Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divadlo pod Palmovkou

28. 7. 2014

Divadlo pod Palmovkou

 

Divadlo pod Palmovkou, dříve působící pod názvy Divadlo S. K. Neumanna a Městské a oblastní divadlo, je klasické činoherní divadlo, které sídlí v pražské čtvrti Libeň v dolní části Zenklovy ulice v městské části Praha 8 nedaleko křižovatky a stanice metra Palmovka. Kromě hlavní scény, kde účinkuje stejnojmenný soubor, je v podkroví budovy divadla také malá scéna, kde je nájemcem Komorní činohra, která zde v roce 2009 nahradila Divadlo Letí.

 

Historie divadla

Divadlo pod Palmovkou navazuje na činnost Městského a oblastního divadla Žižkov, které zahájilo provoz 31. srpna 1948 v sále žižkovské Akropole a v průběhu roku 1949 se přemístilo do sálu v Praze 8-Libni, kde působí dodnes.

Budova a místo Divadla pod Palmovkou má dlouhou divadelní tradici. Ve zdejším zájezdním hostinci „U Deutschů“, na jehož místě dnes divadlo sídlí, se zřejmě již od roku 1865 příležitostně hrávalo ochotnické divadlo a pořádaly kulturní akce i lidové veselice. Koncem 19. století pro ně vznikl na zahradě hostince dokonce i velký taneční sál. Když v roce 1892 získal jeden z majitelů hostince, Jan Hurt, divadelní koncesi, byl tento sál upraven na divadlo. O něco později k divadelnímu sálu přibyla i letní divadelní aréna. Přes četné provozní a finanční problémy patřilo tehdejší libeňské divadelní dění k důležitým kulturním událostem v Praze – především proto, že bylo jedním z nemnoha stálých míst, kde se pěstovalo divadlo české. Zprvu se „U Deutschů“ pěstovala hlavně opereta, pro finanční obtíže však tyto divadelní pokusy ztroskotaly.

Později byl divadelní sál prodán Československé sociální demokracii, která zde zřídila Lidový dům a v divadelním sále biograf Svépomoc. Za nacistické okupace byly prostory libeňského divadla používány převážně jako sklady.

V roce 1949 se do někdejšího divadelního sálu (po intervenci tehdejšího ministra kultury Kopeckého) přemístil mladý žižkovský soubor Městského a oblastního divadla, který se na Žižkově potýkal s nedostatkem diváků. Herci souboru poté „brigádnicky“ opravili značně zchátralý divadelní sál. Zprvu se divadlu v Libni příliš nedařilo, soubor odehrával většinu představení na zájezdech. Postupně si však soubor vydobyl své místo v pražské divadelní nabídce.

Od padesátých let až do roku 1992 neslo libeňské divadlo název Divadlo S. K. Neumanna. Jeho první skutečně hvězdná éra začala za doby ředitelování Václava Lohniského v šedesátých a raných sedmdesátých letech dvacátého století, kdy v Divadle SKN působila celá řada vynikajících osobností českého divadelního života a kdy se zde uskutečnila řada československých premiér. Tehdy patřilo libeňské divadlo k nejsledovanějším v Praze. I v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století v Libeňském divadle působila řada vynikajících herců a režisérů.

V roce 1990 byl někdejší název Divadlo S. K. Neumanna změněn na Divadlo pod Palmovkou. V roce 1992 se stal jeho ředitelem režisér Petr Kracik. Za jeho vedení začala druhá velká éra libeňského divadla, které v průběhu devadesátých let patřilo k nejnavštěvovanějším a nejsledovanějším divadlům v Česku. Se svými 93,5 % průměrné divácké návštěvnosti (stav k 1. 1. 2009) se stále drží v popředí návštěvnosti českých divadelních scén. Klade dlouhodobý a cílený důraz na pečlivou hereckou práci a orientuje se především na kvalitní repertoár, často tzv. klasický. V září 2013 se novým ředitelem a uměleckým šéfem Divadla pod Palmovkou stal Michal Lang.

V roce 2002 bylo divadlo velmi těžce poškozeno během velké povodně na řece Vltavě, poté prošlo nákladnou rekonstrukci. Znovu poškozeno v menším rozsahu pak bylo i během velké povodně v roce 2013, kdy se rozvodnila nejen Vltava, ale i její pravostranný přítok, říčka Rokytka, která protéká severním směrem nedaleko od divadelní budovy. I když rozsah škod byl oproti předchozím povodním relativně malý, vzhledem k velkému poškození technického zázemí instalovaného ve sklepních prostorách přichází divadlo i tak o celou sezonu 2013/2014 a k obnovení provozu včetně podkrovní malé scény dojde až v září 2014. Hlavní soubor divadla proto hostuje v několika jiných pražských divadlech (Divadlo ABC, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Komedie) a stálý host malé scény Komorní činohra se dočasně přestěhoval do divadla Troníček.

zdroj Wikipedie,cz

Historie divadla

Fr. DeutschMarie ZieglerováDivadelní tradice Divadla pod Palmovkou sahá hluboko do devatenáctého století. Ve vyhlášeném zájezdním hostinci „U Deutschů“, na jehož místě dnes divadlo sídlí, se zřejmě již od roku 1865 příležitostně  hrávalo ochotnické divadlo a pořádaly lidové  veselice nejrůznějšího druhu. Roku 1892 byla jednomu z majitelů hostince, Janu Hurtovi, udělena divadelní koncese a od té doby se zde hrálo divadlo profesionálně. I přes četné provozní a finanční problémy patřila zdejší představení k důležitým kulturním událostem v Praze – už proto, že se zde pěstovalo divadlo české. Libeňský divadelní sál často měnil majitele i své zaměření. Po jistou dobu zde úspěšně působil dokonce i operetní soubor, který se zapsal do dějin první inscenací Veselé vdovy uvedené nedlouho po vídeňské premiéře (za ředitelování Marie Zieglerové). Divadelní podnikání v Libni povětšinou provázely finanční potíže, a tak první období libeňského profesionálního divadla skončilo již v roce 1909, kdy bylo divadlo uzavřeno a proměněno na sál Lidového domu Sociální demokracie. V někdejším divadelním sále byl poté zřízen biograf Svépomoc a zdálo se, že divadlu je v této lokalitě natrvalo odzvoněno.

Na podzim roku 1947  vznikla v žižkovské Akropoli pod vedením Antonína Kurše nová divadelní skupina nazvaná Divadlo města Žižkova. Právě ta se, jak ukázal čas, stala předznamenáním profesionálního souboru libeňského divadla. První roky divadla nebyly snadné. Soubor se během první sezony téměř rozpadl, ale nově příchozí ředitel, režisér Jan Strejček, kolem sebe shromáždil novou skupinu, převážně mladých herců, kteří přišli do Prahy z venkovských divadel, a soubor přijal název - Městské a oblastní divadlo Žižkov. Dne 31. srpna 1948 se v Akropoli uskutečnila první premiéra, která zahájila i oficiální dějiny pozdějšího Divadla pod Palmovkou – a sice Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla.

Režisér Jan StrejčekNa Žižkově působilo Městské a oblastní divadlo pouze jeden rok. Kvůli připravované rekonstrukci muselo sál Akropole opustit, a byl mu nabídnut sál bývalého libeňského hostince „U Deutschů“, který byl sice v havarijním stavu, ale nabízel mnohem větší divadelní možnosti. Dne 27. října 1949 zahájilo Městské a oblastní divadlo zkušební provoz (ve značně provizorních podmínkách) v pražské Libni představením Kornejčukovy hry Makar Dubrava a 2. prosince téhož roku zde slavnostně zahájilo svůj stálý divadelní provoz Tylovou Fidlovačkou.

  „Chceme být scénou lidového diváka“, tak znělo programové heslo prvních sezon divadla, které bylo, nedlouho po svém přestěhování do Libně, přejmenované na Divadlo S. K. Neumann a pod tímto názvem působilo dalších padesát let. Dramaturgie divadla se snažila kombinovat lidovost se vzrůstající uměleckou náročností, a postupně tak divadlo získávalo svůj osobitý umělecký charakter a stalo se i jakousi líhní významných hereckých osobností, které podstatně ovlivnili tvář moderního českého divadla.  

Zajímavé umělecké snahy nabraly na intenzitě hlavně v době, kdy se stal šéfrežisérem libeňského divadla Václav Lohniský. V Libni za jeho působení vznikla řada inscenací, které sem nasměrovaly pozornost tehdejší pražské divadelní veřejnosti i publika. Repertoárová skladba libeňského divadla zahrnovala jak klasická činoherní díla a inscenace moderních českých i světových autorů (nezřídka v české premiéře), tak muzikály a hudební komedie. Václav LohniskýNapříklad v roce 1959 v „bluesovém muzikálu“ Jesse B. Semple se žení zazněla poprvé píseň, tehdy ještě nepříliš známých, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Ach ta láska nebeská a jen o málo let později, r. 1963, se v Libni uskutečnila evropská premiéra slavné Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové za účasti autora. Lohniského režie Brechtovy Matky Kuráže byla ve své době velkou událostí, která spolu s jinými pomáhala rozhýbávat kulturní kvas šedesátých let. Československé premiéry měly v této době v Libni mj. i Simonovy Bosé nohy v parku či Dietlovy divadelní hry.
 
Celá řada pozoruhodných inscenací v Libni vznikla také v sedmdesátých a osmdesátých letech, i tehdy, podobně jako v letech padesátých a šedesátých, zdejším divadlem prošla celá řada významných osobností. Za všechny připomeňme režiséry Aleše Podhorského, Pavla Hášu, Otu Ševčíka, Evžena Sokolovského, Karla Pokorného, Otomara Krejču, Jana Grossmana či Jana Nebeského. Vlivem nepříznivé politické situace, která se samozřejmě dotkla i činnosti Divadla S. K. Neumanna, se postupně libeňské divadlo přiklonilo k lidovějšímu a klasičtějšímu repertoáru. Inscenace uvedené v sedmdesátých a osmdesátých letech byly pozoruhodné především kvalitou hereckého a režijního provedení.
 





















    































V roce 1989 navrhl režisér Divadla S. K. Neumanna Ota Ševčík tehdejšímu řediteli Janu Hyhlíkovi, aby se divadlo přejmenovalo. Od 27. 9. 1990 nese libeňská scéna nový název - Divadlo pod Palmovkou. Počátkem devadesátých let vedl divadlo režisér Ota Ševčík a umělecká činnost souboru byla poznamenána jistou existenční nejistotou. V roce 1991 se stal uměleckým šéfem (a v roce 1992 také ředitelem) Petr Kracik, kterému se podařilo situaci uklidnit. V rámci podstatně snížených finančních dotací došlo ke značné redukci personálu i k výrazné proměně hereckého souboru. Řada osobností, které utvářeli tvář libeňského divadla v sedmdesátých a osmdesátých letech, totiž v další budoucnost libeňského divadla nevěřila a odešla. Na jejich místo přišli mladí herci, mj. Jiří Langmajer, Vilma Cibulková, Ivan Jiřík, Mirka Pleštilová, Kamil Halbich a další. Tehdejší obtíže divadla se projevily také v „boji o diváka“ – až do roku 1995 se v libeňském sále hrálo průměrně pouze třikrát do týdne, ostatní představení byla realizována na zájezdech.

V roce 1995 proběhla v Divadle pod Palmovkou rozsáhlá rekonstrukce, která libeňskému divadelnímu sálu vrátila jeho secesní podobu a zařadila jej tak znovu mezi nejkrásnější pražské divadelní sály. Rekonstrukce také symbolicky zahájila novou éru libeňského divadla, které se zařadilo mezi divácky nejnavštěvovanější a nejsledovanější divadla v republice. Inscenace Ibsenova Peera Gynta, Steinbeckova O myších a lidech, Camusova Caliguly, Allenových Výstřelů na Broadwayi, Schafferova Amadea, Edith a Marlene Évy Pataki či Williamsovy Kočky na rozpálené plechové střeše se staly nejhranějšími tituly libeňského divadla za celou jeho historii. Ovšem i mnohé méně reprízované inscenace Divadla pod Palmovkou přinášely velmi originální tituly a interpretace – mj. inscenace Tolstého Vlády tmy, Gorkého Letních hostů, Kohoutova Ubohého vraha či Sofoklova Oidipa vladaře. Postupně se Divadlo pod Palmovkou vyprofilovalo jako divadlo stavící především na práci s hercem a na divadle velkých lidských příběhů; usilující o spojení toho nejlepšího a nejhodnotnějšího z evropského divadla se současnými divadelními tendencemi. Jeho doménou se stala především dramatika, která umožňuje víceméně realistický způsob vyprávění a zároveň dovoluje atraktivní, pečlivé a mnohovrstevné herecké a režijní uchopení.

Po roce 2000 zažilo libeňské divadlo dvě neblahé povodňové zkušenosti. V roce 2002 zasáhla divadlo katastrofální povodeň, kdy výška hladiny v hledišti dosahovala bezmála čtyř metrů. A bohužel za deset let se situace, i když ne v tak velké míře, zopakovala. V červnu 2013 byly spodní vodou z Rokytky zaplaveny suterénní prostory budovy a poškozeny byly kotelna, vzduchotechnika, sklady kulis a rekvizit.
Dne 1. září 2013 byl Radou hl. m. Prahy jmenován novým ředitelem divadla režisér Michal Lang a rekonstrukci poškozené budovy převzal Odbor městského investora.
I přes všechny nepříznivé okolnosti soubor divadla i nadále zkouší a v sezoně 2013/2014 se uskutečnilo  pět premiér (F. G. Lorca - Krvavá svatba, T. Svoboda, O. Formánek: Miloš Ubu aneb Málem králem, D. C. Jackson: Můj romantický příběh, C. Goldoni, M. Lang: Poprask na laguně  a autorský projekt T. Svobody  a B. Holička Hrabe ti? aneb Hrabal). Ředitel a umělecký šéf Michal Lang nově buduje herecký soubor a ke spolupráci zve nové herecké tváře – např. Ondřeje Veselého, Martina Hrušku, Ondřeje Volejníka, Terezu Dočkalovou, Lenku Langovou, Ivanu Wojtylovou a další. 
 

zdroj Divadlo pod Palmovkou,cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA