v muzikálu Jekyll a Hyde, Alena Antalová se stala nositelkou Ceny Thálie za rok 1999 v kategorii Talent roku, stejně jako Markéta Sedláčková v kategorii muzikál za ztvárnění role Lízy Ďulínkové v muzikálu My Fair Lady ze Zelňáku, v roce 1998 obdržela Cenu Thálie Petra Jungmanová za svůj mimořádný výkon v roli Harry v muzikálu Babylon, Zdena Herfortová se stala nositelkou Ceny Thálie v roce 1995 za ztvárnění titulní role v Brucknerově historickém dramatu Alžběta Anglická, na tuto cenu byli rovněž nominováni Jitka Čvančarová - poprvé za ztvárnění role Sandry v muzikálu Svět plný andělů, v roce 2008 pak byla podruhé nominována za muzikál Čarodějky z Eastwicku, kde vytvořila roli Sukie, Zdeněk Junák byl na Cenu Thálie nominován za úžasný herecký výkon v muzikálové baladě Koločava, Martin Havelka za vynikající herecký výkon v komedii Sluha dvou pánů, Rudolf Krátký za zcela mimořádné ztvárnění Wolanda v dramatu Mistr a Markétka, Roman Vojtek za roli Tonyho ve West Side Story, Zdena Herfortová za Gurmyžskou v inscenaci Les a Jan Apolenář za ztvárnění Puka ve Snech svatojánských nocí a o několik let později za roli Fagina v muzikálu Oliver!). V roce 2010 byla na Cenu Thálie nominována také Johana Gazdíková za titulní roli v muzikálu Mary Poppins.

 
Prestižní Cenou Alfréda Radoka za rok 2007 se může pochlubit režisérka Hana Burešová, její inscenace Smrt Pavla I. zvítězila v kategorii  Inscenace roku, za stejnou inscenaci si odnesl cenu i Erik Pardus - v Merežkovského dramatu ztvárnil hlavní roli a Vladimír Franz za hudbu -složenou pro inscenaci Smrt Pavla I. V roce 2006 obdržel Cenu Alfréda Radoka Petr Ulrych za hudbu k muzikálové baladě Koločava, v roce 2006 tuto cenu obdrželi také pánové Vladimír Franz (uznání mu bylo uděleno za hudbu k inscenaci Heinricha von Kleista Amfitryon) a skladatel a dirigent Petr Kofroň (za hudbu k singspielu Kofroňova-Plachého a Šimáčkova Magické flétny). Při vyhlašování Cen Alfréda Radoka získalo Městské divadlo Brno v roce 1996 2. místo a v roce 1998 3. místo v kategorii Divadlo roku.
 
Erik Pardus získal Cenu Českého divadla 2007, a to za mimořádný herecký výkon předvedený v Miterrerově dramatu V jámě lvové - zde ztvárnil roli Arthura Kirsche.
 
Stanislav Moša získal v roce 2010 Cenu Divadelních novin za svou režii muzikálu Probuzení jara a v roce 2007 byl na slavném festivalu "Borštnikovy ceny" ve slovinském Mariboru vyznamenán Cenou za estetický průlom za režii muzikálu Kabaret.
 
Muzikál Sny svatojánských nocí autorů Stanislava Moši a Zdenka Merty byl oceněn v roce 1991 Českým literárním fondem v kategorii "Inscenace roku".
 
Umělci Městského divadla Brno se pravidelně umisťují na předních příčkách v Anketě TOP 100 brněnských osobností (např. Stanislav Moša, Jef Kratochvil, Zdena Herfortová, Alena Antalová, Jitka Čvančarová, Petr Gazdík, Zdeněk Junák).
 
V roce 1997 byla Městskému divadlu Brno udělena Cena města Brna v oboru dramatického umění za významný přínos brněnské kultuře v oblasti dramatického umění.
 
V roce 2004 získala nová budova Hudební scény MdB 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu Jihomoravského kraje a Stavbu roku 2004, dále čestné uznání v soutěži o nejlepší investici roku TOP INVEST.
 

zdroj Městské divadlo,cz

Městské divadlo Brno

Městské divadlo Brno
MDB nadvori 3.JPG
Vchod do Soudobé hudební scény
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
 
   
   
   
 
   
   
 
 
   
   
   

Městské divadlo Brno (zkratka MdB) je repertoárové divadloBrně se zaměřením na činoherní a hudební, především muzikálovou, produkci. Divadlo se nachází na Lidické ulici v městské části Brno-střed, kde má dva hrací prostory: Činoherní scénu s maximální kapacitou 365 míst a Soudobou hudební scénu s maximální kapacitou 680 míst.Ředitelem divadla je Stanislav Moša (ten je také uměleckým šéfem činohry), šéfem muzikálu Petr Gazdík a šéfem zpěvohry Igor Ondříček. Divadlo má vlastní orchestr, který je využíván zejména při muzikálových představeních. Před budovou Činoherní scény je umístěný brněnský chodník slávy, kde mají otisknuty dlaně někteří herci tohoto divadla. K roku 2012 bylo divadlo třetím nejnavštěvovanějším divadlem v České republice.

Počátky divadla sahají do roku 1945, kdy tehdejší absolventi brněnské konzervatoře založili Svobodné divadlo. V roce 1954 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo bratří Mrštíků a roku 1965 bylo přesunuto z Jakubského náměstí do Lidické ulice. Ke konci osmdesátých let zasahovali do jeho chodu velkou měrou představitelé města, kteří spojili tři soubory, Divadlo bratří Mrštíků, Satirické divadlo Večerní Brno a Loutkové divadlo Radost, do jednoho souboru. Toto spojení však nefungovalo a 1. února 1991 se Divadlo bratří Mrštíků osamostatnilo. Roku 1992 se stal ředitelem současný ředitel Stanislav Moša. Dnešní název Městské divadlo Brno získalo divadlo 25. června 1996, od roku 1993 do 1996 se používal přechodný název Městské divadlo Brno – Divadlo bratří Mrštíků.

K významným tvůrcům, režisérům a dramaturgům tohoto divadla patří mimo jiné Rudolf Walter, Václav Renč, režisérské trio Zdeněk Dopita, Libor Pleva a Ladislav Panovec či Antonín Kurš. Podle Zdeňka Srny byl nejvýznamnějším scénografem Milan Zezula.[4] V divadle začínali v minulosti herci jako Josef Somr, Pavel Trávníček, Jiří Tomek, Eva Gorčicová, Karel Janský, Dagmar Pistorová, Jiřina Prokšová nebo Jana Hliňáková. V současnosti noví herci přichází hlavně z brněnské JAMU. Hned několik herců bylo odměněno za své výkony Cenou Thálie, byli to, například Alena Antalová, Radka Coufalová, Stano Slovák, Dušan Vitázek, Ivana Vaňková či Petr Gazdík.

Divadlo ve své historii uvádělo činoherní představení i muzikály. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se uplatňovala hlavně Waltrova škola patetického realismu. Na repertoáru byla zejména česká dramata od Klicpery, Šrámkovo Léto, Vrchlického Soud lásky nebo Skochova Naše babička. V období mezi roky 1949 a 1957 se musel repertoár divadla přizpůsobovat venkovskému publiku, protože se divadlo stalo zájezdovým. V šedesátých letech v Divadle bratří Mrštíků vynikla zejména dramatizace Evžena Oněgina od Evžena Sokolovského. Výraznou hrou v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století byla také féerie bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval Milan Pásek. I v období přelomu dvacátého a dvacátého prvního století se divadlo zabývalo mimo jiné činoherní produkcí. Ve dvacátém prvním století produkuje činoherní představení jako Brouk v hlavě, Dokonalá svatba, Charleyova teta, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů nebo Škola základ života. Městské divadlo je především známé svými muzikálovými představeními. Jako první, z oblasti muzikálů, byly uváděny hry Osvobozeného divadla. V dvacátém prvním století divadlo produkuje zejména vlastní produkce světových muzikálů jako Čarodějky z Eastwicku, Bídníci nebo Mary Poppins.

 
  •  

Historie divadla

Vznik divadla a změny jeho názvů

 
Změny názvů divadla
Svobodné divadlo (1945–1949)
Městské a oblastní divadlo v Brně (1949)
Krajské oblastní divadlo (1950)
Divadlo bratří Mrštíků (1954–1993)
Městské divadlo Brno – Divadlo bratří Mrštíků (1993–1996)
Městské divadlo Brno (od 1996)

Divadlo bylo založeno ve Falkensteinerově ulici v létě roku 1945. Jeho původní název zněl Svobodné divadlo. O jeho vznik se zasloužili lidé okolo režiséra Milana Páska, nápad podpořil i profesor Jiří Kroha. Od počátků v divadle působili hlavně mladí umělci, kteří se už dlouho snažili o založení druhé činoherní scény ve městě (vedle Mahenova divadla), kde by bylo možné provozovat hry soudobých autorů v současném stylu. Avšak v sezoně 1945/1946 E. F. Burian zaměstnal Milana Páska v brněnském Národním divadle, většina původních herců divadlo opustila a ředitelem byl jmenován Rudolf Walter. Během tří zkušebních letních měsíců se odehrála premiéra pěti her, do června 1946 soubor nového divadla nastudoval dalších 15 her. Do konce sezóny v roce 1949 soubor uvedl celkem 71 her. V sezoně 1947/1948 se divadlo stěhuje na Jakubské náměstí, získává dotace od města, země a státu, což významně zlepšuje jeho ekonomické podmínky. Od roku 1949 se stává zřizovatelem divadla Zemský národní výbor v Brně.

Divadlo postupně měnilo své názvy: z Městského a oblastního divadla se brzy stalo Krajské oblastní divadlo, od roku 1954 se divadlo nazývalo Divadlo bratří Mrštíků. Komunistické vedení státu však zasahovalo do řízení této kulturní instituce. Od roku 1963 do 1968 byl zřizovatelem divadla Jihomoravský KNV.V roce 1988 bylo Divadlo bratří Mrštíků nařízením sloučeno, pod názvem Brněnská divadla, s žánrově dosti odlišnými soubory Loutkového divadla Radost a satirického divadla Večerní Brno. Při tomto sloučení však divadla zůstávala i nadále autonomní co do umělecké činnosti, každé z nich mělo svého uměleckého šéfa, jejich nadřízeným pak byl společný ředitel. Brzy přišla Sametová revoluce, po které se situace s divadlem stabilizovala. Do čela Divadla bratří Mrštíků (DbM), přejmenovaného roku 1996 na Městské divadlo Brno (MdB), byl v roce 1990 zvolen Jan Kolegar. V roce 1992 se stal ředitelem Stanislav Moša, dosavadní režisér, dramatik a od roku 1990 také umělecký šéf činohry. Pod Mošovým vedením proběhla celková rekonstrukce nevyhovujících prostor bývalého kina na Lidické ulici (dnešní Činoherní scéna).

Divadlo na přelomu 20. a 21. století

Od roku 1995 prošlo MdB několika proměnami, např. adaptací prostoru se zákoutím se šatnami, bufetem a výstavní galerií. Největší změnou však byla úprava divadelního prostoru. Změny se neudály jen z hlediska prostoru, výrazně se také proměnil herecký soubor.V devadesátých letech se Městské divadlo Brno soustředilo hlavně na kvalitní muzikálovou produkci, přičemž využívalo absolventů oboru muzikálové herectví JAMU. Vznikala tu jak díla autorská, tak i inscenace světových muzikálů. Kromě toho divadlo nadále rozšiřovalo repertoár o činoherní inscenace, a to komediální i vážné, klasické i moderní. Z upadající scény, která měla velkou nouzi o diváky, se během devadesátých let dvacátého století stalo jedno z nejúspěšnějších divadel nejen v Brně, ale v rámci celé republiky.

V roce 2004 se pod správu MdB dostala brněnská zpěvohra, jež dříve spadala pod Národní divadlo Brno. Byl tak vytvořen herecký soubor dělený na 3 sekce: činohra, muzikál a zpěvohra. Divadlo má také svůj balet, sbor a orchestr.

V říjnu roku 2004 byla ve dvoraně na Lidické ulici, v těsném sousedství s činoherní scénou, otevřena zcela nová budova Soudobé hudební scény. Tento druhý hrací prostor disponuje větším hledištěmjevištěm a mnoha technickými vymoženostmi, umožňujícími uvádění náročných vlastních produkcí zahraničních muzikálů. Soudobá hudební scéna zahájila svou činnost premiérou muzikálu Hair (Vlasy) a od svého vzniku jsou na ní uváděny kromě světových i původních muzikálů, také různé koncerty. Díky souboru zpěvohry MdB uvádí čas od času také operety, z nichž největšího úspěchu zatím dosáhl Orfeus v podsvětí v režii Gustava Skály.

Divadlo ve 21. století

Městské divadlo Brno je možné řadit k divadlům s rozsáhlým hereckým souborem a širokou diváckou obcí. Zaměřuje se na uvádění děl rozmanitých žánrů hudebních i činoherních, avšak velký prostor je věnován především dílům zcela novým, často psaným přímo pro MdB (mezi autory takových her a muzikálů patří Stanislav Moša či Milan Uhde jako dramatici a Petr Ulrych, Zdeněk Merta či Miloš Štědroň coby skladatelé).[8] Často jsou zde uváděna také méně známá díla klasických autorů, jako Znamení kříže od Pedra Calderóna de la Barcy (Činoherní scéna MdB, premiéra 2005).

Divadlo vydává vlastní muzikálové kompaktní disky a DVD, měsíčně vychází časopis Dokořán (šéfredaktorem je novinář a fotograf Jef Kratochvil),každý rok se koná tradiční vyhlašování divácké ankety o nejoblíbenějšího herce, herečku, inscenaci a tvůrčí počin sezóny s názvem Křídla. V časopisu Dokořán se nachází články, recenze, fotografie z premiér, program divadla či rozhovory s herci. Kompletní archiv časopisu je umístěn na oficiálních webových stránkách divadla. Divadlo pořádá vlastní anketu Křídla, která se koná pravidelně od sezóny 1995/1996. Diváci hlasují v průběhu roku a vždy v prosinci se koná slavnostní koncertní vyhlášení vítězů.[Vždy v červnu hostí Městské divadlo Brno mezinárodní divadelní festival Dokořán pro hudební divadlo.

Městské divadlo Brno také reprezentuje české divadlo v zahraničí, vyjíždí totiž pravidelně na turné po Evropě, a to například, do Holandska, Belgie, Dánska, Německa, Rakouska, Slovinska, Itálie, na Slovensko nebo do Švýcarska, Portugalska či Španělska.

Svou zkratku MdB začalo divadlo používat v polovině devadesátých let dvacátého století. Logo divadla, které představuje černý klíč na bílém pozadí, bylo vytvořeno roku 1995 výtvarníkem Jakubem Stejskalem. Tímto svým pomyslným klíčem se divadlo odemyká svým divákům a zároveň herci odemykají srdce a myšlení svého publika (za touto myšlenkou stojí sám ředitel divadla Stanislav Moša).

Ocenění divadla a herců

Herci tohoto divadla byli mnohokrát oceněni Cenami Thálie. V letech 1993 až 2012 jich získali celkem 11 – osm muzikálových, dvě činoherní a jednu cenu pro mladého činoherce do 33 let. Laureáty byli Hana Holišová (2012), Dušan Vitázek (2011), Petr Gazdík (2009), Erik Pardus (2007), Petr Štěpán (2007), Radka Coufalová (2006), Dušan Vitázek (2004), Alena Antalová (1999), Markéta Sedláčková (1999), Petra Jungmanová (1998) a Zdena Herfortová (1995).[16] Nominovaní na tuto cenu byli také Jitka Čvančarová, Zdeněk Junák, Martin Havelka, Rudolf Krátký, Roman Vojtek, Jan Apolenář, Johana Gazdíková nebo Petr Gazdík.[17][18]

Dále divadlo získalo pět Cen Alfréda Radoka: tři získal Vladimír Franz za hudbu, jednu Petr Ulrych v téže kategorii a jednu Jan Dušek za scénografii. K těmto pěti Cenám Alfréda Radoka přidal roku 2012 herec tohoto divadla Michal Isteník ještě jednu za talent roku 2011. Další ocenění získalo Městské divadlo od internetového portálu i-divadlo.cz. V roce 2006 bylo zvoleno pátým nejoblíbenějším divadlem v České republice, v roce 2007 nejoblíbenějším divadlem, v roce 2008 třetím nejoblíbenějším divadlem, v roce 2009 opět nejoblíbenějším divadlem a taktéž v roce 2010. V roce 2011 se divadlo umístilo v anketě na třetí příčce. Pro rok 2012 se stalo pro hlasující v této anketě Městské divadlo Brno opět nejoblíbenějším.Účastníci ankety mohli také vyjádřit jakýkoliv názor, přičemž Městskému divadlu Brno vytýkali nemožnost on-line rezervace vstupenek, která je v mnoha divadlech běžným standardem. Od roku 2011 již tato možnost existuje.

 

Scény divadla

Soudobá hudební scéna

Foyer Soudobé hudební scény
Hlediště Soudobé hudební scény

Dne 17. listopadu 2001 byl slavnostně položen základní kámen Soudobé hudební scény Městského divadla Brno.Tento kámen byl přivezen do Brna až z Broadwaye. Jako první muzikál bylo na této nové scéně uvedeno dílo Hair (Vlasy), jehož režisérem byl Dodo Gombár. Do roku 2003 nemělo Brno moderní scénu, která by umožňovala uvádění těch nejnáročnějších muzikálů. Slavnostně byla Soudobá hudební scéna otevřena 2. října 2004. Největším přínosem této nové scény je, že během představení je možno využívat živé hudby v podání vlastního orchestru. Hrubá stavba byla dokončena roku 2003, dále pokračovaly práce na fasádě objektu, kterou je sendvičová konstrukce s tepelnou izolací a povrchem tvořeným stěrkovou omítkovinou, respektive plechovým a keramickým závěsným obkladem. Protože je výšková úroveň mezi ulicí Lidickou a třídou kapitána Jaroše značně rozdílná, musí být velká část objemu budovy zapuštěna do země.

Autoři Soudobé hudební scény, architekti Roman Mach a Josef Kubín, vytvořili velmi členitý a různorodý objekt, který má velmi komplikovaný půdorys. Hudební scéna má dva vchody – v přízemí je to vchod ze třídy Kapitána Jaroše, druhý vstup je v prvním patře, a to z Lidické ulice. Hlediště je pojato jako antický amfiteátr. Kolem samotného sálu jsou umístěna dvě foyer, kde se nachází zázemí pro diváky včetně dvou barů. Všechny vstupy do hudební scény jsou bezbariérové.Budova Soudobé hudební scény Městského divadla Brno získala ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje pro roku 2004 (cena udělená nadací ABF, Ministerstvem Obchodu a průmyslu ČR a Svazem podnikatelů ve stavebnictví ČR) a čestné uznání v Soutěži o nejlepší investici roku 2004.

Jen obtížně najdeme stavbu, kterou od záměru, přípravy a po celou dobu realizace provází víření tolika názorů, diskuzí a polemik jako stavba nové divadelní budovy. Není divu; jedná se o investici v oblasti kultury v řádu stovek milionů – v době a prostředí nemilosrdného tlaku ekonomických ukazatelů. O to úžasnější je, když se takové dílo v takové době a na takové úrovni podařilo realizovat.
— Roman Mach (2004) [34]

Činoherní scéna

Hlediště Činoherní scény

Budova této scény byla postavena roku 1870 podle návrhu architekta Heinricha Fanty. V roce 1912 byla budova přestavěna na kino, filmová představení se zde pořádala až do roku 1953. Poté přešel objekt pod správu Mahenovy činohry Státního divadla. Byly vypracovány plány přestavby a úpravy domu tak, aby zase mohl sloužit divadlu.[35] Dne 25. listopadu 1995 byla Činoherní scéna po rekonstrukci poprvé otevřena pro návštěvníky. Veškeré architektonické úpravy byly prováděny podle návrhů architekta Miroslava Meleny. Hlediště, ale hlavně jeviště, se stalo po jeho úpravách velmi variabilní. Každá řada má na okraji světelně označeno své číslo, které lze měnit podle typu hlediště. V sálu nechybí ani šest loží, tři jsou umístěny vlevo od hlediště, další tři vpravo.[36] Výsledek této rekonstrukce byl, i přes nedostatek financí, úspěšný a novou scénu obdivovali čeští divadelníci, ale i hosté ze zahraničí.[37]

Vstup do budovy Činoherní scény je umožněn z Lidické ulice třemi hlavními vstupy. Hlavní dominantou interiéru vestibulu je středový pilíř. Architekt prostor rozdělil na přízemní a patrovou část, o spojení se stará schodiště, které je vyrobeno z matné oceli. Do samotného sálu vede dvojice postranních přízemních vchodů. Vchody do zadních řad jsou umístěny v prvním patře, kam se lze dostat výše zmíněným točitým schodištěm. Hlediště dosahuje téměř výšky místnosti.[38]

Chodník slávy

Brněnský chodník slávy

Brněnský chodník slávy, který se nachází před Městským divadlem, začal vznikat v září roku 2000, kdy poprvé otiskli své dlaně herci divadla Alena Antalová, Petra Jungmanová, Markéta Sedláčková, Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Karel Janský, Jiří Tomek a Ladislav Kolář. Hned o rok později přibyly dlaně Martina Havelky. Jeho desku zdobí i otisk tlapy jeho psa, boxera Britta II. Spolu s Havelkou otiskla své dlaně i Miroslava Kolářová a Pavel Kunert.[39] V březnu roku 2003 se zde objevily dlaně dvou skladatelů, a to Petra Ulrycha a Zdenka Merty[40]

V roce 2005 se chodník rozrostl o dlaně Jiřího Horkého, Dušana Vitázka, Petra Gazdíka a Igora Ondříčka.[41] V únoru 2006 zvěčnil své dlaně také ředitel MdB a režisér Stanislav Moša, jako dárek k padesátým narozeninám. 4. května 2008 se k nim přidali Erik Pardus či Radka Coufalová, hudební skladatelé Petr Kofroň a Vladimír Franz a také fotograf a šéfredaktor revue Dokořán Jef Kratochvil.[40] Herci si mohli vybrat barvu hmoty, ze které je otisk vyroben.[42] Dne 24. května 2013 se chodník rozrostl o otisky Hany Holišové, Petra Štěpána, grafika a scénografa Petra Hlouška a kostýmní návrhářky Andrey Kučerové.[40]

Soubor divadla v minulosti a současnosti

Soubor Městského divadla Brno k roku 2012 čítá 96 herců (činoherní,[43] muzikálový,[44] zpěvoherní[45] a baletní soubor[46]), kteří mají stálé angažmá. Tento soubor doplňuje velké množství mladých externistů, zejména z řad absolventů Janáčkovy akademie múzických umění. Velké množství herců umožňuje časté alternace, které zároveň dávají divákům důvod navštívit stejná představení vícekrát.[47]

Herci a herečky

 

V letech 1945–1949, kdy byly na repertoáru zejména hry Osvobozeného divadla, tvořili soubor Libuše Přichystalová, Markéta Rauschgoldová, Vilma Nováčková, Otakar Dadák, Dorek Rosenmayer, Josef Štefl aj.[48] V letech 1949–1957, kdy v divadle probíhala rozsáhlá reorganizace, se herecký soubor postupně ustaloval. Tvořili ho hlavně mladí herci, např. Dagmar Pistorová, Jiřina Prokšová, Jana Hliňáková, Jarmila Vašínová, Marie Crhová, Olga Hauková, Jiří Dušek, Zdeněk Kampf, Ladislav Suchánek, Josef Štefl či Roman Hemala.[49] V období 1966 až 1975 přešlo do divadla pouze pět absolventů JAMU, a sice Jana Gazdíková, Marcela Dürrová, Zdeněk Maryška, Eva Gorčicová a Pavel Trávníček.[50] Z období mezi léty 1975 a 1982 je třeba zaznamenat nové členy souboru Josefa Juráska, Libuši Kafkovou, Carmen Rauschgoldovou, Simonu Pekovou, Ilju Kreslíka, Sylvu Talpovou, Danu Baslerovou ad.[51] V letech 1989 až 1995 posílili soubor i mnozí současní herci jako Tomáš Sagher, Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Jiří Dvořák nebo Zdeněk Černín.[52]

V historii účinkovali v muzikálech absolventi pražské DAMU Stanislav Zindulka a Jaroslav Kuneš, absolventi brněnské JAMU Jiří Tomek, Eva Gorčicová a Karel Janský. K absolventům brněnské JAMU, kteří také začínali v MdB, patří například Josef Somr a Pavel Trávníček. Ke generaci, která stačila vystudovat JAMU před vznikem muzikálového oboru, patří také Jan Apolenář, Erik Pardus (Cena Thálie 2007 za výkon v dramatu Smrt Pavla I.), Zdeněk Junák, Jana Musilová či Tomáš Sagher.[53]

 
 

K roku 2013 byl muzikálový soubor složen až na výjimky z absolventů muzikálového herectví na JAMU. Patří mezi ně Alena Antalová (Cena Thálie 1999 v kategorii Talent roku), Radka Coufalová (Cena Thálie 2007 za výkon v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť), Stano Slovák, Dušan Vitázek (Cena Thálie za výkon v muzikálu Hair), Ivana Vaňková či Petr Gazdík (Cena Thálie 2009 za výkon v muzikálu Les Misérables (Bídníci)).[53]

K roku 2013 do činoherního souboru mimo jiné patří či patřili Alena Antalová, Jan Apolenář, Patrik Bořecký, Zdeněk Bureš, Zdeněk Černín, Martin Havelka, Lukáš Hejlík, Zdena Herfortová, Hana Holišová, Michal Isteník, Lenka Janíková, Eva Jedličková, Zdeněk Junák, Josef Jurásek, Ladislav Kolář, Miroslava Kolářová, Irena Konvalinová, Jaroslav Matějka, Jan Mazák, Karel Mišurec, Jana Musilová, Milan Němec, Alan Novotný, Tomáš Sagher, Markéta Sedláčková, Viktor Skála, Petr Štěpán, Jiří Tomek, Ivana Vaňková, Eva Ventrubová, Pavla Vitázková a Lucie Zedníčková.[54] Členové souboru Erik Pardus a Karel Janský toho roku zemřeli.[55][56]

Orchestr divadla

V minulosti s Městským divadlem pravidelně spolupracoval jazzový orchestr Jožky Karena. Spolupráce orchestru s divadlem začala hrou Golem v roce 1965 a příležitostně pokračovala při provádění muzikálových a hudebních titulů až do roku 1989. Orchestr měl nejčastěji okolo 12 členů. Spolu s Hudebním divadlem Karlín v Praze patřilo k roku 2010 Městské divadlo Brno mezi jediné dvě muzikálové instituce v České republice, které měly vlastní stálý orchestr. Díky tomu se ve všech muzikálech hrála hudba naživo, a i proto si divadlo získalo oblibu u mnoha českých skladatelů (např. Zdeněk Merta). K roku 2012 působili v orchestru celkem pět dirigentů, z nichž jeden má funkci šéfdirigenta. Celková velikost souborů se lišila představení od představení. Na stálý úvazek bylo k roku 2012 zaměstnáno: 11 houslistů, 3 violisté, 3 violoncellisté, 3 basisté, 2 kytaristé, 2 klávesisté, 4 flétnisté, 1 hobojista, 3 klarinetisté, 2 fagotisté, 4 hráči na lesní roh, 4 hráči na trubky, 4 hráči na trombóny a 5 hráčů na bicí nástroje.[57][58]

Asi měsíc před premiérou daného přestavení začíná orchestr se zkouškami. Nejprve nacvičuje jednotlivé party s konkrétními zpěváky, poté se pod dohledem režiséra nacvičuje hudba se všemi účastníky představení. Před premiérou proběhne ještě několik generálních zkoušek a poté veřejná generální zkouška, tzv. generálka, která je přístupná i pro veřejnost.[59]

Ředitelé

Od roku 1945 až doposud se na postu ředitele tohoto divadla vystřídalo celkem 13 mužů.[60]

Jméno Od Do
Milan Pásek 29. dubna 1945 31. srpna 1945
Rudolf Walter 1. září 1945 31. ledna 1948
Jaroslav Novotný 1. března 1948 15. srpna 1949
Miroslav Pavlovský 1. srpna 1949 31. prosince 1949
Oskar Linnhart 1. ledna 1950 15. května 1950
Zdeněk Dopita 16. května 1950 31. srpna 1960
Jaroslav Tumlíř 1. září 1960 27. července 1964
Libor Pleva 28. července 1964 31. července 1966
Jan Moravec 1. srpna 1966 31. července 1967
Milan Pásek 1. srpna 1967 1. května 1988
Vladimír Kulendík 1. května 1988 1. dubna 1990
Jan Kolegar 1. dubna 1990 1. února 1992
Stanislav Moša 1. února 1992 současnost

Dramaturgové a režiséři

V letech po druhé světové válce se ve dvou sezónách objevil dramatik a režisér Václav Renč. V sezóně 1945/1946 přišel do činohry Milan Pásek, který vstupuje do této sezóny s inscenací Mrtvé moře. Tíha scénografie v tomto divadle ležela od samého počátku na akademickém malíři Milanu Zezulovi. Více než dvacet let byl jediným interním výtvarníkem a 90 % inscenací se odehrávalo v jeho výpravách. Po odchodu Rudolfa Waltra se v čele Svobodného divadla objevil Jaroslav Novotný, který režíroval hru Všichni moji synové.[61] V letech 1949–1957, kdy byl dramaturgický plán sestavován pro celý stát z řízeného seznamu (seznam sestavovaný komunistickou vládou), působili jako režiséři Zdeněk Dopita, Libor Pleva nebo Ladislav Panovec. Další významnou osobností, která o sobě dala vědět v sezóně 1954/1955, byl Bořivoj Srba.[62]

Od sezóny 1957/1958 nastoupil do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků Antonín Kurš. Za svého zdejšího tříletého uměleckého působení nastudoval deset inscenací. 31. března 1959 odešel Bořivoj Srba a na místo dramaturga postoupila Ludmila Bařinková.[63] Na pozicích režisérů a šéfrežisérů se od roku 1957 do roku 1995 vystřídalo sedm mužů. Kromě výše jmenovaných to byli Jan Fišer, Miroslav Plešák, Petr Veselý, Miloš Kročil a samozřejmě Stanislav Moša, současný ředitel divadla. Dramaturgů se v letech 1945 až 1995 vystřídalo celkem dvacet, např. Vladimír Kudrna, Olga Zezulová, Miroslav Pavlovský, Marie Loucká, Zuzana Jindrová, Karel Tománek ad.[64]

Ve dvacátém prvním století působí v divadle celá řada umělců, kteří píší, komponují, upravují i překládají nová díla: Hana Burešová, Jiří Josek, Zdeněk Merta, Stanislav Moša, Zdenek Plachý, Zdeněk Kluka, Petr Kofroň, Michael Prostějovský, Gustav Skála, Jiří Šimáček, Miloš Štědroň, Milan Uhde, Petr Ulrych, Zdeněk Černín, Vladimír Franz, Oldřich Veselý nebo Milan Klíma.[65] Jako čeští režiséři působí ve dvacátém prvním století, např. Stanislav Moša (režie: Čarodějky z Eastwicku, Chicago či Jesus Christ Superstar), Petr Gazdík (režie: Jekyll a Hyde, Kvítek z horrroru či Mary Poppins), Zdeněk Černín (režie: Blbec k večeři, Sluha dvou pánů) nebo Stano Slovák (režie: Měsíční kámen a Zkrocení zlé ženy).[66]

Repertoár

Činohra

 
 

Poválečné divadelní období otevřela Nezvalova Manon Lescaut, která byla uvedena 14. června 1945. Druhou inscenací byla Komedie podvodů, kterou přinesl M. Zejda. Tehdejší Svobodné divadlo uvádělo hry od Plautova Lišáka Pseudola přes Molièrova Zdravého nemocného, Shakespearova Kupce benátského až k Anouilhově Antigoně, která se objevila brzy po pražské premiéře. V herecké práci se výrazně uplatňovala Waltrova škola patetického realismu. Páteř repertoáru tvořila česká dramata od Klicpery, Šrámkovo Léto, Vrchlického Soud lásky, Skochova Naše babička aj.[67] Z českého repertoáru se objevily také hry od Aloise Jiráska, Matěje Kopeckého, Františka Šamberka, ale výběr směřoval i k hrám Karla Čapka. První sovětskou hru přinesl do repertoáru na podzim 1947 L. Pleva v Ruské otázce K. M. Simonova.[68]

V období 1949–1957, kdy se tehdejší Městské oblastní divadlo stalo zájezdovým, byly prvními inscenacemi Jiříkovo vidění od J. K. Tyla a Petrovičova komedie Uzel. Dramaturgie se však musela přizpůsobovat venkovskému publiku, proto se dávala přednost spíše tradičnímu repertoáru, tj. české a klasické komedii. Sovětské hry se naopak popularitě netěšily, ať už to byl Sultán z Tillerejnu, Slepice a kostelník, Jarní hromobití, Srdce plné radosti, Zelená ulice nebo Z temna do dne.[69] V období mezi roky 1957 a 1960, kdy v tomto divadle působil Antonín Kurš, byla první hrou na repertoáru komedie P. A. Bréla Husaři, poté následovala Křížová cesta. Další významné hry pocházely ze Srbovy dílny, a to Sedm výkřiků na moři, Ladies and Gentlemen, Nanebevzetí plukovníka Heiliga nebo Liška a hrozny.[70]

 
 

Pro divadlo, tehdy již přejmenované na Divadlo bratří Mrštíků, znamenalo období 1960 až 1966 velké proměny a fúze. V září totiž nastoupil na místo ředitele Jaroslav Tumlíř. Na počátku období vynikla zejména dramatizace Evžena Oněgina od Evžena Sokolovského. V sezóně 1961/1962 zase zaujalo nastudování Brechtovy Opery za pár grošů šéfrežiséra družebního Divadla Pobřeží z Gdaňska, Janusz Goliński zde ukázal nápaditou režii.[71]

V sezóně 1966/1967 získal odcházející režisér J. Horan pro inscenaci Schillerovy Marie Stuartovny herečky Dagmar Pistorovou a Jiřinu Prokšovou. K další výrazné hře mezi léty 1966 a 1975 patřila féerie bratří Čapků Ze života hmyzu. Tato doba je právem označována jako doba vzestupu s Milanem Páskem. Hned druhá Páskova režie, Wedekindovo Procitnutí jara, byla ceněna jako osobitá konfrontace dávného mládí se současným. V dubnu roku 1968 měla premiéru muzikálová variace na Večer tříkrálový pod názvem Aprílová komedie. Za zmínku také stojí Nestroyova komedie Lumpacivagabundus, kde poprvé zazářil v poloze hudební komedie režisér Richard Mihula. Jubilejní 25. sezónu 1969/1970 zahájil Pásek dílem Václava Renče Hoře z návratu. V sezóně 1972/1973 nastudoval Sofoklova Vladaře Oidipa. Poslední čtyři Páskovy inscenace ve 29. a 30. sezóně divadla byly Lorcova Mariana Pinedová, Zeyerův Radúz a Mahulena, Tylova Lesní panna a Nezvalova Atlantida.[72]

 
 

Druhou částí „Páskovy éry“ byla léta 1975–1982. V sezóně 1975/1976 se objevil Shakespearův Hamlet, kterým si připravil Pásek složitý aktuálně politicky motivovaný výklad hrdiny. Druhá závažná Páskova inscenace byla Tylova Drahomíra a její synové. Naopak reklamou provázená světová premiéra muzikálu Lesk skleněné koule (1980/1981), vycházejícího z divadelní hry polských autorů A. Zaniewskiho a J. Lewińskiho,[73] postrádala hlubší myšlenky. Třebaže Milan Pásek stál v čele Divadla bratří Mrštíků až do předvečera listopadu 1989, jeho éra skončila již roku 1982. V této době, konkrétně v letech 1982 a 1983, se objevil Stanislav Moša, kterému byla nabídnuta pohostinská režie u Mrštíků. Milan Pásek nastudoval v rozpětí let 1982 až 1989 13 inscenací od Oresteie přes Romea a Julii až k Evženu Oněginovi. Jediná komedie P. Massingera Nový způsob jak splácet staré dluhy byla totální prohrou.[74]

I v období devadesátých let dvacátého století až do současnosti se divadlo stále zabývá kvalitní činoherní produkcí. Produkuje hry jako Betlém, Brouk v hlavě, Dokonalá svatba, Charleyova teta, Dobře rozehraná partie, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů, Škola základ života až po Sugar! (Někdo to rád horké) nebo Tři sestry.[75] Roku 2007 byla oceněna inscenace Smrt Pavla I. v režii Hany Burešové Cenou Alfréda Radoka.[65] Roku 2012 měla premiéru Kunderova hra Jakub a jeho pán, která byla označena dobrým neokázalým a herecky koncentrovaným divadlem.[76] V listopadu roku 2013 se s touto hrou divadlo představilo v pařížském divadle Le Théâtre de l’Alliance française, kde ji zhlédl, kromě čtyři sta diváků, i samotný autor Milan Kundera se svou ženou.[77]

Celkově divadlo uvádí každou divadelní sezónu deset nových inscenací – pět činoherních a pět muzikálových představení.[65]

 

Muzikály

V Městském divadle Brno má tento žánr, muzikál či hudební divadlo, dlouholetou tradici. Jako první z muzikálů byly uváděny hry Osvobozeného divadla. V letech 1958–2004 vzniklo v MdB více než 56 muzikálů a hudebních her. Největší počet repríz měla představení Dva šlechtici z Verony (65), Kat a blázen (63), Nebe na zemi (61), Aprílová komedie aneb Cokoliv chcete (60), Osel a stín (60) a Drak je drak (58).[78]

Od roku 2004, kdy divadlo otevřelo Soudobou hudební scénu, probíhá produkce muzikálů zde. K nejvýznamnějším muzikálům od roku 2004 patří West Side Story (640 repríz), Sny svatojánských nocí (300 repríz), Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (261 repríz), Muzikály z Broadwaye (260 repríz), My Fair Lady (245 repríz), Jesus Christ Superstar (245 repríz)[p 1][78]

V sezoně 2006/2007 se podle výsledků divácké ankety MdB Křídla staly nejoblíbenějším muzikálem Čarodějky z Eastwicku, v sezóně 2008/2009 to byl muzikál Bídníci a v sezóně 2009/2010 Probuzení jara.[78] V sezóně 2010/2011 diváci zvolili muzikál Mary Poppins, který divadlo uvedlo jako první v České republice.[79] Roku 2010 byla herečka Johana Gazdíková za výkon v tomto muzikálu nominována na Cenu Thálie.[65] V roce 2013 se stal jako nejoblíbenějším představením, dle ankety Křídla, opět muzikál, a to Kočky.[80] Hlasující v anketě internetového portálu i-divadlo.cz si pro rok 2012 zvolili jako nejlepší inscenaci roku muzikál Papežka.[81] Roku 2013 měl premiéru Mošuv muzikál Očistec, který se však ukázal jako nekritické a myšlenkově i dramaticky přeplněné dílo. I přesto označuje toto divadlo Luboš Mareček jako tuzemskou Mekku muzikálu, což prokázaly se standardní kvalitou další muzikály sezóny 2012/2013 jako Funny Girl, Zorro či Donaha!.[76] Muzikálové tvorbě divadla se obvykle dostává širokého ocenění[82] a MdB někdy bývá označováno za nejlepší české muzikálové divadlo.[83] Jiří P. Kříž, redaktor deníku Právu, považuje Městské divadlo Brno pod vedením Stanislava Moši za scénu evropské úrovně.[p 2][84] Někdy však tato produkce vyvolává i kritiku za přílišný příklon ke komerci.[85]

zdroj Wikipedie,cz
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA